Fotografování Měsíce se dvěma konvertory

V Thajsku jsem si čekání na zvířata několikrát zkrátil zcela laickým pokusem fotografovat Měsíc s pomocí dvou konvertorů. Jak to dopadlo?

Když jsme hned na počátku naší cesty v národním parku Pang Sida čekali na vyhlídce na podvečerní světlo, využil jsem tento čas k pokusům o fotografování Měsíce. Byl to náhlý nápad, impulz zkusit extrémní kombinaci dvou telekonvertorů s 300mm objektivem. Při použití zrcadlovky Nikon D90 s APS-C čipem odpovídá tato kombinace 1050 mm na plnoformátovém snímači.

Ohnisková vzdálenost

Protože jsem se fotografování vesmírných těles nikdy cíleně nevěnoval a měl jsem o něm jen velmi lehké povědomí, postupoval jsem jednoduše metodou pokus omyl. I proto pro mě bylo docela překvapením, jak je Měsíc na fotografii i přes toto enormní ohnisko malý – zabírá jenom asi 8 % plochy. Do kratší strany snímku by se vešel více než 2,5× a do té delší dokonce více než 3,5×. Pokud tedy bude vaším záměrem vyplnit Měsícem celý snímek, sežeňte si objektiv s minimálně dvojnásobným ohniskem, a nebo počítejte ořezem, pro nějž bude potřebovat co nejvíce megapixelů (v mnou použité konfiguraci Měsíc vyplní snímek až při ořezu na pouhých 2,5 megapixelů z původních 12!). Tyto údaje berte jako orientační – Měsíc a Země se totiž vzdalují a zase přibližují a optická velikost Měsíce na obloze se tak mění asi o 14 %.

I přes metrové ohnisko nezabírá Měsíc ve snímku zrovna velkou plochu. Ohnisko 700 mm (ekv. 1050 mm na fullframe), clona 10, čas 1/125 s, ISO 400, korekce expozice 0 EV, korekce expozice při zpracování RAWu -0,8 EV

Ostrost a expozice

Při fotografování Měsíce je určitě základem ostrost snímku – u tohoto tématu se těžko budete tvářit, že neostrostí zachycujete dynamiku pohybu. Začít je třeba u objektivu – pokud bude kreslit průměrně, telekonvertory ho skoro jistě zabijí definitivně. I s dobrým objektivem se mi osvědčilo vhodné zaclonit, kresba se o něco zlepší. Dále je třeba zajistit stabilitu fotoaparátu. Extrémní ohnisko je samozřejmě náchylné na roztřesení a i když se Měsíc nefotí příliš dlouhými časy, nevhodný stativ přesto může ostrost zničit. Kromě samotných nohou věnujte pozornost i hlavě – fotoaparát budete pravděpodobně uchycovat v neobvyklém úhlu směrem vzhůru k nebi a to každá hlava neustojí. Poslední, ale neméně důležité, je správné zaostření. Automatické ostření by se teoreticky mělo Měsíce chytit, ale mně se výrazně lépe osvědčilo ruční ostření přes živý náhled – pravda, v Thajsku trpěly oba mé fotoaparáty frontfocusem, který se projevoval i při ostření na nekonečno.

Pokud máte vše z předchozího odstavce splněno, ještě pořád může fotku zhatit několik faktorů, mezi něž patří chvění vzduchu (určitě nezkoušejte fotit z okna bytu, rozdíl teplot uvnitř a venku to znemožňuje), opar nebo jemné mraky, které možná okem neuvidíte, a nebo příliš dlouhý expoziční čas – záleží na ohnisku, ale počítejte s tím, že se Měsíc pohybuje poměrně rychle a tomu musí odpovídat i expoziční čas, aby nedošlo k pohybovému rozmazání. S výpočtem vhodném času podle ohniska vás nejspíš pomohou astronomické weby (1, 2) a programy a nebo prostě experimentujte jako já. Obecně platí, že se používají kratší expozice, než byste možná pro noční fotografii odhadovali – podle citlivosti ISO a clony třeba i 1/200 s.

Fáze Měsíce

Výběr vhodné fáze je vyloženě na vás a vašem fotografickém záměru, počítejte ale s tím, že při úplňku bude Měsíc působit poměrně ploše a tak trochu nezajímavě. Naopak, pokud je část Měsíce zastíněná, na přechodu světla a stínu pěkně vynikne plastičnost povrchu a budou tak pěkně vidět i atraktivní hory a krátery. Samostatnou kapitolou jsou pak zatmění, případně konstelace s jinými nebeskými tělesy.

