Proč si myslím, že výroba filmových materiálů jen tak neskončí.
Tak už to začalo naplno, mohli bychom shrnout dění minulého roku. Nové modely digitálních zrcadlovek, zvláště pak Canon 300D, definitivně pootevřely dveře digitální fotografie i poslednímu neuspokojenému segmentu – náročnějším amatérům. Někteří už do nového vlaku přestoupili a mnoho dalších (či lépe řečeno většina zbývajících) už svůj budoucí jistý přechod veřejně deklarovalo. Fotografie následuje jiné obory. Její budoucnost je digitální a většina fotografujících to vítá. Proč ne, chápu je. Nechápu však, že někteří z nich se už sápou po krumpáči a lopatě, vystavují filmu úmrtní list a analogové fotografii parte.
Osobně jsem přesvědčen, že to náčiní budou vláčet pěkně dlouho. Netvrdím, že fotografovat digitálně není v žádném ohledu ani lepší ani výhodnější. Ale stačí jen trochu popřemýšlet a musí být každému jasné, že film má mnohem tužší kořínek.
Tento článek nebude hodnotit, která cesta je lepší. Chce jen prorokovat dlouhý život citlivé emulzi.
Film neřekl poslední slovo
Rychlý vývoj čipů budí mylný dojem, že film je něco zkostnatělého, co se už snad ani nedá vylepšit. Vývoj filmu je možná pomalý, ale vytrvalý.
|
| Ilford Delta 400 v současné podobě. Objeví se Super Delta 400 se zrnitostí dnešní Delty 100? |
První rovinu zlepšování filmů bych označil jako extenzivní vývoj. Připustíme-li trochu zjednodušení, pak nižší dopadající světelný tok znamená méně fotonů, a proto musí mít citlivější film větší zrna halogenidu stříbra, aby byla zasažena potřebným množstvím fotonů. Jinými slovy existuje přímá úměra mezi citlivostí a velikostí zrn, takže je nelze jednoduše výrazně zmenšovat. Lze ovšem vytvářet zrna plochá (Té-Sigma-Delta-…), kombinovat různé velikosti zrn a orientovaně je vrstvit. Vzájemným překryvem několika vrstev různě velkých zrn se pak zrnitost obrazu opticky zmenšuje.
Druhou cestou chápu jako vývoj intenzivní. Film totiž pokulhává v účinnosti (tolerujte, prosím, mírně nekorektní použití tohoto pojmu). Zatímco čip zachytí každý foton a přidá k náboji, zrno halogenidu stříbra je vyvolatelné až po zásahu deseti fotony. Přesně je to tak, že musí být narušeno čtyřmi fotony, ale protože se naneštěstí jedná o reverzibilní proces, připadá na čtyři úspěšné fotony dalších šest, jejichž zásahy přijdou vniveč. Reverzibilitě lze zamezit tzv. dopováním filmů. Dopovací látka jako bonus navíc přidá k zásahu fotonem ještě další “umělý zásah”. To je zhruba skok na pětinásobnou účinnost, neboť zrno se vyvolá po zásahu dvěma fotony a nikoliv deseti. Stručně a zhruba řečeno to znamená, že by se při zachování zrnitosti zvedla citlivost na pětinásobek a nebo by při stejné citlivosti poklesla náležitě zrnitost. Problémem je dopovací látka, která nesmí vytvářet umělé zásahy samovolně, protože by emulze zčernala ihned při namíchání. Objev vhodné látky byl ohlášen na konci roku 1999 a dopované filmy by snad mohly být na trhu do konce roku 2005.
Chápu, že předchozí odstavec je příliš obecný. Vznik latentního obrazu je ovšem komplexní problém, který nelze uspokojivě vysvětlit jedním odstavcem. Když jsem se ho snažil pochopit, vyvstalo přede mnou několik otázek (především proč se stane zrovna to či ono), přičemž odpovědi přinášely nové otázky. Tak jsem se musel postupně prokousat stavbou emulze a její výrobou až úplně na počátek k jednotlivým surovinám a ke zjištění, že neexistovat želatina a nebýt jejího nepatrného znečištění sírou, tak možná žádné filmy nemáme. Takže pokud ve vás po následujícím zjednodušeném a možná ne zcela přesném přiblížení zůstane řada nezodpovězených otázek, je to v pořádku. Nezbývá vám však nic jiného, než mi buď věřit, nebo se zavřít do vědecko-technické knihovny.
Vazba v halogenidu stříbra, například AgBr, je taková, že brom si přetáhne jeden elektron stříbra, takže vznikne dvojice Ag+ a Br-. Pokud dvojici zasáhne foton, jeho energie elektron uvolní, Ag+ si jej přetáhne a vznikne normální stříbro Ag. V šesti případech z deseti je ale buď elektron opět zachycen dříve, než jej zachytí Ag+, nebo případně vznikne Ag, ale sloučí se s atomem bromu, který se uvolnil při některém předchozím zásahu. Dopant podle všeho jednak poskytne atom ochuzený o elektron, takže “paralyzuje” osamocený Br- (snad vznikem HBr?), jednak jeho druhá část poskytne přebývající elektron dalšímu Ag+, takže výsledkem zachycení jediného fotonu jsou dva atomy stříbra jako zárodky latentního obrazu.
Není mi jasné, má-li Kodak k dispozici technologii dopování nebo zda jeho vývojáři nalezli něco jiného. V roce 2001 oznámili, že znají způsob, jak při dopadu fotonu uvolnit dva elektrony. Objev se týká barevných filmů, u kterých foton zachytí barvivo vázané na krystal halogenidu stříbra. Právě toto barvivo má uvolnit dva elektrony místo jednoho a předat je halogenidu. V praxi to znamená zdvojnásobení citlivosti. Kodak drží pro tuto technologii šest patentů.
Nabízí se samozřejmě otázka, zda tento vývoj někdo dovede až do praktického využití, zvláště když Kodak po propadu zisků z analogové fotografie oznámil, že zastavuje investice do této oblasti. (Fujifilm se naopak k filmu hlásí i nadále.) Nevíme ani, jak daleko od dokončení se výrobci nacházejí či zda vůbec s vývojem začali. Některé projekty už mohou doběhnout bez velkých investic – například letos by měl být na světový trh právě od Kodaku uveden nový High Definition film s citlivostí 400, který byl navržen tak, aby byl v této třídě nejlepší. I kdyby velké firmy vycouvaly, stále věřím, že některé firmě bude stát za to pokusit se pomalým tempem posunout vývoj o krok dopředu. Nebude-li ovšem tato cesta zablokována držiteli patentů…
Inovace? K čemu?
Problémem z našeho pohledu je, že jsme z velké části skupina, která vývoj ve fotografickém průmyslu sleduje, hodnotí a často i nadšeně vítá. Mnoho z nás se ale mylně domnívá, že když je něco lepší, hned po tom všichni skočí. Jak bláhová je taková domněnka! Kdo z vás považuje například vlastní automobil či vlastní televizor – byť nejnovější – za naprosto nevyhovující a bezpodmínečně jej mění za nový, jakmile se objeví ještě novější model, který má o funkci víc? Asi málokdo.
Stejně tak je chybou se domnívat, že každý netrpělivě čeká na nové technologie ve fotografii. Pokud zastavíte člověka, který si právě vyzvedl fotografie 9×13 v drogerie-labu (pořízené na drogerie-filmu), asi ho těžko nadchnete pro čisté barvy moderních digitálních zrcadlovek.
Vesměs nejsou totiž inovace hnány motorem poptávky, ale vědomím firem, že si nesmějí dovolit zaostat za konkurencí. A tak ženou vývoj dopředu, přičemž jen málokteré (chápejte to relativně) vylepšení opravdu motivuje lidi k zakoupení nového výrobku. Úkolem masivní reklamy pak je, aby si toho lidé všimli a v konečném důsledku koupili, protože náklady na vývoj se musí vrátit. Každý výrobce se děsí toho, že dojde k něčemu podobnému jako u digitálních zrcadlovek – Canon se žene dopředu, Nikon ho stíhá, několik ostatních vyslalo pár osamělých sprinterů, nicméně obecně jim vlak ujel a lídři si rozebírají trh.
Pokud by měla panovat všeobecná honička za novinkami, težko by dnes Kodak stále vyráběl a prodával dědečka jménem Tri-X Pan. Ano, i v našich řadách jsou zrádcové a podivíni, kteří si dovolí netěšit se dobrodiní Té-Sigma-Delta-aj. krystalů. Většinou prostě jen akceptujeme, že nová věc umí něco nového, nicméně investujeme až ve chvíli, kdy se nám něco rozbije, kdy už to máme moc dlouho nebo kdy se to stane už fakt (společensky) naprosto nemožným. Čiré nadšení pro novinku skutečně nevypuká každý den.
|
|
| Kodak Tri-X Pan – starý, zrnitý – leč stále oblíbený pro svoje tonální podání. Někdy bývá označován jako “fine grain” v trochu jiném, než obvyklém významu – nikoliv jemnozrnný, ale s líbivou strukturou zrna. | |
Dokonce existují takoví fňukalové, kteří brečí, že už se nevyrábí ty staré, dobré, tlusté, stříbrem nadité emulze. Jejich volání vyslyšela francouzská firma Bergger a uvedla na trh film BPF/BRF200, který má svými vlastnostmi odpovídat Kodaku Super XX. Je zřejmé, že firma předpokládá dostatečný odběr, jinými slovy je toho názoru, že zde zůstane dostatečně široká analogová obec.
Takže kdo se domnívá, že všichni začnou fotit digitálně jen proto, že to některým z nás připadá lepší, mýlí se. Reklama řadu lidí nakonec zmasíruje, ale úspěch nebude ani rychlý, ani stoprocentní.
My to nerozhodneme
Protože jsme aktivní fotografové, necháváme se občast unést dojmem, že jsme to my, kdo rozhodne o osudu (kino)filmu. Prostě jen otočíme palec dolů a ve Fuji, Kodaku, Ilfordu, Agfě, Fomě, … zatáhnou za velkou páku, výrobní linky utichnou a v halách začne sedat prach. To je skutečně nemístné přeceňování. Ano, uznávám, my jsme odběratelé a bez poptávky není nabídka. Jenže nikdo z nás tady není schopen určit, jaká ta poptávka ve skutečnosti je a kdy se vlastně ještě vyplatí film vyrábět.
Bude-li výroba (kino)filmu ukončena, dojde k tomu až poté, co z informačních systémů výrobců vypadnou nehezká čísla o míře zisku, návratnosti investic či dokonce neudržitelnosti prosté reprodukce apod. A to jen tehdy, pokud rady manažerů, majitelé apod. vydají jasný pokyn. Tedy podnikatelé, nikoliv uživatelé.
A protože rozhodovat budou podnikatelé, zváží řadu variant, než linku definitivně vypnou. Tady je pár příkladů:
-
i prodělečný výrobek má význam, zvyšuje-li zisk z ostatních výrobků a v důsledku zisk celkově
-
rozdíl mezi kinofilmem a jiným formátem je prakticky jen v adjustaci a někdy v podložce
-
kinofilm je možno prodávat i jen v metráži (čímž se ušetří např. na dopravě), adjustaci filmu či navíjení do kazet je možno přenechat menší firmě, obchodníkovi či spotřebiteli
-
výrobní linku lze provozovat bez výrazné inovace a údržby až do závažné poruchy
-
film není nutno vyrábět nepřetržitě
-
kupující jsou celkem spokojeni s aktuálními verzemi filmů (někdy i staršími), vývoj tedy není bezpodmínečně nutný
-
u zboží, které se prodává malému specializovanému okruhu zájemců, není potřeba investovat do velké reklamy
-
malá firma může koupit odstavenou a nyní již bezcennou linku od většího výrobce a spokojit se s menším ziskem (může se jednat o propuštěné zaměstnance, není to nic výjimečného – co budou dělat všichni ti prouštění od Kodaku…?)
Uznávám, že z určitého pohledu v některých variantách film téměř živoří v komatu na přístrojích, ale ještě stále je na rachocení krumpáčem a lopatou brzo.
A nezapomeňte na další věc. Zatímco uživatel se rozhoduje jestli film nebo čip, u výrobců tomu tak často není. Jen Kodak a Fuji dělají čipy, u ostatních se jedná o rozhodování film nebo nic. A myslíte si, že třeba Ilford to vzdá bez boje? Má v plánu dalších 125 let existence, a i když za poslední rok jsou jeho novinky až na výjimku z oblasti papírů pro inkoustové tiskárny, určitě chce vytěžit ze své pozice v černobílých materiálech maximum.
(Ne)fotografující veřejnost
Přetáhnout profesionála či více fotografujícího amatéra k digitálu není velký problém. Pokud hledí jen na náklady, spočte si, že od určitého počtu filmů se to vyplatí. Pokud přidá výhody digitální fotokomory, nebude se dlouho rozmýšlet.
Jenže pokud se rozhlédnete kolem sebe (třeba na Staroměstském náměstí před orlojem), je jen málo pravděpodobné, že nejbližší fotografující ve vašem okolí proženou aparátem desítky či stovky filmů ročně. Spíše se bude jednat o (ne)fotografující veřejnost. Nejextrémnějším příkladem je rodinka, která se vypraví například do Disneylandu, u vchodu vhodí do automatu pár drobných a vypadne jí jednorázový fotoaparát. Během dne film vyfotí a u východu si nechají udělat fotky. Ve filmu Smrtonosná zbraň 4 (snad se nepletu) byl dokonce takový automat přímo v porodnici.
Před zhruba čtyřmi lety Kodak prodal nejméně 200 milionů jednorázových fotoaparátů (možná je to dokonce počet recyklovaných a prodaných bylo více). Nevím, jestli jich ostatní výrobci prodali dohromady více či méně, ale troufám si říci, že je to celkem dost. Na americkém trhu pak byl (údajně) zhruba každý pátý film v jednorázovém fotoaparátu.
Jednorázové fotoaparáty jsou, pravda, hlavně zámořskou specialitou. V našich zeměpisných šířkách a délkách je obvykle zvykem mít vlastní fotoaparát, v tomto případě kompakt. Nicméně intenzita fotografování je podobná. Můj brácha a moje máma si půjčují kompakt (tedy už fotoaparát mají) a za rok nafotí tolik filmů, že by se to spočetlo na prstech dřevorubcovy ruky. A takových lidí je stále hodně – setkal jsem se dokonce i s tím, že někdo mohl ukázat fotografie z letní dovolené až poté, co film o Vánocích dofotil. Mnoho takových lidí je věrnými zákazníky drogerie-labu a za filmy a fotografie utratí neuvěřitelných až několik set korun ročně.
