Fotografujeme v hospodách

Dnes se s naším redaktorem vydáme fotografovat do hospod, restaurací, kaváren, čajoven, hudebních a nočních klubů, na soukromé party, žranice a další oslavy. Nejeden fotograf své drahé vybavení při cestě do hospody raději nechá doma, pro jiného jsou ale restaurační zařízení nevysychajícím zdrojem k získání ojedinělých snímků. Že raději fotografujete krajiny nebo architekturu? Ať je to tak či onak, fotografování v hospodě se prostě nevyhnete…

Doznání

Hostinský v Újezdě. Hostinský p. Draský už žije jen na této zdařilé fotografii. Pokud nemáte žádný záběr ze „své“ studentské hospody, je to věčná škoda. Foto J. Lechner.

Přiznám se, že velmi rád chodím po různých hospodách. A pokud s sebou nevezmu fotoaparát, skoro vždycky mě to mrzí. Mít vysezené místo v jediné hospodě a jako správný štamgast v ní trávit čas? Tak to ani náhodou, to je nuda. Ale čas od času vezmu pár přátel a jde se, bez předchozích domluv a rezervací, na (a teď to myslím doslova) tah po hospodách.
Velmi rád také pořádám nejrůznější oslavy – a samozřejmě nejraději pokaždé v jiné hospodě. Proč to všechno dělám?
Nejen proto, že se v hospodách (a teď mám na mysli restaurační zařízení všeho druhu),

Svět přes pivní sklenici. Není na škodu občas pohledět na svět tímto prizmatem: v pozadí průzračné moře a písečná pláž.

pobavím a uvolním, ale navíc, v každé hospodě je permanentně mnoho věcí k vidění:
Ve „své“ hospodě se staří strejcové hádají o politice, v jiné sotva plnoletí kluci blaženě polykají svoje první piva, v bufetu bez obsluhy bezdomovci dojídají zbytky na talířích, v baru ve středu města se baví dvojice prostitutek, v drahé restauraci polykají svá drahá jídla byznysmeni v nezbytných modrých košilích a v kavárnách? Tam vedou studenti uměleckých škol intelektuálské řeči o posledním filmu Davida Lynche.
Pro zvídavého člověka je to všechno dost zábavné a originální. Cože to má společného s fotografováním? Je bez pochyby, že fotograf – nemá-li strach o své zuby a drahou techniku – si tady také přijde na své.

O odvaze fotografů

A čas plyne. Zajímavá fotografie může vzniknout v nádražní hospodě při čekání na vlak. Obrovské svítící hodiny nad hlavou mohou z banálního snímku vytvořit malou meditaci nad plynoucím časem…

Fotograf, který se profesionálně věnuje reportážní a dokumentární fotografii, musí mít nejen dobře zvládnuté řemeslo a kvalitní přístroj, ale i notnou dávku odvahy, drzosti a neodbytnosti.

Nedělám si však žádné velké iluze o tzv. dokumentární fotografii z prostředí restaurací, hospod a nočních podniků. Jsem přesvědčen o tom, že značná část zdařilých (a následně publikovaných) snímků je předem domluvena a přesně narežírována. Jak se vyvarovat větších konfliktů při fotografování? V podstatě dvojím způsobem: buď fotografovat v širším okruhu svých známých nebo se s cizími lidmi prostě seznámit – každopádně je nutné je před fotografováním alespoň požádat o svolení. A není dobré váhat, protože promeškané záběry se již nebudou opakovat…
Pro každého – zvláště pak pro plachého, stydlivého fotografa – to sice nemusí být přijatelné, ale platí zde staré známé rčení: Líná huba, holé neštěstí. Pro názornost uvedu situaci, která se opravdu stala: Je deset hodin dopoledne, sedím ve své oblíbené kavárně, před sebou šálek zeleného čaje a rozečtený Respekt. Vtom štěkne pes, otevřou se dveře, do kavárny vběhne obrovský chlupatý halama a za ním sotva dvacetiletý mladík a stejně stará dívka, oba až neuvěřitelně bohémského vzezření. Zatímco pes způsobně vyskočí na otočnou židli a zamračeně se na mě zahledí, oni si sednou hned vedle do lenošky (oba z profilu proti sobě), zapálí si a vypustí oblaka kouře. Zaváhám a možná z respektu před psími zuby fotoaparát prostě nevyndám… Od té doby jsem ty tři v kavárně už nikdy neviděl.