Schéma měsíčních fází (zdroj: Wikimedia Commons, autor: Nethac DIU, licence: CC BY-SA 3.0)

Zpracování fotografií

Relativně šílená sestava se dvěma konvertory určitě nepatří k tomu nejostřejšímu, co si můžete pořídit, proto bylo třeba fotkám trochu pomoct středně silným doostřením. Kresbu samotného Měsíce jsem v Aperture zvýrazňoval pomocí funkce Definition zvyšující lokální kontrast (v Lightroomu nebo ACR by měla podobně posloužit Clarity a pravděpodobně by se dal použít i klasický filtr unsharp mask s velkým poloměrem). Použil jsem poměrně vysoké hodnoty, což vedlo ke vzniku velmi výrazného „halo“ efektu, pokud nebe v pozadí nebylo úplně černé. V takových případech je třeba efekt aplikovat pouze na plochu Měsíce, což jde v Aperture snadno pomocí štětce lokálních úprav.

Ostatní úpravy jsou víceméně subjektivní – expozicí jsem dolaďoval světlost Měsíce a křivkami nebo úrovněmi jas nebe. Vyvážením bílé určíte barevnost Měsíce, kdy osobně pro denní snímky preferuji neutrální barevnost, u nočních snímků zachovávám posun do žluté, což odpovídá obvyklému vnímání Měsíce.

Přímo z fotoaparátu dostanete spíše polotovar, který je třeba dotvořit.

Závěrem

Mé nesmělé astrofotografické pokusy mě přesvědčily, že se občas vyplatí experimentovat. Osobně jsem totiž vůbec nečekal, že při použití dvou konvertorů vznikne použitelná fotografie (tím spíš, při focení zvířat jsou pro mě jen málokdy akceptovatelné snímky i s jediným konvertorem). Při precizním zaostření a vhodném zpracování jsou ale fotografie nakonec technicky poměrně slušně použitelné.

Docela jinou otázkou je samotný námět – Měsíc určitě stojí za pozornost, ale je pravda, že fotografií, jaké jsou v tomto článku, už vznikly tisíce a tisíce. Dalším stupněm je tedy pokusit se najít zajímavé kompozice Měsíce v krajině, s letícími ptáky či letadly, a nebo se zaměřit na neobvyklé astronomické jevy a konstelace. Na to už samozřejmě nahodilé fotografování, jako bylo to moje, nestačí. Ale kdo ví, teď když vím, že to jde, třeba zkusím něco nového zase příště.

Použitá technika

Fotografoval jsem Nikonem D90 s objektivem Nikkor 300/2,8 a telekonvertory Kenko DG PRO 300 1,4× a Nikon TC–17E II. Sestavu podpíral stativ Gitzo GT3541LS s kulovou hlavou Benro J–2 a stativovou destičkou Benro PU70. Stativ používám bez středového sloupku a při tomto focení jsem nevysouval poslední segment nohou.

Finální fotografie

V úplňku působí Měsíc na fotografii poměrně ploše, ale zato vidíme většinu povrchu, kterou lze pozorovat, aniž bychom se museli vydat do vesmíru. Na fotografii je patrné mírně nepřesné zaostření. Ohnisko 700 mm (ekv. 1050 mm na fullframe), clona 10, čas 1/125 s, ISO 400, korekce expozice 0 EV, korekce expozice při zpracování RAWu -0,8 EV

Ve fázích dorůstání nebo couvání je povrch Měsíce díky směru nasvícení pěkně plastický Ohnisko 700 mm (ekv. 1050 mm na fullframe), clona 11, čas 1/200 s, ISO 400, korekce expozice 0 EV, korekce expozice při zpracování RAWu +0,8 EV

Měsíc se dá fotografovat i ve dne – typická je pak modrá obloha a bílé zabarvení, zatímco v noci spíše očekáváme žluté zabarvení Ohnisko 500 mm (ekv. 750 mm na fullframe – pouze konvertor TC17E-II), clona 8, čas 1/400 s, ISO 400, korekce expozice 0 EV, korekce expozice při zpracování RAWu -0,4 EV