Letošní rok byl pro FOTOtvrďáky slavnostní, neboť se konal jubilejní 10. ročník tohoto neobvyklého fotografického setkání. Svatý Václav nám nabídl v září i slavnostní termín, a tak nám nezbylo než vyrazit vstříc 24 hodinovému fotografickému maratonu.
 |
Již přes týden počítačové modely slibovaly více než optimistickou předpověď, která má v tomto období ale trochu háček. Jakmile je pěkně, slunečno a obloha vydrží jasná i přes noc, přicházejí první ranní přízemní mrazíky a je tak nutné nasadit na stativy bačkůrky, aby jim neprochladly nožičky. Jak předpovědi naznačovaly, tak se i stalo a podvečerní setkání na náměstí před Crowne Plaza bylo zalito příjemným slunečním svitem. Nešlo jinak než zahájit na předzahrádce místní osvěžovny Svatováclavským 21° speciálem z Krušovic, což byla i vhodná příležitost se seznámit se všemi účastníky akce. Mezi starými mazáky se objevili i čtyři nováčci. Jirka z Prahy a tři veselí chlapíci z Plzně, kteří vzorně donesli i vyhlášený desátek pro náčelníky. Ještě volá Petr, že si to teď přečetl ve vlaku, tahá za záchrannou brzdu, vyskakuje a za chvilku je u nás. Jak řekl, tak učinil a za chvilku tady stojí v kraťasech a sandálech, což trochu nechápeme, ale s Petrem jsme komplet a můžeme se vydat směr Juliska.
 |
V posledních paprscích Slunce ještě děláme skupinové foto a již se můžeme každý věnovat vlastní tvorbě v okolí atletického stadionu Dukly Praha a na Babě. Focení, ale i stoupání značně zpomaluje náš postup, a tak nás ještě před večeří dohání Jirka s Maruškou a doplňují naší skupinu právě včas, neboť míjíme restauraci Na staré faře, kde hodláme povečeřet. Jídlo nebudu komentovat, ale Svatováclavská jedenadvacítka je opět vynikající a povzbuzuje naši náladu k dalšímu nočnímu focení a k přesunu přes temnou Šárku až do Liboce.
Opět míjíme několik pěkných vil a směřujeme ke zřícenině Baba. Již po cestě se nám otevřely pěkné pohledy na noční osvětlenou Prahu a u zříceniny se nám naskýtá i vhodné místo pro první světelné hrátky. Nejprve jsou všichni nesmělí, ale s přibývajícím časem zahazují svůj stud a společně vymýšlíme další a další světelná „umělecká“ díla. Závěrky postupně utichly, světla pohasla a my směřujeme zpět přes sídliště Baba k pěknému kostelu U Matěje. Opět krátká zastávka pro pár nočních fotografií a hurá do noční Divoké Šárky. Ale ouha. Po půlnoci míjíme noční bar, který na nás přátelsky pomrkává neonovou reklamou. Nedá se nic dělat, je to poslední šance na doplnění energie před nočním putováním divokou přírodou a dvě výborné „Chýně“ nemohou uškodit. Dlouho ale neposedáme, člověk by si rychle zvykl na vyhřátou místnost a tak za chvilku pokračujeme v našem nočním putování do Liboce.
 |
Nastává trocha útlumu, po cestě nenacházíme vhodné místo pro naši další tvorbu a tak se začínají pomalu ozývat i první kverulanti. Teprve za Jenerálkou, u Šáreckého potoka nacházíme vhodné prostředí s kameny a kouřícím potokem, kde by mohly vzniknout nějaké slušné fotografie. Někdo fotí, někdo svítí, někdo jen tak lelkuje či svačí, ale všichni, tedy až na drobné, ale opravdu nepatrné výjimky, nabíráme nové síly ke zbývajícím cca 3 hodinám cesty, která chybí do rozbřesku a otevření McDonalda na konečné v Šárce, kde na nás čeká zasloužená káva a něco na zub.
 |
Ranní krize byla zažehnána snídaní a se stoupající teplotou se na tvářích účastníků rozšiřují i úsměvy. Nasedáme do autobusu a přibližujeme se k Letné, kde nás čekají úchvatné výhledy na zamlženou ranní Prahu, kterou se chceme pochlubit našim plzeňským souputníkům. Již při prvních krocích v Letenských sadech zjišťujeme, že to nebude až tak jednoduché, jak jsme si mysleli. Statečně se prodíráme mlhou k Hanavskému pavilonu a již trochu tušíme, že výhledy nebudou. Místo pražských věží máme před sebou bílou stěnu. Ta ovšem, při cestě ke kyvadlu, začíná pomalu ustupovat, objevují se první náznaky Vltavy, mostů a nakonec i ty věže vystrkují své zvonice a báně z mlžného oparu. Za pár minut zažíváme nádherné ráno a nasáváme sílící sluneční paprsky. Touto parádičkou jsme tak znaveni, že usedáme na slunné místo v parku a dopřáváme si malé siesty před sestupem do centra.
 |
Po rychlé kávě a zahřívací polévce míříme na čerstvě rekonstruované Masarykovo nádraží a dále cestou králů až na Smetanovo nábřeží, kde probíhá happening za nábřeží bez aut. Organizátoři však nepočítali s naší aktivní skupinou, a tak je zde teprve vše v plenkách. Nevadí, na Vltavě je spousta vodáků a na Střeleckém ostrově je také krásně. Slunečný den pěkně utíká, na nábřeží se začínají rojit lidé a my si to pěkně užíváme. Dáváme pozdní oběd a vyrážíme přespolním statečným borcům ukázat nádraží Vyšehrad.
 |
Procházíme pěkná zákoutí Na Zbořenci a přes Karlovo náměstí a Albertov přicházíme ke kulturní památce, která spíše vypadá jak squat, což nás ovšem neodrazuje od posledních fotografických orgií ve FOTOtvrďácké historii. Následuje již jen přesun k Hlavnímu nádraží. Máme za sebou 29km chůze, 11km v MHD a 585 nastoupaných metrů, a tak je čas už jen na závěrečné loučení, společnou fotku a můžeme se vydat k zaslouženému odpočinku ve svých domovech.
A to by byla taková pěkná tečka, za tím naším příběhem, jak by řekl klasik. 10 let jsme se scházeli, abychom zlehka potýrali těla tímto naším maratonským výmyslem a je asi ta správná chvíle se s FOTOtvrďákem rozloučit a začít vymýšlet něco nového. A věřte, že už teď máme pár nápadů jak vás zase vytáhnout ven a setkat se s dalšími podobně postiženými jedinci. Díky všem za účast, podporu a udržování té správné nálady po celou dobu trvání našich 24hodinových toulek s fotoaparáty a budeme se těšit na dalších podobných akcích i v příštím roce.
 |
