Fotografování z modelu letadla

Něco málo o využití rádiem řízených létajících modelů pro potřeby fotografování.

Úvodem

Focení ze vzduchu byl v mém případě po dlouhou dobu poměrně nepochopitelný rest. Fotografii se věnuji na určité úrovni už minimálně dvacet let. Zrovna tak minimálně 20 let aktivně létám s RC modely letadel, došel jsem až k soutěžení na mezinárodní úrovni a bez obav si mohu dovolit označit své znalosti v tomto oboru za výborné. Ale z nějakého záhadného důvodu jsem se nesmírně dlouho nepřiměl k tomu, abych tyto záliby spojil a zkusil se systematičtěji věnovat focení z modelu letadla…

Hlavou mi to vrtalo opravdu dlouho, ale zlom nastal teprve na začátku roku 2013, kdy jsem se rozhodl do této problematiky ponořit důkladněji, v tomto článku jsem se pokusil sepsat některé postřehy, které by mohly být zajímavé i pro čtenáře Paladixu. Hned na úvod však chci varovat – problematika foto (video) přístroje na modelu letadla by spolehlivě stačila na knihu, článek je skutečně jen prvotním seznámením s problematikou. A druhé upozornění – v článku se budu zabývat výhradně problematikou pořizování fotografií, video ponechám zcela stranou. Toto upozornění je poměrně podstatné – požadavky na pořízení kvalitní fotografie se od videa liší v některých bodech opravdu hodně!

Požadavky na kvalitu

Při každém projektu neuškodí si nejprve nadefinovat, čeho chceme dosáhnout a k tomuto cíli pak zaměřit úsilí. V případě focení z modelu letadla se tím rozumí především rozhodnutí o tom, jaký typ fotopřístroje chceme použít. Postačí nám jednoduchý kompakt (či dokonce minikamera ve stylu GoPro Hero) anebo chceme použít něco lepšího? A pokud něco lepšího, postačí kompaktnější přístroj anebo dojde na větší DSLR (v extrému dokonce fullframe)?

V tomto bodě jsem se rozhodl zaměřit na focení s využitím “bezzrcadlovky” Sony NEX s tím, že pro první testy použiji levný kompaktní fotopřístroj. Připadalo mi, že nárůst kvality při použití většího čipu je opravdu patrný, na druhé straně je ale ještě velikost a hmotnost přijatelná. Cena mi přišla ještě snesitelná – destrukce přístroje by mne sice nepotěšila, ale dá se ještě vydržet, na rozdíl od případu, že bych rozsekal například EOS 5D mark II s L sklem… Rovnou mohu říci, že toto rozhodnutí se mi jeví jako správné i po získání řady praktických zkušeností, jiná věc je, že typ přístroje se nakonec trochu změnil, ale o tom až později.

Copter či letadlo?

Zásadní otázka je, z jakého létajícího stroje se budou snímky pořizovat, konkrétně jde o volbu mezi letadlem a vrtulníkem (pro focení se obvykle používají nepoužívají klasické vrtulníky, ale řešení s více vrtulemi, tzv. multicoptery či krátce coptery). Sám jsem vyzkoušel obě varianty, nejprve model letadla, což bylo logické s ohledem na to, že v oboru letadel se mohu označit za “vrcholového sportovce” a tak jsem se nemusel učit nic nového, později mi to ale nedalo a ponořil jsem se i do problematiky multicopterů.
Posouzení těchto variant není až tak jednoduché. Na první pohled se bude zdát copter vhodnější, zejména díky možnosti zastavení ve vzduchu na místě a možnosti startu a přistání na malém prostoru, realita je ale jako obvykle trochu složitější. Ano, focení z copteru má řadu výhod, jenže také problémů. Začíná to od daleko složitějšího řešení vibrací – u letadla pro focení absolutně bez problému, u copteru ale dá řešení práci. Dále je daleko kritičtější spolehlivost – když se u modelu letadla zastaví motor, tak prostě přistanete klouzavým letem, když se to stane u copteru, tak budete sbírat trosky. Dále jste u copteru naprosto závislí na řídící elektronice, bez jednotky s řadou gyroskopů prostě neletí. Když vše funguje dobře, tak to naopak pilotáž zjednoduší, ale jste na tom zkrátka naprosto závislí a bohužel praxe potvrzuje, že se různá selhání dějí. A dalších argumentů pro či proti některému řešení je celá řada.
Mnou použité modely budu v dalších odstavcích popisovat více dopodrobna, velmi stručně bych nicméně problematiku shrnul takto: focení z copteru je v mnoha ohledech výhodnější, počítejte ale s tím, že za řešení copteru, které bude spolehlivě vozit přístroj velikosti NEXu zaplatíte několikanásobně více peněz, než za letadlo schopné téhož.

