Cestování letadlem s fotografickou výbavou

Doba dovolených se blíží a tak se možná bude hodit několik postřehů na téma fotografické vybavení a cestování letadlem.

Detektory

Obecně známým faktem je, že rentgenové detektory používané ke kontrole odbavených zavazadel pracují s vysokou úrovní záření a jsou filmům nebezpečné. Z toho vyplývá jednoznačně: žádný nevyvolaný fotomateriál do odbaveného zavazadla nepatří.

Příruční zavazadla jsou také kontrolována aktivními detektory pracujícími s rentgenovým zářením, ale zde se jedná o záření podstatně nižší intenzity. Např. na londýnském letišti Heatrow najdete na každém detektoru ceduli s oznámením, že je bezpečný pro filmy o citlivosti do 1600 ASA. V případě, že máte filmy citlivější, nebo máte pochyby o neškodnosti detektoru, není konkrétně v Heatrow problém požádat o ruční inspekci. Na jiných letištích (konkrétně Budapest Ferihegy II) to ovšem problém je. V tomto případě se můžete pokusit o poněkud drsnější řešení: pokud nemáte filmů desítky, nacpěte si je jednoduše do kapes (pokud možno ne všechny filmy do jedné kapsy) a projděte detekčním rámem. Detekční rám je indukční magnetický detektor, reagující na kovové předměty. Vzhledem k tomu, že každý člověk na sobě (či dokonce v sobě) nějaký ten kov má (hodinky, šperky, přezky, umělé klouby apod.), nebývají detektory nastaveny na maximální možnou citlivost. Zatím jsem se nesetkal s detektorem, který by dokázal odhalit méně než čtyři kinofilmové kazety umístěné v různých kapsách. V případě svitkových filmů je to samozřejmě úplně bez problémů, protože jejich balení obsahuje jen velmi slabou kovovou fólii, která je bezpečně pod hranicí citlivosti detektorů. To samé platí pro plně plastové kazety filmů APS. Pokud létáte častěji a vozíte si s sebou větší množství filmů, vyplatí se uvažovat i o speciálních pouzdrech pro filmy, které vyrábí třeba Hama. Ovšem ani to není univerzální řešení – na některých letištích takové pouzdro jen vyprovokuje zvědavou obsluhu detektoru ke zvýšení výkonu ve snaze dozvědět se, co je vlastně uvnitř.

Převážení fotovýbavy

Nemusím snad připomínat, že fotovýbava nepatří do odbaveného zavazadla. Pokud se mnou někdo nesouhlasí, doporučuji mu zajít se podívat do Ruzyně na to, jak “ohleduplně” pozemní personál s těmito zavazadly manipuluje. Jedinou věcí, kterou se nebojím poslat jako zavazadlo je bytelný stativ a možná expozimetr, zabalený do hromady prádla uprostřed důkladně zamčeného kufru. Vše ostatní patří do příručního zavazadla.

Dejte si velký pozor na velikost své brašny nebo fotobatohu. Většina leteckých společností povoluje jedno příruční zavazadlo v economy class a dvě v business. Obvykle se toleruje ještě malá taška na doklady či kabelka u žen. V odletových halách je umístěna kovová konstrukce, jejíž vnitřní velikost odpovídá maximální povolené velikosti kabinového zavazadla. Pamatujte na to, že různí lokální přepravci, operující s menšími letadly mohou uplatňovat přísnější předpisy.

Pokud je vaše zavazadlo větší než povolený limit, máte problém. Záleží na ochotě personálu, zda přivře oči, nebo zda vás bude nutit zavazadlo odbavit a umístit do zavazadlového prostoru. Osobně mám v tomto směru dobré zkušenosti s KLM a Lufthansou. Dokonce i KLM uk, létající s malými Fokkery 100 mezi Holandskem a Velkou Británií bez problémů dovolí vzít si fotobatoh do kabiny. U Alitalia je běžné brát si do kabiny zavazadla, která něklikanásobně překračují všechny existující limity a nikomu to nevadí (podobně je v Itálii zvykem kouřit v nekuřáckých prostorech, blokovat jezdící schody tak, aby nikdo nemohl projít a pododbně). ČSA, které jinak moc rád nemám přistupují k probému typicky česky: Nejprve nezbytná přednáška o předpisech, bezpečnosti apod., ale pokud jste neústupní, zjistíte, že to s tou úctou k předpisům není až tak žhavé a výbava většinou skončí v kabině.

A jedna špatná zkušenost na závěr

Vracel jsem se s British Airways z Argentiny a měl jsem s sebou kompletní výbavu ve fotobatohu Unomat, jehož velikost přesně odpovídá oné kleci v odletové hale. Na letišti i v poloprázdném letadle při cestě přes Atlantik (B747) žádný problém. Přiletěl jsem do Londýna a chystal se na závěrečný třičtvrtěhodinový “skok” přes Severní moře do Holandska. Letadlo byl Boeing 757, což není žádný drobeček a tak jsem neočekával nejmenší potíže.

Odbavením i bezpečnostní kontrolou (London Gatwick) jsem skutečně prošel bez problémů, ale v nástupním tunelu číhal ještě jeden aktivní zaměstnanec BA. Ten se po fotobatohu okamžitě vrhnul s tím, že musí do zavazadlového prostoru. Utahaný po třináctihodinovém letu jsem ho poslal kamsi s tím, že velikost zavazadla je v limitu a do business class si můžu vzít dvě příruční zavazadla. Mužík na chvíli znejistěl, ale pak triumfoval prohlášením, že batoh je moc těžký. Po krátké hádce jsem to vzdal. Kompletní fotovýbavu jsem si nacpal do příruční tašky na doklady, kapes u bundy a u vesty a zbytek jsem si pověsil na krk. Prázdný batoh jsem pak odevzdal k umístění do zavazadlového prostoru. Kontrolní orgán byl spokojen aniž by mu vadilo, že veškerá hmotnost stejně skončí v kabině. Tam na mě pak letuška nechápavě zírala, když jsem objektivy a ostatní příslušenství začal tahat z kapes a cpát do odkládacích prostorů na zdi přede mnou. Od té doby je British Airways na mém osobním blacklistu, spolu s ČSA (mizerné jídlo a “ochota” palubního personálu) a letadly Airbus (v tom kraválu se vážně nedá spát).