Volné povídání o rozdílech mezi negativním a diapozitivním barevným filmem. Co s tím, na co si dát pozor, vzájemné porovnání výhod i nevýhod obou materiálů.
Úvod
Přes obrovský rozvoj digitální fotografie se řada uživatelů stále přiklání ke kinofilmové klasice. Jedním z důležitých rozhodnutí se pak stává, jaký budou používat filmový materiál. Protože se často objevuje názor, že fotografování na diafilmy je příliš složité a že diapozitiv není vhodný pro amatéry, rád bych shrnul výhody i nevýhody obou základních typů filmových materiálů – negativů a diapozitivů. Předem říkám, že mám na mysli barevné materiály, nikoliv monochromatické nebo klasické černobílé filmy, i když pár zmínek v textu o nich bude také.
Citlivost na správnou expozici
Začněme negativem. Jeho výhodou je vysoká odolnost proti chybné expozici. Negativní barevný film konec konců najdete i v jednorázových fotoaparátech bez měření expozice a výsledné snímky jsou docela použitelné. Chování filmu se liší podle toho, zda je přeexponován nebo podexponován. Přeexpozici snáší negativ velice dobře, projeví se optickým snížením zrnitosti v nejtmavších místech a zvýšenou sytostí barev. Při přehnaně silné přeexpozici může být obtížné dosáhnout na fotografii přirozených barev. Umyslná mírná přeexpozice se ale v praxi běžně doporučuje. Přeexpozici o 1/3 EV zajistí manuální nastavení citlivosti filmu o jednu hodnotu pod citlivostí nominální (tj. ISO 360 místo 400, atd.), zhruba do velikosti + 1 EV o nic zásadního nejde, snímek má v tmavších místech nižší zrno a celkově saturovanější barvy. Podexpozice je pravým opakem přeexpozice, fotografiím neprospívá. Dochází ke snížení sytosti barev a obrovské degradaci tmavších míst výrazným vzrůstem zrna. I ze silně podexponovaného negativu dokáže minilab obvykle vytáhnout snímek, ovšem ten je pak šedivý a zcela degradovaný obrovským zrnem.
Diapozitiv je náročnější materiál, ale teorie, že nepatří do rukou amatérů je hloupost. Faktem je, že je citlivý na chybnou expozici, hlavně přeexpozici, kdy nejsvětlejší místa jsou totálně bez kresby. Jev se označuje termínem „vypálená světla“ a pokud nejste kouzelníci ve Photoshopu, končí takový diapozitiv v koši. Lehká podexpozice není až takový problém, film pak celkově vychází tmavší a kontrastnější. Takový diapozitiv je vynikající pro promítání, má pěkné barvy a je příjemně kontrastní. Průšvih nastává až v situaci, kdy je potřeba z podexponovaného diapozitivu zhotovit fotografii. Ať již optickou cestou v minilabu (i když dnes bude minilab stejně digitální …) nebo skenováním. Vysoká denzita (míra pohlcení světla nejtmavším místem neboli absolutní tmavost černé) a sytost barev působí řadě skenerů střední třídy problémy. Zjednodušeně řečeno, co vidíte a promítáte, nedostanete do počítače a už vůbec ne na fotografii. Tady je určitým řešením dělat odlišné expoziční variace pro sken a pro promítání, případně mít k dispozici skener vyšší třídy.
Vraťme se ale k diapozitivu a jeho náročnosti. Nejen moje osobní zkušenost je, že pro dnešní zrcadlovky s matrixovým měřením je většina snímků expozičně v pořádku a není co řešit. Včetně kontroverzně přijatého článku na téma fotografování na sněhu. Pokud jste náročnější a vyhledáváte jasově složitější scény, smiřte se s tím, že při počátečním přechodu na diapozitiv budete mít nějaké procento odpadu. Mně trval přechod na diapozitivy asi rok. Nemohu tvrdit, že nedělám chyby, ale odpad je dnes minimální a není dán chybnou expozicí jako spíše obsahem snímku. Osobně si myslím, že i pro ostatní bude všeobecně platit, že větší procento odpadu půjde na vrub ani ne tak chybné expozici, jako spíše přílišnému jasovému rozsahu scény. Například při fotografování krajiny je nutností používat při světlé obloze přechodový šedý filtr téměř standardně. Negativ je v téže situaci většinou v pohodě.
Dále uvedený odstaveček prošel mojí vnitřní “autocenzurou”, neboť kolem něj byla menší diskuze ohledně přechodových filtrů. Souhlasím, že řada fotografů je v podstatě nikdy nepoužije, ale přesto si myslím, že bez nich by to také občas nešlo. Tj. nechci sklouznout do absolutní potřeby filtru, ale také nechci jeho účinek zcela opomíjet. Navíc jsem si ověřil při zahraničních dovolených, že třeba z národních parků USA nemám jediný zkažený snímek co se plechové oblohy týká (žádná taková se nekonala), ale z Norska jich pár je a z Čech jich je celá řada. Tj. je vhodné zahrnout reálné podnebí v dané zemi. Takže odstaveček nechávám v původní podobě, vy v něm nehledejte absolutní potřebu přechodového filtru, ale také se pak nemračte nad vypálenou oblohou.
Dva podstatné dodatky na závěr. První – naučte se používat půlený přechodový šedý filtr (třeba Cokin), který omezí zpravidla příliš vysoký jas oblohy. Pozor při jeho koupi, typ s velmi lehkým nádechem šedi je zpravidla nepostačující a vhodnější je typ výrazně tmavší. Je to má vlastní zkušenost, světlejší provedení jsem snad nikdy nepoužil. Druhý dodatek – pokud máte digitální fotoaparát, vypálená obloha na diapozitivu odpovídá téměř přesně vypálené obloze na digitálním snímku. Takže si pak lze udělat poměrně jednoznačnou představu, jak bude vypadat diapozitiv. Vliv šedého filtru je rovněž srovnatelný. K digitálu ještě poznámečka, nelze srovnávat tmavá místa, tam naopak digitální soubor informace i u toho nejhoršího kompaktu kupodivu má a jeho schopnost snímat ve stínech s diapozitivem srovnávat nelze. Diapozitiv, pokud má stíny opravdu již černé, tak jsou prostě černé.
Věrnost barevného podání, výsledná fotografie
|
| Ty zatracené barvy |
Před samotným rozebráním uvedeného tématu bych rád připomněl jednu opomíjenou záležitost. Barevné filmy mají v drobných odchylkách různá barevná podání, je třeba rozlišovat nejen filmy pro denní a umělé světlo, ale také varianty se zvýrazněním některých barev. Tímto směrem míří například značka Kodak s některými variantami diapozitivů i negativů. Než si takový film koupíte na nějaké konkrétní fotografování, vyzkoušejte jej. U některých barevných odstínů může být zvýraznění přílišné a nemusí se hodit pro vaše představy.
U diapozitivu s ohledem na barevnou věrnost není moc co popisovat. Je jasnou barevnou předlohou a referencí, vše co z něj vznikne by se mu mělo pokud možno úplně barevně podobat (je však nutno počítat s tím, že prosvícený diapozitiv je kontrastnější a má jasnější barvy než fotografie na papíře). Do sytosti barev a kontrastu lze nepatrně zasahovat podexpozicí (viz výše), ale u kontrastnějších typů (Velvia) to vhodné není. U standardních diapozitivů s výslednou fotografií slušnější fotolaby nemají problém, navíc barevné odchylky lze okamžitě a zpravidla také úspěšně reklamovat. U hodně kontrastních diapozitivů může být výsledek získaný pomocí i profesionálních laboratoří ne zcela odpovídající, tady je jediný spolehlivý a drahý způsob jak získat odpovídající fotografii z diapozitivu použití kontrastní masky při zvětšování.
U negativu je problém složitější. Za prvé je dnes negativů takové množství typů, že minilaby drobné korekce pro jednotlivé filmy omezují a mají nastaveny jen ty nejpoužívanější. Za druhé u digitálních minilabů se film sice skenuje, ale opět se žádný ohled na typ filmu většinou nebere. Za třetí, vzhledem k inverznímu podání barev na negativu nikdy nejste schopni přesně říci, jestli fotografie odpovídá fotografované scéně, a tak je velice problematická diskuze s obsluhou labu, že ta fotografie má vypadat úplně jinak. Tím chci říci, že z pohledu většiny běžných amatérských a částečně i profesionálních fotografů není s negativem problém. Ale pokud budete dělat expoziční varianty, automatika labu je úspěšně srovná a dostanete řadu zcela stejných fotografií, i když jsou daná políčka filmu krytá rozdílně. S tím je nutné se smířit, inverzní převod na fotografii může mít odchylky a reklamovat se moc nedají. Kde máte originál, že?