První praktické zkušenosti – letadlo Hobbyking EPP-FPV

Konec úvodu a pojďme k praxi. Začínal jsem s letadlem a nehodlal jsem si komplikovat život, proto jsem z holandského skladu velkého čínského prodejce modelářských věcí HobbyKing zakoupil model EPP-FPV. Je to mimořádně hnusná obluda z polypropylénu (představte si jako nezničitelnou variantu pěnového polystyrénu), výhodou ale je, že model je dostatečně velký a od začátku se počítá s focením. V originále je sice prioritou využití pro létání FPV (First Person View – v podstatě jde o létání z pohledu pilota modelu pomocí videopřenosu), ale úprava pro větší fotoaparát nebyla složitá. Vyrobil jsem držák z překližky, nejprve na menší kompakt Canon A810, poté na Sony NEX. Viz fotografie, vypadá to sice primitivně, ale za letu nebyl nejmenší problém, dokonce jsem pro zajímavost zkusil s NEXem i výkrut a fotoaparát se ani nehne. Spoušť je ovládána mechanicky “mačkáním” pomocí servomechanismu – původně jsem to pokládal za nouzové řešení proto, že použité přístroje nemají elektronickou spoušť, praxe ale ukázala, že toto primitivní řešení je v mnoha ohledech nejlepší a používám ho i nadále. Jinak na modelu není nic neobvyklého, letové vlastnosti jsou z mého pohledu naprosto bezproblémové (začátečník by ale v některých momentech problém mít mohl). S ohledem na dobré vlastnosti postupovaly testy velmi rychle – pár startů s A810 a šlo se na NEX. Už v této první fázi, kdy se fotilo naslepo, začaly vznikat první zajímavé fotografie, brzy však přibyla i kamera s videovysílačem v pásmu 5,8GHz, která přenáší na zem obraz a slouží jako “hledáček”, což výsledky dále zlepšilo. Není co dodat, projekt EPP-FPV byl naprostý úspěch a dá se říci, že jsem byl pro focení ze vzduchu “chycen” 🙂

Osazení fototechniky na EPP-FPV	EPP-FPV za letu, ještě s kompaktem

Přechod na coptery

Při rozhodnutí, že se pustím do této oblasti focení, jsem původně počítal s použitím modelu letadla. Experimentům s coptery jsem se v podstatě bránil – letadla zvládám téměř dokonale, naproti tomu o copterech jsem nevěděl téměř nic. Obával jsem se množství vynaloženého času a peněz – v tom jsem se tedy nemýlil. 🙂

Nicméně nakonec mi to nedalo a rozhodl jsem se, že to zkusím. První pokus skončil okamžitou totální destrukcí a jen mě utvrdil v názoru, že to nebyl nejlepší nápad. Nicméně mi to nedalo a brzy vznikl druhý kousek, který už létat začal – sice s řadou ran a poškození, ale bylo jasné, že to půjde. Třetí exemplář (podotýkám, že s využitím většiny dílů z druhého, nové náklady byly celkem nízké) už vypadal velmi slibně a od něj již vedla přímá cesta k exempláři použitelnému na focení. Tento kus ostatně pořád mám a používám na různé experimenty.

Ale pojďme již k exemplářům reálně užívaným na focení. Jako první můj skutečně fungující model tohoto typu vznikl quadcopter (4 vrtule), řešený jako určitý klon celosvětově populárního modelu TBS Discovery. A tady jsem byl opět lapen a létání (a zároveň technické experimentování) v této oblasti mě začalo mimořádně bavit. Tento malý skladný model létá naprosto perfektně a je s ním spousta legrace. Z hlediska focení to již bylo slabší – model je navržen pro outdoor kameru GoPro Hero a fotopřístroje na něj příliš nesedí, nicméně nějaké lety nejprve s kompaktem a později i bezzrcadlovkou Nikon 1 J1 jsem absolvoval. Pomocí zmíněného Nikonu vznikly mé první slušné fotky z copteru, které dokazovaly, že to půjde. Nicméně je patrné, že tomuto modelu bude lépe slušet GoPro, s čímž v dohledné době také počítám, na focení to ideální není a třeba Sony NEX by asi neunesl.

