Focení na koncertech

Každý z nás rád poslouchá nějakou hudbu a určitě by chtěl mít svého hudebního idola i na fotografii. Pojďme se podívat, jak na to.

Focení na koncertech patří k reportážní fotografii a jedná se o poměrně těžkou disciplínu
této odrůdy fotografie. K postřehu, rychlosti a pohotovosti, které potřebujete při reportážní
fotografii všeobecně, vám ještě začne překážet v práci rozdivočelé publikum, živí hráči a ďábelské
a rychle se měnící osvětlení fotografované scény. Nenecháme se tím ale odradit a vyrazíme
na svůj první lov hudebních hvězd.

Do brašny si dáme hodně citlivé filmy. Nebojme se opravdu hodně citlivých. Ač to tak někdy
nevypadá, tak na pódiu světla moc není. Čtyřstovka by měla být nejnižší hranicí, osmistovka
je základem, šesnáctistovka zajišťuje lepší komfort a třitisícedvoustovka je už opravdu
pohodový film. Objektivy bych doporučil od nejširších, co máme, až po kratší teleobjektivy.
Všechna skla by měla mít dobrou světelnost a pokud máte stabilizátor obrazu, máte i trochu
navrch. Se setovým zoomem o světelnosti 4,0 až 5,6 bez stabilizátoru
toho asi moc nenafotíme. Nejsem zastáncem blýskání, ale dnes si blesk vezmeme s sebou,
jelikož by se mohl v některých momentech hodit.

Přípravy máme za sebou a nyní můžeme vyrazit na koncert. Jaký by to měl být? Napoprvé
bych doporučil něco klidnějšího a hlavně něco, co se vám líbí. Dobrá muzika vám velmi
usnadní fotografování a dostane vás do té správné provozní teploty. Čím klidnější koncert,
tím klidnější publikum a i klidnější svícení. V malých klubech a místních scénách se
i snáze domluvíte s pořadateli i vlastními aktéry, budete mít více klidu na svou práci a
budete mít i více prostoru a volnost pohybu, než na renomovaných prknech hudební scény.
Pokud se budete chtít dostat na lepší místa než normální divák, je nutná dohoda s pořadateli
i s kapelou. Někdy to není jednoduché, ale vždy se dojde k nějaké rozumné dohodě. Nikdy
nezapomeňte nabídnout fotografie.

Zaznívají první tóny a vy se můžete dát do práce. Pozor, ve většině případů jste mezi
kapelou a publikem, takže se snažte dodržovat zásadu “dobře vidět, ale nebýt viděn”.
Nejen že byste ostatním kazili požitek z hudby, ale mohli byste se dočkat i vyvedení
ze sálu či na divočejších akcích dojít i k úhoně. Divák, který si zaplatil a nevidí svého
idola, je většinou rozzuřený divák. A to je pro vás špatné.

Problémem číslo jedna pro nás bude stanovit správnou expozici.
Světla na pódiu kmitají

v ďábelském rytmu, jedno protisvětlo střídá druhé a expozimetr se může zbláznit.
Pokuste
se změřit si obličej některého z hráčů při nasvícení reflektorem a tuto expozici si nastavit
v plném manuálu a s menšími korekcemi ji používat při focení.
Je to až neuvěřitelné,
ale pokaždé, když fotím alespoň trochu profesionálně nasvícenou scénu, tak se dostávám
při 1600 ASA a cloně f/4 na časy kolem 1/30s. Expozimetr při matricovém měření pak ve většině případů oznamuje
expozici +/- 1 EV, což je při použití černobílého nebo barevného negativního materiálu v normě. Pokud se odchylka
výrazně liší, zasáhnu do korekcí a snažím se expozici dostat právě do intervalu +1 až -1 EV.
Neberte to jako dogma, ale jako základ pro začátek to můžete klidně použít.

Problém číslo dvě je protisvětlo. Udělejte z tohoto nepřítele svého kamaráda a využijte
ho ke své práci. Kužely světla mohou být pěkným doplňkem a dobře vyjadřují atmosféru
koncertu. Každopádně bychom se ale měli vyvarovat přímého zásahu světla reflektoru
do objektivu, který by nám
asi nejspíš se záběrem nadělal paseku, a proto si pomozte třeba tím, že útočící reflektor schováte
za hlavu hudebníka a máte nejen pokoj, ale i pěknou svatozář kolem muzikanta.

Problém číslo tři jsou neustále překážející věci. Bedny, stojany, mikrofony a odložené
nástroje neustále někde stojí v cestě, někomu vykukují z hlavy či dokonce zakrývají tvář,
kterou se zrovna chystáte vyfotit. Tady se bude velmi hodit váš postřeh a umění předvídat situaci.
Toto vše se kombinuje s problémem číslo čtyři, kterým je rychlost muzikantů. Jen co se vy postavíte
tak, aby vám v záběru nic nepřekáželo, tak muzikant změní pózu a má před hlavou mikrofon
či kolegův nástroj. Tady je každá rada drahá. Opravdu jen váš postřeh a rychlost vám
dopomůžou k dobrému výsledku. Snad alespoň jednu malou nápovědu. Vždy se najde pár úhlů
pohledu, kde je stojanů a mikrofonů méně než jinde. Jen je najít. 🙂

No a snad poslední problém je rozvášněný divák. V nejméně vhodný okamžik do vás strčí,
rozdivočelou pravicí vám vrazí váš vlastní foťák do obličeje, vylije na vás pivo či dokonce
na vás skočí z pódia. Předpokládám ovšem, že když jste se vydali na tuto cestu, tak jste
alespoň trošku zkušený divák, víte co vás čeká a těmto situacím dokážete předcházet (a v případě střetu se s tím i vyrovnáte a budete dál pokračovat v práci).

