Filmy pro IR fotografii

Dnešní díl přináší přehled filmů, použitelných pro vizualizaci krátkovlnného IR záření.

V minulém díle jsme si detailně popsali princip fotografování v odraženém IR záření. Proto teď pouze stručně připomenu, že v takovémto uspořádání je snímaný objekt ozářen zdrojem krátkovlnného IR záření, které je různě intenzivně odraženo. Detektor (v našem případě zvláštní film) toto modulované odražené světlo zachytí a vyvoláním ho vizualizujeme.

Při IR fotografii potřebujeme, aby film byl na IR záření citlivý. Zásadní význam má tedy spektrální citlivost použitého filmu. Informace o tom, jak moc je určitý film citlivý na konkrétní vlnovou délku, můžeme nejlépe vyčíst z grafu spektrální citlivosti. V takovém grafu je na vodorovné ose vynesena vlnová délka světla a na svislé ose relativní citlivost. Na Obr. 1 je graf spektrální citlivosti pro panchromatický negativní film Ilford FP4+.

Obr. 1: Spektrální citlivost filmu Ilford FP4+

Přirozená citlivost halogenidů stříbra leží v modré oblasti spektra, tj. asi 400-500 nm. Pomocí postupu zvaného senzibilace je možné citlivost posunout k delším vlnovým délkám. Podle citlivosti na různé barvy spektra se tak filmy dělí do několika skupin:

• Materiály bez upravené spektrální citlivosti se označují jako nesenzibilované.
• Orthochromatické materiály jsou přirozeně citlivé na modré světlo a senzibilací jsou zcitlivěné na zelené světlo.
• Panchromatické materiály jsou přirozeně citlivé k modré světlo a senzibilací jsou zcitlivěné na zelené a červené světlo.
• Konečně infrachromatické materiály jsou přirozeně citlivé na modré světlo a senzibilací jsou zcitlivěné až do blízké infračervené oblasti (700-1100 nm). Citlivost na zelené a červené světlo může být různá. To má potom vliv na chování filmu při použití různých filtrů.

Při senzibilaci se na povrch krystalů halogenidů stříbrných sorbují molekuly vhodných barviv, které jsou schopny předat krystalu absorbovanou světelnou energii a způsobit tak citlivost i na delší vlnové délky. Zajímavé je, že toto dodatečné zcitlivění je možné provést i v hotové vyzrálé emulzi. Obyčejný černobílý film tak lze koupelí v roztoku vhodného barviva dodatečně zcitlivět na IR záření. Dosažené citlivosti jsou ale velmi nízké a proto má tento postup spíše teoretický význam.

Podívejme se nyní na nabídku filmů pro IR fotografii. Všimněte si, že mimo zmiňované spektrální citlivosti se tyto filmy liší i v celé řadě dalších vlastností, které mohou hrát roli při výběru toho pravého.

Ilford SFX 200

Tento film bývá počítán k infračerveným filmům, ale pravý infračervený film to rozhodně není. Na Obr. 2 je graf jeho spektrální citlivosti, z kterého je jasné, proč to není infračervený film. SFX 200 má maximum citlivosti při 720nm a dále citlivost velmi strmě klesá. 720nm je vlnová délka ještě viditelná lidským okem. Při této vlnové délce jsou zvláštní efekty infračervené fotografie (bude o nich řeč v dalších dílech) velmi slabé, mnohdy zcela neznatelné. Tento film je spíše vhodný pro snímání s červeným filtrem, kdy efekty známé na panchromatických emulzích jsou přiměřeně zesíleny. Je běžně dostupný v kinofilmu a svitku. Zpracovává se standardním způsobem jako jiné černobílé negativy a dává normální kontrast.

