V prvním dílu našeho seriálu zůstaneme – jak se sluší a patří – u nás doma. Řeč bude o určitě nejucelenější řadě tuzemských fotoaparátů, o dvouokých zrcadlovkách z přerovské Meopty.
Dnes jsou to vyhledávané sběratelské přístroje (často je v bazarech nakupují cizinci), ale čas od času se s nimi ještě setkáme v běžné fotografické praxi. Vzhledem k tomu, že od ukončení jejich výroby uplynula už bezmála celá tři desetiletí, lze zajisté hovořit o kvalitě a také odolnosti Flexaretů. “Lepší” typy Flexaretů nebyly však nijak levné – můj dědeček kupoval “Flexaret VI automat” v roce 1964 bez jakéhokoli příslušenství za 800 Kčs (průměrný plat byl tehdy kolem tisíce korun). Ale přístroj dodnes funguje bez jediné opravy…
První přístroj s názvem Flexaret se objevil v roce 1939. Výrobcem ještě nebyla Meopta, ale závod Optikotechna Přerov (po válce přejmenován na Meoptu). Byla to dvouoká zrcadlovka klasické konstrukce s celokovovým tělem (tento v dnešní době už ne zrovna běžný prvek si Flexarety ponechaly po celou dobu své výroby), vybavená objektivem Mirar 4,5/75 mm a německou závěrkou Prontor (1s – 1/150s). Používal se svitkový film a formát 6×6 cm, mnohem později také kinofilm; objektivy nebyly výměnné. Flexaret I neměl počítadlo snímků a jejich počet se zjišťoval červeným okénkem na zadních dveřích přístroje. Dnes patří první Flexaret mezi nejcennější modely celé výrobní řady.
Teprve roku 1948 byl představen (tentokrát již Meoptou) nový typ, Flexaret II – ten měl již zaostřování páčkou pod objektivem, synchronizační přípojku pro blesk, samospoušť a také lepší objektiv Mirar II 3,5/80 mm. Další model – Flexaret III (vyr. 1948 – 1950) – přinesl četná vylepšení: posun filmu knoflíkem (předtím kličkou) samočinné počítadlo a hlavně novou závěrku Metax s časy od 1s do 1/400s., později ještě přibylo blokování dvojího osvitu a vylepšený objektiv Belar 3,5/80 mm (Flexaret IV, 1950 – 1957).
Flexaret IVa přinesl něco, co se zdá dnes (u amatérských přístrojů) poněkud neuvěřitelné, totiž možnost použití dvou různých filmů v jednom přístroji (!!!) – po vložení speciálního adaptéru bylo možno fotografovat na kinofilm (formát 24×36 mm). Na přístroji byla dvě spřažená počítadla – při 12. a 24. snímku se pohnulo přídavným “desítkovým” počítadlem a počet snímků se četl z obou počítadel… Byla to taková “z nouze ctnost” – v té době se ve světě rychle rozvíjel kinofilmový formát a u nás byl nedostatek kvalitních přístrojů (kdyby jen přístrojů…!). V tehdejším plánovaném hospodářství “knedlíkového socialismu” to byla určitě ta nejrychlejší možná cesta. Od typu Flexaret V (1958 – 1961, na obrázku) se s posunem filmu samočinně natahovala závěrka (dříve to bylo nutno udělat zvlášť), kinofilm bylo možno převinout zpět do kazety (nemuselo se už tedy pracovat potmě) a spoušť byla přemístěna vpravo vedle hledáčkového objektivu – tak už to zůstalo v posledních dvou modifikacích VI a VII.
Flexaret VI (1961 – 1967) přinesl navíc ještě bajonety pro nasazování sluneční clony a filtrů a antireflexní úpravu celého vnitřku přístroje; kromě toho byl vyveden v šedo-stříbrno-černém designu (jako F VII) a vypadal tak ze všech typů nejlépe. Předposledním typem byl Flexaret Standard (vyráběl se současně s F VI) – levnější typ bez počítadla a možnosti použití kinofilmu, avšak mohlo se fotografovat na formát 4,5×6 cm (po vložení speciální masky). Všechno to “shrnul” poslední Mohykán, Flexaret VII (1966 – 1971, na obrázku) – ten mohl používat formáty 4,5×6 a 6×6 cm (svitkový film typu 120) a také formáty 24×24 resp. 24×36 mm (kinofilm). Flexaret VII měl novou závěrku Pentacon Prestor (1s – 1/500s), vypínatelné záskoky pro rychlé tříbodové zaostření a možnost opakované expozice téhož snímku.
