Drtivé vítězství nebo porážka?!

Rozjímání paní předsedkyně nad výsledky 1. kola GPTK 2002.

Drazí příbuzní!

Každý začátek je těžký. Ale už to máme za sebou. Oficiální výsledky 1. kola GPTK 2002 jsou na světě. Vítězem se stal Henry, alias Jiří Jelínek se svojí fotografií malého psa na počátku velké cesty. Získává tak 10 bodů do celkového pořadí a mikrovláknovou utěrku Rodenstock, kterou mu věnuje strýc Paladix. I přesto, že jeho fotografie zvítězila s jasnou bodovou převahou, králem prvního kola se stal někdo jiný. Ján Krč-Jediný III. Tomu se totiž podařilo se svými fotografiemi obsadit 2., 3. a 4. místo, a navíc ještě i získat Cenu paní předsedkyně, takže si do celkového pořadí Grand Prix připsal celých 26 bodů! Nezbývá než doufat, že ostatní soutěžící nehodí flintu do žita, přijmou tento jeho husarský kousek jako výzvu a v příštích kolech mu ukáží, zač je v Pardubicích perník.

A jak 1. kolo vidělo ctěné předsednictvo? Zaujaly nás především ty obrázky, které přísloví pojaly osobitě a vymkly se z průměru, který by se v tomto kole dal shrnout pod označením “Funniest Home Video” – což je televizní pořad, jehož česká verze se jmenuje “Neváhej a toč!” nebo “Natoč to!”, ale mohl by se zrovna tak dobře jmenovat “Bez klobouku, bos, natloukl si nos”. Pan místopředseda, zmocněnec pro Českou republiku, je vyznavačem jemnějšího humoru a vyjádřil se, že (cituji doslova): “Zvládnout humor ve fotografii není žádná legrace.” K jeho favoritům patřily hlavně fotografie pouličního švadlena a statečného jitrocele od Jána Krče-Jediného III. Nakonec se ale rozhodnul pro fotografii policistů začátečníků od Zdeňka Tichého. Což je na jednu stranu dobře, protože Jano si už takhle odnesl z prvního kola bodů více než dost a i ostatní si zaslouží ocenění, ovšem na druhou stranu toto rozhodnutí páně místopředsedy zřejmě opět oživí v kuolárech
dohady, co že mu to ten Zdeněk nabídnul. (Čímž si, jak se zdá, není jistý ani Zdeněk sám.)

Já ovšem pana místopředsedu z přijímání úplatků ani v nejmenším nepodezřívám. Zdeňkova fotografie totiž patřila i mezi moje favority na Cenu paní předsedkyně. Mezi fotografiemi zaslanými do prvního kola patřila podle mého soudu k těm nejvtipnějším. Po technické stránce ale byla, napříč pro Zdeňka typickému špičkovému standardu, který nepřestávám obdivovat, trochu slabší. (Jak ošklivě řečeno! Anglické “it left something to be desired” by bylo mnohem kulantnější. Držme se však češtiny.) Zkrátka nebylo to úplně ono, takže jsem nakonec volila jinak.

Dalším mým favoritem byla kráva na balkóně od Zdenka Bakšteina, alias Modrého Psa. Trochu mě překvapilo, že se tato fotografie neprosadila výrazněji v lidovém hlasování. Já jsem ji už viděla ve Zdenkových sbírkách dříve, ale teprve v kontextu přísloví “Každý začátek je těžký.” mě opravdu rozesmála. Živě jsem si představila krávu, která se z venkova čerstvě přistěhovala do města a zápasí s nezvyklými nástrahami městského života, jako je například byt v patře s vyhlídkou na ulici. Jiná možná interpretace by byla “trable začátečníka v oblasti chovu skotu”. Silně mi to připomnělo Wallace a Gromita. Aby si ale Zdenek opět nestěžoval na (zde opět cituji) “nesystémové přidělování bodů bafuňáři” (viz výše uvedená debata v místních kuloárech), Cenu paní předsedkyně jsem zcela systémově udělila jiné fotografii, a to již výše zmíněnému pouličnímu švadlenovi Jána Krče-Jediného III.

Švadlen je podle mě totiž velice dobrá fotografie i jen tak, sám o sobě. Moc hezky zachycuje člověka, prostředí, ve kterém žije, a jeho atmosféru. Je to jedna z fotografií, které vypráví příběh. Navíc ale i padne k přísloví měsíce jako ulitá. Příběh, který je na tomto snímku zachycený, se dá shrnout jednou větou právě jako “Každý začátek je těžký.” Pokud je tedy člověk optimista. Tak trochu jednoho mrazí v zádech pomyšlení, že to možná není začátek, ale celý život. Ale třeba ne. Třeba jednou bude mít švadlen vlastní dílnu, se střechou a dveřmi, kterými když někdo vstoupí, tak se nahlas rozklinká zvonek.

A co mě v tomto kole ještě zaujalo? Zarputilý výraz kluka na skateboardu od Hany Lorencové, praštěně doslovné interpretace přísloví, ať už ve formě závaží na začátku lana od Davida Neckaře nebo lokomotivy na začátku vlaku od Zdenka Bakšteina, líbila se mi i druhá fotka Zdeňka Tichého – malý kuřák (u které mi ovšem ale bylo hned jasné, že díky negativnímu námětu nebude mít v lidovém hlasování šanci) a dále také i Henryho vítězná fotografie a zbylé dva snímky Jána Krče-Jediného III. Nejvíc ze všech si ale u mě šplhla Jarka Jelínková se svojí holčičkou se dvěma počítadly. Pokud nerozumíte, co se mi na té fotce tak líbí, bude to tím, že buď a) nejste ženská nebo b) nejste matematik a netrpíte stejnou profesionální deformací jako já, případně nejspíš c) oboje najednou.

První kolo je tedy úspěšně za námi. Blahopřejeme oběma navzájem poraženým vítězům, jakožto i ostatním, kteří si připsali nějaký ten bod do celkového pořadí. Všem ostatním děkujeme, že se s námi pustili do hry, nelitovali času a námahy a naší šílené soutěže se zúčastnili. Doufáme, že se nenecháte odradit, zachováte nám přízeň a pošlete tetě obrázky i do dalších kol. Vy kteří jste zaváhali a první kolo propásli, nevěšte hlavu. Stále se ještě můžete připojit. Nic není rozhodnuto, všechno se ještě může změnit. Hurá do dalšího kola!
Pamatujte všichni, že:

“Jedna vlaštovka jaro nedělá!”

Vaše paní předsedkyně