Fotograf a alkohol

Krušovické pivo. Toto by mohla být dobrá reklama na krušovické pivo – ovšem sklenici by bylo třeba pootočit tak, aby byl zřetelný nápis „Krušovice“.

Pít či nepít? To je pro fotografa opravdu dilema. Kolik toho mohu vypít, aniž bych ztratil pohotovost a schopnost spolehlivě ovládat svůj přístroj? To je samozřejmě velmi individuální. Nechci nikoho přemlouvat k páchání neřestí, ale podle mě je odpověď na výše položenou otázku jednoznačně kladná: pít.

Silvestrovský portrét. Zvlášť při silvestrovských oslavách se hodí nejrůznější rekvizity. Jak známo, dospělí jsou po nějaké skleničce stejně hraví jako malé děti…

Ono to totiž ani jinak nejde, snad s výjimkou kaváren a lepších restaurací, kde se sedí častěji přes den. Ve všech ostatních případech je prostředí zábavních podniků obvykle dost nevázané (a z hlediska fotografických podmínek tmavé a velmi zakouřené) a jen málokdo má schopnost se bez trochy alkoholu uvolnit a do rozjařené společnosti bez problémů zapadnout. A to platí i pro fotografa. Představa, že je možné přijít do hospody, objednat si limonádu, vybalit „nádobíčko“ a začít fotografovat naprosto cizí lidi, je tak trochu z jiného světa. Snadno by se mohlo stát, že by takovýto neohrožený fotograf přišel nejen o techniku, ale i o svůj zářivý úsměv. Takže pijme, ale s mírou: doporučuji po prudkém rozjezdu přibržďovat, postupně mírně zaostávat za společností a přitom dávat neustále pozor na fotoaparát. Jen tak uděláme za večer nějakou opravdu dobrou fotografii a navíc se vyhneme zbytečným škodám a následnému rozčarování.

O fotografické technice

Oheň. Značně oblíbená je zábavná pyrotechnika a plivání ohně. Teprve po vážném popálení mladého chlapce jsou častí aktéři přece jen ostražitější…

Hospody jsou pro fotografa nepochybně rizikovým „pracovištěm“. Fotograf je tu chtě nechtě středem pozornosti, svým způsobem ostatní obtěžuje a vnáší sem neklid. Kromě nadávek a nevraživosti tu hrozí nejen odcizení přístroje, ale i nebezpečí poškození opilým nenechavcem nebo i vlastním přičiněním. Jak z toho ven? Vzít si skromnější aparát – třeba kinofilmový kompakt? Ano, i s tím se dá udělat řada velmi dobrých momentek, ovšem za předpokladu, že máme nabito citlivým filmem a aparát má zoom.
Pokud používáme vestavěný blesk, musíme dopředu počítat s retuší červených očí – a platí to nejen pro kompaktní filmové i digitální přístroje, ale i pro většinu zrcadlovek, které disponují vestavěným bleskem. Že máte k dispozici režim k potlačení červených očí? Dobrá, používejte ho co nejčastěji a
výsledek bude následující: Zaprvé, fotografované osoby skutečně červené
oči mít nebudou, což je dobré. Zadruhé, fotografované osoby se budou tvářit úplně jinak, než jsme si představovali, což je špatné. Zatřetí, někteří budou mít oči úplně zavřené nebo prostě ze záběru utečou a na fotografii bude jen část obličeje, což je také špatné. A začtvrté, brzy od někoho dostaneme pěstí, což není vůbec příjemné.

Filmový nebo digitální aparát, ptáte se? To je úplně jedno, důležitý je výsledek. Je pravda, že okamžitá fotografie má své kouzlo a může přispět k všeobecnému veselí více než snímky prozatím uložené na citlivé filmové vrstvě. Ostatně je dobře známo, že někteří výrobci digitálních fotoaparátů považují za svou cílovou skupinu především mládež vyznávající „party“ styl.