Proto jsem se odhodlal k stavbě mého zatím posledního projektu – hexacopteru (6 vrtulí), založeného na klasickém modelu SM550 V2. Po jistých peripetiích jsem model uvedl do plně letuschopného stavu – je osazen spoustou elektroniky počínaje řídící jednotkou s GPS přes slušný videopřenos a konče třeba telemetrií, která přenáší kompletní stav letu na tablet Google Nexus 7. Model je opatřen vyšším podvozkem, pod kterým je zavěšen držák s fotopřístrojem, v tomto případě jde obvykle o výše zmíněný Nikon 1 J1 s objektivem 10mm (27mm EQ). Ceně 4990 korun ve výprodeji tohoto staršího typu prostě nešlo odolat a rozměry jsou velmi příjemné, bonusem je navíc velmi slušná kvalita videa. S tímto hexacopterem jsem začal realizovat některé zajímavé projekty například na Třeboňsku, výhodou proti letadlu je hlavně možnost startu a přistání na menší ploše, což jsem již využil prakticky například při focení u hráze rybníku Rožmberk.

V tuto chvíli snad mohu označit vlastní copter za odladěný, funkční je i uchycení fotopřístroje pomocí stabilizovaného gimbalu. Pro fotografii to sice není tak kritické jako pro natáčení videa, ale když jsem tomu věnoval tolik času, tak není důvod nenasadit lepší řešení.

Quadcopter s kompaktem Panasonic	Hexacopter osazený Nikonem 1 J1

Výsledky focení

Snímky ze vzduchu samozřejmě zapůsobí svou menší okoukaností. To má přirozeně i své nevýhody – je tu riziko vzniku okoukanosti a lacinosti podobně jako třeba u rybího oka, nicméně při rozumném využití se není čeho bát. Například lze doplnit “vzdušným pohledem” klasické fotografie atd. Při posuzování snímků mě ve srovnání s “pozemními” v první řadě zaujal nárůst významu linií v obraze. U běžné fotografie je to kompoziční prvek sice běžně užívaný, ale zdaleka ne vždy, při focení ze vzduchu je ale fotografie bez nějaké dominující linie spíše výjimkou. Obvykle se uplatní silnice, pravidelná orba, řady stromů – je s tím třeba počítat. Častější jsou problémy s perspektivou a zkreslením – na “free transform” funkce Photoshopu dojde velmi často, přesto se ale občas nějaký snímek použít nedá. Do ukázek jsem záměrně dal některé snímky, které s tímto mají určitý problém. U copteru lze problém v některých případech řešit použitím výše zmíněného stabilizovaného gimbalu, ale ani to není na 100%, u letadla pak tento problém bude asi obecný.

Po stránce obsluhy přístroje se toho moc nevymyslí, optimální je režim priority času s přednastaveným časem kolem 1/1000s v kombinaci s Auto ISO, přístroj už si to nějak přebere. Při focení do RAW jsem měl snímků, u kterých byl problém v nevhodné expozici, jen naprosté minimum, tohle skutečně problém není.

Docela mě překvapilo, že při focení z copteru lze občas využít i režim panorama a složit výsledek z více snímků po otočení copteru. Příklad ze dvou snímků připojuji, po dalším doladění programu stabilizace copteru a některých dalších vylepšeních pokládám za možné zvládnout i 360° panorama, což je velmi lákavé. Takové panorama Rožmberka focené z prostředku rybníku by mělo něco do sebe. 🙂

Obecně ale přirozeně i v tomto oboru záleží na nápadech fotografa a přirozeně na světle – prostoru k experimentům je spousta, abych zrealizoval jen část toho, co mě dosud napadlo, tak mám na dlouho o zábavu postaráno…

Vesnice Mláka – Třeboňsko	Silnice s mostem přes Zlatou stoku

Rybník Rožmberk	Hráz mezi Kaňovem a Rožmberkem – panorama

Co říci závěrem?

V první řadě je asi všem jasné, že by článek mohl dlouze pokračovat. Třeba jen problematika legislativy by klidně zabrala články dva. 🙂 Na druhé straně si ale říkám, že jsme na serveru o fotografii, ne o modelech, a proto jsem chtěl spíše ukázat oblast focení, o které se tu zřejmě ještě nepsalo. Záleží ale i na reakcích, v případě, že by problematika vzbudila velký zájem, tak napsání dalšího dílu článku nestojí nic v cestě.

Sám za sebe mohu říct, že vynaloženého času na tyto pokusy ani v nejmenším nelituji. Spíše naopak – v hlavě mi začal vrtat červíček, zda by opravdu bylo až tak drsné na větší copter pověsit i fullframe DSLR. 🙂 Ale uvidíme…