Stejný problém s převodem negativu na pozitiv můžete mít při skenování, software skeneru se snaží provádět inverzi barev, ovšem ne vždy je výsledek věrný podkladu, zase není s čím srovnat. Zkušení grafici mají barvy v oku, my amatéři ne, takže pokud požadujete naprostou věrnost barev a retivní barevnou bezproblémovost skenování, je diapozitiv vhodnější. Nicméně na většinu běžných fotografií je negativ v pohodě, to aby zde nevznikl dojem, že se dá fotografovat jen na diapozitivy. Jen tím chci říci, že pokud používáte jeden typ barevného filmu, po určité době skener nastavíte a barevný převod bude optimální, pokud však typy filmů střídáte, sžívání s technikou bude trvat déle.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud požadujete naprosto přesně odpovídající podklad pro fotografii včetně jasných expozičních variant, jediný způsob, jak ji získat, je použít diapozitiv a smířit se s případným odpadem snímků s expozičními variantami.
Zrno filmu, zrno a citlivost
|
| Struktura filmu viděná skenerem … |
Na rozdíl od barevného podání a jiných diskutabilních záležitostí je zrno poměrně jasně a jednoznačně definovatelná a hlavně srovnatelná záležitost. Tady se negativ a diapozitiv liší velmi výrazně. Většinou lze po krátké praxi poměrně jednoznačně rozlišit, zda podkladem finální fotografie byl negativ nebo diapozitiv. U negativu je základní nevýhodou, že zrno je nejvíce viditelné na jednolitých plochách jako je obloha, voda, sklo, atd. A v těchto plochách je u většího formátu fotografie prostě nepřehlédnutelné.
Podstatné totiž je, že zpravidla snímek po skenu zaostřujeme a lehce upravujeme. Při maximálním zvětšení filmu na 100 % (z mého pohledu vlastníka skeneru s rozlišením 2900 dpi) vidíme strukturu zrna (samozřejmě ne mikroskopickou), která se u negativu a diapozitivu liší a podle toho se při úpravách dále zvýrazňuje. Negativ má v jednolité barevné ploše různě barevné plochy srovnatelné s tiskovým rastrem, diapozitiv zpravidla podobně rozložené zrno, ale víceméně v barvě stejné. Více napoví zdůrazněné porovnání negativu s diapozitivem na obrázku. Každopádně bude platit, že zrnitost filmů s citlivostí 100 ASA postačuje bezproblémově na velké zvětšeniny, zrnitost 400 ASA je i u profesionálních filmů poměrně výrazná a třeba na krajinnou fotografii mi optimální již nepřijde, pro reportáž je samozřejmě v pohodě i citlivost 1600.
Profesionální nebo amatérský film
Pouze v krátkosti, základní rozdíl mezi amatérským a profesionálním filmem je spíše v opakovatelnosti kvality a stálosti parametrů, no a samozřejmě také v ceně. V negativních materiálech jsou amatérské filmy spíše kontrastnější a barevnější, protože to vyhovuje většině fotografů s kompaktními přístroji s horší optikou. Naopak profesionální filmy (ne všechny) mají nižší kontrast, případně uzpůsobenou barevnost pro konkrétní účel (portrét, umělé světlo). Z pohledu amatéra chodícího do minilabu s filmem a odcházejícího s fotografiemi je to zcela jedno, minilab se na výsledku podepíše mnohem více než typ filmu. Pokud máte skener a občas děláte velké fotografie, jsou rozumnější jemnozrnnější varianty. Tady mám dobré zkušenosti například z Kodakem Supra či Portra.
U diapozitivu je rozdíl spíše v jiné oblasti. Existují drahé profesionální filmy se zcela specifickými parametry (Velvia – vysoká barevnost, vysoká denzita), kde se jakákoliv chybka v expozici projeví, případně je obrovský problém na standardních skenerech tak silně kryté diapozitivy skenovat. Potom jsou profesionální filmy typu Provia 100F, které se od nejnovější Sensie 100 zas tak výrazně neliší. Takže je na amatérském fotografovi, zda bude fotografovat na Sensii nebo chce mít dobrý pocit a zakoupí profesionální Provii 100F. I Kodak v tomto směru poskytuje řadu filmů s různými barevnými paletami a máme tu i další výrobce. Vzhledem k vývoji dnes není zásadní problém v nekvalitě filmu, spíše ve správné expozici a hlavně v následném zpracování ve fotolaboratoři. Na druhou stranu proces je jeden jediný E-6 (no dobře, ještě Kodachrome, kdo z nás ho použil?) a tak jsou výsledky většinou zcela bezproblémové.
Poškození a prach, skenovatelnost, výsledné zrno
|
| Prach je všudypřítomný … |
Na začátku opět odbočím. Na kinofilmových skenerech bez funkce hardwarového odstranění prachu je právě z pohledu prachu a poškození filmu mnohem jednodušší skenovat diapozitiv než negativ. Prachová smítka na diapozitivu jsou totiž ve výsledném skenu tmavá (jsou pokládána za černou) a v tmavších místech snímku tedy téměř neviditelná, zatímco u negativu bílá (světlo jimi opět neprochází, ovšem potřebujeme inverzní výsledek), a tedy velice rušivá. To je drobnost, na kterou se zapomíná a občas je dobré si ji připomenout. V současné době například Minolta nabízí skener za rozumnou cenu, s velice slušnou barevnou hloubkou, ale bez ICE. Takže je dobré tuto úvahu přidat k důležitým záležitostem kolem rozhodování. A především, pokud budete skenovat film okamžitě po vyvolání, bude minimálně zaprášen a poškrábán, čím déle budete skenování odkládat, tím bude film zaprášenější a poškozenější a pak je vhodnější skener s funkcí hardwarového odstranění prachu.
|
| Příklady kontrastních diapozitivů |
Dalším odlišným prvkem obou filmových materiálů je denzita, jinak řečeno to, jak tmavé je nejtmavší místo ve srovnání s čistou, nekrytou bází filmu. Při měření se používá logaritmická škála. Vypusťme ale matematické teorie a podívejme se na praxi. U negativu je rozsah denzity relativně nízký, zpravidla nepřekročí hodnotu 2,5. Z toho vyplývá, že pro skenování negativů zcela v pohodě postačí skener staršího vydání, takže se s denzitou a negativy nemusíte trápit. Bohužel, diapozitiv je pravým opakem. Za prvé jsou materiály, typickým příkladem je již několikrát zmíněná Velvia, kde denzita přesahuje hodnotu 4, a ty na starších skenerech v podstatě nejsou skenovatelné v některých případech vůbec a na novějších poměrně špatně. Za druhé i ten nejhorší diapozitivní materiál má pořád denzitu vyšší než 3, spíše se blíží ke 4. Takže v případě diapozitivu je vždy vhodnější skener s největším možným rozsahem denzity. V současné době mohu doporučit novou řadu Minolty (i to nejlevnější provedení), nové Nikony řady 5X nebo starší 4000 a vyšší. Canon neznám, nikdy jsem s ním nepracoval, a proto ho zde neuvádím.
Ještě bych měl jednu zásadní poznámku ohledně reálné expoziční pružnosti filmů, teď mám na mysli všechny varianty – černobílý a barevný negativ, diapozitiv. Ano, je pravda, že černobílý negativ má podle expozice a způsobu vyvolání expoziční rozsah klidně větší než 12 EV, zatímco běžný diapozitiv zpravidla kolem 6 EV. Jenže, nevěřte tomu, že běžný minilab nebo obecné skenování dostane tento rozsah do počítače či na fotopapír v tiskárně. To je častý a hluboký omyl lidí, kteří to nikdy nezkusili. Ano, pomocí vykrývání maskou ve fotokomoře dostanete po hodně dlouhé praxi tento rozsah na klasický fotopapír, zrovna tak při dobré znalosti Photoshopu a skenování v minimálně dvou odlišných nastaveních (jednou světla, podruhé stíny). Při běžné praxi, kdy dojdete do minilabu a tam necháte film vyvolat a z vybraných snímků udělat fotografie jste opět na expozičním rozsahu při postupu negativ – fotopapír zhruba srovnatelném s diapozitivem, tj. oněch již zmíněných 6 EV. A i ten je na výsledné fotografii lehce komprimován, neboť fotopapír má reálný rozsah denzity kolem 2.
Posledním bodem je rozdíl v podání zrna. Ten je daný fyzikálními vlastnostmi filmu a jeho vrstev a jediným způsobem, jak jeho vzhled změnit, je udělat softwarovou úpravu. Ta může být realizována po vlastním skenu například ve Photoshopu, ale to zpravidla není až tak účinné. Mnohem jednodušší a účinnější je použít funkci na potlačení zrna, která je integrována ve velké většině ovladačů moderních skenerů.
