Dolní Kounice & okolí

Městečko Dolní Kounice leží v úrodném vinařském kraji asi 20 km jižně od Brna. Na mnohé zajímavosti narazíme v samotném městě i v jeho okolí.

Za východiště můžeme zvolit maličkou obec Moravské Bránice, kam lze dojet z Brna vlakem. Vydáme–li se pěšky směrem na Ivančice (stejný směr má i železniční trať), dorazíme k Ivančickému viaduktu. Ještě donedávna se klenuly přes údolí řeky Jihlavy mosty dva – starý kovový příhradový most postavený v roce 1870, a nový most z roku 1978. Poněvadž starý most začal chátrat a byl nebezpečný svému okolí, byl roku 1999 postupně rozebrán; na kopci blíže k Moravským Bránicím byl ponechán pouze jeden pilíř a jedno pole jako technická památka. Nový most je od starého vzdálen zhruba 15 metrů po proudu Jihlavy, je jednokolejný, asi 385 metrů dlouhý a 28 – 33 metrů vysoký. Dle cedulky na něm umístěné je na most vstup zakázán… Porušíte-li tento zákaz (samozřejmě na vlastní nebezpečí!), nabídne se vám krásný výhled na údolí Jihlavy, případně na torzo starého mostu. Na most je lépe jít ze směru od Moravských Bránic nebo od silnice pod ním vedoucí; na druhé straně není pořádně žádná cesta. Prodíral jsem se tam docela hustým porostem. Na jediné zachovalé pole starého mostu jsem raději ani nešel, neboť je skrz něj vidět dolů.

Vydáme-li se po proudu Jihlavy buď po silnici nebo po druhém břehu po červené značce (přes Nové Bránice), po zhruba 5 kilometrech dorazíme do malého městečka Dolní Kounice. Město má velmi malebnou polohu, v nehlubokém údolí lemovaném lesíky a vinicemi. Dojdeme až do centra, na velmi pěkně upravené náměstí; zde je dominantou novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla z let 1877 – 79. Byl postaven na místě původního kostela, který byl po povodni roku 1866 stržen. Dále se můžeme vydat ke zřícenině kláštera Rosa coeli (neboli Růže nebeská). Leží kousek od náměstí; ani ne deset minut chůze. Jedná se o poměrně rozlehlý klášter; volně přístupné je jen nádvoří za hlavní branou, celý objekt je možno navštívit od dubna do října. Bližší informace lze najít na internetových stránkách města. Klášter je velmi starý, patří mezi jeden z nejstarších; založil jej v roce 1181 Vilém z Pulína pro ženskou řeholi premonstrátského řádu. Současná podoba kláštera vznikla rozsáhlou gotickou přestavbou v letech 1330 – 1390. Úpadek nastal po husitských válkách – to byl klášter dobyt a vypálen, roku 1703 vyhořel opět. Roku 1808 jej premonstráti prodali. Klášter chátral a chátral… V současnosti se zde konají různé kulturní akce.

Půjdeme-li po silnici vedoucí po pravém břehu řeky (po stejné silnici jako vede od viaduktu), dojdeme k renesančnímu zámku. Zámek byl původně hrad postavený k obraně kláštera; do současné podoby byl zámek přestavěn v letech 1532 až 1552, to jej měl ve vlastnictví Jiří Žabka z Limberka. Další přestavba proběhla v letech 1588 až 1604, to už zámek vlastnil Bernard Drnovský z Drnovic. V současné době je zámek nepřístupný (dle cedulek se jedná o soukromý majetek) a velmi zchátralý. Z kopečků okolo města a od zámku se otvírá krásný pohled na okolí i samotné město. Není na ně ani tak náročný výstup; stačí pokračovat po silnici z náměstí (ve stejném směru jako se přijde od viaduktu) a na kraji města se dát vpravo po cestě ke hřbitovu. Zmínku zaslouží ještě kostelík na kopci na levém břehu; je vidět ze širokého okolí. Jde o poutní kapli sv. Antonína, postavenou roku 1757 Františkem Antonínem Grimem. Ke kapli vede z města křížová cesta se čtrnácti zastaveními. V červnu, na svátek sv. Antonína, se konají poutě. Ve městě najdeme ještě jeden kostelík – původní protestantský kostel sv. Fabiána a Šebestiána a sv. Barbory, do dnešní podoby přestavěný v 17. století. V Kounicích najdeme jednu z nejstarších židovských synagog na Moravě, postavena byla roku 1652. Přilehlé uličky tvořily židovské ghetto. Na jižním okraji města leží židovský hřbitov založený roku 1680. Město si do dnešní doby uchovalo starobylý ráz. Silničky z města jsou často lemovány kamennými kříži a božími mukami; prý zde vyúsťovaly chodby z kláštera a zámku.

