Co se honí v hlavě zaměstnanci minilabu?

Když přijdou podzimní plískanice a již několik dní za sebou prší, nastydlý fotograf zamíří do videopůjčovny. Dlouho se probírá regály, ale pak mu padne do ruky krabička s filmem Expres foto.

Pokud si fotografie zhotovuje sami v temné komoře nebo si je tisknete na tiskárně, máte o starost méně. Ale pokud si je dáváte dělat do minilabu, tak… Nebo vám ještě nikdy nebylo nepříjemné, že si vaše fotografie prohlíží někdo cizí a že vám tak vlastně vchází do soukromí? Co když si některou z vašich fotografií udělá navíc pro sebe? A pokud chodíte stále do stejného minilabu, máte tušení, co všechno vlastně o vás obsluha ví?

To Seymour Parish, hrdina či spíše „antihrdina“ filmu Expres foto (2002, v originálu One Hour Photo), pracuje v minilabu již 20 let – a podstatnou část z toho na jednom jediném místě, v hypermarketu SavMart. Parish je dokonalý profesionál, který odvádí dokonalou práci. Jak sám říká, fotografie zpracovává tak, jako by byly jeho vlastní – mlhavé, vybledlé nebo moc tmavé záběry mu nic neříkají. A skutečně, dělá pro to všechno.

Seymour Parish, jehož v příběhu skvělým způsobem ztvárnil Robin Williams, je stárnoucí osamělý muž, který se čím dál tím víc upíná na svou práci – nic jiného totiž již nemá. A i když k tomu říká, že musí hlásit jen dětské porno nebo týrání zvířat a vše ostatní je mu jedno, přece jen se svou klientelou prostřednictvím fotografií víc a víc srůstá: postupně však jeho původní zvědavost a zájem o osudy lidí dostává mrazivě obludný rozměr. Parish se upíná na rodinu Yorkinů, kterou na fotografiích sleduje již mnoho let – vize Parishova štěstí jako hodného dědečka či strýčka rodiny Yorkinů jsou snad jedinými překvapivými a vtipnými momenty filmu, jehož děj se s hrozivou neodvratností začíná zrychlovat a zrychlovat…

Stárnoucí Robin Williams, kterého zná snad každé dítě z Jumanji a Hooka, ale také z Táty v sukni, v tomto filmu exceluje ve „vážné“ roli. Co se může honit v hlavě starce, který dlouhá léta sleduje štěstí jedné mladé rodiny a připadá si, jako by do ní patřil, když zjistí mužovu nevěru? A navíc, když si Will Yorkin, který si po hotelech užívá s krásnou Mayou, přitom pořizuje „odporné a ponižující“ fotky? Vždyť si neváží štěstí, které má… a za to zaslouží potrestat.

Film Expres foto je dílem amerického režiséra s českým jménem Marka Romaneka, který ve světě hraného filmu příliš známý není. Uspěl však na poli videoklipů, pracoval dokonce pro Davida Bowieho, Madonnu nebo R.E.M. Romanek je autorem scénáře i režisérem zároveň. Vsadil na zajímavé téma a na jednoho herce: film je opravdu hereckým koncertem jediného herce, ostatní, ať už členové rodiny Yorkinů, policejní vyšetřovatel nebo Parishův nadřízený ze SavMartu mají jen druhořadé role. Romanek je nepochybně lepší režisér než scénárista: nejenže dokáže velmi dobře dokáže navodit hrozivou atmosféru (a to i ve filmu, který se odvíjí v podstatě pozpátku, od Parishova zatčení), ale dokáže dokonale využít toho, co mu herec Williamsova formátu nabízí. Společně tak vytvořili přesvědčivou psychologickou studii muže, u něhož stáří, osamělost a profesionální deformace přispěly ke zmatení hodnot a psychopatologickému jednání. (Aniž bychom chtěli dále prozrazovat děj, je třeba uvést ještě jeden zajímavý moment: v závěru hrozivě rozehraného dramatu divák čeká masakr po vzoru thrilleru, jakými se to hemží v komerčních televizích. Parish se však násilí dopouští fotoaparátem, což pak sám omlouvá slovy: „Jenom jsem fotil!“). Scénář (a v důsledku toho samozřejmě film) má však poměrně chabý závěr: namísto psychologicky věrohodného rozuzlení se z něj během krátkého Parishova dialogu z vyšetřovatelem stává pouhá moralita. A to je na tak dobře rozehraný film přece jen málo…

Ovšem neznamená to, že by film nestál za půjčení: v kinech ho totiž neuvidíte, protože nejspíš z obav z malých tržeb se dostal rovnou na videokazety.