Je pravdou, že jsou ideálním segmentem pro digitální fotografii, protože je vlastně způsob vzniku nezajímá, chtějí jen nakonec držet v rukou fotografie 9×13 či 10×15. Musíte jim ovšem takovou techniku nabídnout skutečně naprosto levně. Jen těžko můžete očekávat, že půjdou houfně investovat do přístroje v případě, že jeho cena překročí jejich jedno- až dvouroční výdaje na filmy. Jinými slovy: musíte zlevnit digitál na cenu kalkulačky se základními funkcemi. Snad by přistoupili na výměnu za starý fotoaparát, ale z toho zase neplyne nic výrobcům techniky. Toto není segment, který by je zahojil bohatým nákupem příslušenství.
Je logické, že vznik jednorázového digitálu byl jen otázkou času. První (a zatím zřejmě jediný) přístroj s 2 MPx čipem byl uveden na trh v polovině loňského roku za cenu 11 dolarů. Kupodivu se mi podařilo najít jen jeden odkaz na test. Zatím se zdá, že oproti filmu ještě stále trochu pokulhává v ceně i kvalitě. Ale je to první vlaštovka. Za větší problém považuji nestandardní rozhraní, které umožňuje export fotografií pouze v provozovnách vybavených příslušným čtecím zařízením, zatímco film vyvolá každý minilab. Bohužel při kontrole před vydáním tohoto článku se ukázalo, že stránka s testem již byla odstraněna a její případné nové umístění jsem nezjistil.
Tím bychom dali filmu ránu od většiny uživatelů jednorázových fotoaparátů. Jestli se houfně přidají sváteční fotografové, kteří nafotí roličku či dvě ročně, a přesto si dopřáli lepší kompakt, uvidíme časem. Každopádně to vypadá, že se nebude jednat o změnu tak rychlou, aby nemohlo dojít ke klidnému přeskupování sil na trhu. Ve Velké Británii totiž prodej jednorázových fotoaparátů od Fuji narostl v roce 2003 o 30%.
Nefotografující veřejnost je vůbec velkým otazníkem. Zkuste si sami tipnout, nakolik podlehne agresivní reklamě, jestli budou hrát významnou roli ekonomické poměry a počítačová gramotnost, nakolik zapůsobí možnost mít fotografii ihned i po jednom jediném snímku a konečně nakolik rozhodne fakt, že “sousedi už ho mají taky”.
Velký a ještě větší formát
|
|
Čím větší formát, tím větší oříšek pro digitalizaci. Roste náročnost výroby čipu i digitálních objektivů a prudce se zmenšuje segment uživatelů. |
Snad uznáte, že na velký formát je čip zatím krátký. Ale dobrá, rozumná středoformátová stěna je už dnes s výjimkou baterií naprosto nezávislá a asi nakonec vymaže opodstatněnost formátů 6×9 a 9×12. Ale co 13×18 či 20×25? I tak nejsme u konce, dostáváme se “za velký formát” mezi fotografy, kteří jsou přesvědčeni, že jedině kontaktní kopie z formátů 24×30 či 40×50 jsou to pravé. Že neexistují? Ale ano, jen se podívejte, jaké částky jsou ochotni na eBay zaplatit za techniku takových rozměrů, o nových výrobcích nemluvě.
Navíc s rostoucím formátem je film ve stále větší výhodě. Klesá počet profesionálů, kteří takový rozměr používají, klesá průměrné množství snímků pořízených jedním fotografem a roste cena digitální stěny. Na druhou stranu roste cena jednoho snímku (materiál + vyvolání). V porovnáním s kinofilmem je pak mnohem výraznější rozdíl mezi barevnými a černobílými filmy.
U barevných diapozitivů už leží návratnost pod tisícem snímků (při ceně stěny 250.000 Kč), pokud má být výstupem soubor, srazí cena bubnového skenu rentabilitu na několik set snímků. Takže je zřejmé, že profesionálové ve studiu, muzea a různé instituce, které hodně dokumentují, a samozřejmě i školy, film brzy opustí – tedy ti zbývající, protože takové stěny už se prodávají přes deset let.
U filmů černobílých je počet snímků řádově vyšší. V mém formátu 13×18 pořídím za 250.000 Kč kolem 6-9000 snímků, v tuzemsku mám navíc výhodu levného Fomapanu 100 (20000 snímků, s cca 13 Kč za snímek se vyrovná svitku), na který lze v tomto formátu fotit už téměř vše. Musel bych 15-25 let dělat jeden snímek denně včetně vyvolání a zvětšeniny, abych se nákladově dostal na současnou cenu stěny (případně bych mohl pořídit doživotní zásobu Fomapanu 100 naskládanou v devítimetrovém sloupci). Černobíle navíc fotí spíše amatéři a spíše je používán v exteriérech, na dovolených či výpravách, kde je současná energetická náročnost na závadu. Nelze opomenout ani velikost souborů kolem 1 GB, která už vyžaduje mimořádné nároky na skladování a zpracování, protože například Photoshop má pro takový soubor doporučených 6 GB operační paměti.
Očekávám, že tak někde kolem formátu 9×12 se digitální stěny zastaví, protože větší se nevyplatí (“skenující” stěny pro statické scény už překročily formát 6×9, stěny s čipy tohoto rozměru zatím nedosáhly). Těžko si představím někoho z mně známých velkoformátníků, kteří nefotí pro peníze, jak si za takových podmínek stěnu pořídí. A to jsem ve výpočtu nezohlednil cenu peněz, která návratnost ještě prodlouží (stěna je okamžitá investice, zatímco filmy kupujeme postupně, takže bychom vložili částku odpovídající ceně stěny například na účet, do dluhopisů apod., budeme peníze na filmy odebírat postupně a ze zbytku získáme úroky, za které nakoupíme filmy navíc).
Malý a ještě menší formát
Kdysi, když James Bond potřeboval něco tajně vyfotografovat, vytáhl z kapsy miniaturní přístroj značky Minox na formát 8×11 mm. Československý rozvědčík pak fotoaparát Mikroma obdobných parametrů, případně prokázal ideovou nadvládu přístrojem Stereo-Mikroma.
Těžko říci, jak je na tom James Bond dnes, zda zůstal u Minoxu nebo zda ho Q vybavil digitálním přístrojem podobných parametrů (který, koneckonců, také Minox vyrábí). Jisté je, že Minox se stal legendou, skutečnou Leicou miniaturního formátu, a že se stále najde dost lidí, ochotných zaplatit přes 1000 euro za přístroj, který fotografuje na 1/9 kinofilmového políčka. Minox navíc zpestřil nabídku miniaturními funkčními replikami některých vskutku klasických fotoaparátů. Část majitelů přímo žije tím, že se snaží dostat z tohoto miniaturního formátu maximum, prostě co nejlepší fotku. Skutečně si nedokážu představit způsob, jak přesvědčit takové minoxáře, aby se svého miláčka vzdali ve prospěch digitálu. Digitální Minox si možná se zájmem koupí, ale vzhledem k tomu, že dá stejný obraz jako normální digitální kompakt, ten filmový pro ně nahradit nemůže. Berou to jako výzvu, proto bych jako bookmaker sázku proti takovému minoxáři rozhodně nenabízel.
Leica a další mechanické vehikly
A máme tu další oříšek, leikaře. Nemluvím teď o majiteli sady kvalitních objektivů a tichého pohotového aparátu, mám na mysli obdivovatele precizního mechanického přístroje, jehož výrobce snad jako jediný na světě upřímně prohlašuje, že chce, aby jeho výrobek sloužil zákazníkovi s trochou nadsázky navěky. A jsou další fotografové, kteří dávají (či dokonce musejí dát) přednost nazávislému mechanickému přístroji, jako je Nikon FM-2, Olympus OM-cokoliv, Pentax K-1000 či LX, starší Canon, atd. (Six, Hasselblad a koneckonců velký formát kompletně). Pro ně je energetická závislost digitálních přístrojů přesně tím, co nechtějí.
Lomo, Holga a díra v krabici od bonbónů
|
| Snímek pořízený dírkovou komorou. |
Jestliže jsme se zatím pohybovali mezi fotografy, které nakonec může digitál zlákat kvalitním obrazem, dostáváme se nyní mezi skupinky, kterým jde už vysloveně o přístroj a o způsob pořízení fotografie. Obdivovatelé Loma se věnují Lomografii, další skupina vášnivě prohání svitkový film přístrojem Holga (ekvivalent naší Coriny). No a nakonec je tu vůbec podivná skupinka, které stačí k radosti krabice od bot či od bonbónů s malou dírkou ve stěně. Dírkou se, pravda, dá fotografovat i s čipem, ale těžko si vyhrajete tolik, jako s filmem. Zvlášť na vnitřní stranu válce se vám bude těžko ohýbat.
Tady hrozí filmu jediné nebezpečí – že dojde k jeho výraznému zdražení a milé experimentátory podobné legrácky přestanou bavit.
Profesionální analogová technika v rukou vyspělých amatérů
Přechod profesionálů na digitál může paradoxně způsobit, že malá část amatérů zůstane (byť dočasně nebo částečně) u filmu, protože se dostane velmi levně k vyprodávané profesionální technice – přístrojům s takovými parametry, že by si je v digitálním provedení nemohli dovolit. Jedná se o nejvyšší modely kinofilmových zrcadlovek a střední či dokonce velký formát.
Další odběratelé filmového materiálu
Dalším omylem je, že my fotografové jsme jedinými odběrateli citlivé emulze. Stačí jen malý krok od obrázků statických k obrázkům pohyblivým. Ano, kinematografický průmysl stále používá filmy a nezdá se, že by s tím v brzké době rázně skončil. Je tu, pravda, jedno odvětví uhekaných filmů, které jsou určeny pro video a kde se dílka sekají digitální kamerou jak na běžícím páse, ale v útrobách spousty jiných kamer stále trochu překvapivě mizí kilometry filmu – jen nahlédněte do titulků.
Lze očekávat, že i filmaři nakonec přejdou na digitál, pravděpodobně se čeká na dostatečně velký, kvalitní a rychlý čip. Pomineme-li IMAX s formátem cca 6×7 cm, pak běžné políčko 70 mm širokoúhlého filmu má rozměry 60×25 mm. To už je velikostí srovnatelné se středoformátovou stěnou. Je však nutno dodat to podstatné – schopnost snímat 24 snímků za vteřinu. A to se týká normálních záběrů, pro ty trikové je nutno zvýšit rychlost až na 300 snímků za vteřinu. Pokud bychom uvažovali, že velikostí postačí 20 MPx senzor a data se budou ukládat ve formátu RAW (nebo bude kamera vybavena třemi čipy pro tři základní barvy), pak je nutno z čipu exportovat, zpracovat a případně ukládat rychlostí cca 0,5-6 GB/s (velikost CD až DVD za vteřinu). Nejsem počítačový či elektronický odborník, ale myslím, že je to poměrně hodně. Tuto rychlost musí zvládnout čip, musí ji zvládnout sběrnice, která bude data přenášet, a musí ji zvládnout obvod, který bude data zpracovávat. Pokud se nepletu, tak pevné disky takovou rychlost nezvládnou, to by znamenalo instalovat dostatečně velkou pamět jako zásobník pro rozumně dlouhý záběr. Celé zařízení přitom musí být dostatečně kompaktní, aby bylo možno natáčet i ze vzduchu či pod vodou.
Nicméně uplynul nějaký ten pátek, filmaři natáčejí na digitál a my se jdeme na jejich dílko podívat. A ejhle, zase film. Obří cívky s kilometry filmu. I tady lze nasadit dataprojektor, jenže taková velikost promítací plochy přináší jeden velký problém – dostatečný světelný výkon.
Takže dokud bude filmovou surovinu odebírat Hollywood a jemu podobní, nezruší výrobci filmů výrobní linky a přinejmenším občas jistě namíchají a polijí něco pro nás.
A i kdyby dal celý filmový průmysl sbohem celuloidu, tedy dnes vlastně triacetátu, pořád tu jsou další odběratelé citlivých materiálů. Jen si vzpomeňte, co se stalo, když jste si něco zlomili, když se váš kašel zdál podivný, když se vaše nosní dutiny podezřele ozývaly nebo když bylo potřeba zkontrolovat zuby, než se definitivně nasadí můstek či korunka. Posadili vás před/pod velký válec/krabici, pod ruku/nohu/za zub/před hrudník zasunuli desku o velikosti od pár centimetrů do úctyhodných 50×60 cm (možná že míň, ale rozhodně hodně), nadechnout-nedýchat a už vás prošpikovali rentgenovými paprsky. Dokážete si představit, že by se někdo vyrobil čip pro snímkování ze štítu? Snad jen, že by se snímal obraz ze světélkujícího stínítka. Ale spousta doktorů má nakonec v materiální podobě i snímky z ryze počítačového CT. A nemusíme zůstávat u lidí – dokážete si představit, kolik rentgenového materiálu spolkl Temelín? Rentgenování je totiž jedna z metod, která umožňuje kontrolu vyrobených dílů tak, aby i po ní byly použitelné. Vím, rentgenový film je už něco jiného, ale kdo polévá rentgenové materiály, může klidně tu a tam polít něco panchromatického. I tady by nasazení digitálu bylo nejen ekonomické, ale i výhodné kvůli archivaci a vkládání do dokumentů. Nicméně zatím není žádný velký nástup na obzoru.
No a pak tu máme polygrafický průmysl – knihy, kalendáře, noviny, letáky, prostě tisk. I tady se mnoho věcí mění, ale stále se mnoho předloh připravuje osvitem fotografického materiálu, případně se na tiskové válce se opět přenáší osvitem citlivé vrstvy a leptáním.
A co když digitál zvýší poptávku po emulzi?
Může se to zdát nelogické, ale je to tak. Těžko si lze představit, že by většina lidí nechtěla nakonec držet v ruce fotku, dát si ji na stůl, do peněženky, připíchnout na stěnu. I když možná vzniknou jednoúčelové prohlížeče, stejně papírová fotografie nevymizí. A možnosti jsou dvě – tisk na tiskárně či osvit fotopapíru. Těžko říci, která cesta nakonec vyhraje, ale prozatím osvit z digitální předlohy na fotopapír vzkvétá a výroba fotopapíru je v principu shodná s výrobou filmu.