Důležité naposled – finanční náročnost
Tak a jsme tam, kde jde zpravidla nejvíce do tuhého. Diapozitivní filmy jsou výrazně dražší než negativy a dražší a náročnější je i jejich následné zpracování (vyvolání, zadávání fotografií). V současné době padají ceny negativních filmů pod 100,- Kč na film, zatímco diapozitivy se cenově drží na stejné úrovni jako dříve. Určitým způsobem lze ušetřit při nákupu většího množství diafilmů při jarních výprodejích, pak třeba Provia 100F vychází na 145,- Kč za film, zatímco letní cena přesahuje 200,- Kč. Na druhou stranu, výsledné fotografie si můžete vybrat předem, ať už na prosvětlovacím pultu nebo při promítnutí, máte před sebou originál. Můžete zkontrolovat i ostrost, prostě nepotřebujete platit za fotografie předem. A ve výsledku diapozitivy poskytnou naprosto dokonalý barevný obraz s menším zrnem, s možností promítání nebo výroby velkých zvětšenin.
U negativu je zase všechno jaksi rychlejší a jednodušší, prostě máte fotografie hned. Nejste zase ale schopni předem zhodnotit, jak daný snímek vyšel (pokud nemáte vlastní skener) a míra kontroly nad výsledným vzhledem fotografie, hlavně přesností barev, je o něco nižší. Je spousta fotografů, pro které je negativ vynikající volbou pro svou expoziční pružnost a odolnost proti chybám. Zejména pokud často nedělají velké fotografie, je pro ně negativ zcela pohodovou volbou.
Na co budete fotografovat vy, to si musíte rozhodnout sami.
Naprostý souhlas
Pěkně shrnuto. Jen bych si dovoli dodat ještě jeden aspekt: diák promítnutý na zeď má velké kouzlo a je to jeden z hlavních důvodů, proč na ně ještě dělám.
naprostý souhlas
Ano, diák na plátně je nádherná záležitost a chybí mi (přešel jsem na digitální zrcadlovku). A protože jsem živ projekční technikou, musím smutně dodat, že digitální promítání má k analogovému ještě hodně dlouhou cestu.
JH
naprostý souhlas
Mám zkušenost jenom jako divák, chodím často na “cestovatelské přednášky” s promítáním. V posledním roce pozoruji nastupující jasný trend “promítání” z PC. Výsledky jsou většinou podstatně horší než u podobných akcí s diaprojektorem.
Ale je i výjimka, minulý týden jsem viděl obrázky v planetáriu v Brně, obrazová kvalita zde nebyla až tak dána vlastním datovým projektorem, ale předlohou. Soubory JPG cca 100 kB, to bylo zcela nedůstojné. Ale třeba naskenovaná mapa, to byla perfektní kvalita, obraz byl odhadem tak 6x6m.
Vůbec ovšem netuším, kolik podobné zařízení stojí, taky je třeba mít pořádné snímky, i ty z digitálu.
“Stolní” datové projektory i při velmi malém obrazu cca 1×1 m jsou viditelně horší než diáky, i zde však velmi ale záleží na předloze.
Pokud ovšem diváci neprotestují proti nízké kvalitě, z hlediska přednášejícího je to pohoda.
naprostý souhlas
No a já mám zase opačnou zkušenost. Byl jsem na setkání cestovatelů v Ládví. Promítalo se tam z PC a z diáků. Kromě technických problémů se zasekáváním jednoho diaprojektoru byl hlavní problém v ostrosti. Kupodivu z PC v nějakém nevelkém rozlišení (snad kolem 1MP) to vypadalo mnohem líp než promítání přímo diáku. Možná se dá při menším plátně dosáhnout lepších výsledků, ale moc mě to nenadchlo.
Ono to promítání z PC mělo taky své mouchy – byly promítány středoformátové diáky p. Havla z Namíbie a Patagonie ofocené na prosvětlovacím pultu nějakým digitálem a výsledek měl dost přepálená světla. Ale co se týká ostrosti a detailů, vypadalo to líp.
naprostý souhlas
Předchozí zkušenost mám z přednášky J. Tomíškové, pracuje jako průvodkyně CK Adventura pro oblast Indie.
Asi před rokem měla přednášku o Indii v Brně. V kavárně, měla diaprojektor Leica. Plátno bylo odhadem 150×150, nebylo úplně rovné. ale dojem byl úžasný.
Letos měla na VUT v Brně přednášku o Kašmíru. Datový projektor + notebook. Seděl jsem tak, že jsem zároveň mohl sledovat obraz na plátně a na notebooku.
Kvalita na monitoru byla dobrá, ale na plátně to byla hrozné, byl jsem velice zklamán. Taky byly úplně jiné barvy na plátně a na monitoru, o nějaké sytosti, jasu ani nehovořím.
Podobný dojem jsem měl z přednášek horolezce M. Hrada, výpravy na Denali a Everest. Bylo to zajímavé, ale z pohledu náročného diváka – fotografa byla kvalita nedostatečná. PL
naprostý souhlas
No, on je často problém s uživateli projektorů. Pro promítání fotek se totiž základní režim prezentace, který je skoro všude nastaven jako implicitní, prostě nehodí. Strašně zvyšuje kontrast a sytost barev, výsledek je hrozný paskvil.
Dost často mě překvapuje, že si nikdo neprojde menu a nevyzkouší jiné barevné módy, třeba film nebo video jsou o něčem jiném, tlumenější, vizuálně přijatelnější. Značka od značky se liší, ale tohle mají pod různými názvy všichni výrobci.
JH
Narocnost na expoziciu
V clanku sa spomina ona casto zdoraznovana expozicia, ktora musi byt pri diakoch proste presnejsia. Autor velmi trefne poznamenal ze dnesne moderne fotaky s tym problem nemaju, s cim suhlasim. Skor by ma zaujimalo ako je to so starsimi strojmi, sam mam tri funkcne Prakticy (VLC 2 a 2 ks VLC 3) a kazda meria trosku inak, samozrejme inak na pracovnej clone, inak so simulatorom, pricom su rozdiely aj medzi samotnymi objektivmi. Tieto odchylky su zvacsa do 1 EV, vynimocne 1,5 EV, pricom zalezi na intenzite svetla a niekedy mam aj pocit ze aj na farbe svetla (?). Asi budem musiet otestovat systemom pokus – omyl. Inak diky za pekny clanok.
narocnost na expoziciu
Zkuste externí expozimetr. Mám PLC3 z roku 1981 a už taky dobře neměří. Ale mám ještě expozimetr, ruský, z roku 1983, pořád s původní baterií. Stál tehdy v obchodě kolem 500 Kčs. Ten kupodivu měří dopadající i odražené světlo dobře, má i hledáček na zaměření. Hlavně se s ním pohodlně pracuje, fotil jsem květiny na zahradě. Fotoaparát se nastaví na stativu na záběr, vezme se do ruky expozimetr a zblízka se postupně vše změří, pak následuje kalkulace a udělám dvě tři varianty. Výsledky mne velice překvapily. Staré zařízení, ale když dám diáky do promítačky, je to dobré. PL
narocnost na expoziciu
Rusky expozimetr Sverdlovsk 4 pouzivam leta a je opravdu presny jak pro mereni odrazeneho, tak dopadajiciho svetla.
Bohuzel, jako vsechno ruske ma i on ale nedostatky a pri mereni dopadajiciho svetla je nekdy indikacni LED nutno pozorovat v zrcatku. Kontrola baterie je vyresena take dost krkolome a musi se nacvicit. 🙂
Tusim, ze na Paladix byl jiz tento pristroj dostatecne popsan.
narocnost na expoziciu
Souhlasim s tim, ze stanoveni expozice je klicova zalezitost. V poslednim roce jsem presel z TTL mereni mereni tzv dopadajiciho svetla pomoci Lunasix3 z bazaru (Incident Meter).
Zkusenosti jsou nasledujici: z cca 90% byly TTL a “dopadajici svetlo” shodne, zvlaste v pripadech, kdy scena byla pestra (krajiny, lidi atp.) Avsak v pridadech monotonnich barev (snih, erb na omitce atd.) se namerene expozice lisily az o 3EV. Nutno dodat, ze mereni technikou “dopadajici svetlo” byly v drtivem mnozstvi ty spravne. Ale ani v techto pripadech nebyly expozice 100%ni, takze z toho vyplyva, ze nadale plati: kdyz si prohlizim prave vyvolane fotografie nebo diapozitivy, nikdy nejde predem urcit, jak to vsechno dopadlo. A o tom to je…
Jinak, moc hezke vysvetleni mezi obema metodami je na:
http://www.sekonic.com/BenefitsOfIncident.html
a to i pro ty, kteri anglictinu zcela neovladaji.
narocnost na expoziciu
O exponometrii pojednava velmi podrobne kniha od doc. Jana Smoka: “Umele svetlo ve fotografii” (SNTL Praha 1, 1972) na str. 34 – 66.
