Po rozporuplných zkušenostech s černošedou inkoustovou sadou od firmy Lyson jsem pátral dále po vhodném řešení, jak tisknout černobílé fotografie. Má volby padla na sadu UT-2 od amerického výrobce MIS.
Firma MIS je velkým zaoceánským výrobcem inkoustů, náplní a příslušenství k inkoustovým tiskárnám snad všech významných výrobců. Pro všechny inkoustové tiskaře by mohla být zajímavá zejména jejich nabídka systémů pro stálé doplňování inkoustu – tzv. Continuous Flow System (CFS). Firma také nabízí několik sad inkoustů pro barevný tisk a 12 (!) sad inkoustů pro černošedý tisk.
Výběr z tak rozsáhlé nabídky nebyl jednoduchý, nicméně firemní web je celkem přehledný a informativní. Orientaci v široké nabídce usnadňuje také zajímavá marketingová strategie firmy: některé z inkoustových sad pro černošedý tisk vznikly jako výsledek spolupráce firmy s několika fotografy, jejichž konkrétní požadavky měly jednotlivé inkoustové sady plnit. Tito fotografové potom zpracovali a zveřejnili svůj „workflow“, čili způsob použití dané inkoustové sady, a většinou také sami obstarávají technickou podporu pro svou sadu.
Po detailním prostudování nabídky inkoustových sad a jednotlivých workflow padla má volba na sadu UT-2. Její autor, Paul Roark, se navíc ukázal jako velmi komunikativní a ještě před nákupem mi poskytl mnoho cenných rad, komentářů a srovnání. Na firemním webu sice funguje také velmi rychlá emailová technická podpora, ale informace z první ruky přímo od autora byly nejlepší. Na firemním webu taktéž funguje elektronický obchod s přehledným rozhraním a propracovaným sledováním objednávek, takže vlastní nákup byl hračkou. Použil jsem nejlevnější metodu zaslání, takže jsem sice nemohl sledovat pohyb balíku online, nicméně po osmi pracovních dnech byl inkoust doma. Firma dokonce s přehledem zvládla dodat zboží na jinou adresu, než na kterou bylo fakturováno, a co víc, v celní průvodce byla uvedena hodnota zboží pouze ve výši poštovného, takže odpadly problémy s celníky.
Vlastnosti sady UT-2
Charakteristické vlastnosti inkoustové sady UT-2 jsou shrnuty v následujících bodech:
-
UT-2 je sada pigmentových inkoustů pro piezoelektrické tiskárny Epson. Tvoří ji 5 inkoustů tisknoucích z barevných pozic v tiskárně a jeden ze dvou volitelných černých inkoustů – pro lesklé papíry a pro matné papíry.
-
Sada umožňuje monochromatický tisk v široké škále barevných tónů – od velmi studené modré škály přes přísně neutrální až k intenzivnímu sépiovému tónu.
-
Inkousty jsou výhradně na pigmentovém základě. Inkousty tisknoucí z barevných pozic jsou kompatibilní s matnými i lesklými papíry. Černý inkoust je volitelný, podle použitého média.
-
Z viskomechanického hlediska jsou inkousty kompatibilní se všemi tiskárnami Epson. Z principu věci je zapotřebí tiskárna 6ti a vícebarevná.
-
Pro tisk se používá původní driver tiskárny, není třeba žádný speciální ovladač, exportní plug-in nebo RIP.
-
Pro správnou funkci systému je třeba použít jednu z následujících dvou cest:
a) Při prvním způsobu se manuálně nastaví tiskárna pomocí „táhel“ v ovladači, kterými se původně řídila barevnost, jas a kontrast.
b) Při postupu dle druhého způsobu je třeba upravit obrazová data posílaná do tiskárny pomocí křivek aplikovaných na obrázek ve Photoshopu. -
„Softwarová“ podpora systému se realizuje dvěma způsoby: v prvním případě – řízení pomocí táhel v ovladači tiskárny – výrobce dodává údaje pro nastavení driveru pro jednotlivé papíry a požadované tóny. V druhém případě – použití upravených obrazových dat – dodává výrobce soubor křivek pro Photoshop. Řízení pomocí táhel v ovladači tiskárny je ale omezené, křivky ve Photoshopu poskytují daleko více možností, a proto se budeme dále zabývat jen jimi.
