Fotografování a mráz

Přichází zima a s ní mráz, který fotografické technice ani její obsluze nijak zvlášť nepřeje. Co dělat nebo co naopak nedělat, abychom i v mrazu mohli bez potíží fotografovat – o tom je tento článek…

Teploty pod nulou nebo těsně kolem ní přinášejí řadu různých záludností, s nimiž se musíme vyrovnávat. Vždy v zimním období chodí do naší poradny dotazy, které se ptají víceméně stále na totéž: Můžu fotit digitálem v mrazu?, Jak dlouho mi vydrží baterky? nebo třeba Jak a v čem přenášet přístroj při zimním fotografování?. Motivací vzniku tohoto článku je shrnout všechny odpovědi na výše uvedený typ otázek. Předem upozorňuji, že to není žádný stoprocentně platný návod, ale spíše jakýsi osobní kompilát názorů a postřehů, vzniklý za relativně dlouhou praxi autora. Mně se všechny dále uvedené věci osvědčily, ale nikde není řečeno, že musejí být jediné správné a že je musíte dodržovat – jsou to ostatně vaše přístroje a potažmo i vaše zdraví, když už mluvíme o té zimě.

Co vlastně při fotografování v zimě (resp. mrazu) hrozí?

• kondenzace vlhkosti uvnitř objektivů a aparátů (při prudké změně teplot)
• dočasný či trvalý kolaps elektroniky (zkrat v důsledku kondenzované vlhkosti)
• zatuhnutí maziva v mechanických částech přístrojů
• velmi rychlé vybíjení baterií (respektivě velmi malá kapacita)
• kolaps paměťových médií a dočasná či trvalá ztráta dat
• nefunkční či nečitelné displeje (LCD)
• zkřehnutí a rozlámání filmu či “jen” jeho perforace
• snížení mechanické odolnosti techniky (např. zkřehnutí a popraskání plastových částí)
• onemocnění fotografa…

Při jisté přípravě, dodržování mrazově-provozních pravidel a při použití alespoň průměrně kvalitní techniky nic z výše uvedeného nemusí nastat a můžete se pak doma v teple radovat z pěkných zimních snímků.

Asi jste už narazili v manuálu svého přístroje (zejména se to uvádí u přístrojů digitálních) na zmínku o provozní teplotě – zpravidla se pohybuje v rozmezí 0° – 40°C. Provozní teplotou je míněno rozmezí, v němž přístroj funguje bez problémů a nehrozí jeho poškození. Lze tedy s digitálem fotografovat v mrazu, i když podle návodu to možné není? Odpověď zní ANO, ale je třeba dávat pozor na to, aby se mu nic nestalo při návratu z mrazu do tepla. Zařídit se to dá docela snadno, jen to chce nebýt líný a myslet alespoň trochu dopředu

Kondenzace vlhkosti

Kondenzace vlhkosti na fototechnice je nejčastějším zimním problémem. Přitom té se dá zabránit asi nejsnáze – často na to však fotografové nemyslí, zapomenou nebo tento problém rovnou ignorují. Základem je dobrý transport přístroje s příslušenstvím a také trpělivost. Nejhorší nápad, který můžete dostat, je okamžitě po příchodu z mrazivého dne domů vybalit fotoaparát a podívat se, co jsem vyfotografoval. Musí se na to jít jinak. Především je nutné techniku uchránit od prudkých změn teplot. Jak na to?

Přístroj je třeba nosit v brašně, která co nejvíce odolává teplotám i průniku vlhkosti – není to otázka značky, ale konkrétního typu – existují dobré neznačkové brašny stejně jako naprosto nevyhovující brašny značkové (nejhorší jsou ty, které nejsou vybaveny zipy a mají jen přehrnovací a navíc nedostatečně přesahující víko: do takových nejen že prší, ale volně do nich a z nich proniká prach i vzdušná vlhkost; teplotní odolnost je u nich spíše teoretická). I při použití takové brašny však vydržte a přístroj vyjměte doma až po delším čase, nejméně po 45 minutách.