Nakonec ještě něco k tomu blesku, který jsem doporučil přibalit do brašny. Při komornějších
koncertech bych ho nedoporučoval používat vůbec, jelikož by rušil nejen vlastní fotografii,
ale i posluchače a hudebníky. Při divočejších koncertech s prudkým osvětlením se blesk
může hodit a jeho používání nebude nikomu vadit. Pokud nechceme, aby fotografie vypadaly
nepřirozeně, musíme blesk používat velice citlivě a pouze na dosvětlení scény. Ve většině
případů musí převažovat přirozené osvětlení scény, které vám zaručí i přirozeně vypadající
fotografie. Docela se mi osvědčil vestavěný blesk mého Canonu, který neoplývá velkým
výkonem a nenadělá velkou paseku v záběru.

Vzhledem k tomu, že se spíše věnuji fotografii černobílé, požádal jsem jednoho svého kolegu
fotografa, jehož barevné fotografie se často vyskytují v TopTen na titulní straně galerie
na FotoPrůvodci, na stránkách všech českých fotografických časopisů a dobývají i soutěže až za velkou louží, aby nám prozradil něco ze svého kulinářského umění. Stanislav Kaczor, alias Bundes, byl ochoten a nechal mě nahlédnout pod jeho pokličku, kterou nyní
poodhaluji i pro vás.

I když Arnošt v úvodníku nyní rozšiřuje myšlenku o focení bez fotoaparátu, nedá mi to a zeptám se tě: čím svoje fotky děláš?
Technické záznamy moc nepěstuji, ale tohle si ještě pamatuji. Používám fotoaparát Canon 50E a na koncertech ve většině případů objektiv EF 28-135mm f/3,5-5,6 USM IS. Z filmů se mi nejvíce osvědčil negativ Fuji X-tra 400, který má oproti citlivějším opravdu minimální zrno, disponuje dostatečnou expoziční pružností, zvládá docela dobře velké kontrasty a umí si poradit s barevnými světly.

Koukal jsem, že dost často blýskáš. Jak pracuješ s bleskem, abys nesmazal barevnou atmosféru koncertu?
Blýskám nebo lépe řečeno pouze doblýskávám vestavěným bleskem, se synchronizací na druhou lamelu. Většinou koriguji blesk do mínusu – podle množství světla na jevišti a podle toho, jak moc chci zachovat původní barevnou atmosféru. Vestavěný blesk používám, protože nemám velký systémový, nicméně když jsem to zkoušel poprvé, byl jsem příjemně překvapený. Jen je třeba při použití uvedeného objektivu dávat pozor na stín od objektivu při kratším ohnisku a na červené oči, pokud jsou otevřené a nesvítí do nich zrovna nějaký reflektor.

Jak vlastně celou scénu proměřuješ a jak určuješ expozici?
Expozici ponechávám na matricovém měření, ale většinou dávám taky korekci do mínusu – podle toho kolik je protisvětla a podobně. Ono by se o tom dalo hodně teoretizovat, ale v praxi je to pak stejně všechno jinak. Světlo se zběsile mění, všechno bliká, zhasíná, rozsvěcuje se, … , takže psát, že když je moc protisvětla, tak korekci nepoužívat nebo jít případně do plusu, nebo o tom že korekce matricového měření není to pravé ořechové, je v tom světelném kolotoči na houby, protože to by pak člověk nic nevyfotil. :-))) Jinak mám většinou v expozičním režimu preference clony maximálně odcloněno a časy se pro citlivost 400 ASA pohybují od 1/8s do 1/45s. Tady samozřejmě dost výrazně pomáhá stabilizátor, díky kterému ani čas 1/8s není velkým problémem.

Takže jestli tomu dobře rozumím, tak blesk i expozici koriguješ do mínusu?
Přesně tak. Blesk mám nastavený většinou na -1 až -2 EV a totéž mám nastavené u expozice. Takhle mi z toho vylézá největší množství dobře naexponovaných věcí, se zachováním barevné atmosféry, s případným zachycením pohybu a jeho zmrazením doblýsknutím – samozřejmě pokud se muzikant hýbá. Bez korekcí jsou světla většinou přepálená.

Máš ještě nějakou fintu, kterou bys nám na závěr prozradil?
Kromě technické stránky mi samozřejmě přijdou při focení koncertu důležité
i další věci – jak moc se mi líbí hudba, sžití se s atmosférou na pódiu i pod pódiem. Bližší povědomí o kapele, interpretovi, taky není rozhodně na škodu. Nakonec, nejlepší finta je fotit to, co tě baví a ne to, co musíš, což si jako amatér můžu dovolit. 🙂 Já jsem jinak spíše na ty krajinky, ale protože hudba je vedle focení dalším mým velkým koníčkem, většinou mi to nedá nepřibalit na koncert i fotovýbavu …

Díky a přeji mnoho dalších pěkných záběrů.

Jak je z výše uvedeného vidět, dá se dospět ke slušným výsledkům rozdílnou cestou. Opět se zde potvrzuje, že je
třeba při fotografování přemýšlet a hlavně si najít tu svojí vlastní cestu, byť inspirovanou třeba tímto článkem.