Film jako citová záležitost
Až doposud jsem uváděl případy, ve kterých má film stále ještě kvalitativní, ekonomickou či technologickou převahu, případně si ho vynutila jiná okolnost, především přístroj. Tady všude ještě může digitál zapracovat a pokusit se získat trh pro sebe, protože rozhodování bylo stále ještě racionální. Ale na závěr tu máme jednu zvláštní skupinu, marketingem opěvovanou i zatracovanou – lidi, kteří se vůbec nerozhodují na základě logických argumentů. Daná věc je pro ně citovou záležitostí a jak víme, se srdcem je to těžké. Jejich rozhodnutí pro film nemá racionální podklad.
|
| Temná komora je pro někoho zvláštním místem, které mu počítač nemůže nahradit. |
Sem patřím i já. Prostě se rád šplouchám v chemii, rád se dívám na vyvolaný film a vlastnoručně zpracovaný velkoformátový diapozitiv 13×18 je něco, co mne opravdu zahřeje u srdce. Nevěnuji se fotografování, abych tvořil umělecké hodnoty, podával svědectví doby, nastavoval zrcadlo či podobné nesmysly, je to prostě můj koníček a je pro mne důležitá i cesta. Ne proto, že bych byl přesvědčen, že jedině tato cesta je správná, ale proto, že mě baví, že je to můj způsob relaxace. Můžete mi snést tisíc argumentů, proč je digitál lepší, já je uznám a pak se s nadšením vrhnu do temnice.
Ani vás těch tisíc argumentů nenechám přednést, abych se nezdržoval. Jakožto astronomický fotograf jsem už před deseti lety věděl, že CCD čip zvládne za 30 vteřin to, za čím se budu s filmem pachtit nejméně celou noc. A už před deseti lety jsem seděl u Photoshopu a liboval si, jak udělám rychle a snadno prakticky cokoliv (a to byla verze, tuším, 2.5). Nicméně dosti planých řečí, jdu se kochat neokoukaným zázrakem, kdy se na bílém papíře vynoří obrázek. A se mnou spousta podobných podivínů. Oni mají nepochybně vyšší cíle, nicméně se mnou sdílí onu slabost pro alchymii.
Mrtvý – nebo luxusní zboží?
Dobře, uznávám, že se film zřejmě dostane do situace, kdy bude k dostání jen v některých obchodech. Bude mrtvý? No, tady se asi jedná o individuální pohled. Možná si myslíte, že když bude film používat jen malé množství fotografů, bude mrtvý. Ale zkuste uplatnit podobný pohled na jiné obory. Budete stejně tvrdit, že je malířství mrtvé? Že je mrtvé sochařství, protože si troufám tvrdit, že analogových fotografů zůstane víc, než sochařů?
A pojďme na poslední tenký led – cenu filmu. Dobrá, zmenší se odběr a cena možná vzroste. Všechno má ale své meze. Rozhodně nelze očekávat, že by například barevný negativní kinofilm stál tisíc korun. V takovém případě by se digitální zrcadlovka vyplatila každému i při současných cenách, o kompaktu nemluvě. Navíc s nárůstem ceny by se výroba filmu stala opět zajímavou, přidaly by se další firmy a začala by růst nabídka a konkurence, což by vedlo k zastavení růstu ceny. Zároveň se uplatní snižování nákladů, ke kterému pravděpodobně dojde. Odpadnou náklady na reklamu, sníží se náklady na vývoj, mzdové náklady (jak už to v takových případech chodí) a podobně. Někteří výrobci možná vyklidí pole, asi se zúží sortiment. To je další prostor pro úspory. To mě vede ve finále k osobnímu přesvědčení, že se cena filmu nezvedne více než na dvojnásobek a snad jen u těch nejlepších na trojnásobek (bez zahrnutí vlivu inflace).
|
| CCD čipy chlazené tekutým héliem, dusíkem či alespoň Peltiérovými články už nejméně deset let úspěšně dobývají astronomickou fotografii. Film kontruje také chlazením, zcitlivováním ve směsi vodíku a dusíku a energetickou nenáročností. |
Je tu ještě jedna možnost, i když tentokrát se již pohybuji v rovině naprostých spekulací, navíc naprosto odporujících trendu i logice. V minulosti se mnohokrát stalo, že kvalitní, leč dražší technologie musely dát přednost postupům orientovaným na masový trh. Kodachrome ještě existuje, ale už léta nebyl inovován, přednost měla cesta vedoucí k současnému procesu E-6. Malosériový Gasparcolor, který i po šedesáti letech běžného pokojového skladování drží barvy, jež mu proces RA-4 může jen závidět, odešel spolu se svým vynálezcem (naštěstí máme Cibachrome/Ilfochrome založený na stejném principu). Vysoce trvanlivý Azochrome ani nepřišel na trh. Co když se zmenšený a nově zkonsolidovaný trh fotografů ochotných akceptovat vyšší ceny materiálů stane zajímavým pro někoho, kdo by mohl takovou technoligii nabídnout?
A nakonec si dokážu představit i příznivý důsledek, který by se mohl objevit. Pokud se počet analogových fotografů radikálně zmenší, ale budou k sobě mít díky Internetu (či co nás bude časem spojovat) stále blíže, mohou vytvořit propojenější komunitu (zanechte, prosím, pejorativních poznámek, že se budou všichni tři osobně znát). Ta by byla více čitelná, byla by lépe známa její očekávání, mohla by mít blíže k výrobcům. Může se zlepšit výměna zkušeností, zvláště v černobílé fotografii probíhá neustálé netovární chemické bádání, volných receptů i hotových lázní za peníz je tolik, že je snad nelze ani obsáhnout, natož vyzkoušet. Situace fotografů, kteří z jakéhokoliv důvodu zůstanou u filmu, by se tak mohla nakonec i zlepšit.
Takže – za 5, 10, 15, … let zase tady nashledanou, uděláme si inventuru.
P.S. Těsně před vyjitím článku jsem získal informace, které výrazně mění pasáž o kinematografii. Ne zcela správně jsem předpokládal, že když se filmy natáčejí analogově, tak bezpochyby vyhovující technika neexistuje. Tato úvaha nebyla zcela správná – a kupodivu to není rychlost snímání a především tomu odpovídající přenos dat, co by bylo v digitální kinematografii problémem. Pro trikové scény ve filmu Mazaný Filip byla použita digitální kamera, jejíž parametry jsou téměř neuvěřitelné. Zvládá rozlišení od televizního PALu do 4K. Rychlost snímání přitom dosahuje v PALu až 10 000 obrázků za vteřinu, ve formátu 2K (2000×1500), který se prý standardně používá pro výrobu filmových triků, potom 3000 obrázků za vteřinu. To odpovídá toku dat z čipu ve výši cca 27 GB/s. Není divu, že v nejnáročnější kombinaci rozlišení a rychlosti snímání stačí kapacita kamery na 45 vteřin provozu.
Jestliže výpočetní technika takové toky dat zvládá, dostává se do výhody vůči filmu minimální náročností na mechanické části. Při snímání na 35mm kinofilm odpovídá třem tisícům obrázků za vteřinu rychlost posuvu filmu přes 200 km/h a náročné jsou hlavně rozjezd a brzdění.
Tím parametrem, který je prý nutné dotáhnout, aby se natáčená scéna ukládala do křemíku a nikoliv halogenidů stříbra, je barevná hloubka.
.
Kdyz uz jsi uvedl Berger, jako vyrobce \”stribrnejsich\” filmu, nedelaji i \”stribrnejsi\” papiry? Nac mi bude dobry film kdyz ho zabiju papirem Ilford Xpress? 🙂 Mam pocit ze je nekdo dela (ze by Berger?) ale nejsem si jistej.
Bergger
ano, Bergger je znam predevsim vyrobou legendarnich fine art papiru s vysokym obsahem stribra, na velmi kvalitni podlozce. Krome nich vyrabi i filmy a chemii pro vyvolavani.
http://www.bergger.fr/
RE: Bergger
Je to k dostani i v CR, nebo aspon Vidni? Nejlepe tak nejaky netshop z Vidne, co ma ceny na netu a posle mi to za par Eur 🙂
Tomasi, mas nejake zkusenosti?
RE: RE: Bergger
ano, obcas na nej delam. Je to krasny material, ten papir ma asi 300g a mam rad i jeho strukturu emulze, pote co jej na vzduchu vypnu.
Nejlepe je vyvolavat jej starsimi typy vyvojek, nebo primo tou, kterou na to dela Bergger. Moderni vyvojky typu Ilford Multigrade jej jaksi plne nevyuziji, cern neni tak syta.
Ja jej objednavam telefonicky u jedineho distributora ve Svycarsku, ktery je nekde v Zeneve a neumi jinak nezli francouzsky (coz je rec kterou prakticky neovladam 🙂
Mam ale pocit, ze jsem alespon cast jejich sortimentu videl u Monochrom… jinak bych asi poslal na tvem miste mail do centraly ve francii s dotazem, kdo a kde jejich produkty v cechach prodava.
RE: Hledám analogový minilab
Trošku stranou, ale snad ne úplně mimo tématu. Poslední dobou řeším problém s tím, že v Praze se pomalu všechny minilaby přeorientovaly na digitální zařízení, takže i když pracuju analogově, nakonec dostanu digitální fotku a to mi fakt vadí. Neje n pocitově, jde o to, že ten rozdíl poznám i vlastním okem. Už na první pohled vidím v některých plochách rastr, přechody stín světlo, zvlášť v protisvětlech jsou nepřirozené, průšvih jsou třeba vlasy v protisvětle, to už nemluvím o věcech které by asi šly vychytat ale minilab je prostě individuálně neřeší a jede podle parametrů nastavených pro fotky z nejlevnějších automatů – jedovatá přebarvenost a přeostřenost. Vím, že do vlastního volání barvy (narozdíl od ČB, který si dělám komplet sám) se prostě nepustím. Mohl by mi někdo doporučit klasický a dobrý minilab? Díky
Moc pěkný článek
Napsáno věcně, bez emocí. Jsem zvědav, jestli se na trhu nějaký ten super film objeví.
RE: Moc pěkný článek
Já mám pocit, že už jsem nějaký Kodak High Definition viděl i u nás.
A co se dopování týče, tak jsem taky zvědav. Osobně bych sázel na Fuji, zatím se z jejich proklamací i činů zdá, že ve filmech nehodlá brzdit. Určitě by se nezdráhala vylepšit už tak vynikající Velvii.
RE: RE: Moc pěkný článek
Ja jsem ho sice jeste nevidel, ale mozna jsem se spatne dival.
Osobne taky vice cekam od Fuji. I kdyz pro zacatek by mi stacil i nejaky acros 400 🙂
Díky za článek
..za poslední dobu nejlepší, který jsem o fotografii četl.
Dopnění k rychlým kamerám
Dik za prima článek!
Dodal bych něco málo k poslední pasáži o trikové kameře. Před lety jsem pracoval se starými kamerami Stalex Hih Speed. Tyto kamery na 16 mm oboustranně perfo film dokázaly snímat rychlostí 2000 snímků za sekundu.Technologie snímání se tam jiná, než u klasických kamer, film se nezastavuje, to by se fakt nestíhalo.Kamera nemá drapák a závěrka je rotační. I tak se na mě kolikrát vysypala filmová řezanka, pokud například zkolabovala brzda, nebo byl film nepřesně založen. Následovaly pak barevné High Speed digikamery Kodak 2000.Tehdy to byl poslední výkřik techniky, dnes už je to (po 4 letech!!!)překonaný dědeček.Jelikož jsem s nimi dělal jen krátce, už nedám dohromady jejich parametry.Rychlost snímání 1000 snímků/sec v plném formátu, 2000 už jen v polovičním.Rozlišení nic moc, ale použitelné. Kamery jsou konstruovány jako “High G”, to namená odolnost vůči rázům. Myslím, že 40G, možná víc je záruka spolehlivé funkce, 80G musí přežít. (Pro netechnické typy-to je 40 resp. 80 násobek zemského zrychlení, takže síla, působící na kameru je rovna přibližně 40 resp. 80 násobku její váhy!)
Osobně jsem s nimi točil nárazové zkoušky aut, kde kamera jede namontovaná na autě až 64 km/h proti zdi (mimo nárazovou zónu) a opravdu běží. Existuje i verze s oddělitelnou částí snímač+objektiv od zbytku kamery. Spolehlivost je podobná jako u její 30 let staré filmové sestřicky Stalex… (Odolnost 40G). Problém je v tom, že Kodak občas spustí o něco dříve, nebo vůbec. Jelikož záznam netrvá dlouho, tuším 5 sekund, je to docela významné.(Stalexka za tu dobu sežere celý 30 metrů dlouhý film-přibližně rozjezd cca 2 s, filmovací rychlost v čase 2s a brždění 1s) , je to docela významné.Ale zas netrhá film…Zpracování pohybové analýzy na počítači okamžitě po zkoušce, žádné předpotopní motion analyzery, stříhání filmů, žádné problémy se zpracováním šestnáctky – natož barevné. Takže by se dalo říct, jak mám rád digi. A nemám! Prostě jen patřím do té skupiny, co musí fotit srdcem, a to mi s digitálem prostě nejde. Kdybych na to měl kufr plný peněz, tak klidně budu (a rád) dělat technickou fotografii na Sinar kardan s digi stěnou, ale když si fotím pro sebe, musím si to prožít, a to bez filmu prostě neumím, i když si vystačím s miniaturními rozměry kinofilmu. Nebo si snad někdo dokáže představit, že potká magora, který nejen že fotí v noci márnici, ale k tomu si ještě svítí na ksicht notebookem, nebo aspoň displejem?
realita
Článok je veľmi pekný – ale vidieť, že ho písal niekto kto digi nemá príliš rád. Spomínať dierkovú komoru, filmovanie a ludí, ktorí si doma vyvolávajú filmy je zaujímavé ale dopad na celkovú spotrebu kinofilmového materiálu je asi mizivý. Neviem ako vy ostatní ale ja zo svojho okolia nepoznám nikoho, kto by si za posledné dva roky kúpil analógový fotoaparát alebo analógovú kameru (teda okrem seba, ja som úspšne prešiel z digi na film). Poznám dokonca ludí čo fotia tak málo, že majú zatial všetky fotky na jednej 256MB karte. Na rozdiel od autora poznam ale aj ludi, ktori si NIKDY nedávajú vyvolávať fotky – majú ich len na počítači alebo CD (a to dokonca majú len obyčajný notebook bez dobrého monitora).
Myslim, ze kinofilm v najblizsich desiatkach rokoch nezanikne ale bude stale problematickejsie kupovat filmy a davat si ich vyvolavat. Uz sa mi stalo ze mi odmietli spracovat Ilford Deltu 3200, a pravdepodobne to bude stale horsie a horsie.
p.s. Osobne si myslim, ze slavny “Leikar” HCB by uz fotil na digi.
