Populární Posázavská stezka je oblíbeným cílem mnoha výletníků bez rozdílu věku, pohlaví, majetku i vzdělání.
Mám takový soukromý rituál – jakmile začne opravdové jaro (ne jen to kalendářní), vyrážím na tzv. Posázavskou stezku, která sleduje dolní tok řeky Sázavy. Tento výlet pro mne vždy symbolizuje začátek turistické sezóny, začátek něčeho, na co se těším celou zimu. Cesta není nijak náročná, zvládnou ji malé děti i starší lidé.
Klasická cesta vyžaduje klasický začátek, a tak tedy začínáme na nádraží Praha-Braník, odkud vyjíždí každou sobotu a neděli v 9:15 “Posázavský pacifik”, sice již dávno ne s prastarými vagóny a parní mašinkou, ale i dnešní skoro už historické “dvoupatráky” mají cosi do sebe. Je-li hezké počasí, přetrpí si odvážní cestující ČD nával, který si nezadá s tlačenicí panující na jihoamerických či indických železnicích (znám to jen z filmů) – i tady totiž jezdí vagóny s otevřenými dveřmi a odvážlivci si mohou doslova sáhnout na větve… Dětem či osobám se slabšími nervy se tento způsob cestování NEDOPORUČUJE (což vám zajisté sdělí i průvodčí, za léta na Pacifiku zvyklý na leccos). Kdo nechce stát kdesi u dveří, udělá lépe, když vyjede o slabou čtvrthodinku dřív z Vršovic. Vlak se loudá kolem Vltavy a pak kolem Sázavy, projede množství tunelů a za bratru 20,-Kč vás po necelé hodince doveze do stanice Kamenný Přívoz.
Přímo od nádraží (lze-li takto nazvat modrobílou buňku) vede červená turistická značka do Pikovic (cca 10 km) a odtud dále do Davle (celkem asi 13 km). V Kamenném Přívozu sejdete od nádraží k Sázavě a za mostem se dáte doprava. Přímo u mostu je Hostinec na Staré poště (pivo Ferdinand 10° za 10,-, teplá jídla po celý den, zahrádka), popřípadě pro milovníky Budvaru je o slabých dvě stě metrů dále penzion, kde se točí právě proslulý budějovický zázrak (Budvar 12° za 13,-). Nejen kvůli Budvaru, ale i proto, že je tudy cesta příjemnější, doporučuji u mostu na chvíli opustit červenou značku (vyhnete se nepříliš příjemné cestě po silnici do kopce) a sledovat tok Sázavy. Po několika stech metrech se na značku vrátíte a přijdete k jezu v Žampachu.
V Žampachu je několik pozoruhodností – jednak se lze právě zde příjemně vykoupat (snad jediné místo Sázavy s větší hloubkou), obzvláště žíznivé je připraveno napojit zdejší vodácké občerstvení (Ferdinand) a zajisté nikomu neunikne stavební skvost, Žampašský viadukt. Tato technická památka z roku 1900 se tyčí na pravém břehu Sázavy v úctyhodné výšce. Čas od času se na trati konají historické jízdy parních vlaků, takže i současník může ochutnat atmosféru dávno minulých let.
Cesta dále vede lesem, kde je množství chat, přes několik vyhlídek na Sázavu tekoucí v hlubokém údolí až do Pikovic. Zde lze rozhodně doporučit strategicky umístěnou cukrárnu (poslední dům u pěšího mostu k nádraží Petrov u Prahy; Pikovice vlastní nádraží nemají). Buď můžete odjet vlakem do Prahy (v sobotu a v neděli v 16:36), nebo pokračovat – tentokrát po pravém břehu řeky – po červené značce až do Davle. Tamější největší zajímavostí je asi soutok Sázavy s Vltavou – toto místo rozhodně vyvrací nepravdivou legendu o špinavé vltavské vodě; je to přesně naopak, špína pochází ze Sázavy… Z Davle odjedete opět pacifikem zpět do Bráníka a v nohách máte zdravých 13 kilometrů.
Snímky byly pořízeny manuální zrcadlovkou OLYMPUS OM 2000 s objektivem Zuiko 35-70 mm f/3,5-4,8 na materiál Agfa Optima II Professional 200 ASA.