Zcela zásadní vlastností této inkoustové sady je možnost tónování výsledného tisku ve velmi širokém rozpětí a elegantní vyřešení problému s přehazováním černých inkoustů. Jak je těchto nevšedních vlastností dosaženo?
Podívejme se nejdříve, jak jsou obsazeny původně barevné tiskové hlavy. Purpurová a světle purpurová pozice je obsazena čistým uhlíkovým inkoustem v plné a poloviční koncentraci. Tento inkoust ale není barevně neutrální, jeho podání je výrazně teplé. Azurová a světle azurová pozice je obsazena studeným tónovačem v plné a poloviční koncentraci, který tiskne šedomodře. Konečně žlutá pozice je obsazena sépiovým inkoustem v plné koncentraci.
|
| Barevné schéma klasické inkoustové sady a sady UT-2 |
Vlastní workflow využívající křivky ve Photoshopu není zcela intuitivní, nicméně je prostý jakýchkoli záludností a dá se jednoduše zvládnout. Obrázek k tisku se edituje v režimu Grayscale. Před samotným tiskem se obraz konvertuje do prostoru RGB a aplikuje se příslušná křivka. Po aplikaci křivky získá obraz velmi divoké barvy a již není WYSIWYG. Prostě původní odstíny šedé se nahradí sytými barvami, tak jak přikáže křivka. Při tisku si potom driver tiskárny myslí, že tiskne různé syté barvy, avšak v tiskárně jsou popisované inkousty, jejichž přetiskem se získá požadovaná tonalita černobílého obrazu. Vlastní křivka je jedinečná pro příslušnou kombinaci tiskárny, požadovaného tónu a papíru.
Princip řízení barevného tónu je následující: Pokud bude uživatel chtít neutrální šedou škálu, aplikuje příslušnou křivku, která původně černobílý obraz ve Photoshopu změní na obraz v odstínech modré. Pro tisk modrých odstínů použije ovladač tiskárny inkousty z purpurové a azurové tiskové pozice, na papíře se tedy potká čistý uhlíkový inkoust (mající teplý tón) s modrým tónovačem a výsledkem neutrální šedá škála. Pokud by chtěl uživatel tisknout ve studeném tónu, tak se aplikuje křivka, která převede obraz do azurových odstínů. Driver tiskárny potom použije azurové tiskové pozice, na papír je nanesen pouze modře tónovaný inkoust a obraz je vytištěn ve studeném tónu. Teplý tón samotného uhlíkového inkoustu nebo přímo sépiový tón se získá analogicky převedením obrazu do purpurový, resp. žlutých odstínů. Systém přirozeně umožňuje vytvořit si vlastní křivky a tisknout tak v libovolných „mezitónech“.
Zvláštní pozornost a vysvětlení zasluhuje práce s černým inkoustem. Při instalaci je třeba zvolit, jestli použijeme matný nebo lesklý černý inkoust. Matný černý inkoust je určen pro tisk na matné papíry s přírodním povrchem, při tisku na lesklý papír si černý inkoust zachovává matný vzhled a fotografie by se nerovnoměrně leskla. Lesklý inkoust je určen pro tisk na lesklé fotopapíry, při tisku na matný papír dává nedostatečnou optickou hustotu. Výrobce však dodává několik křivek, které umožňují tisknout na lesklé papíry i s matným inkoustem zavedeným v tiskárně.
Tyto křivky jsou navržené tak, aby velmi tmavé odstíny, pro které by driver použil černý inkoust, nahradily odstíny tmavě modré, takže driver je tiskne soutiskem inkoustů z purpurové a azurové pozice. Při tisku na lesklý papír se tak ve tmavých částech obrazu na papíře potkají tmavý uhlíkový inkoust a tmavý modrý toner, jejichž přetiskem vznikne více než dostatečně sytá lesklá černá. Tyto křivky mimo této speciální funkce také samozřejmě již popsaným způsobem řídí tonalitu tisku.