O technice fotografování

Slečna Karolína. Pokud jste to ještě neudělali, rychle se nechte vyfotografovat s nějakou striptérkou. „Zamlada jsem rozhodně nebyl žádný suchar,“ budete se moci pochlubit vnukům. Foto I. Procházka.

Pokud pominu profesionální (zakázkové) fotografování na svatebních a promočních hostinách a dalších oslavách, má fotografování v uzavřených společnostech většinou stejný průběh: 1. fáze: Pozor, vyletí ptáček! 2. fáze: Sýýýr! 3. fáze: Ptáček skutečně vyletí. Fotografuje se povětšinou plastovým kompaktem s vestavěným bleskem a pevným ohniskem. Výsledek tomu přesně odpovídá: Na fotografii sedí kolem stolu skupina lidí, všichni strnule hledí přímo do objektivu (červeň v jejich očích přitom nemusí být úměrná množství vypitého alkoholu), na tváři strnulý, rozpačitý úsměv. V pokročilejších hodinách je to podobné, jen rozpačité úsměvy vystřídají ty nefalšovaně rozjařené. Vznikají tak neskutečně nudné fotky, které mnohokrát nezaujmou ani účastníky sezení, natož ostatní!

Zkusme to tedy jinak. Hledejme za a) zajímavé obličeje (snažme se k nim dostat co nejblíž, portrétujme, a pokud to světelné podmínky dovolí, využívejme k tomu zoom) a za b) zajímavé situace (náhlý okamžik nespoutaného veselí, počínající hádku, přeskočení erotické jiskry mezi příslušníky opačného pohlaví, zapalování cigarety, jednání s vrchním, recesní okamžiky atd.).

Kuřáci. Starý snímek ze studentské hospody. Černobílá fotografie má své nesporné kouzlo. Řada známých fotografů proto na barvu v podstatě rezignovala. Foto J. Lechner

Fotografujme buď nenápadně nebo naopak tak často, že nás za chvíli společnost bude považovat za neškodného blázna a přestane si nás všímat. Na jaře a v létě využívejme bohatějšího přirozeného světla za delších slunečných dní, protože fotografie lidí v prozářených hospodských interiérech s trochou stojatého kouře patří k nejpůsobivějším! Fotografujme také v zahradních restauracích a pouličních kavárnách, večer v hudebních klubech. Zcela zvláštní kouzlo mají tradiční venkovské hospody a samozřejmě hospody a kavárny v nejrůznějších, zvláště pak cizokrajných zemích.
Otázka na závěr: Fotografovat na barvu nebo černobíle? Pokud fotografujete digitálním přístrojem, snímejte jednoznačně na barvu.
Není nic jednoduššího, než později kliknutím v příslušném editoru změnit barevnou fotografii na černobílou.

Rozesmátý muž. V hospodách můžete narazit na řadu zajímavých lidí. Portrét rozesmátého muže byl pořízen digitálním aparátem – přes použitou clonu 2,8 je hloubka ostrosti příliš velká.

Opačně to nejde! Pokud fotografujete na film, je to větší dilema: Barevnou fotografii lze samozřejmě dodatečně digitalizovat a převést na černobílou,
ale opravdová černobílá fotka má stále své kouzlo a patrně ho jen tak neztratí.
Citlivější film má většinou i větší zrno, které působivost fotografie jen dále zvýrazní. A pokud použijeme hnědý tónovač, získá fotografie nádech starých zlatých časů, které se už nikdy nevrátí… Digitální aparát má řadu výhod, ale podle mě také jednu velkou nevýhodu:
Má zpravidla mnohem větší hloubku ostrosti a pro fotografa je tedy mnohem větším oříškem oddělit fotografovaný objekt od pozadí. Často to – na rozdíl od klasického aparátu s velmi světelným objektivem – ani nejde a při troše nepozornosti pak fotografovaným osobám vyrůstají z hlavy nejrůznější předměty.