RE: realita
Mýlíte se, není pravdou, že nemám rád digitál. Především pro syna jsem už jeden koupil a nemít jiné finanční priority, pořídím ženě (i sobě) hned D70. Navíc se mi s digitálem splnil jeden sen, který se mi s filmem realizoval obtížně. Ale to se nechte překvapit, o tom bude jiný článek.
Ale šplouchání chemie je prostě šplouchání chemie.
RE: realita
Tak se hrdě hlásím mezi těch pár magorů, co si v posledních letech koupili filmovej foťák. A kdyby to nebylo tak drahý, šel bych do dalšího, mám zálusk na Linhof Technika 4 (6×9), na který jsem kdysi fotil v práci a k tomu pár kousků skla.A můžu přidat, na co jem kdy fotil: Pominu-li Pionýr po tatínkovi Flexaret, Praktica 5 MTL, Zenit tuším 11 TTL, Olympus IS 2000,Olympus C 4000(digi), Linhof Technika, Pentax MZ 6, Pentax Z1P a nějaký ty HS kamery, viz můj předcházející příspěvek. On je tu totiž kromě pocitu (to je důležité) ještě jeden aspekt: Aby se vůbec dala kvalita výsledného obrazu v úrovni kvalitní snímek na kvalitní kinofilm kvalitním sklem (ne superšpičkovým) vůbec srovnat, to už skoro jde, ale ani zdaleka ne za srovnatelnou cenu. Myslím, že v “kompaktní” třídě je tento problém vyřešen a zástupy předpažujících fotografů to dokládají.Ale možná si místo toho Linhofa jednou koupím mobil, co umí taky fotit, škoba jen, že do něj zatím nikdo nezaintegroval toaletní papír. To by se s tím teprve daly dělat věci!
RE: RE: realita
To není špatný nápad – jako že by se na ten toaleťák tiskly ty fotky, takže by měl člověk kulturní posezení. Nebo by mohl třídit – dobrá do alba, špatná do .. na … no v podstatě do koše 🙂
Stará škola …
děkuji za Váš článek, musím s Vámi souhlasit, alespoň co se nenahraditelnosti kinofilmu digitálem týče, už jen kvůli tomu, že mě stejně jako Vás baví “temnokomoření” a tvrdím, že kdo si to nikdy alespoň nezkusil není fotograf a neví o co vůbec přichází (ač o tom se dá asi dost úspěšně polemizovat :).
Ale také …
Mám spolehlivého Nikona FE-10 (sice bakeliťák, ale ještě mě nevypekl), se kterým fotím především černobíle a moc mě to baví 🙂 Ale zároveň jsem nezanevřel na fotografii barevnou, takže prostě nyní uvažuji o koupi “barevného těla” (chci fotit jak barevně tak ČB a mořit se v komoře) a to s tím, že chci něco, co vydrží. Takže zatím mám vyhlídnutou F100 (díky tomu, že jak jsem si vyzkoušel, bez problémů snáší všechny moje 3 manuální objektivy). Teď jsem ale také trošku nahlodaný na digitální D70. ALE. F100 je na kinofilm, její cena klesá, ve své třídě nemá konkurenci (F5 je na mě trošku moc velká), jedná se o profi foťák – do detailu vychytaný … prostě myslím, že těžko už zastará, stejně jako nikon FM2 (pokud neodejde elektrika, což se ale zatím všem známým, co s tímhle fotí a fotily, se ještě nikdy nestalo). Pak je tu D70, dobrý přístroj, až na to, pokud vím, že manuální objektivy jsou pro něj v podstatě nepoužitelné. Příslušenství stejně drahé jako na F100 (tedy drahé – pro srovnání dálková spoušť cca. 1500,- narozdíl od cca 80,- pro manuální foťák).
A proč tedy vůbec D70? Protože se mi jednoduše digitální fotografie líbí už jen proto, že mě film neomezuje a co vyfotím, tak to také hned vidím, případně vymažu … jednoduše jsem nadšencem do techniky a taky si rád hraju ve Photoshopu.
Je tu zase jedno ale. Tím ale je cena a budoucnost. Digitální fotografie je v plenkách a nikdo mi nezaručí, že D70 nebude za dva roky spolu s Eosem300D v zaprášeném bazaru za 9.000,- a to jenom pro to, že nějaké firmě se podařilo pomocí nové technologie snížit cenu a zároveň zvednout výkon digitálního čipu. Tahle varianta teď hrozí – stačí si jen srovnat výkon a cenu kompaktů na trhu nyní a před 3 roky. V tu dobu stál 2Mpx kompakt od olympusu stejně, jako nyní stojí 5 Mpx od téže firmy (nutno brát s nadhledem, ale je to v podstatě tak). Takže co bude dál? Stačí si jen uvědomit, jak již bylo ve článku naznačeno, že na trhu jsou zatím pouze 2 amatérsky dostupné digitální zrcadlovky (Canon Eos300d a Nikon D70, Mohl bych započítat Pentax *Ist Dčko, ale cenově jde přes 35 tis, pokud vím) a co se digi kompaktů týče, je nabídka už docela dost nepřehledná a k výrobě se připojují další, s tím, že každý půlrok mají nový model.
Kdy k tomuhle dojde i u zrcadlovek ??? Chápu rozdíl mezi kompaktem a zrcadlovkou a i to, že zrcadlovka se nestane masovou záležitostí, jenže je tu v podstatě 6 výrobců, kteří někdy udělaly pravou digizrcadlovku (Canon, Nikon, Pentax, Olympus, Kodak, tak trochu Fuji a zkouší to i Contax, takže 7 z čehož jsou aktivní tak tři a 4tý čeká … ) a jen 2 dostupné amatérské modely digi zrcadlovky, což je docela málo, alespoň tedy pro mě, protože já jsem rád, když mám z čeho vybírat.
Takže. Digitální fotografie mě fascinuje ALE nynější nabídka digi zrcadlovek mě zdaleka neuspokojila. Tedy z mého pohledu cena/výkon/nabídka.
Alias na závěr : vezmu pravou ruskou ocel, která se osvědčila již při výrobě tanků, natož pak fotoaparátů (bystřejší z Vás zjistily, že se jedná o Zenit), našroubuju naň 58mm/f2 Helios (žádný bakelit, jen již popisovaná ocel a sklo s převzatou invencí optiků z legendární německé Jeny), naláduji před horizontální látkovou závěrku osvědčený kinofilm dle vlastního výběru a zkušeností a s přehledem bez obav fotím. A pokud trochu fotit umím a znám tajemství všehomíra (rychlost závěrky versus clona a světelné podmínky), stoprocentně vím, že fotografii nezkazím. A to ještě s bonusem, který spočívá v tom, že výsledná fotografie bude zobrazovat moje “umění” respektive snahu předcházející “výrobě” snímku, ne vrtoch výrobce digitálního čipu, který prostě nemá duši.
Koupím si tedy digitální D70 anebo dám přednost F100 na starý dobrý kinofilm? Pořád tápu a čekám. Myslíte si, že s takovýmhle přístupem si nejspíš nekoupím nic?? Možná máte pravdu. Protože v záloze je ještě pořád ten Zenit … 🙂
RE: Stará škola …
Napíšu jen kratší příspěvek…
Bez ohledu na ty “krásné” D70 300D…a jim podobné zázraky..po kterých za rok neštěkne ani pes…Já bych moc chtěl Nikouška F4s..podle mne je to ještě víc “opravdový” foťák než F100 a F5..”stará krásná klasika”.A hlavně…F4s koupím za polovinu ceny D70..a přitom jeho kvalita bude o řád vyšší..
RE: RE: Stará škola …
No já osobně se těším, jak za 5 let bude F-100 za desítku (a D-70 třeba taky), a pak vyrazím na nákupy 🙂
RE: RE: RE: Stará škola …
Tak nějak jsem to asi myslel … aspoň myslím 🙂 … a Váš pohled na věc je zcela správný, mimoto, že když si vezmete to co dáte za docela dost jetou F4 taky není málo … Jinak myslím, že F100 ještě tak rychle na bazaru neskončí, reálnější je, že za 2 roky bude k sehnání tak kolem 20 tisíc … dnes je kolem 30 tis. Ovšem u digitálů je ta situace skutečně diametrálně jiná … takže nemyslím, že by zrovna byli vedle sebe za 10 …
RE: RE: RE: RE: Stará škola …
Možná, že budu za blázna, ale já jsem si vloni udělal radost a sehnal jsem svůj 20 roků starý “sen” velmi zachovalou Minoltu X-700 + různá skla. Jinak běžně fotím Olympusem E-10, ale práce s X-700 je radost.
RE: RE: RE: RE: RE: Stará škola …
Tak jsem poslechl dobré rady Martina Koaly Cákla a včera si na inzerát za polovinu ceny D70 koupil Nikon F4 a zatím jsem na výsost spokojen … digitál používám často v práci (reklamní fotografie) a proto mám spoustu důvodů, proč ho nechci … nejen, že zastatrá až příliš rychle … 🙂
Prostě děkuju Paladixu a především Martinovi za inspiraci …
RE: RE: Stará škola …
prosim vas mel jste nekdy uvedene fotaky v ruce ? f4ka ano souhlasim je to fotak s velkym F ale jaksi vyzkousejte si drzeni f4ky s f5 ci f100 – f4ku sice krasne navrhla italska designerska firma nicmne japoncum se ergonomie u f5ky a f100ky povedla o nekolik radu lepe
juknete do bazaru a zjistite ze f100ka je dnes jiz pod hranici 30 000, u f4ky bych se bal je to preci jen dost dlouho co prisla na trch a nikdy nevite cim prosla – jo a jeste neco f4ka ma jen stredovy autofokus
RE: RE: RE: Stará škola …
V ruce jsem držel F50,F60,F65,F70,F80,F75,F3…přiznávám že F4s ne..Nicméně ono je to stejně otázka “vkusu”..Dost lidí nadávalo na ergonomii F70..a její ovládání..Mám jak F70,tak F80..a mohu říct,že s F70 se mě osobně fotí lépe než z “vychvalovanější” F80.
Ohledně “středového” AF u F4s..Vzhledem k tomu,že F70 je na tom podobně..a F80 má 5 senzorů..tak mohu porovnávat.Rozhodně to u F4s já osobně neberu jako vážný nedostatek..a ochotně vyměním F80 za F4s,pokud mi ji někdo ve slušném stavu nabídne.Samozřejmě že každý máme jiné preference,to je pochopitelné.
F5 je podle mne (subjektivně) výborný fotoaparát (i když jsem ho v ruce také nedržel),ale stále je k sehnání za poměrně vysokou cenu.F100 je bezva..ale s BP stojí také dost peněz..Pořád čekám kdy ceny půjdou díky DSLR dolů…a ono stále nic:-).
RE: RE: RE: RE: Stará škola …
Take vyvoj cen sleduji a obavam se ze takove lahudky jako FM2 nebo F4 moc dolu nepujdou.
8mm film…
Kolik lidí dneska točí na stařičké 8mm kamery? Téměř nikdo a přece není problém koupit od Fomy film za docela slušné peníze 🙂 Myslím, že kinofilm ještě nějakou dobu vydrží a ty laby taky hned nepůjdou do šrotu…
Jsem nadšený amatér, začínám trochu víc dělat s digi zrcadlovkou, ale čím dál víc mne baví sem tam něco cvaknout i na nějaký pěkno černobílý film… a takových bude víc 🙂
RE: 8mm film…
No, ona realita je takova, ze Foma vicemene jednorazove vyrobila serii cernobile inverze, kterou nechala projet adjustaci na civky na nejake praveke masine a prodava se… Proc ne, jestlize se par nadsencu najde, tak proc si neprivydelat par korun. Jenze je otazka, jestli se da mluvit o realnem zivote filmu DS8 – osobne bych to nazval spis prezivanim.
Klasicke kinofilmy atd. na tom zatim zdaleka tak spatne nejsou a jeste to nejakou dobu potrva. Pokud se ale taky dostanou do stadia naprosteho nezajmu o inovaci a jen se budou setrvacne vyrabet, tak je to ve vysledku jejich konec. Za par let bude vyrazena prvni fabrika, pak druha…
Neco jineho by bylo, kdyby se opravdu podarilo nejak zahybat s principy filmu. Kdyby se opravdu objevil nejaky prevrat, ktery by treba udelal film 1600 ISO se zrnitosti a ostrosti filmu 100 ISO, tak to bylo zajimave a mohlo by to vest k oziveni. Je tu ale mnoho otazek. Takova technologie by byla bombou, kdyby novy “superfilm” dokazal vyvolat kazdy stavajici lab. Pokud by to ale vyzadovalo nejakou novou technologii jako treba Kodachrome, tak neverim, ze do toho nejaky vyrobce pujde.
Nezbyva nez se nechat prekvapit…
RE: RE: 8mm film…
Mel bych takovy hloupy dotaz, zcela mimo tema clanku – jak je to s kvalitou 8mm filmu v porovnani treba s videem (mam holt slabost pro stary masinky a tyhle kamery se mi proste libi:-)
RE: RE: RE: 8mm film…
Zvláštní srovnání. Mám několik 8mm filmů, kvalita je dosti nízká. Záleží ovšem na promítačce, plátně atd. Některým z těchto filmů je až 30 let, tak nevím. Za velký, řekl bych až podstatný nedostatek považuji absenci zvuku. Nejsem si tím na 100% jist, mám však pocit, že na 8mm film (ať již NORMAL nebo SUPER) zvuk ani zaznamenat nejde…
RE: RE: RE: RE: 8mm film…
No jo, zvuk – ale mam dojem, ze u nemych filmu to az tak moc vadit nebude:-)))
RE: RE: RE: RE: 8mm film…
Ale ano,zvuk se na to samozřejmě nahrát dá.Buď u lepších kamer super 8 přímo na specíální film od kodaku anebo tedy ve všech ostatních případech dodatečně na pramítačce-tedy pokud jsme zařízeni na magnetický záznam.
8mm film…
Zvuk na filmy S8 šel -ale to už je ted pasé.
V profi kinematografii se nikdy zvuk na film nezaznamenával – pouze separé.
Filmy v S8 mají rozlišení skvělé – ba přímo výborné.
Navíc je tady uchvacující zážitek z promítání na stěnu.
Ve filmu PF77 Jaroslava Brabce jsou záběry ze S8 – stará zrcadlová ruská kamera a film – foma DS8 – kombinované ze záběry z DigiBety – nezaznamenal jsem žádné výrazně rušivé skoky.
