Od začátku prosince je v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně k vidění poslední ze série tří výstav věnovaných fotografické sbírce galerie.
 |
V listopadu roku 2011 to byla výstava nazvaná V plném spektru, Fotografie 1900-1950 ze sbírky Moravské galerie v Brně, která představovala snímky daného období, v únoru loňského roku se otevřela výstava s názvem L’étude d’après nature. Fotografie a umění v 19. století, která mapuje vztah fotografie a grafiky, malby, sochy či architektury. Poslední z cyklu je výstava Element F, která je zaměřena na část sbírky fotografií druhé poloviny 20. století. Element F prezentuje snímky notoricky známých i méně známých autorů, a klade je do kontextu s výtvarným uměním, malbou, objektem a podobně.
Stavebním kamenem je vzájemná komunikace děl v prostoru galerie, ale také jejich technologická komunikace v 2. polovině 20. století. Médium fotografie dlouhá léta bojovalo o zrovnoprávnění s ostatními výtvarnými projevy, později ovšem přestalo sloužit jen jako nástoj skicování a jako předloha pro malíře. V současnosti tomu je často přesně naopak, neboť fotografie může být předlohou třeba pro malbu.
 |
Výstava je členěna v místnostech do ne zcela snadno specifikovatelných témat. Je to stěna, která nachází souvislosti v dokumentární fotografii a fotografii, která se snažila v 70. letech vytvářet jakousi typologii člověka. Mezi fotografy je to například Jindřich Štreit nebo František Dostál. Jiná místnost hledá své principy v poezii všedního dne, ať už v historických nebo industrálních městech. Fotografie, někdy pokoušející se o humor je místy téměř nemožné časově zařadit. Divák nachází princip zakonzervovaného času. Další místnost si všímá zanechání otisku, ať už je to otisk ve formě fotogramu, nebo světla a stínu na fotografii Jana Svobody nebo konceptu průkazkové fotografie Václava Stratila. Další stěny poskytují možnosti vnímání fotografie jako malby. Obraz krajiny Carla Maria Thumy z počátku 20. století je kladen do kontextu černobílé fotografie mlžného horizontu Pavla Baňky. Je předložena souvislost vnímání prostoru Josefa Sudka v jeho snímcích z přestavby chrámu sv. Víta s přístupem Václava Jiráska při fotografování továrny Vaňkovka nebo přístup těchto autorů k romantizující krajině, která vychází z předobrazu krajinomaleb období romatismu nebo temně laděný až secesní diasec krajiny s kalami Michala Šeby. Další stěny řeší přímé odkazy fotografických námětů Ivana Pinkavy či Vladimíra Kordoše k obrazům klasických mistrů renesance či baroka. Zadní prostor galerie naplňují abstraktní fotografie Běly Kolářové, Ivana Chatrného nebo Čestmíra Krátkého v kombinaci s objektem Františka Víznera a až pastovitými malbami Mariana Pally či Jaroslava Šerýcha. Poslední místnost je věnována studijím Jana Thýna či Huga Dematiniho, kdy médium fotografie slouží jako nástroj záznamu.
Výstava Element F prokazuje zkušenost kurátorského týmu a fotografie většinou v jednoduchých dřevěných rámech představují skvělou podívanou. Výstava se spojuje také v okamžiku, kdy sledujeme slova na stěnách téměř u stropu a skládá se nám báseň. Stejně tak je galerie v rámci místností protknuta provázkem, který znázorňuje paprsek světla.
