Provázeni mírnou nervozitou, která s cestováním neodmyslitelně souvisí, jsme v sobotu 23.10.1999 v deštivém podvečeru opustili Prahu a vyrazili k německým hranicím.
Nálada celé osádky autobusu Volvo byla vynikající – v tomto smyslu určitě dobře zapracoval i fakt, že jeli jen lidé, kteří chtěli něco zažít a poznat, a ne se jen “ulejt” ze školy – stejně měly za pár dní začít podzimní prázdniny…
Po dlouhé a únavné cestě dlouhé přes 1000 km jsme kolem desáté hodiny dopolední v neděli zastavili před hlavní bránou proslulého parku Legoland, o němž každý z nás už leccos slyšel. Legoland leží poblíž města Billund – z dálnice vedoucí z německého Flensburgu sjedete u přístavu Vejle a po silnici č. 28 dorazíte až do Billundu. Samotný Billund není významný ničím jiným než tím, že se v něm nachází továrna na výrobu světoznámé stavebnice Lego a že u města leží park vybudovaný právě z této stavebnice. Samotný Legoland byl založen na konci 60.let a od té doby se jeho rozloha více než ztrojnásobila. Dějiny a vývoj parku zachycuje expozice v místním muzeu. V devadesátých letech byly vybudovány ještě dva další parky – Legoland Windsor u Londýna a Legoland California v USA. Jenže, marná sláva, není nad originál…
Legoland je otevřen denně od 27.3. do 31.10. v čase 10.00 – 20.00 hod. (v létě do 21.00 hod.) a vstupné činí cca 100 dánských korun (přibližně 500,-Kč). Vstupné je sice vysoké, ale všechny další atrakce včetně horské dráhy, strašidelného zámku, lego-vláčku kolem celého parku atd. jsou v ceně a nepřiplácí se už nic. Mimochodem – kolik utratíte, jdete-li v Praze na Matějskou pouť…? Každý návštěvník dostane ke vstupence i plánek s užitečnými informacemi.
Přímo proti vchodu najdete model mnichovského letiště – na runwayi rolují letadla, jen jen vzlétnout… Návštěvník vlastně ani neví, na co se dříve dívat. Nejlepší asi je nasednout do vláčku – který je postaven hádejte z čeho? – a objet si celý park, protože jinak hrozí, že toho spoustu přehlédnete. Ještě lepší rozhled umožňují jiné dvě atrakce – monorail (dráha vedoucí asi 4 metry nad zemí) a vyhlídková věž s pohyblivou kabinou; nastoupíte na zemi a spirálovitým pohybem celé kabiny vyjedete do úctyhodné výše, abyste po chvíli opět vystoupili dole na zemi s mírně “zaspirálovanou” hlavou.
Když už jsme u těch vláčků, nesmíme vynechat vlak projíždějící modelem zlatého dolu kdesi na Divokém Západě, konkrétně v Legoredo City, které je zde celé – saloony, banka, sídlo šerifa atd. Ovšem tím jsme “jezdící” atrakce ještě zdaleka nevyčerpali – můžete se svézt džípem po safari, kde jsou různá lego-zvířata, můžete jet vyhlídkovým člunem po kanálu a na jeho březích vidět třeba lego-Taj Mahal nebo lego-Sochu svobody. Poté lze přesednout na lego-pramici a projet v ní jeskyni plnou pirátů, kteří tu ukrývají poklad, tam pijí rum a jinde se třeba snaží ulovit rybu (nebo servírku v putyce…).
Samozřejmě je v parku mnoho dalších atrakcí, které dělají i z dospělých malé děti a které vám místy i přinesou pocity mrazení v zádech nebo svírání žaludku – nasednete např. do malého a na první pohled zcela nevinně vyhlížejícího vláčku, který pomalu projíždí starým hradem, a vy nevíte, na co se dívat dřív, abyste – prokleti podivným čarodějem – byli katapultováni na nečekanou jízdu horskou dráhou, o níž jste až do poslední chvíle neměli nejmenší tušení. Tím to ale nekončí, protože při odchodu z hradu uvidíte sami sebe, jak se tváříte na horské dráze – digitální fotografie už dorazila i na pouti a vy si svou podobiznu můžete zakoupit a odnést s sebou. Viděli jste se už někdy na horské dráze…?
Mezi pohyblivými atrakcemi jsou postaveny modely skutečných měst a vesnic – kodaňský Královský palác, německý Düsseldorf, holandský Amsterdam, jezero Lochness (sice bez příšery, ale zato s hradem a s nákladními auty, která vozí sudy se sladem pro výrobu whisky) a mnoho dalších. Mezi jednotlivými městy, městečky a vesnicemi projíždějí auta, autobusy, lodě a hlavně vlaky, jejichž přesnost bych moc rád viděl i u nás v reálu.
Na nádražích je každý vlak ohlášen rozhlasem a poté, co se mu na semaforu rozsvítí zelená, odjíždí na další cestu. Na ulicích a v parcích rostou opravdové stromy, které jsou technologií bonsai upraveny do měřítka odpovídajícího velikosti staveb. Mezi lego-domečky tedy probíhají i roční období a to dodává celému parku ještě větší kouzlo…
Ačkoli nebylo zrovna ideální počasí, výlet do Legolandu (i videozáznam) se vydařil. Až v Praze jsem zjistil, že se povedly i fotografie, což mi pochopitelně udělalo radost, a proto pěji chválu na Olympus, Nikon i použité filmy. (Fotografa musí pochválit někdo jiný, neb sebechvála prý smrdí.) Každopádně první zastávka v Dánsku se nadmíru povedla a kdyby bylo bývalo více času, každý z nás by v Legolandu jistě rád strávil mnohem delší dobu než ty necelé čtyři hodiny.
Snímky byly pořízeny manuální zrcadlovkou Olympus OM 2000 (objektivy Zuiko 35-70 mm f/3,5-4,8 a 50 mm f/1,8) na materiál Kodak ProFoto 400 a kompaktem Nikon One Touch (objektiv 35 mm f/2,8) na materiál Konica Centuria 200.