Existovala také poměrně široká řada příslušenství zahrnující sluneční clony, filtry, průhledový hledáček, předsádkové makro-čočky, stativovou hlavici pro stereofotografii či panoramatickou hlavici. Podle ne zcela ověřených informací se připravoval i model s expozimetrem, nicméně než mohla začít jeho výroba, bylo odkudsi “shora” rozhodnuto o ukončení “akce Flexaret”. V rámci dělby práce v tehdejší RVHP si museli českoslovenští fotografové propříště vystačit s přístroji dováženými ze SSSR a NDR. Flexaret nebyl jen amatérským přístrojem, fotografovali s ním i profesionálové (a nejen pro nedostatek jiných lepších přístrojů), např. Taras Kuščinskij nebo Erich Einhorn, který o Flexaretech dokonce napsal celou knížku vydanou v několika vydáních.
Technické informace čerpány z:
1) Einhorn, E., Flexaret v praxi, 1 vyd., SNTL Praha 1968
2) kol.aut., Propagační katalog Meopta, Přerov, bez vročení. Přiložené fotografie převzaté z katalogu – © Jan Fiala
rozpoznání modelů
Viděl jsem pár kousků v bazarech, ale nikde jsem nenašel označení modelové řady. Jak rozpoznat jednotlivé modely. Je někde na těle Flexarety uvedeno číslo modelové řady ?
RE: rozpoznání modelů
Bohužel, takové označení nikde na těle přístroje nenajdete. Dají se rozlišit např. podle typu koženky, jíž je přístroj polepen (světle šedou má typ VI a VII – ten má závěrku Pentacon, VI pak zpravidla Metax), od typu V mají přístroje napsáno “Automat”, což značí možnost používání kinofilmu (s adaptérem). Jediný typ Standard má tento nápis a dále se pozná podle červeného okénka, které má vzadu místo počítadla (nelze používat kinofilm).
Nejlépe se tedy Flexarety rozeznají podle kombinace objektivu a závěrky, jak je uvedeno v textu. Bohužel se ale v bazarech také objevují typy, které tomu neodpovídají – jde o různé zvláštnosti a nejčastěji o přístroje po opravě (mají např. jinou, vyměněnou záverku apod.).
rozpoznání modelů
Jakožto sběratel Flexaretů si dovoluji doplnit návod pana Sýkory k rozpoznání jednotlivých modelů a současně poopravit některé nepřesnosti, jichž se – jistě v dobrém úmyslu poradit – dopustil. Prvním a základním spolehlivým vodítkem k určení konkrétního typu jsou především obě publikace, které pan Sýkora uvádí na konci svého článku o Flexaretech, tedy Einhornův “Flexaret v praxi” a “Katalog přístrojů ZVS Meopta k.p. Přerov”. V prvém případě je zapotřebí pátrat v antikvariátech – občas může mít člověk štěstí a na potřebnou knihu narazí, v druhém mohu doporučit zavolat do Meopty, kde, jak předpokládám, stále onen katalog mají k dispozici (před dvěma roky mi jej bez problémů zdarma zaslali). Kdyby i tato možnost selhala, není třeba zoufat, neboť onen katalog má Meopta i na svých webových stránkách (najdete tu řadu Flexaretů krom modelu I a Standardu, včetně předchůdců zn. Flexette, Autoflex a Optiflex). A teď už k vlastním znakům. Světle šedý koženkový polep má krom správně uvedených typů VI a VII ještě model Standard, ovšem právě ten se vyskytuje i s černým polepem. Tady je ale každopádně spolehlivým rozpoznávacím vodítkem nápis – jde o jediný případ, kdy je typ Flexaretu na první pohled jednoznačně identifikovatelný podle čelního štítku. Co se nápisu “automat” týče, ten mají pouze typy VI a VII (nikoli tedy od typu V),aniž ovšem značí jen samu možnost používání kinofilmu – s uvedenou možností přišel již model Flexaret IVa. Oním slůvkem konstruktéři “zviditelnili” jednu důmyslnou drobnůstku, kterou disponují skutečně jen modely VI a VII : na zadní stěně je totiž zařízení, které fotografovi připomíná, jaký formát filmu do přístroje vložil. Pod tabulkou filtrů Meopta se nachází kruhový ukazatel, kde si fotograf může nastavit typ (černobílý – barevný – diapozitivy) a citlivost vloženého filmu, přičemž uprostřed je kruhové okénko, v němž se podle formátu filmu střídají čísla 60 a 35. Jde skutečně o ukázku vtipného myšlení chytrých hlav, neboť normálně je v okénku číslo 60, značící film 6×6, zatímco po vložení kinofilmového adaptéru tento zatlačí na vnitřek zadní stěny a důmyslný pružinový mechanismus pootočí ukazatelem na číslo 35 (možno vyzkoušet i bez vkládání adaptéru, pouhým tlakem prstů). Tak přístroj po svém uzavření a u t o m a t i c k y signalizuje, jaký film je uvnitř – odtud onen “automat” na předním štítku. Krom modelu Standard je dalším jednoznačně identifikovatelným modelem typ Flexaret III, neboť ten jediný používá k přetáčení filmu kličku (jako jediný též kombinuje mechanické počitadlo snímků s červeným okénkem na zadní stěně, které pak dále mají typy I, II a panem Sýkorou zmíněný Standard). Rozlišovacích znaků na tělech všech osmi modelových řad (I – VII + Standard) je i bez objektivů a závěrek dostatek (např. provedení spouště, zaostřovací páčky, tvar vlastní komory, předního štítku s nápisem, převíjecí knoflík, atd.), ovšem toto je zapotřebí napřed důkladně nastudovat ve výše uvedené literatuře, která nabízí černobílá (Einhorn) i barevná (Meopta) vyobrazení. Pro úplnost je zapotřebí dodat, že se skutečně vyskytují nejrozmanitější modifikace kombinující různé typy závěrek, objektivů a dalších případných technických vylepšení, ovšem základní model je vždy podle několika spolehlivých znaků možno identifikovat již podle samotného těla přístroje. Je skutečně zvláštním paradoxem, že Meopta s výjimkou modelu Standard žádné jiné Flexarety přesně neoznačovala, resp. od modelu IV tak činila pouze na brašnách. Dalo by se tedy říci, že pokud se zájemci naskytne koupě přístroje s původní brašnou (což se ovšem zrovna v bazarech nedá zaručit), dočte se na odklopném předním víku, jaký typ kupuje. Tak tedy hodně štěstí na cestě do flexaretové džungle!
rozpoznání modelů
I já vlastním mimo jiné Flexaret V a je na ni napsáno “automat”
rozpoznání modelů
Vážený pane Modrý,
dnes jsem si dovezl foťák flexaret jako pozůstalost a jelikož nejsem sběratel, moc se v tom neorientují. Dostal jsem se internetem na Váš článek, díval jsem se na obrázky Optimy a stejně nemohu rozeznat o jaký typ se jedná.
Pokud bych dostal Vaši meilovou adresu, pak bych ten “svůj” foťák nafotil a internetem poslal pár obrázku. Myslím si, že Vy byste určil o jaký typ se jedná a jakou má sběratelskou cenu. Chtěl bych ho prodat, pokud by nějaký sběratel o něj projevil zájem, já tyto cennosti nesbírám.
Navíc mám ještě doma foťák Exa 1c a k němu vyměnitelný objektiv zn. Flektogon 2.4/35, výrobce Carl Zeiss Jena se závitem, takže kdybyste o někom věděl, i ten bych dal k dispozici sběrateli.
