Napadlo vás někdy, kde brali starověcí stavitelé kámen a jakým způsobem jej získávali? Názorný příklad můžete uvidět kousek od Selinunte.
Cave di Cusa je na mapě označena jako přírodní zajímavost, jedná se ale spíše o technickou památku. Jsou to totiž lomy, ve kterých se připravoval stavební materiál pro budování chrámů Selinunte. Od poloviny 6. století př.n.l. tu po stopadesát let žily generace dělníků (počet se odhaduje asi na 150) a uvolňovaly ze skály dříky chrámových sloupů i jiné díly. Požadovaný tvar byl napřed vyměřen a vyznačen, potom dělníci za pomoci bronzových nástrojů a klínů vysekali okolo bloku asi půl metru širokou drážku a nakonec polotovar odřízli od základny. Obrovské bloky pak byly dopravovány dvanáct kilometrů do Selinunte, zřejmě na dřevěných rámech s koly, tažených voly a otroky. Lom byl opuštěn po zničení Selinunte Kartagiňany.
V lomu, který je vlastně jen dlouhým tufovým žebrem, vystupujícím nad povrch na vrcholu mírného svahu, je možno vidět několik bloků v různém stadiu rozpracovanosti. Bloky, na kterých práce sotva začaly, bloky mající již kruhový tvar a čekající na odříznutí od základny, bloky položené na bok, se čtvercovými otvory pro vratidla vysekanými do základen, připravené k transportu. A vzadu, ve skále, zbytky obydlí dávných kameníků.
|
|
|
Byl podvečer a slunce již tolik nepálilo a v areálu kromě nás nikdo nebyl. Tak jsme chodili mezi olivovníky a mandloněmi a představovali si, jak to tady asi vypadalo před dvěma tisíci a pěti sty lety….
Cestou do Cave di Cusa jsme se na skok zastavili kousek východně od Castelvetrano, kde u rekreační přehrady Lago della Trinita měl být zajímavý arabsko-normanský kostelík z 12. století Santa Trinita di Delia. Byl tam, jeho zajímavost jsme však mohli posoudit jen v omezené míře, protože byl za plotem a nepodařilo se nám zjistit, jak se k němu dostat. V přímém sousedství se nacházela nějaká nóbl restaurace (?) s obrovskou zahradou obehnanou zdí a zdálo se, že se nedá obejít.
|
| Santa Trinita di Delia |
příště: Erice (a soliska u Marsaly)
