Pár postřehů z fotografování demonstrací, které se vám mohou nebo také nemusí hodit.
Nejsem specialista na fotografování demonstrací. Zřídkakdy fotografuji barevně a ještě méně s bleskem. Nikdy jsem nevlastnil fotoaparát s automatickým zaostřováním. A tak než vyfotím snímek, narodí se v České republice několik desítek dětí a průměrný Pražan stihne sníst asi dvě kila hovězího.
Letos jsem se poprvé v životě odhodlal zabrousit k tématu, které mi bylo doposud naprosto cizí. Zdlouhavé hledání nejvhodnější kompozice, pečlivé měření expozice a manuální ostření na třetí řasu od pravého koutku vystřídalo čas od času intuitivní cvakání od boku. Fotografování demonstrace. A jelikož jsem na žádné nebyl nikdy ani jako účastník, nejhorší na celé věci byla příprava. Honily se mi hlavou myšlenky typu jaký si vzít film, jaký fotoaparát, jaké objektivy, jak nedostat přes hubu apod. Když jsem se pak v noci budil a křičel do tmy, přestal jsem cokoliv řešit a vzal jsem si s sebou F4ku (půjčenou), FM2ku, objektivy 20-35 a 70-200 a blesk. K tomu jsem přibalil snad všechno co jsem doma našel (a že toho není málo), včetně filmů, v množství větším než velkém. Hned po odchodu jsem pocítil, jakou jsem udělal chybu. Ono chodit pár dní po Praze není zase takový med. No a s plným batohem je to o poznání horší.
Vylidněná Praha působila při zasedání summitu NATO poněkud děsivě. Jako pověstné ticho před bouří. Tentokrát však se však bouře nedostavila a místo toho se po celou dobu konání summitu odehrával nelítostný hon fotografů na zakuklence, kteří alespoň svým vzhledem vypadali trošičku hrozivě. Obklopeni svítivě žlutými novináři v poměru cca 5:1 pro žluté se nechali vést na své mírumilovné procházce Prahou a jen občas se ošklivě podívali. Původně jsem se těšil na záběry podobné zasedání MMF, dýmovnice, vodní děla a létající dlažební kostky. Zní to zvráceně, ale ač se mi podobné počínání demonstrantů nelíbí, ve skrytu duše jsem doufal, že se něco bude dít, abych pořídil nějaké opravdu akční záběry. Nakonec jsem byl ale rád, že všechno proběhlo bez větších incidentů. Ono vyfotografovat si v pravé poledne naprosto liduprázdné Václavské náměstí taky není k zahození ne?
Popisovat dlouze, jak všechny demonstrace probíhaly, mi přijde zbytečné, takže jen několik začátečnických postřehů, které mi přišly důležité:
- Na demonstraci to není zdaleka tak nebezpečné, jak se na první pohled zdá.
- Není čas nějak moc měřit nebo komponovat.
- Není ani moc času na zaostřování.
- Na čele průvodu není slyšet zvonění mobilu.
- Pokud držíte fotoaparát nad hlavou, nevidíte do hledáčku.
- Když jste zvyklí na manuální fotoaparát, budete s ním pracovat rychleji, než s plně automatickým, který neznáte.
- Pokud vám tři čtvrtiny nočního záběru vyplňuje bílý transparent s nápisem EAT THE WORLD, bezdomovec v pozadí, který baští špagety a má pusu celou červenou od kečupu, bude úplně černý. (Což ostatně nesouvisí ani tak s demonstrací, jako s mou nepozorností)
Co si s sebou vzít:
- dvě těla s objektivy vyšší světelnosti a různé ohniskové vzdálenosti (na výměnu objektivu není čas) ideální je rozsah 20 – 200 mm
- blesk (s možností korekce expozice)
- citlivé filmy (ISO 400 a více se hodí zejména večer a v noci ještě citlivější)
- náhradní baterie
- dostatek peněz (ono se čekání na demonstranty poněkud prodraží)
- cigarety (platí i pro nekuřáky, neboť se dají se Zdeňkem Tichým vyměnit za hlt becherovky)
Co si s sebou nebrat:
- stativ
- předsádkovou čočku, mezikroužky, přechodové filtry a jiné neupotřebitelné věci
- oděv připomínající demonstranty z opačné části politického spektra
- fotoaparát, který neovládáte zcela automaticky a bez zaváhání
- becherovku (tu přece vyměníte za cigarety)