Fotoaparát venku vyjmeme jen na dobu nezbytně nutnou pro pořízení snímku – nejen že ho tak alespoň částečně chráníme před mrazem, ale také nepromrzne takříkajíc až na kost a pak se neorosí, sotva na něj sáhneme teplýma rukama; u filmových přístrojů je to dobré ještě z dalšího důvodu: film je dost blízko u zadní stěny přístroje a tím, jak na promrzlý přístroj při pořizování snímku saháme a dýcháme na něj, se může film orosit, nebo nepravidelně ohřát a snímky jsou pak nepoužitelné. Je to sice extrémní případ, někomu se jistě bude zdát přehnaný, ale věřte tomu, že takové věci se dějí. Po pořízení snímku přístroj vrátíme do brašny a ruce do rukavic – fotografovat s totálně promrzlýma rukama je věc takřka nemožná, o nastavování různých funkcí ani nemluvě.

Traduje se také jedna věc, která ovšem v praxi způsobuje velké problémy, a proto bych ji výrazně nedoporučoval – jde o nošení přístroje pod bundou či kabátem. Často to někteří lidé radí, ale pravda je taková, že právě tímto způsobem vystavujeme techniku prudkým změnám teplot a přímo tak podporujeme vznik kondenzované vlhkosti. Je-li např. -20°C, pak rozdíl mezi prostředím venku a pod oblečením dosahuje několika desítek stupňů, a to ani nemluvím o tom, že vlhkost pod svrchní vrstvou oblečení bude také několikanásobně vyšší než venku. Takže tato „rada“ je spíše škodlivá.

Jak při návratu domů? Jak již bylo řečeno, nikdy neotvírejte brašnu ihned po návratu dovnitř. Na studeném těle přístroje – a co je horší, tak i uvnitř – by se kondenzovala vzdušná vlhkost, která je zpravidla tím větší, čím vyšší je teplota vzduchu; v silném mrazu je naopak vzdušná vlhkost takřka nulová. Netrpělivci by si ještě venku, před návratem domů, měli z přístroje vyndat paměťovou kartu nebo film – ale je dobré je uložit do pouzdra a ani to neotevřít ihned. Na typech médií se také může zkondenzovat vlhkost a mohou se poškodit – karta zkratovat, film orosit a zničit; nechte jim tedy také chvilku na vytemperování v pouzdrech (podle mých zkušeností stačí cca 15 minut). Pokud je mráz opravdu silný, pak se dá bezpečnost techniky pojistit ještě jedním trikem, který mi poradil jeden slovenský kamarád – po ukončení fotografování a těsně před návratem domů vyjme z přístroje kartu a celý aparát zabalí do igelitové tašky, kterou neprodyšně uzavře a pak vloží do brašny. Vytemperování přístroje je tak bezpečné v každé brašně a navíc ho lze urychlit tak, že se stále uzavřená igelitka (pozor na to, aby neměla žádné díry…!) vyjme z brašny – její stěny jsou tenké a teplota se vyrovnává rychleji, přesto však nemůže vlhkost kondenzovat na přístroji. Vyzkoušel jsem to a funguje to skvěle.

Co vlastně může kondenzovaná vlhkost způsobit? Na povrchu přístroje vlastně zas tak moc nevadí – rychle uschne. Ovšem kondenzát vzniká i uvnitř a to může přístroj částečně nebo zcela zničit, v nejlepším případě ho jen dočasně vyřadí z provozu. Přístroj zásadně nezapínejte, pokud už se kondenzát na něm objevil – velmi pravděpodobně bude i uvnitř a může způsobit zkrat či zkraty elektroniky. Výhodu mají těla přístrojů i objektivy, které jsou utěsněny proti vlhkosti a prachu – z filmových těl např. Nikon F6, Canon EOS 1V, mezi DSLR jsou to např. Nikon D200 nebo nově Pentax K10D. Většina přístrojů však toto utěsnění nemá a na ně je třeba dávat pozor. U digitálů – a zejména u digitálních zrcadlovek – se totiž může kondenzát vytvořit např. mezi čipem a nízkoprůchodovým filtrem, který je umístěn před čipem; takový kondenzát pak vytvoří mapy a servisní zásah je dost drahý (zpravidla je to na výměnu filtru nebo rovnou celého čipu s filtrem, což bývá jeden montážní celek; když se připočte cena práce, možná to za tu trochu opatrnosti opravdu stojí). Toto je ostatně hlavní důvod, proč je v návodech uváděna ona provozní teplota.