Pro tisk na matné papíry se použijí křivky, které ve tmavých oblastech obrazu nechávají černou barvu, takže driver tiskárny použije černou tiskovou pozici a na papír je nanesen matný černý inkoust, který zaručí dostatečnou optickou hustotu na matných médiích.
Hodnocení kvality tisku
Inkousty jsou na pigmentovém základě, proto je třeba použít vhodný papír. Já jsem tisknul na papíry Ilford Smooth Gloss, Pearl a Fine Art, které se mi nejlépe osvědčily při předchozích pokusech s jinými pigmentovými inkousty. Smooth Gloss a Pearl jsou papíry s RC podložkou a přijímací vrstvou s nanoporézními keramickými částicemi, které zaručí absorbci a fixaci pigmentového inkoustu. Ilford Fine Art je archivní papír z hadroviny s přírodním matným povrchem.
Prvním kladným zjištěním bylo metamerické chování testované inkoustové sady. Metamerismus prostě není přítomen. Denní, žárovkové ani zářivkové světlo se neprojeví žádnými rušivými barevnými nádechy!!!
Plynulost šedé rampy a homogenita barevného tónu je přirozeně dána kvalitou použité křivky. Já jsem instaloval inkoustovou sadu UT-2 do tiskárny, ke které výrobce v současné době nedodává konverzní křivky. Nemohu proto hodnotit kvalitu dodávaných křivek. Pro mé potřeby jsem si s pomocí denzitometru vytvořil vlastní křivky. Pokud tedy máte k dispozici kvalitní křivky, je výsledek vynikající.
Hlavní přednost této inkoustové sady, tedy možnost tónovaného tisku, funguje výtečně. Barevná škála sahá od indigově modré přes studenou, neutrální a teplou šedou, dále po nahnědlý tón samotného uhlíku až ke medově hnědému sépiovému tónu. Skvělá separace tónů a rozlišení detailů ve stínech i světlech je zachována v celém rozsahu barevných tónů.
|
| Porovnání tonálních možností sady UT-2: vlevo nahoře tisk studeným tónovačem z azurových pozic, vpravo nahoře tisk pomocí neutrální křivky, vlevo dole tisk pouze uhlíkovým inkoustem z purpurových pozic, vpravo dole tisk v sepiovém tónu pomocí inkoustu ze žluté pozice |
Zřejmě nejčastější aplikace, tj. tisk fotek v neutrálním tónu zaslouží vlastní komentář, který ale bude velmi krátký. Výsledek je prostě perfektní. Na matných přírodních papírech, jako je např. použitý Ilford Fine Art, dostaneme již v předchozím článku popisovaný dokonale matný povrch s plynulou šedou škálou a sametovou hlubokou černou. Výsledek připomíná spíše grafiku než fotografii, což ovšem může být pro leckteré aplikace výhodou.
Při tisku na vhodné lesklé nebo „pearl“ papíry dostaneme naprosto přesvědčivý výsledek, který se kvalitou přinejmenším rovná zvětšeninám zhotovenou klasickou černobílou technologií. Způsob zhotovení fotografií může prozradit lehce nerovnoměrný kovový lesk při velmi šikmém pohledu – známý tzv. „bronzing“. Tento jev je způsoben nestejným leskem pigmentových částic a nepokrytého papíru, nicméně při běžných pozorovacích úhleh tento jev není patrný a proto nepůsobí nijak rušivě. S bronzingem se lze vypořádat přelakováním výtisku bezbarvým ochranným lakem. Použít lze speciální výrobky např. firem Lyson či Tetenal, ale dobrou službu odvedou i běžné bezbarvé akrylátové laky ve spreji. Po přelakování bronzing zcela zmizí a výsledek je prostě perfektní.
Velmi zajímavý vizuální efekt poskytuje tisk samotným uhlíkovým inkoustem na lesklá nebo „pearl“ média. Mírně teplý tón obrazu je velmi atraktivní a výsledný efekt je podobný tonálnímu podání „warmtone“ klasických fotografických papírů.
