Černolické skály

Dvacet minut jízdy vlakem, pár kroků lesem a ocitáme se v romantické přírodě Černolického lesa, kde najdeme i Černolické skály a Červenou hlínu, naše dnešní cíle.

Foto: Pavel Pola

Černolické neboli také Čertovy skály se nacházejí přibližně 20 km jihozápadně od Prahy, na severovýchodním okraji obce Černolice, pod jihovýchodním svahem předposlední části hřebene Brd. Černolické skály náležejí geologicky do skupiny tvrdých drábovských křemenců spodně silurského původu. Probíhají od jihozápadu k severovýchodu, netvoří souvislý hřeben, ale několik na sebe navazujících skalních útvarů oddělených několika žlaby. Na jednu stranu spadají skály kolmými a místy i převislými stěnami o výšce až 20 metrů. Na straně druhé jsou skály nízké a spadají na podélný terénní val.

Proč uvádím dva názvy této lokality? Má totiž názvy dva. Černolické skály najdete na všech mapách, příručkách či slovnících. Je – jak již sami tušíte – odvozen od nedaleké obce Černolice. Druhý název se mi zdá být příhodnější k vzhledu skal a hlavně se mi více líbí jeho vznik. Jeho původ musíme hledat daleko v hlubinách dějin. Dnes už si jen babky povídají, co slyšely od svých prababek, a při tom se jim zračí hrůza v jejich očích. To když pobýval sv. Ivan ve skalách nad Berounem, dlouhou dobu ho zlobil samotný satanáš. Jeho přítel sv. Kilián z Ostrova u Davle mu přislíbil, že ho pekelníka zbaví. A tak také učinil. Při jedné návštěvě u sv. Ivana se vydal sv. Kilián za pekelníkem do jeho jeskyně a máchajíc křížem se ho snažil vyhnat. Vchod do jeskyně byl však úzký a ďáblovi se nechtělo kolem kříže projít. Tak vzteky vylétl skalou nahoru. To je také ona pověstná díra zvaná “cestou ďáblovou”. Pekelník si při útěku pošramotil hlavu a naplněn hněvem přísahal pomstu sv. Kiliánovi. “Toho ti nikdy nezapomenu a tvůj klášter na Ostrově vytopím a všecek kámen, který hlavou svou jsem vytlouci musel, tobě také na hlavu vmetám!”, křičel satanáš na sv. Kiliána. “Pokud to dokážeš dříve, než kohout zakokrhá, smíš tak učinit”, odvětil sv. Kilián. Aby mohl pomstu vykonati, skoupil satanáš všechny kohouty v okolí. Jen v Nových Dvorech (část Černolic) jedna stařenka kohouta schovala a neprodala. Pak si ďábel naložil ve skalách u Berouna kamení a spěchal k Davli. První várku si ďábel složil u Davle, kde jsou ony skály dodnes, ale bylo to málo na zničení kláštera sv. Kiliána. A tak spěchá znovu k Berounu a nakládá si další, větší díl skal a míří zpět k Davli. Když překračoval hřebeny Brd, začalo pomalu svítat. To ale satanášovi nevadí, vždyť skoupil všechny kohouty a může tak v klidu své dílo zkázy dokončit. Jenže v tu chvíli v Nových Dvorech zakokrhal kohout, který patřil chytré stařence. Ďábel musel upustit od své msty a ve hněvu mrštil balvany směrem k chalupě. Tak tady zůstaly skály a tak i přišly ke svému jménu.

Foto: Pavel Pola

Černolické skály jsou oblíbeným tréninkovým místem pražských horolezců a poskytují jim pevnou skálu, jejíž rozmanitá členitost umožňuje nácvik téměř všech způsobů horolezecké techniky. Jako cvičné skály byly vyhledávány již v průkopnických dobách našeho horolezectví. První zprávy o lezení na Černolických skalách se objevily již v roce 1904. Ale nechme lezce lézt a pojďme si říci, jak se sem dostaneme.