Pri TTL mereni (pouze odrazene svetlo) si lze vypomoci merenim std. sede nebo bile plochy v miste zaberu. Pri uziti bile pl. (napr. rubova str. fotografie) je nutno clonu otevrit o 2 stupne (diapozitiv), evtl. o 2,5 stupne (negativ).
Misto tzv. sede tabulky jsem pouzival i svoji dlan a clonu oteviral o 1 stupen.
Par poznamek
1) Sensia 100 od Provie 100F se lisi pomerne vyrazne, predevsim je Provia o dost jemnozrnnejsi a Sensia nema tak vyraznou tendenci jit do modra nebo do magentova…
2) Kdyz jsem vyfotil svoje prvni dva diaky (v Praktice MTL 5), tak jsem nemel odpad vubec zadny — pro normalni pouziti byly vsechny fotky naprosto v poradku a pouzitelne. Takze si myslim, ze se to s obtiznosti fotografovani na diapozitivy hodne prehani.
par poznamek
Prehani i neprehani. Pokud potrebujes udelat perfektni diak na promitani, tak vsechno musi sedet. Pokud z toho delas fotku nebo skenujes, je to uz trosku jedno, pac muzes delat i dalsi upravy.
par poznamek
A jeste jedna konecna. Asi se na jakykoli v diaky vy… ted jsem si porovnal zvetseninu z dia (poloprofi)skenu a 6Mpix digi a vychází to jednoznačně ve prospěch digi.
par poznamek
Jak velka ta zvetsenina byla a v cem jsou ty rozdily, je na tom diak opravdu o tolik hure? Obcas nechavam zvetsovat z diaku v Ultralabu na 20×30 a jsem spokojeny. Nemam ovsem s cim porovnavat.
par poznamek
No, rek bych, ze je to dostatecne popsano v clanku. Mimo neschopnosti (mozna i obsluhy) prenest obsah diaku na papir (extremnejsi svetla a stiny) tam je az moc rusivy zrno, ktery u digi proste nemam. A u zvetseniny 30 * 40 je to proste znat.
par poznamek
Ja bych rekl, ze hlavni vyhodou digitalni fotky je jednak pohodli, potom pohodli a jeste jednou pohodli 🙂
S tim je spojena velika uspora casu a take mensi nutnost know how… skenovat filmy tak, aby na konci byly k dispozici perfektni vysledky, neni metodou jednoho knofliku mozne, detailni znalosti jak metod skenovani, tak metod postprocessingu jsou krome vlastneni prislusneho kvalitniho skeneru nutnosti.
Pokud dnes ma nekdo k dispozici spickovou DSLR, tak to ma pro fotografii v barve urcite celou radu konkretnich vyhod. Absenci zrna bych ale osobne mezi ne nepocital. Zvlast velkoformatove zvetseniny treba z Provie na mne pusobi diky te jemne strukture tak nejak stravitelneji nezli typicka digitalni fotografie, at uz bez sumu nebo se sumem. To jemne zrno ma dva pozitivni dusledky: jednak se fotografie opticky zda ostrejsi nezli ve skutecnosti je, a jednak vnesenim te “opticke nosne frekvence” zpusobi prakticky “neomezenou kultivovanou zvetsovatelnost” predlohy. Faktem je, ze napriklad obliba strukturovanych papiru pro tisk digitalnich fotografii napovida neco o zpusobu, jak se s timhle problemem uzivatele DSLR vyporadavaji.
par poznamek
Spis jen teoreticky neomezenou zvetsovatelnost. Osobne mi muze byt zrno naprosto ukradeny. Vedci badaji nad tim, jak udelat jemnozrne vyvojky, foti se na jemnozrne filmy a velke formaty a furt budu poslouchat, ze zrno je potreba. Nesmysl, je to jen otazka zvyku. Za par let se budou lidi divit, proc byly ty stary fotky tak ohavner puntikovny.
par poznamek
jemnozrnejsie sa robia preto aby sa mohli zvacsovat na este vacsi format apropo vsimnite si digitalnu zvacseninu neposobi na Vas plocho lebo na mna neuveritelne. A nie je mozne za dnesneho stavu aby bola digi fotka lepsia ako diak(kvalitne spracovany nie amatersky)
par poznamek
Nevim jak vy, ale ja s digitalem fotil hodne. Prevazne krajiny (hodne amatersky, spis ve spojeni kdyz jsem byl v alpach lyzovat a ze jsem byl na hodne mistech) a muzu vam rici ze s vysledkama nejsem vubec spokojeny. Hlavne co se tyce ztraty detailu v dalce a to jsem mel moznost testovat i 8Mpix (nebyl to zadny kompakt za 10tis.). Diak mi pripada vice detailnejsi a ma i lepsi barvy. Predstavte si horu, kterou fotite z dalky a na upati hory jsou velke a male kameny. Na digitaku ty male kameny splivaji z velkema, kdezto na diaku je alespon neco videt, nebo takove eroze na hore, les z dalky atd. Proto tyto krajinarske ucely uvazuji prejit na normalni ‘analog’. Ony jsou sice fotky z digitalu na webu pekne, ale nezapomente ze original je v rozliseni ~2000×1500 (ci vice) a to co je na webu je vetsinou 800×600 (nebo jeste mene) a pri tak drastickem snizeni rozliseni obrazu je jasne, ze tam nejake ty ‘detaily’ jsou, ale kdyz se kouknete na original tak tam jsou akorat fleky… to je moje zkusenost s digitalem na krajiny (nic jineho ani nefotim, lidi me nejak nepritahuji :)). Neni spatny na rychlovky, ci prezentace na webu, ale na zabery z dalky mi proste dost nevyhovuje.
par poznamek
No, já na začátku fotografoval jak na Senzii, tak Provii. Vycházejí zhruba stejně, on se dost podceňuje vliv laboratoře při vyvolání. Ten rozdíl jemnozrnosti nebyl k mému překvapení zas tak výrazný.
JH
A co push-proces?
Ma nekdo zkusenosti s push-procesem u diapozitivu? Potrebuji hodne citlivy barevny film (idealne tak ISO 1600) a s negativy jsem nebyl prilis spokojen, jak kvuli trochu mdlemu barevnemu podani, tak kvuli velmi vyraznemu zrnu. Vyrobci pro sve citlivejsi pozitivy uvadeji moznost push-procesu ve svych materialech, Kodak E200 pry podava velmi dobre vysledky pri ISO 800 (push +2), Fuji Provia 400 snese pry i ISO 4800 (push +3 1/2), i kdyz se to durazne nedoporucuje, za rozumny povazuji maximalne push +2. Nechci se ale spolehat na udaje od vyrobcu, zkousel to nekdo osobne?
a co push-proces?
Provia 400F snese push +2 EV naprosto bez problémů, ukázku scanu mohu zaslat na e-mail. Exponovat jako ISO 3200 jsem již taky zkoušel, ale ještě nemám výsledky.
a co push-proces?
Ty skeny bych ocenil, muj mail je “riv ZAVINAC email TECKA cz” (snad je to srozumitelny, nestojim o spam). Diky.
a co push-proces?
mohu taky poprosit o ten scan? caminanteZAVINACcentrumTECKAcz Díky -t-
a co push-proces?
take take 🙂
vaclav.kabat@gmail.com
Otazka na autora a forum
Dobry den, myslite si, ze rozsahom density Nikon LS-50 (V ED) by mohol stacit na diaky? Myslim aj na Velviu?
otazka na autora a forum
Psal jsem na něj recenzi a je zcela v pohodě.
JH
kvalita versus vsestrannost
Od jiste doby na barevny negativ nefotografuju, protoze jsem sam pro sebe dosel k zaveru, ze videno absolutne se pomoci negativnich materialu neda dosahnout stejne nebo lepsi kvality. Presto par roli barevneho negativu “pro strycky prihodu” mam pripravenych, pro pripady kdy diapozitiv muze byt omezenim vsestrannosti.
Ohledne kopirovatelnosti dynamickeho rozsahu negativu v beznem minilabu musim s autorem souhlasit, nicmene existuje jedna vyjimka. Nevim, jak je to s jeji dostupnosti v Cesku, ale Agfa vyrabi minilaby, ktere generuji automaticky digitalni vyrovnavaci masku a jsou schopny naprosto neuveritelnych vysledku. Myslene jsou ale pro amaterske obrazky v protisvetle a podobne. Pokud jde o absolutni kvalitu, zustane editovany profesionalne provedeny sken z diapozitivu, exponovany na kvalitni material (fuji crystal, Ilfochrome) nejspis nedostizny.