Moc předem děkuji za Vaši ochotu a službu.
S úctou
Milan Kantor
(Hybešova 3, Ivančice; tel. 775 789 015)
rozpoznání modelů
Možná i já Vám pomohu. Pošlete mi prosím foto a já určím který typ Flexarety vlastnite a jakou orientační cenu má.
S úctou Petr Wojoczek. Zběratel českých fotopřístroju.
rozpoznání modelů
Základné rozpoznávanie Flexaretov je jednoduché.
F I je úplne iný, ako ostatné a má ostrenie obrúčkou horného objektívu a kovové premostenie objektívov.
F II vyrábala už aj Optikotechna Přerov (uzávierky Prontor II a Compur Rapid). Neskôr jeho výroba pokračovala aj v Meopte (uzávierky Prontor S, Prontor SV, Prontor SVS, Metax a možno aj predošlé Prontor II a Compur Rapid), inak sa prístroj z Meioty a Optikotechny nelíšil (drobné rozdiely mohli byť na svetlíku a okienku na dvierkach), zaostrovalo sa jednoduchou páčkou pod objektívmi, film sa pretáčal gombíkom a spúšť a naťahovanie bolo priamo na uzávierke – Objektív bol Mirar.
F III vyrábala už len Meopta (uzávierky: Compur Rapid, Prontor II, Prontor S, Prontor SV, prontor SVS a možno aj Metax), telo bolo úplne rovnaké ako pri F II, ale prevíjanie filmu bolo kľučkou na boku prístroja, vedľa ktorej bolo aj počítadlo. Okienko na zadnej stene ostalo zachované. Objektív bol Mirar.
F IV už mal zmenené telo a vrchná strana fotoaparátu už mala oblukovú hranu pod nápisom Flexaret. (uzávierky Metax a Prontor SVS), objektív Belar. Zmizlo okienko na zadnej stene a spúšť sa presunula z uzávierky na prednú stenu, stláčala sa pohybom zhora dole, pod ňou sa vyskytoval závit drôtenej spúšte, v ktorom bola naskrutkovaná valčeková spúšť, stláčaná spredu dozadu. Spúšť bolo možné stlačiť až po založení filmu a jeho pretočení na prvý snímok (niektorí neznalí predajcovia považujú za poruchu prístroja, keď nevedia stlačiť spúšť). Zaostrovanie sa už vykonáva sofistikovanejšou páčkou pod objektívmi, ktorá už obsahuje aj stupnicu hĺbky ostrosti (ak má len jeden valček ako rukoväť).
F IVa je rovnaký ako IV, ale umožňuje použitie kinofilmu (na boku vedľa počítadla má prídavné koliesko s desiatkovým číslom (po nafotení 10. alebo 11. snímku na kinofilme, ale pred pretočením filmu, ním treba otočiť o 90•, aby sa počítadlo samočinne prestavilo na 1 alebo 2) a na kryté svetlíka je v strede sivý obdĺžnik s logom Meopty. (Stredový štvorec sa dal na každom Flexarete odklopiť a použiť ako priehľadový hľadáčik a fotenie z výšky oka, toto bolo dodržané pri všetkých modeloch a zároveň išlo aj o úpravu pre možnosť fotenia na kinofilm odklápat len sivý stred). Koliesko na pretáčanie filmu obsahuje pamätáčik na použitý formát (6×6/24×36).
F IVb identický s F IV, ale len s uzávierkou Prontor SVS, v jej spodnej časti bola totiž dorobená tzv. tretia spúšť (koliesko s čiernym stredom), ktorou sa dali tiež exponovať (tzv. Einhornova spúšť).
Niektoré Flexarety IV (IVa, IVb) už mali použitú na ostrenie aj novšiu tzv. dvojpáku, známejšiu z neskorších modelov. Zároveň verziou F IV bol aj tzv. Školní přístroj, ktorý mal na zadnej stene tabuľku úprav pre expozíciu pri použití filtrov (v tejto podobe bola bežne až na modeloch Va, VI, VII a VIIa) a na zadnej hrane svetlíka nápis Školní přístroj.