8mm film…
Mam nejake starsie 8mm filmy a potrebujem ich nechat vyvolat. Exponovane su uz vyze 15 rokov a nema ich kto vyvolat. Existuje v CR alebo SR nejaka firma, ktora by to zvladla? Jedna sa o cca 10ks filmov 16mm (reze sa to po vyvolani na 2 x 8mm sirku). Vdaka za info. Mail: toudi@pobox.sk, ICQ: 162491761
samo domo
jeste o jednom aspektu bych se zminil… Nekteri vyrobci prodavaji v lahvich tekutou emulzi. Napriklad Tetenal. Neni to sice tak uplne levny spas, ale zato se s tim da nadherne vyblbnout. Natira se stetcem – prakticky na cokoli – v ochrannem osvetleni komory. Dostane li se to do rukou umelecky zalozenych individui, jakym je jeden muj kamarad fotograf, tak to vede k opravdu necekanym vysledkum 🙂
RE: samo domo
Take jsem loni zkousel delat velikonocni vajicka s portrety clenu rodiny 🙂
Ale co vy vite – za par let se bude treba tisknout inkoustem na jakykoliv povrch nebo budou flexibilni displeje s tekutymi krystaly tak levne, ze se budou prodavat v rolich jako celofan a budete do nich moci cokoliv zabalit a fotky podle potreby menit – a pak pujde do haje i ta natiraci emulze (Foma ji dela taky a neni zas az tak draha).
pekne
Po dlhom case som si precital pekny a hodnotny clanok.
a velmi zaujimavy.
vdaka
digitalni filmova kamera
Hezke – ale digitalni filmove kamery uz se nejaky ten rok pouzivaji. Udaje vyjmenovane autorem v desitkach GB za sekundu jsou hezke – jenze co datova komprese ? On se nam totiz ten film vejde bez ztraty kvality na obycejne diskove pole velikosti stovek GB……….. A vyhody ? Zadny sum, levnejsi zpracovani…….. on se precejenom kazdy nasnimany film musi stejne vyvolat a naskenovat do pocitace. A laicka verejnost je to, co udrzuje filmovy prumysl pri zovote. Byly by profesionalove ochotni zaplatit za 1 film treba 1000 Kc, kdyby uz se nevyplacela jeho vyroba ? Predpokladam ze ne. 99,9999999% odberu tvori laicka verejnost. Profesionalove filmovy primysl neuzivi
digitalni filmova kamera
Jestli myslíte onen proklamovaný formát HDV – tak větší ,,z prdele” obraz jsem opravdu neviděl. Díky oné kompresi dat – je barevná hloubka takřka nula nemluvě o plochém výrazu celého obrazu.
Je to něco jako když Philips přišel se zvukovým formátem DCC – záznam digitálního zvuku na formát běžné audio kazety –
kazeta měla 8 stop a kompresi na třetinový datový tok původního digi signálu.
Hraje to velice ,,ořezaně”
Ono nacpat 1080 řádků na malinkou Dv kazetku – s miniaturní Dv hlavou (tedy mechanika, která je sama od sebe v principu nestabilní díky velikosti) i při troše zvýšené rychlosti posuvu pásku – je opravdu to velká ,,odvaha” – a výsledek je velice nezajímavý a fádní.
Re: Richard
p.s. Osobne si myslim, ze slavny “Leikar” HCB by uz fotil na digi.
Pokud mi neusla nejaka smutna zprava, tak HCB porad foti a porad Leicou. Videl jsem cca rok starou fotografii kde fotil nejakou akci pro Vanity Fair Leicou Minilux.
Digi vs Film?
Ackoliv jsem presvedcen, ze vyse uvedeny clanek hodnoti rozdily mezi obema technologiemi vysoce odborne, neni to dobry clanek.
Vim, a jsem zcela presvedcen, ze jsem v naproste mensine, ale ja hodnotim fotografii ne podle kriteria digi/film, drahy fotak/laciny stroj z frcu, ale podle kriteria dobra/spatna. Dobra je ta, ktera neco sdeluje, zaujme a vyvolava v pozorovateli zvlastni pocit. Lide se k ni vraceji. A ta spatna je ta, na kterou zapomeneme v zapeti, co jsme ji videli. A to i kdyz byla realizovana pristrojem i za pul milionu, nebo poslednim hitem digi.
Pardon.
RE: Digi vs Film?
IMHo podsouvate autorovi clanku neco, co tam neni. On netvrdi, ze dela rozdily v posuzovani fotografii ostatnich podle zpusobu porizeni. On jen tvrdi, ze jemu a krome nej i dalsim lidem je proste klasicka cesta prijemnejsi a nechce se ji vzdat, protoze by mu neco chybelo. A s tim se ja plne ztotoznuji. Pokud bych na DSLR mel, koupil bych ji a na nektere veci verim ze s radosti pouzival. Jsou vsak veci, ktere bych nikdy digitalne fotit nechtel, at uz kvalita bude nebo nebude lepsi.
RE: RE: Digi vs Film?
Přesně tak. V úvodu jasně říkám, že to není o hodnocení, co je lepší, ale jestli už je nebo není čas na vypnutí výrobních linek .
RE: RE: RE: Digi vs Film?
Chapu autora a verim mu, ze chtel clanek naprimit smerem, ktery popisuje.
Avsak komentare a reakce diskutujicich spise signalizuji jine vyzneni clanku.
Ale ja si myslim, ze to neni spatne. Naopak, je stale nutne zduraznovat, ze tvurci rezervy amateru jsou hlavne v samotnych lidech. A vsimnete si, ze takovych komentaru je vseobecne minimalne.
Stale se objevuji “omluvy” typu, ze kdybych mel takovy ci ony typ aparatu, byval bych mel fotografie, jako jini dobri autori. Je to z valne casti omyl, ktery je navic podporovan vyrobci foto techniky, aby se prodalo… Skutecne rezervy jsou v pohledu na svet, kreativita. Vezmete-li takovy aparat ze sedmdesatych, osmdesatych let, polozte si otazku: na kolik jsem schopen ja sam vyuzit vykonnost takoveho pristroje??
RE: Digi vs Film?
Plne souhlasim s tim, ze fotografie by se nemely hodnotit podle ceny/filmovosti fotoaparatu, ale jen podle fotografie jako takove. Na druhou stranu se vsak domnivam, ze fotoaparat muze mit na vznik fotografie velky vliv, hlavne u tech, kdo se teprve uci, a to nejen na technickou, ale i obsahovou a kompozicni stranku – nejen tim, co umoznuje (ala Leicou se fotbalovy zapas foti nejspis blbe:-))), ale i zpusobem prace – nektery fotak nuti cloveka vic premyslet, jen takova blbost jako matnice u TLR muze primet zacinajiciho fotografa k tomu, aby prestal fotografovane objekty “strilet”, ale misto toho zacal komponovat obraz. Sice je stale nejdulezitejsi, jestli ma fotograf co sdelit, ale treba zpusob vyvoje jeho projevu je pouzitou technikou hodne determinovan.
PS: a konecne – v diskuzich pod clankem se podstatne lepe keca o tom, jestli je lepsi objektiv a nebo b, nez o kompozici nebo obsahu – to je totiz mnohem hure vyjadritelne a navic se to casteji vaze ke konkretnim prikladum a fotografiim
PPS: a nakonec – ten clanek mi opravdu neprisel jako porovnavani digi x film a myslim, ze slibene tema (t. j. proc film hned nezanikne) naplnil a celkove se mi hodne libil
Čas na vypnutí výrobních linek ???
Proboha to snad ne !!! Doufám, že jste si všimli, jak šla úroveň amatérské fotografie dolů právě s nástupem digitálů ??? Všichni tisknou doma na inkoustu a podle toho to vypadá !!! Hrůza děs. Fotky bez duše, všechno stejný … možná technicky dokonalý, ale už i Andy Warhol (když se mu něco nepovedlo) tvrdil, že ač se snaží o naprostou dokonalost, tak ty chybky to dílo vlastně tvoří, protože vznikly chaosem a tak jsou neopakovatelné … Proto honem koupit film, vytáhnout Zenita, nebo cokoli, co fotí (hlavně něco s rozumnějším objektivem – dírková komora má vyjímku) a vyrazit do terénu, ateliéru a fotit fotit … vyvolávat a vyvolávat … jen se snažte sami drazí fotografové, nenechávejte to na “vrtochu digitálního čipu” jak tady někdo pěkně poznamenal výše … digitál je pěkná věc, to nepopírám, ale ne pro toho, kdo to s focením myslí alespoň trochu vážně a nechce dělat jen “obrázky”, ale skutečné plnohodnotné “obrazy”.
*//PS: NIKDY to nebylo a NIKDY to nebude ve foťáku, ani ve filmu … ale ve fotografovy a v jeho podledu na svět … = jen jsem to potřebaval napsat, protože hodně názorujících to jak se zdá, nepochopilo …//*
RE: Čas na vypnutí výrobních linek ???
Tomuto hovorím objektívny diskusný príspevok. Poslednou vetou poprel svoj celý predchádzajúci obsah 🙂
RE: RE: Čas na vypnutí výrobních linek ???
Jo, ale prosím povšimni si těch závorek … víš jak to je … první slovo platí, druhý leze z gatí … ale jak chceš …
PS: rád bych udělal kariéru v politice – dík, žes mě upozornil, že na to mám … ! 🙂
RE: RE: Čas na vypnutí výrobních linek ???
Proste autor prispevku prokazal praveho postmoderniho ducha – ma dva protichudne nazory a vubec mu to nevadi:-)))
RE: Čas na vypnutí výrobních linek ???
No, popravde receno, libi se mi neutichajici kritika digitalni techniky. Vsichni amateri foti na digital a doma si tisknou mizerne kbvalitni fotky na inkoustove tiskarne.
To, ze vetsina minilabu jede take digitalni cestou a zpracovava fotografie z kinofilmovych fotacku co rozdavaji vsude k lednicce si kritiku nezaslouzi, nebo je to kinfoilm, tak je to v poradku?
Jinak jeste z jineho soudku, fakt je, ze mnozi digi delaji kolem svych hracek az neuveritelny poprask. Dodnes jsem nepochopil, co je na Canojn EOS 300D tak neuveritelne skvele, krome toho, ze se dostal docela slusne s cenou dolu, ze mnoho majitelu, kteri si jej koupili se tvari, jako by nad ne nebylo, pritom s kinofilmovou 300kou za 8.000 by se asi takhel nechlubili. Ale to opet neni v technice, jen v lidech, jako skoro vzdy.
Čas na vypnutí výrobních linek ???
Ano spousty a spousty ,,fotografů” najednou se vynořilo ze světa, když nastoupily digitály. Digitál za ně udělá vše – vykoriguje nepřesnosti v osvětlení – barevně vyváží scénu, která jinak vypadá jak z ….le.
Pak se oni pánové cítí jako fundovaní fotografové – ale o kompozici natož o barvách vědí úplný hovno. 3x klepnou ve phoshopu aplikujou pár masek – metoda pokus omyl – a ono to vypadá dobře. Jo je to tak. Sám sem si ve zmíněném programu párkrát hrál a vím jak se snadné upravit zmršenou fotku.
Co je to propána za řemeslo nebo za umění tahle digitální euforie.
Podívejte se na foto weby – co tam většinou digitálisti publikujou za emočně a výrazově impotentní obrázky. Nemá to duší, život tam žádnej není, jen je to efektní. A to nemluvím o aktech – většinou na úrovni porno časopisů. A to ještě takové, že Leo v počátku devadesátých let dělo mnohem lepší fotky ,,nahotinek”.
Pánové jsou samý pixel tam a pixel sem ale o optice vědí prd, ze světlem neumí pracovat – maximálně rozvítit doma žárovku v pokoji nebo v ledničce. Stíny a kontrasty, barevná kompozice, motivy obsahové nebo předmětové u nich neznamenají nic. O symbolice nemluvě – ta už je uplně mrtvá.
At si pánové vemou film o citlivosti 200asa a jdou fotit do terénu za umlousaného a mlhavého počasí – chtěl bych vidět výsledky.
Pěkný článek
I já se řadím k těm pomatencům, kteří si v posledních dvou letech koupili filmovou zrcadlovku (a to proto, že se odporoučela elektronika v Praktice B200). A i já se řadím k těm, kteří nezatracují digitál, i když sami dávají přednost filmu a šplíchání chemikálií.
Pěkný článek… jen malá oprava: v radiologii se už používá digitální snímkování (skiagrafie) třeba i plic. Buď se používá flat panel místo kazety (např. Canon) nebo přímá digitalizace (např. Swissray). A ceny? Kolem deseti milionů i s PACSem… I u nás je v nemocnicích používají – např. v Brně v Nemocnici u Sv. Anny a třeba i v malé nemocnici v Hořovicích…
kinofilm
Myslím,že to dopadne jako z LP deskama… Nejdříve všichni šíleli po CD nosičích a desky vyhazovali… a teď…někteří by špendlíčkem kopali,prstíčkem hrabali,
kdyby je tak měli zpátky.. Klasický film,stejně jako ta LP deska má něco,co digital nikdy nebude mít a to je prosím DUŠE!!!!
RE: kinofilm
ANO.
RE: RE: kinofilm
Tak tak..Není to tak dávno co jsem s kamarádem porovnával zvuk LP a CD na dost drahých HiFi komponentech..Nahrávka byla stejná jak na LP tak na CD.Gramofon c cenové relaci cca 18000Kč…zesilovač 65000Kč..CD přehrávač 16000Kč..repro 30000Kč..A jak porovnání dopadlo?Můžete hádat:-)…No ano…správně…LP hrálo podle nás “lidštěji” a zvuk byl “hezčí”..Třeba se to nedá přepočítat na čísla a nakreslit do grafů..,ale je to prostě tak.
P.S.: vím že to není příspěvek o filmu..ale v podstatě to velice úzce souvisí.
Emulze a LP
Pěkný příměr se nabízí při pohledu na povrch vynylové černé desky – krásné vylisované drážky tvořící reliéf a kdo fotí na dia, podívejte se na stranu emulze, objevíte skutečný reliéfní obraz s vystupujícími plochami jednotlivých detailů výsledného obrazu. Oproti tomu CD nebo čip je fádně plochý, bez DUŠE.
Myslím, že film bude ještě dlouho živ. Ovšem pro rodinné cvakaření nebo běžnou konzumní reportážní fotografii je digitál vysvobození.
Zdraví Ivan.