Pro uplnost bych jeste dodal, ze existuji tri procesy pro vyvolavani diapozitivu. Krome E6 a zmineneho Kodachromu (ktery pro mne patri k tomu nejlepsimu, co se me kamere muze prihodit 🙂 existuje jeste proces na bazi Ilfochrome. Ty filmy jsou skoro ve vsech beznych formatech, od kinofilmu pres svitek az po 4×5″, ale protoze maji nominalni citlivost asi 1 ISO, nejsou normalne v prodeji. Pouzivaji se diky sve neuveritelne rozlisovaci schopnosti a barevne vernosti hlavne pro archivni mikrofilmove snimky nenahraditelnych dokumentu a umeleckych del, jakoz i pro dlouhodoby backup digitalnich dat. Teoreticky by ale jejich pouziti treba pro krajinarskou fotografii mohlo zpusobit podobny posuv ve vnimani jako neboztik TechPan ve fotografii cernobile… Tam u printu 50×60 cm z 6×4,5 negativu take nikdo nechtel verit, ze se nejedna o velkoformatovou fotografii… TechPan mel ale luxusnich 25(50) ISO. Pravdou ale zustava, ze tech asi 300lpm ktere ten Ilfochrome je schopen zaznamenat tvori nekolikanasobek toho, co zvladnou i nadprumerne objektivy… a tak zustane jeho hlavni domena zaznam digitalnich dat, ktera se na nej daji prislusnou osvitovou jednotkou naexponovat… a na pristich 500 let spolehlive skladovat 🙂
http://www.contentmanagement.de/AT/Mikrofilm/mikrofilm.html
kvalita versus vsestrannost
Mam dojem ze tyhle laby maji v PostFotu.
Skenery Canon
Vyborny clanek! Jeste doplnim vlastni zkusenosti se skenery Canon. Starsi modely nebyly zrovna super, ale soucasne me velice prijemne prekvapily… Disponuji totiz technikou pro odstraneni prachu a necistot pomoci infrasnimace, vlastne oskenuji film jednou normalne a jednou infra a rozdilem zjisti necistoty a hned je upravi (pokud nejsou prilis velke a nezakryvaji podstatne casti). Navic to opravdu funguje… mile me prekvapil ten Canon… Dostal jsem se k nemu nahodou (model 9950F) a jeste jsem nevidel lepsi skeny z poloprofi skeneru…
skenery canon
Canon 9950F je plochej
Fuji Velvia 100F (na krajinky)
Nedavno som skusal Fuji Velvia 100F a vysledky sa mi zdali byt trochu preexponovane (fotene EOS 50e meranie stredove).
Skusil som to pred tyzdnom opet, nastavil ISO na fotaku na 125 namiesto 100 a vysledky su super.
Co sa tyka zrna, tak tento film nema chybu.
Ma niekto podobne skusenosti?
#md
fuji velvia 100f (na krajinky)
naprosto stejné zkušenosti jen s tím rozdílem že jsem fotil na Provia 400F (stejný problém u Sensia 200), oba filmy mi přišly mírně přeexp. Teď tam mám třetí film a zkusim místo 400 nastavit ISO 500 nebo 640. Mírná podexpozice dia neuškodí možná tam ale bude mírný barevný posun. Uvidíme. Sensia 100 a Velvia 50 vyšla s nominální citlivostí excelentně. Přeexpozice je možná problémem filmů s vyšší citlivostí – to je ale jen můj dojem, závisí na typu fotoaparátu, systémem měření a ke konci i zpracováním.
7dayshop.com
Este jedna malickost k tej cene.
Za posledne 4 roky som kupoval vsetky filmy od 7dayshop.com co nebol doteraz problem, pretoze som v UK. V lete sa ale stahujem spet na Slovensko a tak ma trapi …. skusal uz niekto tento obchod z Ciech/Slovenska?
Predpokladam, ze teraz ked sme v EU, tak by to nemal byt problem.
Sensia stoji 1.6 GBP, velvia nejakych 3GBP. Nie je to menej ako v Cechach?
#md
7dayshop.com
Provia se dá koupit kolem 160 Kč, Sensia 125, Velvia 200 Kč.
Na 7dayshop.com píšou, že dodávají pouze do UK, Irska a Channel Islands.
7dayshop.com
Ja osobne jsem posledni vic nez rok pred koupi digitalu kupoval Provii 100F za 145 Kc ve Foto Balcar.
7dayshop.com
bohuzel i Balcar byl (udajne) donucen dovozci prodavat Provii za 190,- neb udajne dovozce ukoncil dlouhodobu “akci” s cenou Provie za 145Kc
Scaner
Už delší dobu přemýšlím o koupi nějakého slušnějšího scaneru nejen na diáky.
Který je dle vašeho názoru slušný za rozumné peníze.
scaner
co rozumies pod pojmom ‘slusny’ a za rozumne ‘peniaze’ ?
kazdopadne, myslim ze moznosti su tieto:
1. Nikon Coolscan V ED
2. Minolta 5400
to je v tej vyssej cene
pripadne
3. Minolta dual scan IV – za takmer tretinovu cenu oproti predoslym, akurat ze nema HW odstranenie prachu – a vraj je to dobry stroj, recenzie na vyssie uvedene najdes na tomto webe
scaner
Ja pouzivam scaner Nikon LS 2000 a okrem toho, ze opcas strajkuje (uplne bezdovodne) podavac na strip filmy (neramikovane pasiky 4-6 zaberov)
som s nim velmi spokojny, ma hlavne FUNKCNE HW ICE co je najme u starsich filmov usetrenie vela roboty v PS pri cisteni sramov.
scaner Nikon LS2000
Používám již 7.rok tento scaner a vyjma vyse popsaneho vrtochu na něj nedám dopustit. Dá se dneska sehnat z druhé ruky za cca 8000,- Kč a má hlavně HW čištění ICE, bez kterého si to vůbec nedovedu představit. Měl jsem dříve scaner bez ICE a je to opravdu rozdíl.
Dobrý tip jsou i stolní fotoskenery od Epsonu, mají taky ICE a a práce s nimi je mnohem produktivnější, protože se dá skenovat více předloh zároveň. Denzitu mají srovnatelnou s tím LS2000.
scaner nikon ls2000
tedy, nechci brát nikomu iluze, ale můj Nikon LS-40 kontrastnější diáky nezvládá. Takže skenovat uspokojivě diapozitivy na LS2000 nebo plošném skeneru, tomu příliš nevěřím. Jakmile je vysoký kontrast, starší skenery nezvládají a střední starší třída (kam patří i ten můj), také ne.
O plošných skenerech ani nemluvě, to jen tak poznámka na okraj
Jan Hlinák
scaner nikon ls2000
No asi na super profi pracu to nebude, ale naozaj mam tento scaner uz par rokov a nemam proti nemu ohladne kvality scanu ziadne vyhrady. Obcas jemne strajkuje podavac ale na standarne pouzitie diak-scan-monitor-print do A4 je vinikajuci.
Nema skusenosti s inymi masinami, ale tento mozem za sucastne ceny v pohode doporucit na lepsiu amatersku pracu.
jh.
scaner nikon ls2000
Ale mate pravdu, teraz som to pozeral. Vacsinou to potom riesim 2xscanom s roznym nastavenim analog gain a vymasovanim v PS.
jh.
scaner
MInoltu 5400 prave prodavam 🙂
scaner
Proč prodáváš scaner Minoltu 5400?Nejsi s ním spokojený? Kolik je cena?