Město má velice bohatou historii, ovlivněnou hlavně klášterem. První neoficiální zmínka pochází z roku 1046; byla však uvedena ve falzu staroboleslavské kapituly. Ta dle všeho pochází ze století třináctého. Jak již bylo zmíněno výše, roku 1181 byl vybudován klášter. Několik let poté proběhla asi 6 km od městečka (u obce Loděnice) bitva mezi Čechy (Přemysl Otakar I.) a Moravany (Ota Konrád). Na straně Moravanů bojoval i Vilém z Kounic. Kounický klášter měl nemalý význam – v roce 1268 jej vzal pod svůj patronát papež Kliment IV., roku 1284 pak Václav II. Téhož roku udělil Dolním Kounicím právo týdenního trhu, čímž začal hospodářský vzestup města. Začíná stavba klášterního hradu, neboť roku 1278 bylo město vydrancováno vojsky Rudolfa I. Habsburského. A bylo třeba jej nějak ochránit. Po husitských válkách, kdy byl roku 1423 klášter vypálen, získává klášter i celé panství roku 1527 král Ferdinand I. Habsburský. O sedm let později, roku 1532, zastavil Ferdinand celé panství svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka; v roce 1537 pak nechává Ferdinand celé panství zapsat do zemských desek, čímž jej Žabkovi prodal. Ten se pak již jako Jiří Žabka z Limberka a Kounic stává roku 1542 purkrabím na Špilberku. Roku 1561 mění Kounice opět majitele, neboť syn Jiřího Žabky Burian prodává klášter, hrad a velkou část panství Zikmundovi ze Zástřizel. Roku 1571 je městu císařským patentem udělen znak, roku 1578 panství kupuje Zdeněk Lev z Rožmitálu. Panství pak změnilo majitele ještě několikrát. Roku 1604 byla postavena renesanční radnice, ta však ustoupila roku 1870 stavbě kostela sv. Petra a Pavla. Roku 1607 prý město a okolí postihlo silné zemětřesení.

Město bylo často postihováno také povodněmi; roku 1775 strhla asi 50 domů, roku 1862 strženo 180 domů, most, mlýn a další. Ani požáry se městu nevyhýbaly: hořelo v letech 1703, 1770; roku 1799 lehla popelem celá židovská čtvrť čítající 100 domů. Město bylo také sužováno nejen morovou epidemií (více než 220 obětí), ale také nájezdy vojsk – v roce 1741 vpadla do města vojska Sasů a Prusů, roku 1799 táhlo městem na 15 000 ruských kozáků, roku 1805 táhli Francouzi k bitvě u Slavkova, roku 1809 městem prochází francouzská armáda opět. Po třicetileté válce město velmi zpustlo a roku 1678 bylo přes 80 domů pustých. V dalších letech je vybudováno několik škol, ať již českých, německých či židovských. Židovská obec byla poměrně rozsáhlá, neboť v roce 1850 čítala 104 domy a zhruba 650 obyvatel. Ve městě byl i pivovar, ale pivo se zde vařit přestalo již roku 1848. Po zabrání Sudet v roce 1938 byly Dolní Kounice poslední českou obcí, při silnici na kraji města pod zámkem započala stavba celnice. Není bez zajímavosti, že Dolní Kounice byly městem opět jmenovány až v roce 1998. Dolní Kounice jsou též vyhlášenou vinařskou obcí.

Chcete-li absolvovat nenáročný výlet, je okolí Dolních Kounic dobrou volbou. Odměnou bude den (nebo i více) strávený v klidné oblasti. Místo můžete navštívit v kteroukoliv roční dobu; jediným omezením může být uzavřený klášter. Vzhledem k menší nadmořské výšce (cca 190 – 300 metrů) zde nečekejte ani v zimě metry sněhu; oblast patří mezi teplejší… Technika a materiály, které si s sebou vezmete, závisejí ani ne tak na místě, jako spíš na počasí – oblast je to klimaticky nenáročná, a proto lze říci, že fotografovat můžete čím a na co chcete. Šťastnou cestu a dobré světlo!

Doprava

Nejlépe se do Dolních Kounic a k Ivančickému viaduktu dostaneme od železniční zastávky v Moravských Bránicích. K viaduktu je cesta dlouhá po silnici asi 2 km, po kolejích o něco méně. Do Dolních Kounic jsou to asi 3 km od zastávky a asi 5 km od viaduktu. Zastávka leží na trati číslo 244 z Brna hl. n. do Hrušovan nad Jevišovkou; vlaky zde jezdí poměrně často, některé však jen v letním období.

Pojedete–li autem, lze se do oblasti dostat mnoha způsoby; od dálnice D1 přes exit 182 (odbočka na Rosice), po silnici č. 394 do Ivančic, odtamtud vlevo po silnici č. 152 pod viadukt (lze tam pohodlně zaparkovat). Poté stačí kousek za viaduktem odbočit vpravo (směr Dolní Kounice, Pohořelice) a dojet do Dolních Kounic, kde s parkováním rovněž nejsou problémy. Další cesta vede od silnice R52 (Brno – Mikulov) od odbočky na Bratčice a Němčičky, dále pak přes Pravlov (odbočka vpravo) do Dolních Kounic. Z tohoto směru pod viadukt dojedeme tak, že projedeme Kounicemi, dojedeme do Moravských Bránic, kde odbočíme vlevo směrem na Ivančice. Je možné, že některé úseky silnic nebudou v zimě udržovány.

Snímky byly pořízeny přístrojem Olympus OM-2n s objektivy Zuiko 24mm, 35mm a 200mm na filmy Kodak SUPRA 400 ASA a Kodak Academy 200 ASA.