F V je už trochu robustnejší ako predošlé, zmenilo sa koliesko na pretáčanie filmu (umožňuje nastavenie pamätáčika 6×6/24×36 a na jeho obrúčke je pamätáčik pre citlivosť a druh filmu. (Uzávierka Prontor SVS so zaistním tzv. clonového čísla, takže po nastavení hodnoty clony a uzávierky sa pohybovali súčasne – toto už bolo vlastnosťou všetkých uzávierok Prontor SVS a Pentacon Prestor, výnimkou ostávala uzávierka Metax, ktorá mala nastavovanie clony a času striktne separované). Flexkin je rovnaký, ako pri F IV. Zaostrovanie je tzv. (Einhornovou) dvojpákou so stupnicou hĺbky ostrosti. Vľavo (z pohľadu fotografa) sú sánky na blesk, alebo prídavný hľadáčik pre fotenie na kinofilm.
F Va rovnaký ako V, ale umožňuje prevíjanie kinofilmu späť do kazety. (Uzávierka Metax na exportnom prevedenil Prontor SVS) Z vonku je na ľavej strane (z pohľadu fotografa) lesklé vrúbkované koliesko. Zmenil sa aj Flexkin, väčšia čeľusť už nie je nasadzovacia, ale skrutkovacia a je k nemu priložená aj kovovácievka, ktorá svojou stavbou umožňuje po stlačení stredového gombíka na hlavnom pretáčacom koliesku spätné previjanie kinofilmu späť do kazety (pretáčanie samotné sa vykonáva malým kolieskom vľavo) – verzia a sa nerozlišovala na brašni.
F VI rovnaký ako model Va, ale väčšinou má sivý polep (hoci sa vyskytujú aj čierne exempláre) a na objektívoch už nemá nasadzovacie obrúčky na filtre, ale bajinety. (Uzávierka Metax – staršie kusy s vrúbkovaným okrajom, novšie s hladkým) Flexkin je rovnaký ako Va aj s cievkou. Zjednodušilo sa pretáčacie koliesko a pamätáčik sa presunul na zadnú stenu (v jeho strede je okienko s automatickým nastavením formátu 60/35). Nápis Flexaret je už len plochý na kovovom štítku a pod ním je nápis Automat.
F VIa – ide o polooficiálne označenie. (Uzávierka Prontor SVS) od bežnej F VI sa odlišuje (okrem uzávierky) len cievkou flexkinu – tá je už jednoduchá, jednodielna plastová.
Doteraz bol ako hľadáčikový objektív vždy Anastigmat 3,0/80 a snímací Belar (od modelu IV).
F Standard zjednodušená verzia F VI (uzávierka Metax). Snímací aj hľadáčikový objektív je Belar. Uzávierka sa naťahuje samostatne páčkou pod objektívom. Odpadlo aj počítadlo snímkov (číslo snímku treba sledovať v okienku na zadnej strane – pozor sú tam dve, jedno (viac v strede) je pre snímky 6×6, druhé pre snímky 6×4,5 (po vložení príslušnej masky). Zároveň nie je možné exponovať na kinofilm. Pod nápisom Flexaret je buď nápis Štandard, alebo prázdne miesto. Polep bol čierny alebo sivý.
F VII posledná vývojová etapa (uzávierka Pentacon-Prestor). Oba objektívy Belar. Prístroj je rovnaký ako VI, ale na pravom boku pribudol gombík na opätovné natiahnutie uzávierky (pre opakovanú expozíciu rovnakého snímku) a nastvovanie prevodu počítadla pre snímky 6×6/24×36 alebo 6×4,5/24×24. Na ľavej strane pribudol gombík pre vypínanie záskokov tzv. trojbodového zaostrovania. Na kryte svetlíka pribudli dva výstupky pre umiestnenie krycích masirek priehľadového hľadáčika pre formáty 6×4,5 a 24×24 (priložené k Flexkinu). Polep výlučne sivý. Flexkin je iný, predošlé modely mali v strede pravej strany vybratie kvôli skrutke v komore, zatiaľ čo VII má okraj hladký a maska flexkinu potlačí prestavovač počítadla, ktoré sa potom samočinne predstavuje po naexponovaní 10. snímku späť na 1 a pridané koliesko vedľa počítadla funguje už len ako pamätáčik. Zároveň obsahuje aj masku pre formát 4,5×6 a menšiu masku do kinofilmového okienka pre formát 24×24.