scaner
nevím, jestli je ta otázka ještě aktuální, ale z těch druhoručkových rozhodně musím varovat před Canonem FS-4000, který vlastním
tento scaner je sice na první pohled svými parametry příjemný, obraz je co do ostrosti a šumu celkem slušný, ale scaner má několik nemilých mušek
asi nejhorší z hlediska “workflow” je způsob podávání 35mm negativů – podavač je dělaný na proužky po šesti políčkách (což je pro mě ok, je to tak akorát na archivaci), ale šířka vodicích drážek neodpovídá filmu, takže po vložení je třeba film ještě zarovnat – což samozřejmě nejde jinak, než ohmatáním filmového políčka
podavač navíc překrývá okraj filmu – což příliš nevadí, lze jej seříznout, snímač je širší než okénko v podavači – a má dvě příčky, které jsou poměrně tlusté, čili lehce překrývají boky sousedících políček (případně těžce, pokud foťák nenavíjí film zcela precizně) – ovšem likvidovat příčky nedoporučuju, film by se prohýbal; překrytí lze řešit posunem filmu v podavači, ale je to pěkná drbačka, zarovnávat prakticky každé políčko zvlášť
… samozřejmě kdo je zvyklý na výřezy, které běžně dostane v minilabu jako “celé políčko”, případně na 90% hledáček, tomu to nevadí, občas ale člověk objeví na okrajích políčka zajímavé detaily
další vadou podavače je, že při scanování šestého políčka je téměř celý vysunutý mimo vodící drážky, které také nejsou zrovna přesné, takže působením gravitace se trošku protočí, šesté políčko je nakřivo (a prohnuté, jak se podavač postupně otáčí dolů) – je to sice jen o kousek (mnohem větší problém mám udržet rovinu v hledáčku), ale nepříjemné
další věcí je rychlost scaneru a režije na USB – majitelé starších počítačů nechť se obrní pevnými nervy, vlastníci SCSI-2 řadiče (asi 1300 Kč) a patřičného kabelu (asi 1000 Kč) mají scanování o mnoho lehčí (vč. toho, že na SCSI funguje scanner s programem VueScan i v Linuxu, na USB je potřeba mít nainstalované originální – windowsovské – ovladače, pak je teprv VueScan schopen se bavit se scanerem po USB)
originální scanovací software (opět Window$-only) je na ovládání pohodlný, umožňuje dokonce potažení barevných křivek (což je výhodné, pokud jde scan do programu s 24bitovými barvami, scaner pracuje se 16 bity na kanál, čili barvy se prvně přepočítají a pak teprve zaokrouhlí) … bohužel neumožňuje jiné vyvážení barev, než co VueScan nazývá “Auto Levels”, takže často vyrábí místa bez barevného detailu a některé nestandardní scény (noční foto) těžko zvládá
práce s VueScanem je mnohem lepší; umožňuje dokonce scaner barevně zkalibrovat – na to nemám prostředky, ale velmi se mi osvědčilo odfotit si na film barevný terč, udělat z toho barevný profil filmu, podle tohoto políčka nastavit vyvážení bílé a celý film naskenovat se stejným nastavením (za předpokladu, že byl focen za stejného osvětlení) … samozřejmě není to technicky korektní postup, ale v případě, že tento profil použiju na jeden film na jednom konkrétním scaneru, nezajímá mě, jestli je dobře zkalibrovaný scaner a jestli je ten profil filmu správný, nýbrž celkový výsledek, a ten je korektní
pokud už mluvím o barvách, je třeba říct, že na scanování diapozitivů to není úplně ono, zřejmě malý rozsah density, jak praví článek, nicméně potíže s barevným podáním jsem měl problém jen u několika značek filmů, většina naší “promítací” sbírky šla nascanovat bez komplikací
z hlediska zpracování staršího materiálu je velmi užitečné snímání v infračerveném světle a následná automatická oprava defektů, ale bohužel ji nelze použít na černobílý materiál
snímač nesnímá zcela rovnoměrně, čímž mohou vzniknout pruhy, od toho je ale velmi snadná pomoc interní kalibrace scaneru (originální scanovací software ji dělá při každém spuštění, což je docela opruz, neboť to trvá přes minutu, VueScan si data uloží a pak je používá pořád – občas je potřeba ho ručně nechat překalibrovat, když se změní pracovní podmínky)
toť zatím vše, další negativu napíšu, až mě ten scaner zas něčím naštve 🙂
Neg vs Dia a kino vs střední formát
Když bych nafotil diapozitivní film (třeba Provii 100F) v kinofilmu, bylo by to srovnatelné s negativem třeba Portra 160NC ve středním formátu (6*4,5)? Mám na mysli velikost zrna, rozlišení atd. Kodak Portra 160 umožňuje Pull proces -1, dalo by se tím dosáhnout nižší zrnitosti, jemnosti v těžko definovatelných odstínech oblohy, nebo stráta citlivosti neznamená zase až tak velký přínos?
Musím uznat, že inverze vyšla z porovnání pro mě líp, negativu se ale nechci vzdát, protože přináší možnost dodatečného výřezu, sytost můžu dotáhnout při zvěštšování (často obloha)…. V digiúpravách fotografií se nechci mic hrabat, expert zrovna nejsem. Jak jsou na tom výstupy z digi labů? Není trochu degradující dát k digitálnímu zpracování vypiplaný diák, ještě ke všemu originál, ten jediný a nenahraditelný?
Možná toho chci trochu moc, už jsem ale takový $-).
neg vs dia a kino vs střední formát
No každopádně lze říct že kvalita výsledného snímku roste s velikostí formátu. Proto bude-li chtít fotografovat velké zvětšeniny neubráníte se přechodu na střední či velký formát bez ohledu na dia či negativ. Nevýhodou dia je jeho přílišná jedinečnost originálu a nízká expoziční prižnost a rozsah jen 5EV (jako dig. čip) to negativ je takříkajíc blbovzdornější a třeba portra 160VC má rozsah téměř 7EV (většina profi bar filmů) a u černobílých negativů to může být až 9EV. Upřímě jedinou výhodu kterou diák měl byla větší saturace barev ale dnes kdy jsou natrhu saturované profi negativní filmy a co vím teď už i od FUJI přestává mít pro mě osobně diák význam. A všem kdo rádi promítají fotky na stěnu budu oponovat tím, že se dají lehce negativy naskenovat a pak promítat. Diák je mrtvej a používají jej jen skaláci či tiskaři.
Ano jemným snížením citlivosti filmu (1/3) se snižuje zrno další vetší snížení je individuální od tipu filmu výrobce a jmenovité citlivosti filmu.
Zrno je stejně velké jak na 35 tak středním formátu či velkém u stejné emulze př. Kodak P160VC. Mění se tím pouze rozlišení a snižuje velikost zvětšení na jmenovitý rozměr fotografie př. 10*15cm. Se vrůstajícím formátem negativu roste hraniční velikost zvětšeníny u které není zrno ještě markantní.
Kodachrome
Ja by som sa chcel spytat, preco autor textu nedoporucuje fotit na Kodachrome? …
Dakuj za odpoved.
JK
kodachrome
Já jsem nikde nenapsal, že nedoporučuji. Problém je spíše s nákupem a zpracováním, pro běžného fotoamatéra prostě tohle není moc funkční řešení.
Asi tak, pozdravuje
Jan Hlinák
člověk by fotil snad jen na DIA…
Dost mě udivilo, že pro srovnávací fotografie DIA vs Neg. jsou použity filmy různých kvalit! Provia proti Goldu. Tím u mě tento článek dost ztratil. No to se mi trochu nezdá profesionální diák proti filmu do kompaktů. Proč jste nepoužil Kodak Provia 160VC nebo FUJI NPS160?
Byla tu i poznámka o zvětšenině z dia. Hmm to je opravdu levná záležitos a jestli si je dělá někdo doma tak jaký je tedy rozdíl mezi neg a dia zpracováním? Ano celistvost zrna je u DIA krásnější bohužel v době kdy jsem na něj fotil mi zvětšeniny z minilabu vycházeli naprosto strašné takže jsem přešel na negativ. Navíc mi není vlástní promítání. A radši si listuji v albu. V posteli 🙂 Taky je nevýhodou že u Dia přemýšlím co už bude vyžrané a co ještě ne. Ten rozsah je o hodně užší než u negativu a saturaci lze doladit lehkým přeexponováním neg. materiálu a používáním korekčních filtrů.
člověk by fotil snad jen na dia…
Ono je zcela lhostejné, jaký negativ použijete. Vždycky je základním kamenem úrazu převod na pozitiv, dost jsem fotografoval s Provií 160 NC a výsledky z klasického labu (nikoliv levného) byly pravidelně ujeté. Dokonce jsem zkoušel profesionální lab Kodaku (jen vyvolání filmu cca 120,- Kč) a výsledek nebyl nějak super ve srovnání s diákem.
Gold jsem volil proto, že na něj fotografovala přítelkyně.
Fotky z diapozitivů laby standardně moc neumí, to je i moje zkušenost, na druhou stranu dnešní digitální laby by mohly být lepší, už jsem to nezkoušel.
Hezký den, JH
člověk by fotil snad jen na dia…
Ano, třeba Ultralab dělá z DIA na Frontieru už pěkných pár let zcela běžně. Cenový rozdíl tam určitý je, ale nic velkého a spíše se zmenšuje. Pokud dodáte naskenová data, tak je to ještě levnější. Časy, kdy byla zvětšenina z dia opravdu drahá jsou už dávno historií…
Jinak se do této debaty nechci moc míchat, můj názor na dia kontra negativ není jednoznačný.