Finanční otázka tisku?
Napřed díky za kvalitní a obsáhlý článek! Nikde v článku není uvedeno na kolik přijde sada barev a případně jeden tisk. Bylo by možné uvést nějaká čísla?
Také by mne zajímal typ tiskárny, předpokládám, že kvalita výstupu se bude velmi lišit model od modelu, a tak by mne zajímalo u jakého typu lze dosáhnout vámi popisovanou kvalitu. A co tiskárny Canon??
Předem díky a hezký den,
Libor Batěk
RE: Finanční otázka tisku?
Ceny naplni lze snadno zjistit v e-shopu vyrobce (www.inksupply.com). Cenu za jeden tisk jsem nekalkuloval, protoze by se zrejme velmi lisily nazory na to, co vsecho tam zahrnout. Vydrz naplni je srovnatelna s originalnimi naplnemi.
Ja jsem tisknul na Epson 895. Predpokladam, ze srovnatelne a novejsi modely poskytnou stejnou kvalitu.
Obavam se, ze tiskarny Canon nejsou podporovane.
Pert Dzik
RE: RE: Finanční otázka tisku?
Nechápu, proč se autor tak sveřepě brání jakýmkoli údajům o finanční stránce věci. Přitom bez představy, kolik taková legrace stojí, se celková informační hodnota článku výrazně snižuje. Zkrátka jsme se dozvěděli, že kdesi za oceánem američtí inženýři vymysleli systém, kterak velmi kvalitně černobíle tisknout. Ok, takových technologií jistě existuje celá řada a už mnoho let. Co SNAD dělá právě tuhle možnost výjimečnou, je právě její dostupnost i momo high end profesionální praxi. SNAD, protože právě tohle se čtenář v článku nedozví.
RE: RE: RE: Finanční otázka tisku?
No ja se uvadeni nakladu tak sverepe branim, protoze si myslim, ze jednoducha kalkulace neni mozna. A kdybych se poustel do podrobnejsich analyz, tak se asi neshodneme, co vsechno je treba do cety tisku promitnout… Soucasti clanku je odkaz, kde si kazdy muze najit ceny. Napr. na adrese http://www.inksupply.com/index.cfm?source=html/ut2-1280.html
jsou uvedeny ceny produktu pro tiskarny Epson 890 a 1280.
Kazeta s cernym inkoustem stoji 22 USD, kazeta s sedymi inkousty 33 USD, postovne do Ceska 7 USD. 4 oz lahvicka jednoho odstinu stoji 18 USD, cela sada lahvicek prijde na 98 USD.
Kdyz ale budu chtit znat cenu za jeden vytisk, tak narazim. Spotreba inkoustu vyrazne zavisi na potiskovanem mediu a samozrejme take na tonalite obrazu. A pak prichazi dilema, jestli do tisku zahrnout amortizaci tiskarny, naklady na porizeni CFS, cas …
To si snad muze kazdy spocitat sam, odkaz na zroj informaci je uveden.
Cenové srovnání
Petře,
Vaše stanovisko chápu, nelze jednoznančně a univerzálně říci ABSOLUTNÍ cifru – a to z Vámi uvedených důvodů.
Ale mohl byste se alespoň POKUSIT O RELATIVNÍ SROVNÁNÍ. Pokud to je možné (např. vzhledem k počtu již zhotovených výtisků), prosím, zkuste odhadnout, zda je (se Vám zatím jeví) tento nový a lepší č/b tisk dražší oproti stávajícímu zhruba 1.5x, 2x, 3x apod.
To by mohla být docela užitečná informace…
Díky 🙂
RE: Cenové srovnání
Tak ja se tedy do tech cen pustim, ale beda vam, jestli mi to nepujde! 😉
Originalni naplne do Epsonky 890 stoji 620 + 500 = 1120 Kc.
Sada UT-2 do stejne tiskarny stoji 22 + 32 + 7(postovne) = 61 USD = cca 1700 Kc.
Takze naklady na inkoust jsou cca 1.6x vyssi.
