Domácí zpracování barevných negativů

S postupným útlumem analogové fotografie začíná být místy problém se zpracováním klasických filmů. Přirozeně se to týká hlavně středoformátu, místy ale začínají být problémy i s kinofimy. Paradoxně ale přitom třeba v souvislosti s popularitou “lomografie” zájem stále existuje, v určitém smyslu spíše stoupá. Proto neuškodí podívat se opět na možnosti domácího zpracování.

Důležité upozornění úvodem

Prosím všechny zájemce, aby si nejprve otevřeli a přečetli starší čánek na Paladixu Proces C-41 doma od Honzy Seiferta. Tento článek je totiž velmi dobrý a hodlám na něj přímo navazovat a odkazovat se něj. Uvedu pouze některé aktuální informace ohledně dostupnosti chemie a rovněž některé mé osobní postřehy z praxe, základ ale zůstává beze změny!

Dostupné chemikálie

Tady je asi největší rozdíl proti původnímu článku, popisovaná prášková sada Tetenal na 0,5l už patrně není dostupná vůbec. V úvahu ale připadají dvě jiné velmi vhodné alternativy (a pak ještě jedna, kterou stručně zmíním, ale nemám s ní zkušenosti).

První variantou je sada Tetenal – svými vlastnosti a fungováním je naprosto totožná s tím, co popisuje Honza, zásadní rozdíl je ale v tom, že dnes se vyskytuje pouze v provedení z koncentrátů ve verzích pro 1 a 5 litrů, pro první pokusy se přirozeně hodí více ta menší. Díky tomu, že je dodaná v kapalné podobě, lze litrovou sadu bez problémů rozdělit na dvě půllitrové, prostě vždy z každé složky použijeme přesně polovinu, postačí nám odměrný válec. Vydatnost je udávaná 8-12 filmů na celý litr, moje zkušenost je ale taková, že lze v každém půllitru vyvolat 7-8 filmů s prodlužováním času tak, jak bylo uvedeno v předchozím článku, celkově tedy 14-16 filmů.

Novou variantou (se kterou jsem já začínal) je chemie od firmy Rollei s trochu podivným názvem Digibase. Její vývojka je naprosto stejná jako u Tetenalu (lze kombinovat), následně se mírně liší tím, že má oddělený bělič a ustalovač, celkem jsou tedy pro vyvolání potřebné tři kroky (plus stabilazace) oproti dvěma (zase plus stabilizace) u Tetenalu. To sice proces mírně prodlouží, ale není to nic zásadního. Digibase se prodává v řadě balení (od 250ml přes litrové až po 5 litrů), všechny lázně jsou ve formě koncentrátů, takž je lze opět dělit podle potřeby. Základní vydatnost je stejná jako u Tetenalu, tedy na půl litru pracovního roztoku 7-8 kinofilmů či svitků. Velkou výhodou Digibase je ale to, že lze jednotlivé lázně nakupovat i jednotlivě za rozumné ceny. To může ekonomiku značně zvednout, reálně totiž udaná životnost platí jen pro vývojku, bělič a další lázně vydrží minimálně dvojnásobek filmů.

Poslední možností je chemie od firmy Fuji (primárně pro minilaby). Ta se dnes také běžně prodává i v maloobchodě, nicméně osobně jsem to zatím nezkoušel i proto, že sady jsou vesměs pro 5 litrů, což je pro mě zbytečně mnoho. Uvádím ji proto jen pro úplnost.

Udržení teploty lázní

Tohle je asi bod, kterého se většina amatérů zvyklých pouze na černobílé zpracování nejvíc bojí – požadavek na teplotu vývojky 38 stupňů budí respekt. Že to jde i bez termostatů ukázal již Honza ve svém článku, kde popisuje temperování v “lavóru vody” dané teploty. Jeho postup je jistě funkční, já jsem ho ale ještě o něco zjednodušil.