Obr. 2: Spektrální citlivost filmu Ilford SFX 200

Konica Infrared 750

Tento film je pravý infračervený film, avšak s poněkud netypickou senzibilací – viz Obr. 3. Netypický průběh má svůj důsledek při použití filtrů a bude podrobněji popsán jednom s následujícím dílů. Pro fotografa jsou ale ještě důležité senzitometrické vlastnosti tohoto filmu: film se svým charakterem blíží fototechnickému filmu, např. Kodak Technical Pan. Film je velmi ostrý a jemnozrnný, ale dává velmi vysoký kontrast. Pro polotónové negativy je každopádně nutné jej vyvolávat ve speciální vývojce, např. Technidol. I tak je ale třeba počítat s kontrastnějšími negativy a menším množstvím polotónů na zvětšeninách. Pro nás má film ještě jednu podstatnou nevýhodu: do České republiky se oficiálně nedováží a není tudíž běžně v prodeji.

Obr. 3: Spektrální citlivost filmu Konica IR 750

Kodak High Speed Infrared

Skutečný infračervený film s mimořádně širokou spektrální senzibilací (viz. Obr 4.) Film je citlivý od tvrdé ultrafialové oblasti (cca 250nm) až do infračervené oblasti (cca 950nm). Pro úspěšnou práci je tedy nezbytné použít vhodný filtr, což bude popsáno v dalších dílech. Tento film má celou řadu nectností, které ztěžují práci s ním. Film nemá antihalační vrstvu, takže vysoká světla se rozzařují do svého okolí. Je taktéž velmi zrnitý. (Připravte se na to, že pokud jej vyzkoušíte, bude pravděpodobně suverénně nejzrnitějším filmem, jaký jste kdy viděli). Film je navíc na tenké podložce, která způsobuje potíže při zakládání a zpracování. Přes tyto nectnosti je to zřejmě nejčastěji používaný IR film, protože jeho výhodná senzibilace a vysoká citlivost poskytuje dobrou odezvu na infračervené záření, což také usnadňuje práci s hustými infračervenými filtry. Jeho použití je tak časté, že zrnité fotografie s rozzářenými světly produkované z tohoto materiálu začaly být považovány za „typické infračervené“ snímky, ačkoli přirozeně infračervená fotografie nemusí být nutně zrnitá a poznamenaná halací. K popularitě tohoto filmu přispěla také skutečnost, že při zpracování v běžných černobílých vývojkách poskytuje normálně strmé, polotónové negativy. Kinofilm na 36 snímků je celkem bez problému dostupný na našem trhu, výroba planfilmu 4×5“ byla nedávno ukončena.

Obr. 4: Spektrální citlivost filmu Kodak High Speed Infrared

Maco IR 820

Tento film je pár let stará novinka u nás méně známého německého výrobce. Film zachovává přednosti Kodaku (široká spektrální citlivost, přiměřený kontrast při normálním zpracování) při vyloučení jeho negativ (Maco má účinnou antihalační vrstvu a je velmi jemnozrnný). Vyrábí se v kinofilmu, svitkovém filmu i planfilmu. Zdá se, že toto by mohl být ideální IR film, do ČR se však nedováží.

Kodak Ektachrome Professional Infrared EIR Film

Pro úplnost výčtu infračervených filmů je třeba zmínit i tuto specialitu. Tento film je barevný inverzně pracující film poskytující obraz ve falešných barvách. Normální barevné inverzní filmy mají tři vrstvy citlivé na modré, červené a zelené světlo, které se vybarvují v doplňkových barvách. Ektachrome Infrared má svou citlivost však posunutou do IR oblasti. Má taktéž tři vrstvy, které se vybarvují v subtraktivních barvách, ale jejich citlivost leží v zelené, červené a infračervené oblasti. Takto je možné barevně odlišit objekty lišící se svou odrazivostí v IR oblasti. Film nachází uplatnění zejména v leteckém snímkování a různých vědeckých aplikacích, v našem seriálu se barevnou IR fotografiíí zabývat nebudeme.

Jaký film tedy zvolit? Pokud to s infračervenou fotografií myslíte vážně, zapoměňte na Ilford SXF 200. Je to dobrý film pro zvýraznění efektu červeného filtru, ale infračervený snímek s ním nepořídíte. S ohledem na situaci na našem trhu českým fotografům nezbývá, než se spokojit s Kodakem High Speed Infrared a využít jeho typických vlastností jako výrazový prostředek.