Minulý čtvrtek, tedy 7. 2. 2008, proběhla v Infocentru v Čerčanech vernisáž výstavy fotografií z Ukrajiny autorů Josefa Krásy alias Choseho a Zuzany Štěpánkové. Tolik strohý úvod. A teď se pokusím výstavu zcela zaujatě a neobjektivně zhodnotit 🙂
Dorazil jsem asi o 15 minut později, zdržení v práci a ucpaná magistrála… znáte to. Zrovna doznívaly písničky s kytarou a harmonikou. Během další asi hodinky jsme se od Choseho souputníků dozvěděli spoustu zajímavostí a také se dobře pobavili při vyprávění o “expedici”, v jejímž průběhu fotky vznikly. Například už vím, že pro pokrytí denní porce energie zcela postačuje půl litru oleje a že Chose je také talentovaným básníkem, znám trasu výpravy a vyslechl jsem i fundovaný kunsthistorický rozbor lidové ukrajinské básně – zkrátka ve spojení s výborným vínem z vinohradu Zuzčiných rodičů moc příjemná hodinka.
 |
| Chose a Zuzka Autor: Zdeněk Kos |
A pak už nastal čas pořádně si prohlédnout obrázky. Těžištěm výstavy jsou bezpochyby Choseho fotky. Třiadvacet černobílých zvětšenin 50×50 cm ze svitku 6×6. Horské krajinky, ovečky, lidé, také pár záběrů ze solných dolů. Chose je romantik, a je to poznat. Vše zobrazuje s úctou i humorem a velkým citem pro obraz, prostě tak, jak ho známe. Na téhle výstavě nečekejte experimenty nebo obrovské umění, čekejte zkrátka poctivé fotky z jedné cesty. Obrazovou pestrost doplňuje asi desítka Zuzčiných barevných fotografií, zčásti panoramatických. Zuzka – jak sama tvrdí – není fotograf a ani si na to nehraje, no, mě se zkrátka její fotky líbí, protože dokáže vidět věci, které mi obvykle unikají.
Naprosto kouzelná mi připadá instalace výstavy. Baryty napnuté na sololitu, adjustováno v rámech stlučených z nehoblovaných latí, trochu se to kroutí, sololit občas přesahuje… ale ono to je tak nějak úplně jedno. Naopak, tohle všechno pomáhá vyjádřit autenticitu života i poezii krajiny a krásně to hraje dohromady. Jedním slovem, pohlazení na duši. Jedna fotka vedle druhé kolem celé místnosti, jako film. Přitom původně měly fotky viset v luxusních rámech, ve kterých stále visí X-poziční FOTOpivní výstava Na kovárně. Asi by to působilo profesionálněji, ale nebylo by to ono. Baryt je krásný sám o sobě, proč ho dávat za sklo. Tak to alespoň vidím já.
V úterý před vernisáží jsem od pana Hucka (určitě se tu také co nevidět objeví zmínka o jeho akci v Tmáni) slyšel zajímavou věc, velmi volně citováno – digitální fotografie je brilantní, tak brilantní, že je to někdy až moc. Něco na tom je. Pokud budete mít cestu přes Čerčany, určitě se zastavte a dejte vědět, jestli vám ty obrázky udělaly stejnou radost jako mně. A pokud vám to nevyjde – výstava se na konci února přestěhuje Na kovárnu.
