Fotograf Zdeněk Tichý žije!

… přestože jeho černobílý soubor nese název „In memoriam“.

Zdeněk Tichý: IN MEMORIAM
Galerie G2, Planá nad Lužnicí, 22. 5. – 15. 7. 2009

Planá nad Lužnicí a místní Galerie G2 jsou již řadu let tradičním místem pro pravidelné výstavy nejlepších absolventů Školy kreativní fotografie v Praze. Tentokrát se zde svým nejvyzrálejším fotografickým cyklem „In memoriam“, představuje jeden z nejvýraznějších absolventů této školy – Zdeněk Tichý.

Na úvod je třeba připomenout, že Zdeněk Tichý se již dnes řadí mezi nejúspěšnější autory současné fotoamatérské scény u nás. Dokládá to i velké množství nejrůznějších ocenění získaných v soutěžích jako je Praha fotografická, Národní soutěž amatérské fotografie či pražský Fotomaratón. Fotografické aktivity Tichého směřují ale rovněž do oblasti užité fotografie. Realizuje řadu knižních ilustrací (knihy Jana Pelce – „Šmírák“, „… a bude hůř“ či společný titul s Jiřím Koflákem – „Do důchodu zbývá 1/360 otočky kvítečku“), spolupracuje s nakladatelstvím Maťa (koncerty, festivaly apod.), dále s Akademií věd (udílení vědeckých cen apod.) či se věnuje fotografování „Scénických rozhovorů“ se známými osobnostmi ve Švandově divadle (S. Vega, J. Menzel, M. Kubišová a jiní). V současnosti je Tichý členem fotografické skupiny X-pozice shromážděné kolem serveru Paladix.cz.

Vernisáž výstavy proběhla za účasti některých významných osobností města v čele se starostou Plané Jiřím Šimánkem i charismatickou postavou české fotografie a členem táborské skupiny Ekran, Jaroslavem Novotným. O úvodní slovo se podělili galerista a kurátor G2, Pavel Talich, s vedoucím lektorem a majitelem Školy kreativní fotografie v Praze, Miroslavem Němečkem.

Samotná výstava s názvem „In memoriam“ představuje veřejnosti autorův poslední větší projekt, který v poněkud bizarní i humorné nadsázce konfrontuje pietní prostor a tradiční, povětšinou religiózní motivy olšanských hřbitovů, s jejich nejbližším „světským“ okolím. Autor sám o této práci říká: „Snažím se zachytit paradoxy, které vznikají z porovnání klidu a jisté důstojnosti tohoto místa a hektického shonu na druhé straně zdi. Tyto rozdíly nejsou patrné pouze při pohledu přes zeď, ale i na místě samém, kam vnější svět proniká. Hřbitov pro mne osobně není příliš příjemné místo, ale tyto vztahy mezi “tady” a “tam venku” mi umožňují využít toho, co mám ve fotografii nejraději – humor.“

A zde je myslím na místě ocenit, že Tichého vizuální paradoxy tentokrát nezůstaly jen na povrchu, u prvoplánově humorné nebo jen líbivé obrazové formy. Jednotlivé snímky mají svou myšlenkovou hloubku, často pracují s nadsázkou, ironií, černým humorem a využívají pro svá sdělení i účinků významových kontrastů či vizuálních metafor. Vnitřní rozmanitost a obsahová víceznačnost díla je zde fascinujícím prostorem vybízející k zastavení a interpretaci snad každého vnímavého diváka. Projekt „In memoriam“ je současně i takovým malým zjevením v době, kdy mezi fotoamatéry i v odborných fotografických časopisech bují stereotypní momentky typu „poezie všedního dne“ či formální kompozice oslavující krásu přírody a její malebnost. Sám Tichý se ve své dřívější volné tvorbě také nevyhnul nástrahám žánrové fotografie i laciným obrazovým „vtípkům“, vyplývajícím do značné míry z výběru nepříliš sytých „reportážních“ témat, zpracovávaných spíš fragmentárně prostřednictvím jednoho či několika málo záběrů. Ani těmto pracím rozhodně nechybí humor a obrazová kvalita, formující hloubka autorova vhledu však ano. A tak věřme, že výborný cyklus „In memoriam“, který měl svou výstavní premiéru v Praze ve Fotogalerii Juliska již v prosinci minulého roku, se stane nejen důležitým mezníkem v Tichého další inspirativní tvorbě, ale přispěje i k větší odvaze mnohých dnešních fotoamatérů jít za tématy, která k ponoru do takové hloubky vybízí.