Podle mych kratkodobych zkusenosti vydrzi takova napln na 20-30 fotek formatu A5.
Papir Ilford Smooth formatu A5 stoji cca 12 Kc, takze jedna fotka tohoto formatu vyjde na 80 Kc, coz je nehorazne drahe. Nicmene naklady na inkoust lze snizit az o 80% prejitim na “hadicovy” system stale dodavky inkoustu. Potom se dostavame na prijatelne naklady…
RE: RE: Cenové srovnání
Ď 🙂
RE: RE: Cenové srovnání
Díky.
RE: Finanční otázka tisku?
Karbonove (obsahujicí saze, obdobne jako tus, v zadnem pripade nejde o “cisty uhlik”, jak spatne prelozil autor clanku) inkousty jednoduse nejde “varit”, takze Canon a HP maji smulu. O tom by mohli povidat lide od firmy ConeTech (ti prvni tuto technologii uvedli pred lety na trh :)), kteri uz vice nez rok slibuji Piezography pro tiskarny Canon.
cena
Da sa povedat ze tlac fotografii dokonale nahradzuje (kvalitou) chemicku cestu ? Ako je to priblizne s cenou za tlac snimky ?
Co dal??
Budes testovat take uhlikovy tisk???
moc by me to zajimalo – kdy to pujde ven – pokud to pujde.
Jo a jeste jedna vec – protoze jsou tyhle inkousty u nas co vim prakticky nesehnatelne a je treba je dovazet – jak si to resil ty? Objednal a nechal si poslat – jak dlouho trvala cesta???
RE: Co dal??
Zadnou dalsi inkoustovou sadu uz nehodlam testovat – s touhle jsem spokojeny.
I v tehle sade jsou ciste uhlikove inkousty, ale ty myslis asi Piezography. Ani tu nehodlam testovat, neumi totiz tisknout na leskla media, a to povazuji za zasadni nedostatek.
Ad objednavani a zasilani – vse je popsano v clanku 🙂
Vliv osvětlení
Obecnou nectností černošedého inkoustového tisku je poměrně rušivá změna odstínů výsledného obrazu v závislosti na druhu osvětlení (slunce, zářivka, žárovka,…)
Pozoroval jste něco takového u popsané sady inkoustů?
RE: Vliv osvětlení
Veď to je v článku napísané:
Prvním kladným zjištěním bylo metamerické chování testované inkoustové sady. Metamerismus prostě není přítomen. Denní, žárovkové ani zářivkové světlo se neprojeví žádnými rušivými barevnými nádechy!!!
RE: RE: Vliv osvětlení
Dekuji pekne, je tomu skutecne tak. Metamerismus opravdu neni pritomen. Celkovy barevny vjem se pochopitelne mirne lisi podle druhu svetla, ve kterem je vytisk pozorovan. To je ale dano vjemem bile barvy podkladoveho papiru, v zadnem priprade jsem nepozoroval rusive metamericke chovani inkoustu.
RE: RE: RE: Vliv osvětlení
🙂 Ale tohle Vam dnes zajisti i ImagePrint (nebo StudioPrint) a standardni inkousty v Epson SP 7600/9600/4000 (s rezervou i 2100) – cernobily tisk bez metamerie a s moznosti tonovani, a navic s plnohodnotnym barevnym tiskem. R800 dokonce primo z driveru, bez nutnosti specialniho RIPu.
Quadtonove systemy maji obecne o neco vetsi tonalni rozsah a sytejsi cerne tony, tam jsou jejich hlavni prednosti, pokud jde o tisk cernobilych fotografii, oproti plnebarevnym systemum.
zivotnost
chtel bych se zeptat jaka je planovana zivotnost takovehoto tisku – precijen klasicka CB fotografie uz prezila 100 let a pomerne bez uhony:-) ja ac zastance digitalniho zpracovani bych videl problem prave ve starnuti – ten by ale snad mel vyresit ciste uhlikovy tisk ne?
RE: zivotnost
Testy jsou dostupne jak na http://www.piezography.com, tak i na http://www.willhelm-research.com. Vzdy vsak jde o relativni testy, za presne definovanych podminek.