Ti nejpohodlnější si sem asi vyjedou vlastním vozem, což je zvláště vhodné pro fotografy zastávající heslo: “Co je od vozu dále než 15 minut pěšky, není fotogenické.” My ovšem lenoši nejsme, a proto vyrazíme vlakem ze Smíchova a pojedeme do zastávky Všenory. Už tady někteří naleznou vhodné objekty pro fotografování. Starší a malé nádražíčko poskytuje mnoho příležitostí pro fandy nalezených zátiší či makra. Stejné příležitosti se nám naskytnou i při průchodu obcí Všenory, kam dorazíme za malou chviličku po žluté turistické značce. Ta začne zanedlouho stoupat a my se dostaneme nad střechy všenorských domků. Za posledním plotem žlutá značka projde malým údolíčkem a zahne doprava. Dojdete na cestu a značka bude směřovat opět mírně doprava a trochu dolů. Tady se s ní rozloučíme a půjdeme si po svých, doleva po neznačené cestě, opět pěkně do kopce. Nebojte, za chvilku se napojíme na svážní cestu, která bude kopírovat vrstevnici a po které dojdeme až skoro na silnici vedoucí do Černolic. Ale po silnici nepůjdeme a těsně před ní se na louce dáme doprava (opět do kopce) a stoupající cestou jdeme cca 1 km, kde před hustším porostem zahneme vlevo a pěšinou se dostaneme až na louku na okraji skal. Doufám, že se dle popisu neztratíte, ale pro jistotu vám dám ještě k nahlédnutí mapu pro orientační běh, kde je cesta ke skalám jasně patrná.

Celkový plánek

Detail přístupu k Černolickým skalám na mapě pro orientační běh

No a jsme tady. Kdo chce jít dolů pod skály, dá se vlevo. Kdo chce jít nahoru, dá se vpravo. Zastavme se však na okamžik a poslechněme, zda nezaslechneme klasické cinkání karabin, které nám prozradí lezoucí jedince. Pak bych doporučil první zastávku pod skalami. Můžete zde najít horolezce, který jistí svého kolegu lezoucího k vrcholu skal. Až vás bude bolet za krkem od neustálého koukání nahoru, vydejte se ke stejnému cíli jako horolezci. Nebojte, nemusíte je následovat do strmých partií, stačí když skály zprava obejdete a po severním svahu se dostanete až k horní hraně skalního útvaru. Pokud půjdete dále podél skal, narazíte na nižší a můžete na ně vylézt. Tady se vám rozprostře nádherný výhled na Dobříšskou pahorkatinu a na závěr Brd s majestátným vysílačem Cukrák. Najdeme zde i vhodné místo na odpočinek a svačinu. Zvláště v létě je zde na vyhřátých kamenech velice příjemně. Můžete si v klidu fotit krajinu, skály, kytičky, ale i sportovní výkony horolezců na skalách, které jsou v bezprostřední blízkosti a ve stejné výšce jako vy. S tříkilem se
dokážete dostat až k aktérům a budete při tom bezpečně sedět u své svačinky.

Odpočatí? Máte nafoceno? Tak jdeme dál. Vydáme se po červené, kolem pěkné vyhlídky na Cukrák, projdeme obcí Černolice, kolem fotbalového hřiště na okraji lesa a jsme na druhé zajímavé lokalitě našeho dnešního výletu. Červená hlína je 467,4 metru vysoký kopec nad obcí Černolice. Opět se zde vyskytují skalky, ale zdaleka ne v takové míře jako na minulé lokalitě. Neznamená to však, že se jedná o nezajímavé místo. Malé skalky jsou rozesety v listnatém lese a vytvářejí velice pěkná seskupení. Určitě zde najdete spoustu záběrů. Zvláště při slunečném podzimním dni je tu nádherně.

Foto: Pavel Pola

Pak už můžeme pomalu zavelet k ústupu. Máme několik variant. Z Černolic vyjdeme každopádně po červené směrem na Skalku. První možnost k úniku na dopravní prostředek máme hned za poslední černolickou chatou, kde můžeme sejít po žluté opět do Všenor na vlak. Toto je nejkratší varianta a dá se zvládnout za dopoledne. Ti, co mají více času i sil, dojdou na modrou turistickou značku a přes Hvíždinec (únik 2) se vydají do Dobřichovic na vlak. Nebo o cca 500 metrů dál můžete sejít také po modré do Řevnic (únik 3). No a ti ostatní budou pokračovat se mnou po červené až na Skalku, kde si můžeme dát i něco na posilněnou v místním bufetu a
pak seběhneme po zelené Babským údolím do Řevnic. Máme za sebou cca 13 kilometrů. S focením a pozdním obědem na Skalce se to dá v pohodě zvládnout za 5 – 6 hodin.