RE: RE: RE: kinofilm
on ten gramofon nutně nemusí stát xx.000,-. Stačí stará tesla nc 440, přenoska tak v relaci 2-3.000,-, vše seřídit (strávit tím několik dlouhých zimních večerů) a máte to.
RE: RE: RE: kinofilm
Jenže to není důsledek toho, že CD je digitální technologie, a nějakých abstraktních duší, to je důsledek zcela prozaického technického faktu, že CD audio je hodně ořezaný formát. Sice ne natolik, aby to za běžných okolností bylo patrné, ale ořezaný. Uvědomte si, že při vzorkovací frekvencí 44.1 kHz máte už někde na 10kHz čtyři vzorky na periodu, což je sakra málo. Takže vysoké frekvence jsou na CD zkreslené natolik, že to třeba na sykavkách pozná i člověk bez hudebního sluchu. Zkuste si to své porovnání na superdrahých aparaturách udělat s odpovídajícím digitálním záznamem (128 kHz, 24 bitů) a pak uvidíme, co uslyšíte (a samozřejmě jako slepý pokus, tj. hodnotící nesmí v okamžiku hodnocení vědět, která nahrávka je která).
RE: RE: RE: RE: kinofilm
Ano, ovšem rozšířenost těchto technologií je mizivá. A ještě si z Vašeho příspěvku nejsem jist jednou věcí: uvidíme nebo uslyšíme??:-))
RE: RE: RE: RE: kinofilm
No jistě…u CD jsou ořezané i další parametry,jako třeba dynamika..kterou má MC kazeta nahraná v Dolby “S” dokonce až o 1/3 vyšší než CD.
24bit záznam zvuku…no ano,ten bude hrát určitě lépe než 16bit CD..ale kolik “smrtelníků” má možnost se dostat běžně k 24bit kvalitní nahrávce?Nejlepší perlička je,že Philips při vzniku CD formátu prosazoval dokonce jen 14bit kódování..že prý to stačí..
RE: RE: RE: RE: RE: kinofilm
Nejde o to, že se k tomu běžný smrtelník nedostane, jde o to, že to ani nevyžaduje. Netvrdím, že mi CD zní stejně jako orchestr v sále a že se levné přehrávadlo vyrovná lampáči. Ale kvalita CD či dokonce kopie CD na obyč kazetu mi úplně stačí. Hlavně proto, že v 95% případů poslouchám tu hudbu jako kulisu. Zvláště v autě by mi asi i novosvětská přišla úžasná i v 8 bitech 🙂
To samé je s focením – kolikrát jsme nadávali na ten či onen minilab a všechny vesele prosperují.
RE: RE: RE: RE: RE: kinofilm
Minidisk má, jestli se nepletu, dokonce 12-bitové vzorkování a také si své posluchače najde. Navíc naprostá většina z těch “běžných smrtelníků” se nedostane ani k té sestavě za 50000 Kč, tedy alespoň ne u sebe doma. Ale měl jsem pocit, že 24-bitovým vzorkováním disponuje i DVD audio a slušný DVD přehrávač už dnes není nijak luxusní zboží (to spíš ty nahrávky).
RE: RE: RE: RE: RE: RE: kinofilm
To máš Michale pravdu.Ale jde o to,že já si jednak nedokážu představit,že bych poslouchal “Mou vlast” od BS nebo Vivaldiho Čtvero ročních období na “přenosném magnetofonu” od Vietnamců z tržiště a také jde o to,že koupit si DVD audio a “přehrávat” signál z něj na sestavě za 8000Kč je šílená pitomost.Asi taková…jako fotit velkým formátem a dělat fotky maximálně 9x13cm.
O kvalitě nahrávek nemá smysl se přít..na světě neexistuje moc firem,co dokáží muziku kvalitně nahrát..
RE: RE: RE: RE: RE: RE: kinofilm
Ano, nahrávek seženete velmi málo; a nejen to. Je potřeba také přichystat poněkud delší peníz. A minidisk? Troufám si tvrdit, že můj starý (nevím jak, ale dle designu dost) tape deck HITACHI (3 hlavy, dual capstan, hmotnost asi 20 kg) vytvoří nahrávku kvalitnější (a méně ořezanou) než MD. Posluchačům mezer mezi skladbami bude ale vadit trocha šumu :-)) Stejně jako digitální fotoaparáty mě podobné technologie jako DVD-AUDIO, SACD (kde je mu konec?), MD, DAT atd. nechávají chladným. Pro poslech mi stačí CD, LP, MC a pro fotografii barevný (občas čb) negativ a dia. Z některých příspěvků mám dojem, že je pro někoho důležitější JAK je nahrávka (fotografie…etc) provedena, než co je jejím obsahem, případně co chtěl autor sdělit atd.
RE: RE: RE: kinofilm
Nahrávka nebyla stejná. Každá nahrávka na LP prochází před záznamem kompresorem dynamiky, jelikož LP má dynamiku jen asi 44 dB na rozdíl od cca 100 dB u CD. Díky tomu na LP prostě není tentýž signál. Je možné, že někomu komprimovaná nahrávka zní lépe, u některých věcí je to tak i u mne. Ale abyste z podobného porovnání mohl vyvodit, že CD je horší, musel byste zdigitalizovat zvuk z LP, vypálit na CD a pak teprve ty dvě věci porovnávat. Pokud by se vám digitalizovaný záznam z LP zdál horší než původní analog (o čemž pochybuji) pak teprve byste mohl říci, že CD degraduje kvalitu zvuku.
RE: kinofilm
No tu “Duši” si myslím že má hlavně fotografie a né film nebo čidlo.Přešel sem na DSLR ale zastávám stále názor, že analogová cesta myslím tím ale opravdu poctivá cesta film ,vývojnice, zvětšovák ,papír ne žádný lab nebo skenování má a bude mít život vječný,(za to digi má život vžitný :o)) protože je z hlediska kumštu i kvality nejdokonalejší. Digitální záznam má pochopitelně výhodu ve své čistotě snadném přenosu a různé mutaci,ale je to jen návod,opis či recept postup toho jak se něco má sestavit dohromady a proto nikdy nemůže být tak dokonalý jako originál jako analog. Analogová fotografie a to i ta barevná se postupně stane tím co je dnes klasická černobílá fotografie a používání středního či velkého formátu. Už to nebude rozšířená komerce ,kdy koupíte film i v uzenářství ,ale už jen speciálka a pravděpodobně i mnohem finančně náročnější než dnes, ale rozhodně nezemře. To dřív možná skončí éra CCD či CMOS ,ale klasika bude stále.
RE: RE: kinofilm
Osobne se domnivam, ze “dusi” – at uz do fotografie ci jineho dila – vklada clovek, svym myslenim, citenim a tvrdou praci. Digital svadi k masove produkci “bezduchych” fotek vic nez film, specialne cernobily, jelikoz vyvolat a rucne nazvetsovat fotky doma v komore vyzaduje daleko vice usili nez fotky stahnout z digitalu do pocitace, nejlepsi z nich vypalit na CD a donest to do labu. Nicmene jsou i taci, kdo uspesne k vyjadreni pouzivaji digitalni cestu a je to drina. Tvrdit pausalne, ze fotky z filmu dusi maji a fotky z digitalu ne, je podle me nesmysl.Konkretne napr.mnohe fotky z tohohle portfolia na photo.netu maji podle me daleko vic duse nez spousta klasickych fotek, ktere jsou jen bezduchymi obrazky, ktere to, ze byly zachyceny na film, nevytrhne.
RE: RE: RE: kinofilm
Tak tak, navíc bych označil za drzou troufalost tvrdit, že chamická cesta je to pravé těžké umění (teď to myslím ve smyslu umět, ale nechce se mi psát řemeslo). Kdo si troufne tvrdit, že machinace se dvěma vývojkami a různými papíry, nadržování a vykrýváním je víc, než nastavení pěti masek, osmi řídících vrstev atd. atd. v Photoshopu? Tuhle jsem upravoval fotku, měl jsem na ní tři masky a tři řídící vrstvy a říkal jsem si, jak jsem dobrej. Jenže kam se hrabu na švagra, který si uhlídá 128 (!) vrstev.
I v komoře můžu od oka bliknout na papír a ledabyle ho vymáchat ve vývojce, takže z toho vyleze hrůza.
RE: RE: RE: RE: kinofilm
No, já se dokonce bojím, že by mohla nastat pro “analogovou” fotografii hodně špatná situace, že ji začnou užívat až příliš často lidé, kteří v podstatě často neumí skoro nic, zato se budou vyžívat ve výkřicích o ruční práci, originálech, vymýšlet si co nejdivočejší postupy jen aby byli originální, atd…
RE: RE: RE: RE: RE: kinofilm
🙂 no, tahle situace uz de facto dlouho trva, i kdyz vzhledem k podstate veci nehrozi asi prilisne nebezpeci masoveho rozsireni. Ja sam znam nekolik lidi, kteri jsou stastnymi rachaly v chemii aniz by jejich fotografie mely tendenci stati se poklady muzejnich sbirek 🙂 A dokonce i v radach creme de la creme analogove fotografie, takzvanych fineprinteru (a tim myslim lidi, kteri si tohle oznaceni opravdu zaslouzi), se da s uspechem nalezt lecjake dilko, ktere je sice v technicky omracujici kvalite, lec jako fotografie naprosto nicnerikajici 🙂
Mam ale pocit, ze jak ubyva tech, kteri vubec jsou schopni technicky dobrou fotku z filmu sami udelat, tak klesa i nebezpeci byt konfrontovan s technicky perfektnim analogovym vycvakem 🙂
RE: RE: RE: kinofilm
Druhy pokus o link: http://www.photo.net/photodb/member-photos?include=all&user_id=628554
link
S Radkou nelze nezli souhlasit, obecne se jiste neda rict, ze nejake medium a priori vede k produkci umeni a jine provokuje nehodnotny srot. Potud souhlas.
Potom jsem se sel podivat na ten link… OK, ten clovek umi fotit, ma takove to videni, ma napady a dovede poznat dobry obrazek. Ale na tech fotkach je natolik videt takova jakoby upocenost… takova usilovnost, snaha o libivost a efektnost za kazdou cenu. Ty vybeleny belma u oci, zdramatizovany mraky, z tech fotek primo cisi jak strasne moc chtel aby vsechno bylo perfektni… az z nich udelal neco dost poutovyho.
Kdyz jsem studoval a meli jsme seminare kresleni a malovani, tak jedna z pro mne nejdulezitejsich veci, ktery jsem se tam naucil, byla umet v pravy okamzik prestat 🙂 Je to tak, aby kresba byla svezi a mela energii, musi se vystihnout ten pravy moment kdy kazde dalsi upravy prinesou jenom zhorseni a cela vec ztrati smrnc a zacne byt upocenou.
Pri prohlizeni toho portfolia se nevyhnutelne dostavila otazka, jak by asi vypadaly jeho prace, kdyby je fotil na film 😉
RE: link
Netvrdim, ze je tam dobre vsechno, ale nektere me dost zaujaly, namatkou treba tyhle:
http://www.photo.net/photodb/photo?photo_id=1985572
http://www.photo.net/photodb/photo?photo_id=2243941
http://www.photo.net/photodb/photo?photo_id=1914835
http://www.photo.net/photodb/photo?photo_id=1903463
RE: RE: link
ten prvni link je vybornej, ten baron Prasil, i kdyz ma trochu zbesily osvetleni… ten treti s tim balonem taky. Ale ty zbyly dva uz nejak presahujou muj prah bolesti 🙂
RE: link
Tak ja nevim, ja tomu nerozumim, upocene mi to vsak neprijde. Je to vec jeho stylu, a mozna i zamerani na jisty druh obecenstva. V pocitaci ty tonalni upravy zmeni za par vterin.:-)
Pri prohlizeni toho portfolia se nevyhnutelne dostavila otazka, jak by asi vypadaly jeho prace, kdyby je fotil na film 😉
Hm, to by me docela zajimalo, co tim myslis. Me prijde, ze nuda v opakovanosti umeni se z neho vytraci prave prakticky jen pouzitim novych nastroju, takze bych jeho vhodnemu uziti pocitace tleskal. Ne ze by neco podobneho nemohlo vzniknout jinak, ale da se to dovest i dal, kde uz to bez pocitace pujde ztuha.
RE: RE: link
Tady asi narazime na rozdilnost vkusu. Pises: Me prijde, ze nuda v opakovanosti umeni se z neho vytraci prave prakticky jen pouzitim novych nastroju, takze bych jeho vhodnemu uziti pocitace tleskal. Me osobne zase jako nuda prijde z nejakeho duvodu ten druhej a ctvrtej radcin link. Ten prvni se mi libi hodne, ten treti mi prijde jako dobrej napad. Ale jeste ze jsme kazdej jinej, aspon tu neni nuda 😉
RE: RE: link
rt, jak bych to rekl… Pamatujes se, co nastalo kdyz se asi pred dvaceti lety objevila moznost delat DTP na kazdym PC (pardon, Macu)? To, co do ty doby delali jenom lidi kteri o tom meli poneti se najednou stalo domenou sirokeho publika, vetsinou nezatizeneho jakymikoli vedomostmi, ale o to vice nadseneho “temi fantastickymi moznostmi”. Takove ty pozvanky na oslavu cehosi, kde typograf amater pouzil sest druhu pisma v peti velikostech a trech rezech… obcas prolnutem nejakymi veselymi cliparty 🙂
Moje poznamka o praci na film v souvislosti s jeho dilem byla myslena tim smerem, ze nekteri jedinci jsou natolik konsternovani tim, jak snadno a rychle se to vsechno da zkrasnet, ze jim zacne chybet zdravy odstup od veci. Jeden velice znamy soudoby digitalni retuser rekl nedavno, ze retus je jako droga… S filmem by ten fotograf mohl vetsinu tech veci udelat stejne, ale dalo by mu to vic prace, musel by u toho trochu dele premyslet a cele by to vubec trochu dele trvalo… Sance, ze by pritom nepropasl ten spravny okamzik, kdy je nutno prestat, by mozna byla vetsi 🙂
Ale samozrejme vime oba, ze se tady bavime pouze o mem osobnim pocitu, a ze ta dilka ktera ja povazuju za trochu nestastna maji urcite u vetsiny publika veliky uspech, takze je vlastne vsechno v poradku 🙂
RE: RE: RE: link
Ve skutečnosti to bylo ještě o něco horší: ne všichni ignorovali léty prověřené typografické zásady z neznalosti. Někteří je ignorovali programově, tvrdíce, že s novým médiem veškerá stará pravidla pozbývají platnosti.