člověk by fotil snad jen na dia…
Dovolil bych si nesouhlasit; ano, převést negativ na slušné barvy je vyšší magie, ale je fakt rozdíl dostávat barvy z mizerného negativu a z něčeho slušného. Kodak Gold je sračka, s prominutím, to nelze slušně – zvlášť když si vezmu, že něco takového se prodávalo klidně přes 150 Kč, zatímco jsem měl nesrovnatelně lepší Supru a Supru Royal za 110 – 120 Kč …
Moje značka pro tohle léto je Fujicolor NPC160, to se scanuje jedna radost … jen škoda, že je tak háklivá na teplotu a méně pružná.
člověk by fotil snad jen na dia…
Ale to já vím, že Gold je sračka, prostě na něj přítelkyně fotografovala kompaktem a výsledek byl přímo ukázkový, tak jsem ho použil.
Taky jsem ho jako film použil v nouzi jenom jednou. Na druhou stranu v tomto směru mě nadchly Portry od Kodaku. Občas mě vrtá hlavou, jestli se k negativu nevrátit, přece jen ta expoziční pružnost má něco do sebe.
Hezký den, JH
člověk by fotil snad jen na dia…
nojo, ale v tom má kolega pravdu, že nelze něco dokazovat tím, že si vyberu vzorek, který se mi zrovna hodí do krámu – i když jako ilustrace je to pěkné, tedy spíš “pěkné” …
Portru jsem ještě nezkoušel … než jsem se k ní dostal, přestal mě Kodak obecně zajímat, z žádného jejich filmu jsem nebyl příliš nadšen, i když dost jsem fotil na zmíněnou Supru, a zdražením si mě taky nezískali … ale dík za tip, pár kousků bych na vyzkoušení koupit mohl
člověk by fotil snad jen na dia…
Lze to dokazovat zcela bez problémů, protože ukazuji rozdíl v převodu barev při inverzi negativu na pozitiv, nikoliv kvalitu filmu. A v tom převodu je ten největší problém.
JH
člověk by fotil snad jen na dia…
jistě ne u všech diapozitivů ty barvy tak zcela odpovídají, ovšem problém získat z posunutých barev barvy správné raději necháme spát, i když složitostí odpovídá převedení negativního filmu na pozitiv, že?
jako ilustraci to beru, ale jako důkaz opravdu ne – srovnává se nesrovnatelné, hrušky s jabky, což za určitých okolností, když se přesně dohodneme, třeba že nás zajímá třeba energetická hodnota a ne chuť, můžeme provést, ale je nefér srovnávat hrušky se shnilými jabky …
člověk by fotil snad jen na dia…
Tip: Po začátcích na negativech Kodaku (Supra, Portra) jsem přešel k Provii a Velvii od Fuji a nakonec jsem zakotvil u Ektachromu od Kodaku.
Pro milovníky DIA
pro ty kteří ještě stále ochotně trpí na diapozitivy pár poznámek na upevnění sebevědomí:
-rozlišovací schopnost dia je cca 80 čar na mm (čárou se rozumí jeden bílý a jeden černý proužek-tedy 160 “pruhů”/mm)
-na vyfocení (oskenování) každé čáry je potřeba min. 2pixly (resp. 1pixel na 1 “pruh”-podrobněji tzv. Shannonův theorém…)
-kinofilmové políčko má rozměry 24×36 mm
pokud si to vynásobíte: 24x160x36x160=… vyjde vám něco málo přes 22milionů, tedy kinofilmové políčko diapozitivu má rozlišovací schopnost cca 22megapixelů…
Zenedbávám samozřejmě další ztráty vzniklé na optice-ty se projeví především u digitálů jejichž optika je nižší kvality než u zrcadlovky (a nenechte se mýlit-taková několikakilová Praktica PCL má špičkovou optiku porovnání s dnešní zrcadlovkou firem jako je Pentax, Canon, Nikon (pokud si nekupujete Profi skla třídy A-a tedy se pohybujete v cenových relaci cca 20-30 tisíc za zrcadlovku a nikoli nad 80000,- Kč).
Dále zanedbávám u digitálů zhoršení obrazu vlivem tzv.moiré obrazců (vznikají při focení pravidelné struktury povrchu, rastrů a pod) a obvykle výrazně nižší “pružnost” čipu než u dia (typická přepálená světla a černé stíny bez detailů…)
Joooo-ale jestli někdo máte navíc půl milionu Kč a fotíte třeba na digitální stěnu PhaseOne tak potom mlčím.. Ta už se skoro kinofilmu vyrovná! :—-)
(A já fotím na střední formát, Heč! :-))
pro milovníky dia
Nemáte pravdu, já fotím na obojí:
– diapozitiv je s digitálem srovnatelný co se vypálení týká
– diapozitiv je nesrovnatelný co se stínů týká, z digitálu vytáhnete víc, tmavý diapozitiv bez slušného skeneru nedostanete do počítače, má moc vysokou denzitu. Při promítání je nádherný, to jo.
Báchorky o super optice Praktiky vám vymlouvat nebudu, když jim věříte …
Mimochodem, i s tou jsem fotil na diáky, dál to komentovat nebudu.
Moaré ano, občas se vyskytne. Kolikrát jste ho viděl, dokážete ho docílit vědomě? Není to tak velký problém, jak jsem i já sám předpokládal.
Řekl bych, že Váš příspěvek je typickým komentářem člověka, který je teorticky zdatný, ale prakticky si to nezkusil.
JH
pro milovníky dia
Asi se o tomto tématu dá dlouho diskutovat a navzájem proplétat fakta, pocity i domněnky tam kde argumenty schází. A fotografie je přeci především otázkou pocitů!! 🙂
Přesto si dovolím pár zcela subjektivních poznámek, ke kterým mě vyprovokovalo to „plytké“ použití slova „báchorky“ v souvislosti s optikou Carl Zeiss. 🙂 A taky poznámka že jsem jen teoretik, který si to nezkusil-už z piety k těm desítkám filmů, které jsem zbůhdarma obětoval testování právě proto abych zjistil to, co dnes můžu najít zdarma na webu… Je pozdní večer, venku jasná noc-tak co bych se neozval… 🙂
Co se týče prvé poznámky-„diapozitiv je s digitálem srovnatelný co se vypálení týká“ – nerozumím mu. Asi se týká srovnání pracnosti vypálení datového souboru ze skenu dia a digitálu? Nevím .nebudu to komentovat…
Druhá poznámka-kresba stínů a světel, resp. rozsah jasů-tady stále předčí čip v polo nebo profi zrcadlovce. Jsou ale i kvalitnější čipy-např. SinarBack nebo PhaseOne (ta levnější verze stávala v ČR 5OO tis, ta kvalitnější rovný milion-dnes už asi budou levnější-optejte se u Olympusu) -ale měl jsem pocit že o těch nebyla v tomto článku řeč. Jsou to speciální přístroje typické pro atelierovou práci a jejich rozsah je skutečně mnohem lepší než i klasického diapozitivu-zkuste se jim kouknout na stránky. Ale i přes to se špičková reklama se ještě pořád dělá na slidefilm-byť velkého formátu. Hádejte proč? 🙂 Hrají tam roli i další faktory- třeba barevné podání, mobilita zařízení a další faktory… A v podstatě taky fakt že konečným výsledkem je tisk na papíře jehož rozsah je přeci jen dost omezený…
Obrazce moiré (čti moaré) díky tomu, že má praxe v digitální fotografii je skutečně mizivá ve srovnání s klasickou fotografií, mě opravdu trápily- párkrát jsem na ně narazil jak v digitální tak v klasické fotografii po skenu. Jednou se mi objevily na fotce kde byla v pozadí obyčejná šedá zeď-dodnes si nejsem vědom že by tam byl nějaký žádný rast nebo pravidelný obrazec. Docela dobrým test je tisk ve velkém zvětšení hlavně v místech která neobsahují různobarevné detaily-jednobarevné plochy, okvětní lístky květin a pod. Je to dost častý problém v přípravě tisku-některé lze filtrovat matematicky na úkor ostrosti. Ale tomu jsem se nikdy osobně nevěnoval takže to nebyl problém můj.