Zatuhnutí maziva v mechanických částech přístrojů

Toto je problém spíše filmových přístrojů, protože v digitálních fotoaparátech se toho pohybuje méně; přesto však i tam může tento problém nastat, zejména u objektivů. Všechny pohyblivé části jsou zpravidla namazány vazelínou nebo grafitem, aby se snížilo tření a pohyb byl lehčí a plynulejší. Je-li však použito nevhodné mazivo, např. vazelína, jež v teplotách pod nulou ztuhne, může to fotografování ztížit nebo zcela znemožnit. Nebývá to problém nových přístrojů a objektivů, ale spíše těch starších, které byly neodborně opraveny a byl použit nevhodný mazací tuk. Takže tuto nepříjemnost nejčastěji naleznete u starých objektivů, které byly rozebrány, čištěny a pak špatně namazány (maže se šroubovice zaostřování a lamely clony). Měl jsem 2 takové – teleobjektiv Tamron pro Olympus OM (tomu se zasekávala clona, jakmile bylo jen mírně pod nulou) a AF Nikkor (v mrazu nebylo možno zaostřit s AF, protože objektiv se otáčel ztuha a náhon to neutáhl); Tamron jsem vrátil majiteli, Nikkor mi opravili (přemazali správným mazivem) a pak fungoval zcela bez potíží.

I zcela mechanické přístroje, jimž nehrozí ani kolaps elektroniky, ani vybití baterií, mohou v mrazu zklamat – zpravidla ze stejných důvodů jako je popsáno u objektivů. Viděl jsem špatně opravenou Praktiku LTL, která nebyla schopna provozu při poměrně malém mrazu (nešla ani natáhnout). Všeobecně vzato je proti mrazu odolnější plátěná závěrka, protože kovové lamely se vlivem nízkých teplot mírně deformují a pak závěrka nejde vůbec, nebo pracuje nepřesně. Poznámka redaktora: ovšem neplatí to o textilních závěrkách starších ruských Zenitů, ty nebyly spolehlivé již při cca 5°C nad nulou. Asi nejodolnějším přístrojem je plně mechanický Olympus OM-1, který má garantovánu funkčnost až do -50°C, hodně odolné jsou i Nikony FM a FM2 nebo staré mechanické Pentaxy, stále hojně rozšířené Praktiky jsou na tom o něco hůře.

Rychlé vybíjení baterií

Baterie i akumulátory mají jednu společnou vlastnost – v mrazu nastává pokles jejich kapacity, a to dost výrazný – pohybuje se v řádech desítek procent. Není nutné to nějak přesně měřit, stačí se smířit s tím, že se zdroje elektrické energie, jež jsou pro většinu fotografických přístrojů nezbytné, v zimě rychleji vybíjejí. S fyzikálními a fyzikálně-chemickými vlastnosti baterií či akumulátorů a jejich chováním za nízkých teplot toho mnoho neuděláme. Nezbývá než se snažit zdroje energie před mrazem chránit.

Je více než vhodné mít s sebou čerstvou či plně nabitou záložní sadu baterií každého typu, který používáme. Tyto záložní zdroje je – na rozdíl od přístroje – naopak velmi vhodné udržovat v teple, např. pod bundou či v kapse kalhot. Záložní baterie ve studené brašně vedou pouze k tomu, že s sebou nemáme jedny, ale dvoje vybité baterie a nevyfotografujeme stejně nic.

Pro alespoň částečné snížení spotřeby energie je možné vypnout AF nebo alespoň vyřadit z chodu kroužek ručního zaostřování (to jde jen u některých objektivů, např. u Tokiny 28-70mm f/2.8 AT-X Pro SV). Případně můžete vypnout osvětlení displeje, pomocný reflektor AF, náhled na LCD apod. Pokud máte dostatek náhradních baterií, nemusíte nic z toho dělat, ale pokud je nemáte a potřebujete fotografovat, pak to může výrazně prodloužit životnost baterií. Mimochodem, největší žrout energie je stabilizace obrazu, ať již v objektivu, nebo fotoaparátu, takže pokud ji zrovna nepotřebujete, je rozumné ji rovněž vypnout.

