Elen Michajlovová není fotografkou v tradičním slova smyslu, ale k fotografii má velmi blízko hned dvakrát: za prvé fotografie používá při vytváření fotografických koláží, a za druhé provozuje vlastní FotoGalerii Pasáž ve Vodičkově ulici v Praze. A protože v galerii chystá změnu koncepce, rozhodla se po řadě zajímavých výstav vystavit soubor vlastních koláží.
Elen Michajlovová je pražská rodačka. V roce 1991 ukončila studium produkce na Filmové akademii múzických umění. Věnovala se však především vlastní tvorbě – nejprve malbě, v posledních letech zejména kolážím, k jejichž vytváření používá především fotografie. Koláže Elen Michajlovové byly dosud k vidění především v Praze (postupně v M galerii, Praha City Center nebo v divadle Bez zábradlí, kde vystavovala společně s Miroslavem Horníčkem), ale také v třeba v Hodoníně. U příležitosti probíhající výstavy ve FotoGalerii Pasáž jsme Elen Michajlovové položili několik otázek.
Paní Michajlovová, můžete nám prozradit, jak vlastně své koláže vytváříte? Používáte k tomu svoje vlastní fotografie?
Svoje vlastní fotografie nepoužívám, protože nejsem fotografka a technika je mi velmi vzdálená. Zdroje pro koláže mám dva. Zaprvé to jsou fotografie různých fotografů, přičemž nejvíce mě oslovuje období dvacátých a třicátých let minulého století. Druhým zdrojem jsou pro mě odpady z tiskáren, především fotografie z různých reklam, které mě zaujímají jistou provokativností a postmoderní bizarností.
Koláže vytvářel svého času snad každý surrealista, velmi užívanou výtvarnou technikou byly též v 60. letech, kdy si – snad po vlivem osobité tvorby Jiřího Koláře – snad každý začínající výtvarník stříhal a znovu slepoval nejrůznější obrázky. Máte Vy sama nějaké vzory nebo oblíbence?
Snažím se jít svojí osobitou cestou, inspiraci hledám sama v sobě. Mám své oblíbené autory, ale jsou to spíš fotografové jako je například Edward Steichen, Man Ray a z českých autorů je mým favoritem Karel Ludwig. Z kolážistů mě oslovuje především Jindřich Štyrský.
Zajímalo by nás, jaké máte ambice. Snažíte se svou tvorbou oživit toto hravé umění, které se díky počítačovým manipulacím dostalo spíš na okraj současných trendů a vtáhnout diváka do své hry? Nebo spíš vytváříte zajímavé dekorace do interiérů?
Koláže jsou pro mě kouzelné mozaiky, skládané světy, ke kterým používám již použité, lidskou duší prošlé a zároveň nějakým způsobem pro mě zajímavé střepy. Všechno to ruční vystřihování, skládání a slepování těchto střepů v celek s určitým smyslem mě vnitřně obohacuje a posiluje. Při vytváření koláží se cítím velmi svobodná a šťastná.
Ve své galerii vystavujete díla řady zajímavých autorů. Jak si vlastně žije takový galerista? Prodávají se fotografie dobře a kdo je vlastně kupuje? A co bude ve Vaší galerii k vidění?
Fotografie konečně začíná být u nás vnímána jako regulérní součást výtvarného umění, i když stále pomaleji ve srovnání se světem. Kromě stálých sběratelů, kteří už předem vědí, co chtějí a za kolik to mohou koupit, začínají fotografii objevovat mladí lidé, často z podnikatelských kruhů. Dobře si uvědomují, že fotografie je velmi zajímavým prvkem moderního interiéru, který spoluvytváří celkový design bydlení. Také si uvědomují význam fotografie jako finanční investice. Smyslem mé galerijní činnosti je dát prostor nejen renomovaným, ale i mladým a talentovaným umělcům. Proto jsem se rozhodla, že ke konci května uspořádám výstavu Sandře a Janu Frolíkovi, kteří do této skupiny mladých patří.