Skenování- máte úplnou pravdu-to je u diáku dost ožehavé téma. Holt to něco to stojí. Takové to klasické-odpovídající asi kvalitě fotky asi do 30x40cm stojí někde mezi 20-60 Kč, jak jsem se teď obratem zjistil z několika ceníků
Jasně že to kvalitní skenování-třeba na bubnovém scaneru, je o něčem jiném. Tam vás bude stát klidně 1-2000,- Kč za snímek a vznikne vám v běžné praxi „nepoužitelný“ balast o velikosti 200M. Tady se výhody digitálu asi projeví nejvýznamněji. A ekonomickou stránku určitě zdůrazní i skutečnost, že většina snímků bývají rodinné fotky či webové prezentace-ne všechny se zvětšují, ne všechny se povedou…
Dovolte jednu drobnou výtku-i když německá Praktika spíše připomínala kotvu parníku Titanic než fotoaparát, přesto-říkat o objektivech Carl Zeiss že se jedná o báchorky-to je hodno věčného zatracení, fotografického pekla a kontroly berňáku!! 🙂
Až někdy budete mít příležitost pracovat s objektivy Schneider, Nikkor, Zenzanzon (Zenza Bronica), Carl Zeiss (Hasselblad, Praktica MTL-nikoli BX…, Sonnar pro Pentacon Six a pod…) a srovnat je třeba se Sekorem (Mamiya) natož s kinofilmovým objektivem (a ani to nemusí být zoom) pro Nikon, Canon či Pentax, myslím že budete sám překvapen. Zkuste stativ a pár snímků v protisvětle, vyfotit jemný rastr (ideálně nějaký z VÚZORTu ale stačí i novinová stránka nebo ostře nasvícená stěna domu). To je právě ta praxe o které píšete-je dobré si to někdy zkusit. Vřele doporučuji!! 🙂 Vzpomínám jak kamarád kupoval před lety zrcadlovku (kinofilm, v ceně někde kolem 20-30 000 kč) a váhal mezi klasickou trojkou: Nikon/Canon/Pentax. Všechny měly zoom a prodavač jej rovnou upozornil že půlmetrové zvětšeniny z toho nebudou a ať si raději zajde do bazaru pro nějaký starý foťák. To opravdu nejsou báchorky ale ekonomický tlak na levnější výrobu. 90% uživatelů to prostě nepotřebuje tak se mohou vyrábět levněji..
A na závěr prosba a přání-rozhodně se nenechte mým komentářem znechutit ani otrávit. Neměl jsme nic podobného v úmyslu. Jen jsem náhodně při hledání narazil na tuto stránku, velmi se mi líbila (chválím autora i tvůrce) a měl jsem chuť k ní připojit pár svých čistě subjektivních(!!) názorů a zkušeností. To vše v přátelském tónu, bez invektiv a s úsměvem na rtech. V kruhu přátel které pojí stejná záliba či profese…. 🙂
pro milovníky dia
Já se znechutit nenechám! Tak! 🙂
Vaše komentáře jsou v pohodě, jen si uvědomte, že celý článek se týká kinofilmu. Je zbytečné sem tahat střední formát, zadní velkoformátové digitální stěny nebo studiovou techniku. Článek má obecně poradit amatérským fotografům, za kterého se rovněž pokládám.
Jinak před značkami Carl Zeiss a podobnými nejsem ochoten zas tak moc sklonit hlavu. Živý mě digitální projekce a tam značka CZ lecos, s prominutím, zkurvila, kdy projektor měl sice fousatý, detailně nezaostřitelný obraz, ovšem obrovské logo značky na přírubě a ještě větší v prospektu. Nestalo se jenom jednou … Takže pokud zůstanu na tom kinofilmu a nebudu utíkat na střední formát (kde už jenom díky menšímu zvětšení dostanu lepší výsledek), nemá mi CZ a další v oblasti klasiky Canon/Nikon/Minolta/Pentax zas tak moc co nabídnout. Jsou samozřejmě výjimky, to beru.
To byla jen tak trošku profesní vložka. CZ je značka, které si vážím, přesto mi přímo v mém oboru dokázala, že dělá chyby a nebylo jich málo.
Jinak u kinofilmu vidím zásadní problém všech starých objektivů nikoliv v optické kvalitě, ale v chybějících antireflexních vrstvách.
Přeji hezký den,
Jan Hlinák
pro milovníky dia
Dobrý den kolegové,
Víte trochu mě už unavují diskuze podobného typu. Já fotografuji amatérsky od roku 1990. Kupoval jsem pravidelně časopis Československá Fotografie později Fotografie. Už asi 5 let žádný časopis nekupuji, protože mám dojem, že aby člověk vytvořil dokonalou fotografii musí být minimálně, strojní, optický, softwarový, hardwarový a chemický inženýr zároveň.
Kam se poděl zájem o výtvarno, kompozici, smysl fotografií? Málo kdy se debatuje nad fotografiemi toho či onoho autora. Už se téměř nedovíte, co chtěl autor fotkami říci. Chtěl zachytit pohyb, nebo náladu, nebo portrét blízké osoby, nebo ….. Články a časopisy jsou plné různých srovnávacích obrázků typu strom vyfocený Canonem tím a tím a strom vyfocený Nikonem a pampeliška vyretušovaná v Aodobe Photoshop…. Rady typu jak odstranit mikroskopické zrno a bez paměťové karty na 850 snímků neuděláte ani krok. Hrůza. V záplavě digitálních kompaktů vám lidé ukazují tisíce fotek z dovolených, ale ani jedna nestojí za nic. Je zajímavé, že pokud se vzpomíná a promítají se diáky 25 let staré jsou na plátně kompozičně poměrně slušné rodinné snímky.
Proto přátelé, raději bych si prohlížel vaše fotky a ukázal vám svoje, než poslouchal debaty kolik čar rozliší nějaký objektiv. Je to nesmysl. Pokud se bavíme o zrcadlovkách dnešní doby (digi i analog) jedná se vždy z pohledu amatéra o naprosto špičkovou techniku.
P.S. Já fotím na diáky a čb negativy a naprosto mi to vyhovuje. Služební digikompakt Canon PS60 jsem po půl roce ze svého hobby používání vyřadil, protože s ním prostě neumím fotit (netvrdím že je špatný). Jsem vychován ve fotokomoře a psychicky ani srdcem jsem se ještě nedigitalizoval.
S pozdravem
Stanislav Pleva
pro milovníky dia
Jsem rád že jste potvrdil trend zhoršování kvality objektivů.. 🙂 Je to právě ta zmiňovaná diverzifikace kvality dle účelu použití..
Co se týká chybějících MC vrstev tak jste mimo (myslím časově-a nikoli peiorativně) asi tak o 30-50 let vůči mému komentáři. MC vrstvy jsou zcela samozřejmou součástí…
A co se kvality objektivů týče-to by bylo na několik samostatných článků-a myslím že trochu nad rámec tohoto fora, kde se řeší obecnější otázky cílené spíše k běžné technice a problémům.
kde koupit levně dia
kde koupit levně dia, prosím?
Přechodové filtry při použití na film
Ahoj, chtěl bych se zeptat…fotím na diapozitiv, fotky jsou z toho nádherné. Rozhodl jsem si zkusit fotky ještě vylepšit tím, že jsem pořídil přechodový šedý filtr ND4 od Cokinu, dále mám i nějaké polarizáky. Při použití na DSLR je vše v pohodě, ale když jsem tyto filtr používal na film, tak se strašně zhoršil výsledek. Obloha ztmavená sice byla nepatrně, ale hodně se zvýšilo zrno. To samý při použití polarizáku – na tý fotce je prostě vidět, že je před objektivem něco tmavšího, fotka je zašedlá a zrnitá. Když používám přechodovej, tak nejdřív změřím expozici bez filtru, nastavím v manuálním režimu, a pak nasadím filtr. Nemá s tím někdo zkušenosti, jak to udělat, aby se filtr na fotkách takhle ošklivě neprojevil? Miluju focení na diáky, i když mám doma DSLR, ale tyhle filtry prostě na film mi moc zhoršují kvalitu fotky:( Dík moc za pomoc.
přechodové filtry při použití na film
Já bych rozhodně začal tím, že bych měřil expozici s nasazeným filtrem. Nerozumím totiž tomu, proč měříte expozici bez filtru, to mi nedává smysl. Zkuste to měřit rovnou s filtrem.
přechodové filtry při použití na film
No je to logické, pokud chci snížit kontrast mezi oblohou a zemí. Změřím expozici buď přes čirou půlku filtru nebo bez filtru (hodnoty jsou stejné) a pak nasadím přechodový filtr. Protože pro zem potřebuji normální expozici a pro oblohu sníženou expozici. Kdybych změřil expozici přes šedou půlku, tak dosáhnu opět správné expozice a kontrast oblohy nesnížím… Kdyby změřil expozici s nasazeným filtrem, kde šedá část mi zasahuje do plochy bodového měření, tak se mi prodlouží čas a s oblohou to nic neudělá. To mám vyzkoušeno a s digitální fotoaparátem tento postup funguje bez problémů a obloha vychází krásně. Když to změřím s nasazených filtrem, oblohu mi to neztmaví.
Co se týče polarizačního filtru, je jasné, že budu měřit s nasazeným filtrem.
Jde mi o to, aby se kresba na filmu nezhoršila a obloha s přechodovým filtrem nevycházela zrnitá a zašedlá.
Když použiju polarizační, celá fotografie je zašedlá a zrnitá.
přechodové filtry při použití na film
Můžete mi prosím poslat nějakou ukázku? mail pavel.pola@paladix.cz