Zajímavé situace

Jak již bylo zmíněno v předchozí části, při fotografování v hospodách je nutné být ve střehu a snažit se předvídat vznik zajímavých situací. Je dobré mít aparát při ruce, hlavní vypínač v poloze „on“ (většina současných digitálních přístrojů potřebuje chvilku na „probuzení“ z klidového režimu a má také určité prodlení po zmáčknutí spouště) a pokud jí váš přístroj disponuje, využívat funkci „eye start“.

Kroužky. Vděčným námětem v hospodské fotografii jsou kuřáci, zvláště pokud rádi vypouštějí kouř v kroužcích. Tady stačilo zmáčknout spoušť o chvíli později…

Trocha alkoholu přemůže zábrany, lidé mají k sobě náhle blíž, jsou otevřenější a chovají se k sobě důvěrněji. To jsou momenty vhodné k fotografování.
Vznikají tak zdařilé samostatné nebo skupinové portréty. Nefotografujme strnulé pohledy do objektivu – fotografujme pijáky, kteří právě pijí, fotografujme lidi při jídle, fotografujme kuřáky, kteří právě kouří a vypouštějí dým (někdy jim z úst dokonce vycházejí kroužky dýmu!), fotografujme zamilované dvojice, které se právě líbají a mají zvláštní lesk v očích, fotografujme tlouštíky, kteří holdují svému oblíbenému jídlu nebo moku (samozřejmě ne s cílem zesměšňovat, ale získat zajímavý
žánrový výjev),
fotografujme humorné a recesní scénky a – i když dáváme přednost

Ilona. Při hezkých chvilkách nad sklenkou může vzniknout hezký portrét manželky, milenky nebo dobré kamarádky. Ostré světlo blesku by snímek spíše znehodnotilo. Žárovky dodávají snímku něžně teplý tón, takže ani neostrost není na závadu.

přirozeným situacím – nebojme se při tom aranžovat a používat rekvizity.
Zajímavé a nezvyklé fotografie mohou vzniknout díky různým bizarním převlekům a maškarám nebo neobvyklému líčení. V těchto případech je samozřejmě užití blesku nejen oprávněné, ale často i nutné. Na maškarním plese se přece nikdo nebude podivovat tomu, že fotografujeme!
Pokud nejsme právě s partou z mokré čtvrti, ale s rodinou, nic není ztraceno: Velmi působivé jsou třeba záběry malých dětí u jídla, pití nebo zmrzliny, v příjemné chvilce nad sklenkou může vzniknout nejeden hezký portrét manželky, milenky nebo dobré kamarádky. A tak o dovolené nezapomeňte na fotoaparát ani při zdánlivě banální cestě na snídani, oběd nebo večeři. Mohlo by vás to potom dost mrzet.

Desatero pro fotografování v hospodách

1. Nenechávejte fotoaparát doma zahálet, berte ho s sebou do hospody!
2. Pokud si můžete vybírat, zvolte méně nápadné a také méně nákladné vybavení!
3. Časté blýskání vzbuzuje nevoli. Pokud je to možné, fotografujte raději bez blesku na citlivější film!
4. Při fotografování s bleskem se raději vyhněte režimu potlačení červených očí!
5. Fotoaparát nespouštějte z očí a nedávejte ho z ruky – zvláště ho nepůjčujte nejrůznějším opilcům!
6. Fotografujte v širším okruhu svých známých. Pokud chcete fotografovat cizí lidi, raději se dovolte, předejdete tak nepříjemnostem!
7. Fotografování v nočních klubech a veřejných domech je sice atraktivní, ale velmi nebezpečné! Může jít skutečně o život!
8. Celkové záběry jsou nudné a většinou stejné. Vždy dávejte přednost fotografování detailu, jděte až k fotografovaným osobám nebo používejte zoom!
9. Nefotografujte situace, které by vám osobně byly nepříjemné. Pokud je někomu nevolno nebo usne, má právo na soukromí!
10. Zásadně fotografujte podle svého – nevěřte takovým chytrákům jako je autor tohoto článku!