RE: RE: RE: RE: link
Pokud jsem něco nepřehlédl, tak to ignoruje i MS, protože Word suverénně seká jednoznakové předložky na konec řádku.
RE: RE: RE: RE: RE: link
Prehledls, Tobiku. Muj Word je spojuje se slovem.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: link
To mi teda řekni, kdes to nastavil. Já jsem našel pár divných voleb na podezřele nazvané kartě slučitelnost, ale tohle ne.
Než bych někam cpal tvrdé mezery, tak to radši vysypu do Quarku.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: link
Jo, to nevim, mam to tam porad. Jako ostatne spoustu dalsich nastaveni, ktera mi vadi a nevim, jak se jich zbavit.
RE: RE: RE: RE: RE: link
Nejde o jednoznakové předložky ale o neslabičné. Např. “u” je jednoznaková, ale ne neslabičná. Ale tady půjde nejspíš o otázku nedotažené lokalizace, navíc vám určitě těžko může Word zabránit, abyste před ně dal nedělitelnou mezeru ručně.
kinofilm
Ano ano, aby to nedopadlo jako s těmy deskami nebo analogovým zvukem.
I když vím opravdový fajnšmejkři přes zvuk si pouštějí cd disky skrz klasický kotoučový magnetofon a poslouchají je při recordingu při odposlechu za playbackovou hlavou.
I když ekvivalent tohoto ve formě fotografování si nedokážu představit.
pisane od srdca
Velmi pekny clanok pisany od srdca.
Priznavam – vecsinou pouzivam digital. Je vela lebo… ale moj starucky Flexaret je ako rozpravka.
Miniaturní čipy
On už ten digitál film opravdu těžce převálcoval, ale že by emulzi zvonila hrana, to fakt nehrozí. Jen se bude zužovat sortiment a možná se více rozevřou nůžky mezi profi materiálem a filmy do kompaktů.I já jsem před nějakou dobou uvažoval i o digi technice, ale nakonec jsem se rozhodl (asi ještě dlouho) čekat, až budu moci koupit techniku opravdu dobrou a při tom nemuset zaplatit statisíce. Možnosti dnešních DSLR už jsou docela slušné, ale pohled na subminiatuní čípek velikosti APS (snad kromě D1) mě nedostává. To,co dnes umožňují digitání stěny 6×9 s vícenásobným skenováním je úplně jinde, nehledě na to, že že tu stále zůstává možnost vyměnit “zadek” a jet dál třeba na barevnou inverzi, nebo BW negativ. Navíc mi u zrcadlovky chybí možnost “kroutit s tím jak potřebuji” i když někdo to řeší vemi drahým “shift and tilt” sklem. Takže můj soukromý názor je když už digitál, pak střední formát a jen jako alternativu k filmu. Pak je to opravdový přínos, jen na to jaksi nemám…
tak jsem si zalistoval…
..starými čísly magazínu Fotografie. Ale opravdu staršími čísly z let 1968-72, a v technických rubrikách se najdou skutečně zajímavé věci. Věci,které se uskutečnily aniž je někdo čekal a naopak předpovídání pravděpodobné budoucnosti v různých tech.kategoriích, které však vyšumělo a neštěkl ani pes.A tak je to i dnes, digitál může být např.slepá cesta jako APS /Advanced Photo System/ ten je teď na ústupu, nebo dostane hlavní směr. To samé platí i o klasickém filmu. Nahradil fotog.desky, a dost dlouho si drží svou pozici. A to oprávněně. Veškeré přístroje na baterie jsou náchylné např. na mráz, manuál sice také, ale skutečně /pokud je dobře ošetřen/ méně. Nepotřebuju el.cestu abych na svou starou /dobrou/ Exaktu VX 1000 /Zeiss/ udělal záběr, stačí mi jen DOBRÝ FILM!!! A takovej Ilford HP 5 plus, bo Ilford 50 Plus, to je prostě pošušňáníčko.
Filmy jsou radost.
Digitál jako slepá cesta? Bohužel ne.
Kolega napsal, že digitál je možná slepá cesta. No, něco, co už se stalo dominantním na trhu, těžko bude slepá cesta. A vůbec ten dojem, který je zřejmý z příspěvků vyznavačů filmů je mix defenzívy a tak trochu zbožných přání, že ten film ještě bude to nej. Bohužel ale je digitál to, co film převálcuje. Říkám bohužel, protože se mi líbí rozmanitost, ale té současný globalizovaný svět moc nepřeje, protože to je pro nadnárodní firmy nevýhodné. Také nepochybuji o tom, že film nebude zlikvidován zcela a že mu zůstane určité kouzlo. Berte tak trochu jako ironii a nadsázku, když řeknu, že starožitnosti jsou dnes dobrý kšeft :-). Nicméně tak trochu zase bohužel, ve schopnostech digitálů budoucnosti je daleko více, než si dnes dokážeme představit. Asi napíšu o tom někdy článek, ale například digitál, protože je to počítač, je schopen softwarově nahradit všechny druhy filtrů kromě polarizáku a UV. Jen ekonomická efektivnost brání tomu, aby dynamický rozsah čipu byl větší než dynamický rozsah filmu, ale technicky je to možné, navíc jsou metody jak u některých situací sice trochu pracně ale přece jen podstatně zvýšit dynamický rozsah jak filmu, tak čipu, nebo spíše metoda jak se vyhnou vypáleným světlům “splácnutím” dynamického rozsahu (Jaký je vůbec dynamický rozsah oka!? Má proto smysl hnát se za větším dynamickým rozsahem, třeba 20 EV?) – náznakem toho je digitální blesk od HP nebo Super CCD od Fuji, což jsou jen první technologicky “dětské” přísliby budoucnosti. A o limitovaných rychlostech IT př přenosu a zpracování fotek ani nemluvme. Velké objemy dat Intel s velkou vervou podporuje, protože to znamená, že bude pro něj ekonomicky velmi výhodné dělat stále výkonnější procesory (a pro jiné firmy paměti, HDD atd.) IT má v tomto smyslu ještě obrovské rezervy, takže v tuto chvíli je spíše brzdou ekonomika – když už dnes většině lidem stačí až až na většinu prací Pentium 1 GHz, 128 MB RAM, 20 GB HDD, je čím dále tím více spíše otázkou poptávky po zpracování grafiky (fotografie, digitální video, PC hry), jak bude vypadat tempo dalšího zrychlování IT. Dalo by se o tom mluvit ještě dlouho…
RE: Digitál jako slepá cesta? Bohužel ne.
“Expoziční pružnost” lidského oka je obrovská. Obvykle se uvádí, že okem jsou rozeznatelné hvězdy přibližně od 6 mag, Měsíc v úplňku má -12.6 mag. To nám dává rozdíl 18.6 mag, což je asi 24.7 EV. Ale Měsícem v úplňku rozlišovací schopnost oka na světlé straně zdaleka nekončí, takže ve skutečnosti to bude ještě více, určitě přes 30 EV.
RE: RE: Digitál jako slepá cesta? Bohužel ne.
No, dovolím si to trochu poopravit.
Jednak bych nepovažoval termíny “dynamický rozsah” a “expoziční pružnost” za synonyma, ale hlavně to s tou schopnost lidského oka, jak zde byla nastíněna, není tak docela pravda. Respektive je to jenom část pravdy.
Vtip je v tom, že tohoto rozsahu nelze dosáhnout v jeden okamžik (podobně jako při expozici filmu nebo senzoru). Lidskému oku trvá totiž dost dlouho, než se adaptuje na snížení nebo zvýšení hladiny osvětlení. A nejedná se o zlomky sekund nebo o sekundy – může to trvat mnohem déle. Ještě déle, než v aparátu vyměníte film ISO 100 za ISO 1600, a mnohem déle, než na digiťáku nastavíte jinou citlivost.
A mimochodem, i digitálem zachytíte světlo mnohem slabší hvězdy než byste uviděl svým okem. A tím samým digiťákem vyfotíte i Měsíc v úplňku. A dokonce i Slunce, když objetiv zacloníte a zvolíte přiměřeně krátkou expozici, což byste ale svým zrakem zkoušet neměl.
Takže nic ve zlém, ale když fakta, tak kompletní 🙂
RE: RE: RE: Digitál jako slepá cesta? Bohužel ne.
No, tak daleko zase není. 30 EV to možná nebude, ale ten rozsah je značný. Každý pozorovatel zákrytů hvězd Měsícem může potvrdit, že je schopen pozorovat Měsíc i hvězdy vedel sebe. Pravda, při zákrytu osvětlenou stranou je to jen na jasnější hvězdy a pozorovatel si obvykle vybrečí oko, ale jde to.
U oka je to ovšem jiné, ono snímá fixním časem, na druhou stranu se čípky zahlcují barvivem (?) takže oko je schopno si lokálně zaclonit.
I když – solarizace je něco podobného, při velké přeexpozici se některé emulze hůře vyvolávají a pak vznikají ona černá Slunce a černé žárovky lamp.
RE: Digitál jako slepá cesta? Bohužel ne.
je schopen softwarově nahradit všechny druhy filtrů kromě polarizáku a UV
Vedle jak ta jedle. Ten výsledek není v principu stejný. Je pravda, že u slabších korekčních filtrů jsou rozdíly nepatrné a koneckonců ani ten filtr není úplně přesně správně barevný, jakožto i barva světla si s filtrem neodpovídá na zlomek Kelvina, takže SW oprava může být i lepší.
Ale u silnějších konverzních filtrů byste splakal nad výsledkem. Pokud budete fotit například v nějakém hlubším akváriu či oceanáriu, tak se bez korekčního filtru vrátíte s prázdným červeným kanálem RAW – neRAW. Podobné je to pro IR filtr.
digitál jako slepá cesta? bohužel ne.
Mohu jen potvrdit:-) Až letos jsem se kromě vyvažování bílé přesvědčil, že není nad světlý červený podvodní filtr, ono už v 10-metrech je červené méně, ale ve 30-ti… (fotíme obyčejným Olympusem C750) Jinak viz některé fotky v galerii na http://www.tethys.cz
(ne)fotografove
IMHO je predstava, ze spousta (ne)fotografu zustane verna klasice je ne zcela spravna. Velke mnozstvi lidi si proste nebude pocitat, kolik daji za film a jestli se jim digital vyplati – pro vetsinu je dulezitejsi, ze nebudou muset za kazdy film platit (co na tom, ze si na zacatku zaplati mnohem vic:-). Navic byt “digitalni” je in, coz je pro bezneho konzumenta to nejdulezitejsi. Takze pocet (ne)fotografu foticich na film bude postupne ubyvat (zvlaste s tim, jak poroste pocet pocitacu, pocitacova gramotnost a sluzby typu “dej nam kartu, vypalime ti to a udelame fotky”).
Jina je samozrejme kategorie jednorazovych fotoaparatu, tam je asi digi nesmysl (proc zarizeni, ktere umoznuje opakovane pouziti delat umele jednorazovym, kdyz to nesnizi ani cenu ani komfort). Mam ale dojem, ze jednorazove fotoaparaty ziskaji na “zapade” (resp “severu”) hodne silneho soupere v podobe “fotoaparatu” v mobilnich telefonech – jejich sila tedy bude nejspis v rozvojovych zemich, kde asi bude film jeste hoooodne dlouho silnejsi nez digi (pocitacu i pocitacove gramotnosti malo, film vyjde prece jen levneji, zvlaste pri nejakem tom jednom filmu za rok (na vic stejne mit nebudou).
Kazdopadne verim, ze do svych filmovych fotoaparatu budu mit jeste hooodne dlouho co naladovat, zvlast Flexareta by me mrzela.
docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
No, já jako fotograf amatér stále fotím na film. V poslední době jsem dal svoje snímky na jednu fotobanku na internet, ať taky vydělávají. Z mého pohledu bych hlavně potřeboval, aby filmy byly jemnozrnější, dneska běžný dražší kinofilm a levnější diafilm nemá cenu skenovat na větší rozlišení než 2700 3000 dpi. (a ještě zlevnily filmové skenery) Větší rozlišení jen zvýrazní zrno. Digitál budu kupovat asi tehdy,až takový 8 – 12 Mpx snímač bude normální a bude tak pod cca 20 tis Kč. Jako amatérský fotograf se mně zatím zdá optimální pro vážnou práci těch okolo 10 Mpx a pro elektonický zápisník velikosti tak krabičky cigaret, který tudíž můžu nosit pořád s sebou, tak 5-6 Mpx. Rozdíl mezi digitály a analogy vidím v tom, že ta moje Praktica 5, která má z elektroniky jen expozimetr, bude fotit klidně i za 50 roků, pokud ji “neufotím” a budou filmy, zatímco dnešní digitály budou dávno slepé a elektronika v nich bude v háji.
RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Nemohu s Vámi souhlasit, že dnešní filmy jsou hrubozrnné na sken při 2700 a více dpi/palec.
Ono ovšem také záleží jaké filmy používáte? Já používám Diapozitivní (Fuji), kinofilmové filmy o jmenovité citlivosti 100 ASA. I při skenu na 5400 je zrno OK (nepozorovatelné). Ovšem je potřeba:
1. Dobrá expozice
2. Dobré vyvolání
3. Dobrý skener
Bohužel se to nedá říci o negativních filmech (měl jsem Kodak Supru 100 a zrno opravdu nebylo nic moc).
Negativy 400 ASA – je zrno již velmi patrné.
To jsou moje zkušenosti
Pavel C.
RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Z negativních nejvíce Fujicolor 100 a 200, z diafilmů Konica Centuria 100. Ten Fujicolor je z těch levnějších filmů na zrno tak asi nejlepší. Třeba jsem se spálil, když jsem v Lidlu nakoupil Agfu, balíček dva filmy za 80. Tam bylo takové zrno, že to bylo vidět i na fotografiích 10×15.
Zatím jsem filmy dával vyvolávat v Droxi, je to tam levné a někde jsem se dočetl, že Droxi dává vyvolávat filmy v Fotolabu. Asi to zkusím jinde. Bohužel skener seženu tak jednou za půl roku, takže nemám možnost si takové věci hned vyzkoušet.
RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
No, ty skeny 5400dpi bez zrna bych si docela rad nechal ukazat. Sam na popisovane filmy obcas fotim, expozice je nesporne dobra a presto i pri 2700dpi jiz jiste naznaky struktury a limitu materialu jsou jasne videt. Rozdil je v tom, ze treba u Provie 100 si clovek po skenu 2700dpi bez vahani rika, ze to jeste stoji za pokus s dalsim skenovanim na vetsi rozliseni zatimco u prakticky vsech negativu je to evidentne zbytecne.