F VIIa ide o úplne posledný vyrábaný model. (Uzávierka Prontor SVS) Rovnaká ako VII, ale odpadla možnosť viacnásobnej expozície. Stupnica vzdialenosti pod objektívmi má biele pozadie (ostatné mali čierne).
rozpoznání modelů
Čerpal som zo spomínaných knižiek Flexaret v praxi, Fotografujeme se zrcadlovkou Flexaret, brožúr Flexaret (Bratři Bradáčové a Optikotechna; Meopta) a vlastných zberateľských skúseností.
Flexaret VII (7)
Jestli chcete vidět docela pěkné foto toho flexaretu tak je na stránce : http://galerie.fotografovani.cz/foto/jsterba
Web o Flexaretech
Pro zájemce o tyto dodnes zajímavé přístroje jsem vytvořil stránky http://lcevela.jinak.cz/tech/flexaret.html.
web o flexaretech
Vlastním Flexaret II a chtěl bych si jej vyzkoušet. Nevíte, kde se dají sehnat filmy pro tento přístroj? Děkuji
web o flexaretech
Nechci být jedovatý, ale v prodejně foto-kino :-).
Stačí prodavači říct, že chcete film na 6×6, případně do Flexarety – měl by pochopit (jedná se o film s označením 120). Po pravdě řečeno – k vyřešení takovéhoto problému je fakt jednodušší zajít do foto obchodu než ťukat písmenka na web 😉
web o flexaretech
http://www.fomaobchod.cz/
Flexaret – jak určit typ
V prodeji je publikace z edice České fotoaparáty. Jedna publikace se věnuje Flexaretu z Meopty (od Flexaretu II, Flexaret I je popsán v sešitu Bratři Bradáčové a Optikotechna).
Můžete obejdnat na fotobazar@seznam.cz, nebo na http://www.fotoburzapraha.cz, případně od 5. února na Aukru.
Mám typ “V”,
identifikováno dle kožené brašny. Jedná se o originál … mám to po otci, takže záměna se nekonala. Zaráží mě ale, že je na něm kolečko na zpětné přetáčení kinofilmu do kazety, což snad měl mít až model “Va” (při pohledu ze předu směrem na objektiv je kolečko v pravo dole). Dokáže to někdo objasnit?
Díky g.
mám typ “v”,
Tak si sám odpovím. Právě jsem v kartonové krabici našel veškeré příslušenství včetně tištěného návodu a na něm je “Va”. Třeba to někomu pomůže.
g.
mám typ
Ono pri typich V a Va už nebolo na brašni rozlíšené, či išlo o a alebo nie. Typ V mal výlučne uzávierku Prontor SVS a nemal spätné prevíjanie filmu, typ Va mal najčastejšie uzávierku Metax, ale exportná verzia mala aj Prontor SVS a spozná sa podľa spätného prevíjania filmu – na to však mala aj iné čeľuste k prídavnému adaptéru (Flexkin) a kovovú cievku.
Flexareta III a blesk
Měl bych dotaz: Mám Flexareu III a nevím kam zapojit synchr káblík; ví někdo, kde přesně bych měl hledat? Zde je uváděno, že Flexareta III už měla synchronizaci s bleskem.
Předem děkuji.
flexareta iii a blesk
Trojka by měla mít synchornizaci přímo na objektivu, vpravo, při pohledu “po směru jízdy”.
Až pozdější typy měly synchronizační kontakty přímo na těle aparátu vlevo.