Obecne se da predpokladat, ze nejkvalitnejsi inkoustove systemy na nejkvalitnejsich archivnich mediich ve tme a chladu by mely vydrzet aspon 200 let.
Quadtonove systemy pro tisk cernobilych fotografii
🙂 , nekdo objevil Ameriku, doslova. Tyto systemy, urcene specialne pro tisk cernobilych fotografii – prvni byla firma ConeTech se systemem PiezographyBW (rok 2000)- http://www.piezography.com se poprve objevily u tiskaren IRIS, v polovine 90. let.
Jejich zakladem byly kvuli dosazeni co nejvetsi stalosti ciste saze, obdobne jako je tomu u cinske tuse.
Pote, co Epson uvedl na trh tiskarnu Stylus Pro 3000, ktera mela velkokapacitni zasobniky (110 ml) a hlavne tiskovou hlavu umoznujici tyto inkousty take pouzit, byl uveden na trh spominany system PiezographyBW v roce 2000.
Na rozdil od puvodnich inkoustovych systemu pro IRIS byly inkousty pro 3000 monotonove, neumoznovali tonovani vytisku.
S nastupem novejsich modelu tiskaren s vice inkousty se take objevily modifikace puvodniho ctyrinkoustoveho systemu. Dneska je produkuje rada firem, pro dosazeni sytejsi cerne se pridavaji cerne kovove sole apod. Velice zalezi i na zpusobu, jakym jsou pripravovany jednotlive “separace” pro jednotlive inkousty z puvodnich dat – na tom velice zasadne zalezi trvanlivost (fading) vytisku.
Obecnym nedostatkem techto systemu je, ze pri pouziti nejkvalitnejsich reseni, s nejvetsi stalosti, je mozne tisknout jenom jednim tonem. Multitonove systemy, jako je popisovana sada UT2, maji obecne horsi stalost. Ovsem to se tyka diskuze, zda vytisk vydrzi ve vhodnych podminka 50 nebo 80 let.
Dobre zvladnuty quadtonovy system dava vysledky minimalne srovnatelne s nejkvalitnejsimi postupy klasicke mokre cernobile fotografie.
Naklady na tisk jsou cca o 1/3 vyssi nez u tisku barevneho.
Je ovsem malem zverstvo na tisky archivnimy inkousty na archivni papiry dat obycejny akrylovy lak. Pak veskere argumenty a trvacnosti, kvalite, archivnich vlastnostech strati razem smysl.
RE: Quadtonove systemy pro tisk cernobilych fotografii
Dovolim si na jednom miste odpovedet na vsechny komentare pana Sluky:
Ad uhlik, saze a chybny preklad – mozna se mylim, ale nejsou nahodou saze amorfni uhlik?
Ad Imageprint a Studioprint – s temito systemy nemam praktickou zkusenost, ale vidim tu jeden dulezity rozdil: kdyz budu chtit z plnobarevne tiskarny barevne neutralni sedy vystup, musim si PRIKOUPIT nejake softwarove reseni navic. Navic mam obavu, ze sebelepsi RIP neni schopen potlacit metamerii sedych obrazu vytistenych barevnymi inkousty. Se sadou UT-2 neni zapotrebi prikupovat RIP a starat se o metamerii. A navic se celou dobu bavime o reseni dostupnych amaterum!
Ad zivotnost – na vypovidaci hodnotu testu zrychleneho starnuti mam svuj nazor. Kazdy si musi tato data interpretovat sam…
Ad objevovani Ameriky – nejak nerozumim, co je tim mysleno. Ja se chtel podelit o sve zkusenostmi. Jinak dekuji za historicky prehled.
Pokud se nemylim, tak system Piezography NEMUZE tisknout na leskla media. Proto tvrzeni, ze vysledky jsou srovnatelne s klasickou CB zvetseninou, mi pripada prehnane. Kdyz takovy vytisk ukazete laikovi, ani ve snu ho nenapadne, ze by to mohla/mela byt fotografie.