Postup je prostý. Opět budeme láhve ohřívat v nějakém plastovém umyvadle či kbelíku s teplou vodou. Osobně se ale prakticky nestarám o její teplotu – úplně stačí nalít do nádoby trochu studené vody a pak dolít vařící vodou z rychlovarné konvice, aby byla počáteční teplota cca 50-60 st. C. Pak vložíme láhve se všemi C41 lázněmi a vývojnici se založeným filmem aby se ohřála a staráme se jen o teplotu vývojky. Tady je slušný teploměr na místě, je vhodné vývojkou mírně míchat. Jakmile dosáhne teplota vývojky něco přes 38 stupňů, tak jdeme vyvolávat – nalijeme vývojku do předehřáté vývojnice a postupujeme přesně podle předchozího článku. Vyvolání trvá maximálně 3:15 min a postupně se prodlužuje až někam k 4:30 min – za tu dobu se teplota změní jen minimálně. Několikrát jsem to ověřoval teploměrem a opravdu lze potvrdit, že na konci procesu teplota bývá někde kolem 37st, tedy pokles minimální.

Pak lze pokračovat dalšími lázněmi, u nich už není teplota kritická. Teplota vody v nádobě pro ohřev poměrně rychle klesá, takže by něměla teplota roztoků příliš stoupnout, pokud si nejste jisti, tak po ohřátí vývojky přilijte do kbelíku trochu studené vody, aby teplota nepřekročila 40 stupňů. V krátké době zjistíte, že tento postup je naprostou rutinou, mimochodem řečeno je reálně snažší udržet 38 stupňů po cca 4 minuty než 20 stupňů třeba po 15 minut, což je běžný požadavek u “jednoduché” černobílé fotografie.

Ekonomika a kde nakupovat

Chemie pro C41 se sice občas dá pořídit i v ČR, ale výběr nebývá velký a naopak cena nebývá malá. Osobně nakupuji asi nejraději v německém online obchodu www.macodirect.de – dodání velmi rychlé, neexistují žádné celní problémy (je to EU). Cenu lze těžko napsat přesně, je nutno počítat s poštovným a jen málokdy člověk kupuje jedinou věc, nicméně i když to vezmu vyloženě skepticky a nadsazeně, tak by cena za litrovou sadu Tetenal neměla překročit 30 Euro, tedy pod 800 korun. Při zpracování 15 ti filmů jsme někde u cca 50ti korun, což mi připadá jako slušná cena (hlavně u svitkového filmu). Při použití sady Rollei kupované “po částech” s delším využíváním běliče lze cenu srazit ještě níže, minimálně na cca 40 korun za film, u kinofilmu pak obecně asi ještě níže, při dělení po 250ml lze sady využít více než při 500ml pro svitek. Osobně bych si dovolil tvrdit, že při zpracování pouze kinofilmu s optimálně využitou chemií Rollei se cena může posunout až někam k 25ti korunám za film, ale je to jen odhad, sám pracuji převážně se svitky, kde je výtěžnost o něco nižší.

Drobné tipy a triky

Není toho moc co říci, ztotožňuji se s naprostou většinou postřehů z původního článků. Drobný rozdíl (možná daný sadou Rollei) je v tom, že já jsem se narozdíl od Honzy setkal s tím, že vyvolaný film po vyjmutí z vývojnice měl jakýsi “mléčný zákal”, není ale třeba propadat panice, během schnutí tohle beze zbytku zmizí.

Dále doporučuji používat kvalitní vývojnici, která neteče, použité lázně mohou být zdravotně škodlivé. Použití gumových rukavic nemůže uškodit, dnešní lázně sice nejsou žádný extra dryják (časy TSS jsou naštěstí už dávno za námi), ale opatrnost není od věci.

Velmi potěšitelné je, že chemie C41 má nečekaně dlouhou životnost. Zkusil jsem například vyvolat film již použitou vývojkou,která ležela v skříni 4 měsíce (ve tmě a poměrně rozumné teplotě) a nepozoroval jsem žádný problém. Podobné extrémy sice nikomu neradím, nicméně určitě není nutné čekat se zpracováním až do chvíle, kdy budete mít pohromadě 10 filmů – minimálně na dva měsíce životnosti pracovní lázně se lze při dobrém skladování spolehnout.

Něco závěrem?

Vlastně ani ne, raději si vše zkuste sami. Domácí zpracování negativů procesem C41 je opravdu velmi snadné, paradoxně mi dnes už připadá dokonce snadnější než práce s klasickými stříbrnými filmy. A s ohledem na postupný pokles nabídky profesionálních laboratoří a s tím spojený růst cen začíná být domácí pracování barevných negativů velmi zajímavé i z ekonomického hlediska…