Důl Mayrau

Památky, to nejsou jen hrady, zámky atd., tedy to, co nás většinou napadne jako první. I technika má svoje zajímavosti a zajisté stojí za to je vidět. Pojďme se podívat na jedno místo poblíž Kladna, konkrétně do Vinařic, kde je v areálu jednoho z uzavřených uhelných dolů vybudován skanzen.

Důl Mayrau vznikl v roce 1874 a stal se jedním z největších dolů na Kladensku. Najdeme ho v obci Vinařice, která leží na staré silnici mezi Kladnem a Slaným. V areálu „Mayrovky“ jsou dvě těžní místa, tedy vlastně dva doly. První se jmenuje Mayrau a jeho budovy jsou z roku 1875, mladší část se jmenuje Robert a pochází z roku 1884. Důl nepřetržitě fungoval až do roku 1997, kdy byla těžba zastavena. Dějiny skanzenu začínají rokem 1994, kdy důl slavil 120 let od svého vzniku. Od té doby se expozice stále rozrůstá.

Těžní jámy jsou z bezpečnostních důvodů zasypané, ale přesto během prohlídky uvidíte vše podstatné, co je na povrchu – tedy šatny, sprchy, známkovou kontrolu, nabijárnu akumulátorových svítilen, záchranné přístroje atd. Součástí prohlídky je také videoprogram s historií dolu a rovněž jakési muzeum důlní techniky, geologická expozice a sbírka záchranářských i hasicích přístrojů a pomůcek. Venku uvidíte také různé typy výztuží, důlní vláčky, nakladače, prostě všechno, co je v dole potřeba. Navštívíte výcvikové středisko záchranné služby i s modelem dolu. Uvnitř homole v areálu je cca 130 metrů expozice plně mechanizovaného porubu včetně důlní dopravy i přetlakové komory… Člověk se cítí opravdu jako v dole, odkud horníci právě odešli. V řetízkové šatně ještě stále visí hornické mundúry… Ostatně tak to bylo i zamýšleno, je to model posledního pracovního dne.

Kapitola sama pro sebe, to jsou důlní těžní stroje. Jsou totiž opravdu krásné, hlavně ten starší. Pochází z roku 1905, vyrobila ho firma „Ringhoffer, Smichow“ a původně byl určen k pohonu lodi. Až budete stát vedle stroje, bude vám ihned jasné, že to musel být stroj pro pohon opravdu velkého parníku… Stroj pracoval až do roku 1997, což mluví samo za sebe. I dnes je plně provozuschopný, pokud odhlédneme od absolutní nerentability provozu. Ten mladší stroj pochází z roku 1932 a také je schopen provozu.

Z centra Kladna se dejte směrem na Slaný (vede přes čtvrť zvanou Švermov), ale je třeba držet se staré silnice a nezabočit na dálnici. Ve Vinařicích sledujte hnědé cedule skanzenu nebo se ptejte po věznici – ta totiž leží přímo naproti dolu a vědí o ní všichni, koho v obci potkáte. Ostatně věznice byla v minulosti významným dodavatelem pracovních sil pro důl… Trochu problém je s parkováním, protože místa jsou buď obsazena, nebo se tam parkovat nesmí. Zaparkovat se ale dá. Samozřejmě se dá do Vinařic dojet také autobusem (linkou číslo 9 kladenské MHD do zastávky Vinařice – Důl Mayrau, případně linkami ČSAD) nebo na kole.

Skanzen je otevřen denně od 10 do 15 hodin. Vstupné je opravdu lidové – 20 Kč pro děti a studenty, dospělí zaplatí 25 Kč. Prohlídka trvá cca 2 hodiny a rozhodně stojí za to nespěchat. Není stanoven minimální počet návštěvníků (maximum je 35). Skupiny je nutno ohlásit, a to na telefonních číslech 312273067 nebo 312274126. My jsme byli v celém areálu 2 a průvodce svou práci rozhodně nezanedbával. Byl to starší pán, který v dole pracoval jako měřič, takže věděl opravdu všechno. Bylo vidět, jaký je rozdíl mezi průvodcem, jehož práce nebaví (jako je tomu mnohde jinde), a nadšencem. S fotografováním není problém ani venku ani vevnitř; jen si nezapomeňte vzít blesk. Filmovat můžete také.

Že se na Kladensku těžilo černé uhlí a že to je možná hlavní důvod, proč se Kladno rozrostlo do dnešní podoby, o tom není třeba nijak diskutovat. Jedno však nechápu – proč město, které by bez uhlí možná ani neexistovalo, své kořeny téměř ignoruje. Myšlenka na vznik skanzenu v dole Mayrau je stará možná 30 let, ale teprve v 90. letech se začala uskutečňovat, ovšem bez pomoci města Kladna. Jak by jinak mohl celý areál patřit OKD a Hornickému muzeu v Ostravě? Ostatně na existenci skanzenu poměrně pečlivě upozorňuje web města Slaný, zatímco na stránkách Kladna není nic. Škoda. Říká se, že kdo zapomíná na své kořeny, ztratí identitu. A že se Kladno nehlásí k horníkům, to je přinejmenším divné. Bývá zvykem vše svádět na minulý režim. Jenže na který, když si uvědomíme, jak je důl starý? Na Habsburky, na první či druhou republiku, na protektorát nebo na komunisty? Vždyť přece práce je pořád stejná a uhlí taky… Vím, že byli horníci prezentováni jako ti největší budovatelé socialismu. Jenže to většinou říkal někdo o nich, nikoli oni sami, takže je vůbec otázka, jak to opravdu bylo. A tím se navíc nesnižuje ani hodnota jejich práce, ani hodnota technických památek. Dolů museli stejně, ať už byl režim jakýkoli. Jeďte se tam schválně podívat.

Snímky byly pořízeny přístrojem Nikon F-801s s objektivy AF-Nikkor 35–70mm f/3.3–4.5 a Voigtländer AF-Ultragon 19–35mm f/3.5–4.5 na materiál Kodak Supra 400 ASA.