Další problémy

Paměťová média mají také k nízkým teplotám zvláštní vztah – někdy některá prostě nefungují. Těžko však hledat nějaké obecně platné hodnoty, které mohou předem napovědět, zda ta či ona karta bude či nebude v mrazu fungovat. Dost rozšířený omyl je ten, že jediné dva důležité technické údaje jsou kapacita a rychlost daného paměťového média. Rozhodně je dobré se zkusit informovat (o všech médiích – a zvláště o těch neznačkových, kde se to dozvědět stejně nedá) o tom, zda je dané médium odolné proti výkyvům teplot. Všeobecně nejmenší tepelnou odolnost mají disky MicroDrive, protože je v nich hodně mechanických součástí (ostatně jejich mechanická odolnost také není z největších, zato mají dost velkou spotřebu energie). Dále různé neznačkové a podezřele levné karty bývají nestabilní; dokonce i v běžných teplotách dochází ke ztrátě dat. Jednoznačně lze doporučit používání pouze značkových médií. Velmi dobré vlastnosti – a jde nejen o kapacitu a rychlost zápisu či čtení – vykazují média SanDisk, zvláště karty Ultra II, Extreme III nebo nově Extreme IV (pozor na padělky zejména Ultra II, které se vyskytují v mnoha inzerátech za podezřelé ceny). Také karty Pretec Cheetah mají podobnou odolnost a lze je považovat za velmi spolehlivé.
Po návratu ze zimního fotografování je nutné nechat vytemperovat nejen přístroj, ale i kartu (jak již bylo řečeno, je dobré kartu vyjmout z přístroje již venku a nechat ji temperovat v pouzdře, v němž se karty zpravidla dodávají).

Displeje (dneska skoro bez výjimky LCD) se chovají v nízkých teplotách rovněž zvláštně. Ztmavnou nebo zobrazují podivné a nesmyslné znaky. S tím se nedá dělat nic, ovšem dobré je vědět, že po návratu do normální teploty a po vytemperování se – pokud se nejedná o závadu – vrátí do normálního stavu.

Zkřehnutí a případné rozlámání filmu je nepříjemná věc, protože nelze na místě film vyměnit bez toho, aniž byl osvětlen a snímky nenávratně ztraceny. Určitou výhodu mají některé zrcadlovky Canon, které fotografují na film odzadu a naexponované záběry jsou zatahovány do kazety. Nejhorší vzpomínky mám na někdejší sovětské filmy značky Svema v plastových kazetách, jejichž podložka byla unikátní – neuvěřitelně se kroutila a přitom byla dost málo odolná, takže v kombinaci s brutálním a nepřesným převíjecím mechanismem, jakým disponovaly např. přístroje Zenit, bylo v zimě na problém zaděláno. Nynější filmy už tímto neduhem příliš netrpí, obzvláště kvalitní materiály dobrých značek jsou i v zimě spolehlivé, pokud jsou použity v přístroji, který k trhání perforace nemá konstrukční sklony (opět musím připomenout Zenit, i když mi to řada lidí jistě vytkne – ale opravdu mi žádný jiný přístroj film netrhal…).

Snížení mechanické odolnosti techniky vlivem mrazu není až tak častý jev. Dnešní plasty jsou opravdu kvalitní a odolné, takže s tímto problémem se lze setkat prakticky jen u těch nejlevnějších a nejméně kvalitních přístrojů. Hodně často ale mohou praskat plastové spony u lehkých a levných stativů, zvláště u těch, které se prodávají někde v diskontní prodejně potravin. U kovových přístrojů a stativů si dejte pozor na přimrzání rukou – na holé kovové části se snažte příliš nesahat. Některé stativy mají i zateplovací rukojeti na nohou; případně si je můžete udělat např. z návleků na řídítka jízdního kola – stačí podélně rozříznout, nasadit na nohu stativu a pak vhodnou lepenkou opět slepit. Toto řešení za pár korun mám vyzkoušeno a žádný zápor jsem neshledal.

A co fotograf…?

Technika je jedna věc, její obsluha věc druhá. Pokud se fotograf třese zimou, nikdy neudělá moc dobré snímky – myslí spíš na to, jak se co nejrychleji dostat do tepla. Z toho plyne, že velmi důležité je dobře se obléknout (vynikající je např. zimní bunda s teplotní a vlhkostní membránou nebo termo-prádlo), rozhodně je nutné mít rukavice. Jinak je to dost individuální – někdo si vezme termosku, někdo placatku, někdo třeba nic a je spokojen. Ale je jisté, že pouze pouze proti zimě dobře zabezpečený fotograf a dobře zabezpečená technika tvoří dobře fungující celek.

Toto není závazný návod, spíše několik postřehů, které by mohly přispět k bezproblémovému zimnímu fotografování. Raději než jako poučování berte tento článek jako náměty k vyzkoušení či zamyšlení. Budu také velmi rád, když se o svá zimní pravidla podělíte s ostatními čtenáři v případných reakcích na tento článek. Přeji hodně dobrých zimních snímků a technice i fotografům hodně zdraví.