V polovině tohoto roku se historická budova Národního muzea kvůli rekonstrukci veřejnosti na dlouhých 43 měsíců uzavře, což je samo o sobě docela dobrým důvodem, proč ji navštívit. Druhým, stejně dobrým důvodem je pak výstava fotografií, která zde byla nedávno zahájena. Divočina v obrazech Rosti Stacha a Vaška Šilhy prostě stojí za to.
Snímky obou fotografů jsme mohli obdivovat už mnohokrát, v době nedávno minulé například v rámci doprovodného programu putovní výstavy soutěže Wildlife Photographer of the Year 2010 na Novoměstské radnici. Aktuální výstava je ovšem jiná. Název Divočina v obrazech totiž odkazuje nejenom na to, že fotografie zachycují často neopakovatelné obrazy ze života přírody a divokých zvířat, ale také i na poměrně neobvyklé pojetí výstavy jako takové. Všechny velkoformátové fotografie jsou totiž vytištěny na plátno a zarámovány do klasických dřevěných rámů.
Ze zkušenosti vím, že právě teď se řadě lidí rozbliká v hlavě varovné světélko: nechtějí nás autoři upoutat spíše efektem než samotnými fotografiemi? Tato obava je ale zcela lichá. V tomto případě se totiž skvěle propojily tři hlavní atributy každé výstavy – vlastní snímky, které zde povětšinou snesou nejpřísnější měřítka žánru, působivé provedení a nádherné prostory Národního muzea, ve kterých se plátna a dřevěné rámy prostě skvěle vyjímají. Výsledkem je jedna z nejpůsobivějších výstav wildlife fotografií, jakou jsem kdy viděl.
 |
Výstavu tvoří celkem 50 fotografií o rozměrech 90 x 60 cm, které představují průřez tvorbou obou fotografů v letech 2004 až 2010. Pokud tento žánr sledujete, pravděpodobně na výstavě narazíte na snímky, které jste už viděli. Nemůže například chybět Vaškův krokodýl zmírající v čelistech hrocha, jedna ze světově nejúspěšnějších wildlife fotografií posledních let, nebo Rosťův útok lvice na zebru. Rozhodně se tím ale nenechte odradit – na této výstavě působí totiž zase úplně jinak. Velkou lahůdkou jsou pak fotografie, které už svou světelnou atmosférou jako by byly předurčeny k prezentaci na plátně – portrét lva, moje oblíbená trojice gepardů, jeleni nebo tetřívek v ranním slunci.
Původně jsem byl na vážkách, jestli zde o výstavě referovat. Příznivci wildlife fotografie se o ní totiž dozajista dozvědí z jiných, specializovanějších zdrojů. Po jejím shlédnutí jsem ale měl jasno. Tuhle výstavu doporučuji i těm, kteří se o fotografie přírody zase tolik nezajímají.
P.S. Omluvte sníženou kvalitu fotografe – s ohledem na to, že jsem se původně článek spíše psát nechystal, i na to, že jsem na vernisáži měl s sebou ani ne půlročního mrňouse, jsem byl poněkud nepřipraven a technicky nevybaven. O poznání lepší snímky najdete na domovské stránce výstavy
.