Navic ale zdaleka ne vsechny situace lze s filmem 100 ISO zvladnout a treba pri srovnani DSLR s 6 mpix cipem s filmem ISO 400 uz vetsinou film prohrava. Ono je nutne vzdy posuzovat podle konkretni situace a individualnich zajmu. Mimochodem ja v soucasnosti kombinuji EOS 10D s Mamiyou 645 – mohu vrele doporucit 🙂
RE: RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Nechci tvrdit, že náznak zrna při pozorném sledování nenajdete (zvlášť u některých barev). Ale jde o to, že to neruší. Tedy při zvětšení dostanu co nejvíce detailů a přitom mi nevyleze zrno tak, aby rušilo umělecký záměr.
Kdo chce, tak zrno vždy najde! Zatím bych řekl, že dia film je asi nejvyšší možná kvalita z kinofilmu!
Střední formát je super, co se týká kvality, tak i ceny!
Citlivost 400 je opravdu lepší u digi (kinofilm), v tom s Vámi musím souhlasit! Problém je také sken středního formátu (skenery jsou neuvěřitelně drahé)!
Ad Filmy, předchozí názor:
Filmy FujiColor je již starší emulze a nepatří nejlepším filmům (nová verze tohoto filmu je Fuji Superia). Konica i když diafilm bych zařadil k tomu horšímu, co je na trhu. Z diafilmů Vám doporučuji něco od Kodaku, nebo Fuji. Já preferuji Fuji (Provia F – profi film, Sensia II – amat. téměř podobné parametry jako profi Provia F).
S pozdravem
Pavel C.
P.S.: Kam chcete ten sken na 5400 DPI poslat? Napište mail, formát a max. velikost (pošlu Vám výřez)!
RE: RE: RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Souhlas s Pavlem..
Také scanuji na 5400DPI..z inverzních materiálů..a zrno sice po doostření je vidět..ovšem až při “zvětšení” na 100%..a i pak se dá dobrým SW odfiltrovat tak,že je maximálně potlačeno,a přitom není narušena ostrost snímku.Při zobrazení na “velikost tisku” není zrno rušivé ani na 5400DPI i bez jeho SW filtrace.
RE: RE: RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
No,on je to film Fujicolor Superia. Díval jsem se na zrno, ten Fujicolor ho má při dpi 2700 tak 2-3 pixely, ten diafilm Konica Centuria 100 tak 1-2 pixely, šmejd z Lidlu Agfa Xrg 200 až 6 pixelů při znatelně větším barevném rozdílu pepř a sůl mezi zrny. Ale jinak si myslím, co se týká dpi při skenování, může být přínos skenovat i při dpi 5000, pokud je třeba tisknout velký obrázek, zrno se může omezit vhodným softwarem a mohou se tam objevit další detaily, pokud je objektiv vykreslí.
Jinak u toho diafilmu Konica mi vadí malý dynamický rozsah, nejvíc osvícená místa políčka jsou evidentně témeř vypálená, na nejvíc podexponovaných místech zůstává něco jako červenohnědá sraženina neurčitého houbovitého tvaru. Dělají to jiné diafilmy taky tak?
Mám zakoupený dia Fujichrome New Senzia za 150 ( Konica je za 99), uvidím, jaký bude.
Výřez ze skenu, tak do 100 kb v jpg mi můžete zaslat na adresu uvedenou v příspěvku. Rád se na to podívám, zatím v tom nedělám dlouho a zajímá mě každá další zkušenost.
RE: RE: RE: RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Tak jsem ti to poslal mailem…3 ukázky z různých filmů..Jsem zvědav co ty na to..
RE: RE: RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
Rozdil je v tom, ze treba u Provie 100 si clovek po skenu 2700dpi bez vahani rika, ze to jeste stoji za pokus s dalsim skenovanim na vetsi rozliseni zatimco u prakticky vsech negativu je to evidentne zbytecne.
Kdyz je to evidentni, zkousel jsi to? Obycejny Gold 100 je pravdepodobne ostrejsi nez jakykoli inverzni film co znam. Znamena to, ze ho nema cenu skenovat ve vetsim rozliseni? Pokud je na filmu viditelne zrno pri rloziseni 2700dpi v hladkych oblastech, znamena to, ze ho nema cenu skenovat ve vetsim rozliseni? Odpoved – neznamena.
RE: docela zajímavý článek z mého pohledu amatéra.
“Rozdíl mezi digitály a analogy vidím v tom, že ta moje Praktica 5, která má z elektroniky jen expozimetr, bude fotit klidně i za 50 roků, pokud ji “neufotím” a budou filmy, zatímco dnešní digitály budou dávno slepé a elektronika v nich bude v háji.”
Je to pořád stejná písnička. Prostě si každý zdůvodní, co je potřeba. Podle toho, co používá.
Takže podobně bych mohl postavit do nevýhody manuální filmovou zrcadlovku tvrzením, že moje dírková komora bude klidně fotit i za 1000 let, ovšem pokud mi rez nezvětší dírku do plechu od konzervy, zatímco expozimetr a zrcátko Vaší Prakticy 5 už budou slepé, mechanismus zakousnutý a závěrka sežraná 🙂
Jen tak si trochu zafotit …
Jo, tak jako spousta dalších jsem neodolal a zakoupil si digoš. Hmm, je to fajn, fotí celkem pěkně, pohodlně, a dá se řící i úsporně. Jenže …
Po několika stech fotografiích se mi začalo zdát, že TO nějak není ono, že mi něco pořád chybí, něco co tu dřív bylo a už není. Vzal jsem si do ruky svou vysloužilou Minoltu, udělal pár obrázků a bylo jasno.
Je to ten pocit neopakovatelnosti, kdy člověk zmáčkne spoušť až ve chvíli, kdy je TO ONO, kdy nastala ta pravá chvíle. Digitál tohle potlačuje a já zjistil, že to je to ONO, co se mi na focení tak líbí.
Takže, digitál je určitě dobrá věc, když chci zdokumentovat něco. Když si chci zafotit, tak jedině film. Jinak mě to tak nebere …
Jenom názor, jak to cítím já.
Hmmmm.
Takže podle stejné logiky jenom knížka napsaná husím brkem na pergamenu má hodnotu. Knížka napsaná ve Wordu, to už není ono. Ten potištěný papír nějak nemá duši, že?. U fotografie snad záleží na obsahu a ne, jak vznikla. Každý, ať si vybere to, co mu víc vyhovuje. Zdá se mi, že digitální fotografie už zlikvidovala systém okamžité fotografie Polaroid. Nakonec stejně rozhodne trh. Úspěšné není to nejlepší, ale to, co se nejlíp prodává a na čem se dá nejvíc vydělat. Problém není v tom, že by digitální fotografie nemohla kvalitou konkurovat filmu. Může, ale zatím to nikdo nezaplatí. Akorát NASA a US Army, ale ti jako zákazníci nestačí. Vždycky je lepší prodat miliony levných, i když ne tak dokonalých přístrojů, než několik set super kvalitních, ale taky super drahých přístrojů.
RE: Hmmmm.
no, polaroid nastesti jeste zlikvidovan nebyl… a byla by to taky velka skoda. Tim ted nemyslim ani tak polaroidove proofy pri foceni na stredni a velky format, i kdyz i tech by samozrejme byla skoda. Mam na mysli material jako takovy, jeho nenapodobitelne podani… 🙂
Ale to nekdo, kdo neciti rozdil mezi knihou napsanou husim brkem a souborem z wordu vytistenym na laseru, asi nepochopi 🙂
Materialy skutecne nekdy maji dusi, a pochopitelne jeste prijde na to, co si clovek s temi materialy pocne… Ale jedna a ta sama fotografie muze pusobit opravdu hodne rozdilne, podle toho jak a na cem je nakonec “zhmotnena”. Nejlip je to videt, kdyz udelam opravdu high end scan z nejakeho stribrneho cb filmu a polozim vedle sebe jeho vytisk na laseru, na color laseru, na profi inkjetu, fotku z Lambdy a konecne analogovou zvetseninu primo z filmu na RC papir a na baryt. Komu pri takovem testu prijde nejaky ten vytisk stejne dobry jako ten baryt, ten si taky nic jineho nezaslouzi 🙂
RE: Hmmmm.
On mezi tou knizkou napsanou husim brkem a tou natukanou do wordu rozdil bude, byt by obe byly vytistene stejnym zpusobem – protoze s wordem i s husim brkem se pracuje trochu jinak – ve wordu si kazdou veticku muzes dvakrat pretukat a pak ji nechat byt, u toho husiho brku je vsechno napsane definitivne dane a zmeny se delaji pri pripadnem “cistopisnem” prepisovani, kdy se muzes zamerit na vetsi kousek. Podstatne myslenky asi zustanou stejne, ale prece jen ty knizky nebudou stejne. A u tech fotek to bude jeste vyraznejsi, protoze technologie vzniku je primo vepsana do vysledku – zrno x pixely, dynamicky rozsah…
Rozhodne nechci rict, ze fotky z klasiky jsou skvele a z digitalu nanic, ale oboje vede k odlisnym vysledkum, jinak to utvari pristup a pojeti fotografa. Jestli bude fotka hodnotna rozhoduje sice vklad fotografa, ale ty fotky budou nejspis obe odlisne.
RE: RE: Hmmmm.
Teď vidím, že jsem to hodně blbě napsal a vyznělo to úplně negativně a ne tak, jak jsem to myslel. Vždycky bude existovat malá část lidí, pro které je fotografování něco víc, než jen průmyslová výroba obrázků a na druhé straně většina, kteří k fotografii přistupují konzumním způsobem. Filmová technika zatím není úplně nahraditelná digitálním záznamem pro tu první skupinu, ale pro tu druhou už to stačí. A vývoj letí kupředu šíleným tempem. Jak to bude, ukáže jenom čas, žádné současné prognózy nemají smysl. Kniha napsaná ručně na pargamenu je unikát a má svou hodnotu, ale rozhodně se jich neprodá tolik, jako těch tištěných. A leninovy spisy nebo jiné bláboly na pergamenu bych si stejně nepřečetl. Pokud je nějaké dílo výjimečné, zasluhuje si i výjimečnou formu. To se týká i fotografie. Ale radikální dělení, že klasická fotografie je dobrá a digitální je šmejd je blbost. A bohužel ta opovrhovaná většina lidí, kteří kupují levné foťáky a cvakají miliony fotek živí fotografický průmysl, který si pak může dovolit ten luxus a vyvíjet i něco lepšího pro ty, kteří to dokážou ocenit. Není problém technicky vyrobit cokoliv. Vždycky je to jenom otázka peněz.
RE: RE: RE: Hmmmm.
No, ja bych na toto tema doporucoval tuto cast prekladu prednasky M. Crichtona: http://pes.eunet.cz/clanky/2004/05/37210_0_0_0.html. Zajimave jsou mimochodem i jeji ostatni casti (odkazy tamtez), ale zrovna tento hodne sedi k predchozimu prispevku.
Crichton je hlupák
Crichton je ale hlupák, který pranic neví o meteorologii – viz jeho úvodní tvrzení. Krátkodobá mikropředpověď počasí je zasažena mnoha faktory a připomíná tak chování jedné částice v kvantové mechanice. Přesto je předpověď chování miliard částic téměř absolutně přesná – příkladem je třeba zákon volného pádu. Meteorologie není klasická mechanika, ale anlagogie obou dílčích příkladů je velmi silná. Nemá to cenu tady rozebírat, ale když tak čtete jeho článek, je to něco co může stačit pro veřejnosti s obvyklým vzděláním. Když by se chtěl člověk více přiblížit pravdě, musel by zjistit podstatně více informací než má tenhle nýmand.
RE: Crichton je hlupák
No, nechci se hadat, ale on ten clanek opravdu neni o meteorologii, lec o necem trochu jinem…
xx
Mám nápad:
Co takhle místo neplodných, nikam nevedoucích diskusí na téma digital vs. analog, dia vs. negativ etc. a přikládání nezasloužené důležitosti onomu JAK, se spíše zabývat více oním CO a PROČ?
Vdaka
Tobíku, dík za krásny článok. Už dávno som nevidel tak presne a s citom udretý klinec po hlavičke.
Digitální rentgen
Dík za čtivý text plný důležitých postřehů.
Musím bohužel přidat jeden hřebíček do rakve citlivým emulzím: budoucnost rengenového filmu je zcela bídná a dokonce daleko jednoznačněji než u kinofilmu.I zde řadí
Kodak a spol.a bezfilmové provozy jsou již relativně běžné(i když zatím šíleně drahé) A zde se bohužel nedá spolehat na nostalgii a potřebu držet v ruce volaný snímek.Digitalizace je prostě účelnější a až se zaplatí licence a technologie se tím stane cenově smysluplnější,nikdo ve špitále po klas. snímku ani nevzdechne(bohužel)
Co se týče snímků z CT ( i jiných modalit)tady podstatnou část prace odvede suchy tisk a archivace
CDR/DVD
Digitální kamera s 4K?
Jen bych rád věděl, kde jste získal informace o digitální kameře, kterou popisujete v závěru článku. Upřímě tomu moc nevěřím. Pokud vím, ani zkušební model digitální kamery ARRI nezvládne větší frekvenci než 72 obr./s a to ještě komprimovaných, v plném filmovém rozlišení je pouze každý třetí. Vnitřní sběrnice tohoto modelu má propustnost 10 GB/s, ale ven takové kvantum nedostanete. Doporučuji přečíst zprávu na adrese: http://www.cinematography.com/index.asp?newsID=112
Tento koncept firmy ARRI je zcela ojedinělý a je to úplně něco jiného než třeba HDTV, coč byla na počátku jen vylepšovaná televizní kamera. Rozlišením je srovnatelná s 35mm filmem, tedy 2K, 1920×1080 bodů, což je dokonce o malounko víc než zvuková kopie, kde je políčko menší o optickou zvukovou stopu.
barevna hloubka
A posledna veta celeho clanku uplne presne charakterizuje a vystihuje cely rozdiel medzi digitalnym a analogovym.
Digitalne snimky su podla mojho nazoru ploche a hlbka je presne to co im chyba. A to je dovod preco mnoho ludi ostane pri filme aj nadalej.
Pocit pri pohlade na fotku je to co rozhoduje, (Teda aspon pre mna).
Digitalne snimky ma zatial vobec nepresvedcili. Aj ked priznavam ze zatial som mal moznost fotit iba na nikonD70. No to co z toho vyslo, v mojom ponimani, daleko zaostavalo za farebnym diapozitivom. HAWK
PS: inak velmi pekny clanok