Dlužno však podotknou, že konkrétní aparát synchronizaci mít nutně nemusí. Jednak ještě u “dvojky” bylo běžné že se dodávaly se závěrkami bez a s možností synchronizace. Pak také mohl konkrétní přístroj projít opravou, kdy se použila závěrka bez možnosti synchornizace, byť ji původně aparát měl.
flexareta iii a blesk
Flexaret III sa vyrábal s uzávierkami Prontor II, Compur Rapid a tie nemali synchrokontakt, potom sa dodával aj s uzávierkami Prontor S, Prontor SV a Prontor SVS a tie už synchrokontakt mali (bol priamo na uzávierke), Pri uzávierke Metax si nie som istý.
Pri modeloch II a III bol synchrokontakt vlastnosťou uzávierky a bol priamo na nej – jeho umiestnenie záviselo od konkrétnej uzávierky.
Synchrokontakt na tele prístroja bol až na modeloch V, Va, VI, VII, VIIa a Standard.
Kinofilmový hledáček,předsádky 0,5-1m
Vážení uživatelé Flexaretů,vím že moje prosba patří asi spíš do rubriky “bazar”,ale bohužel zde není rubrika “středoformát” nebo tak něco,takže zde si doufám mojí prosby všimne více uživatelů.
Prosím nemáte někdo k prodeji hledáček pro fotografování s Flexaretem na kinofilm a předsádkové čočky 0,5-1m?
Děkuji za příp. nabídky na e-mail!
Krejčiřík
kinofilmový hledáček,předsádky 0,5-1m
Že by tam fakt nebyl středoformát? To jsou mi teda věci…
http://www.paladix.cz/bazar/index.php?btid=20&dsw=t
Článek o Flexaretu
Před chvílí jsem napsal svoje výhrady k článku o flexaretu. Nedalo mi to, vrátil jsem se a chci se opravit: Na obrázku je opravdu Fl. V. V textu se ale mluví o tom, že je u něj možno převinout zpět do kazety. To je možno až u
V a. Ten má ale ještě jeden rýhovaný knoflík na pravé straně z pohledu fotografovaného a ten na obrázku není. Zdraví Kobras.
Flexaret S
Zdravím, dokázal by mi prosím někdo napsat jaký typ máme? Na koženém pouzdru je vyraženo “Flexaret S”. Předem díky za info.
Flexaret S
Podle brašny by to měl být Flexaret Standard, ale brašny se daly docela snadno zaměňovat – můj Flexaret VI měl brašnu od typu V a žádný rozdíl krom nápisu v nich nebyl…
flexaret s
Flexaret “S” neboli Standard
Novější modely Flexaretů III, IV, V a VI byly oproti modelu II nejen mechanicky komplikovanější, ale také citelně dražší. Proto byl souběžně s nimi až do roku 1965 vyráběn model II, který plnil úlohu levnější alternativy. Až v roce 1965 ho ve výrobě vystřídal Flexaret Standard, který vycházel z modelu VI, ale byl tak jako model II bez mechanického počítadla a bez natahování závěrky spřaženého s převíjením filmu. Model Standard jako první v řadě Flexaretů umožňoval použití obdélníkového formátu 6×4,5. Setkáme se u něj výhradně se snímacím objektivem Belar 3,5/80 a závěrkou Metax.
Školní přístroj
Kdysi se mi ve škole podařilo zachrátit Flexaretu. Technické služby tehdy likvidovaly starý nábytek, vysloužilé přístroje a mezi věcmi ke zničení se objevila také Flexareta. I vyměnil jsem ji s pracovníkem TS za 2 piva. Přístroj je nádherný a má jednu zvláštnost. Po otevření šachtice se na její zadní straně objeví vyražený nápis “ŠKOLNÍ PŘÍSTROJ”. Koncem 50. let, kdy se foťáky dodávaly do škol, se zřejmě školská správa bála, že kantoři je ukradnou. Podle sebe soudím Tebe… Jen tak mimochodem, přístroj z r. 1958 dodnes skvěle funguje…
Flexaret
Komplexní informaci o všech typech Flexaretů vyráběných Optikotechnou aMwoptou získáte v edici České fotoaparáty, v tomto případě Flexaret (sešit č. 2 edice), již druhé, doplněné vydání.
flexaret
Oprava: …
a Meoptou…