Abychom si rozumeli – ja to nepovazuji za vadu, je to proste vlastnost teto technologie. Jen je treba to pripomenout, aby bylo jasno.
Naproti tomu sada UT-2 umoznuje bezproblemovy tisk na leskla media, nevykazuje zadnou metamerii a neni potreba zadny software navic, cimz je podle meho nazoru VYJIMECNA.
No a pokud jde o lakovani, taktez bych byl opatrny se silnymi vyrazy. Rekneme, ze chci simulovat vzhled RC fotografie pro ucely rodinneho alba. Ani fotograficke papiry na RC podlozce, ani inkoustove RC papiry nejsou povazovany za archivni. Prelakovani akrylatovym lakem jejich stalost jiste nezvysi, ale podle meho nazoru ani nesnizi.
RE: RE: Quadtonove systemy pro tisk cernobilych fotografii
K vzhledu – to ze fotka musi byt leskla je jeden z mnoha predsudku, ktere se v oblasti fotografie vyskytuji. Matny povrch ma jednu obrovskou vyhodu – nic nas zrak neupozornuje, ze se divame na dvojrozmerny, umely obraz. Zadne odlesky, apod. Matne fotopapiry se delaji davno a prave kvuli tomu.
U klasicke technologie se da namitat, ze vylestena fotografie ma vetsi hloubku, ale u inkoustoveho tisku to neplati.
Proc bych musel za kazdou cenu napodobovat lesteny fotopapir, kdyz si u inkoustu mohu dovolit daleko vetsi svobodu pri vyberu vhodne podlozky pro vytisk? Vcetne matnych povrchu imitujicich nejkvalitnejsi matne fotopapiry.
K metamerii, jako obvykle – nabizim zaslani vzorku, nebo navstevu ve studiu.
RE: RE: RE: Quadtonove systemy pro tisk cernobilych fotografii
V podstate s Vami souhlasim, ale…
1) Je zasadni rozdil mezi “matnym” povrchem fotograficke emulze, coz je v podstate vice ci mene hrubostrukturovany leskly povrch zelatinoveho xerogelu, a skutecne “matnym” mikroheterogennim povrchem papiru.
2) Pokud prijde zakaznik a vyzaduje leskly povrch, tak ho mozna presvedcite, ze to neni nutne, ale je otazkou, nakolik bude spokojeny…
3) Fyzikalni zakony nejde obelstit, proto na matnych povrsich NIKDY nedosahnete takovou Dmax jako ne lesklem povrchu. Mohu se zeptat, jake Dmax v soucasne dobe nabizi system Piezography?
Myslim, ze pri propagaci quadtonovych tiskovych systemu by bylo ferove na tyto vlastnosti upozornit. Na inkoustech UT-2 me zaujala prave kompatibilita s lesklymi medii, coz je podle meho soudu krok kupredu.
RE: RE: RE: RE: Quadtonove systemy pro tisk cernobilych fotografii
Sice reaguji pozdě… Ale nechal jsem si poslat vzorek od vyrobce technologie Piezography. Prestoze jsem priznivcem klasicke cesty, takovou cernou, jakou jsem videl na MATNEM papire vytistknutem uhlikovym pigmentem jsem nikdy na klasickych fotografiich nevidel.
quadtonove systemy pro tisk cernobilych
> Ad uhlik, saze a chybny preklad – mozna se mylim, ale nejsou nahodou saze amorfni uhlik?
V podstate jsou, ale rozhodne ne “cisty”. Saze vznikaji pri nedokonalem spalovani v nedostatku kysliku, pricemz vznika take slozita smes uhlovodiku vcetne polycyklickych aromatickych. Tyto uhlovodiky se pak adsorbuji do sazi a jsou mimo jine pricinou karcinogenity sazi. Ve vytisku to zrejme nebude mit zadny vliv, protoze jsou tyto latky pomerne pevne sorbovany v uhliku a jsou vetsinou malo reaktivni, ale teoreticky by precejen mohly, narozdil od cisteho uhliku, ovlivnit trvanlivost dalsich pouzitych barviv a jinych latek v inkoustu i v papiru.