FOTOPIVNÍK ROKU – vyhodnocení 5. kola – květen 2018

V parném květnovém dni jsme uvítali chladné prostředí sálu restaurace a mohli jsme se tak v klidu a svěží věnovat fotografiím na téma sebereflexe. Sešlo se nás celkem třináct, ale žádné neštěstí se nekonalo.

Hned na začátku, při svém příchodu vyvolal rozruch v sále ZT, který táhl velice objemnou a evidentně těžkou tašku. Po narážkách typu, co to máš za noťas, ty se stěhuješ… naštěstí nevydržel a z tašky vytáhl krásný kus „nábytku“ a byl na světě rychlý kvíz na téma – co to k sakru je. Velice brzy byla odhalena vojenská kopírka na (asi) letecké velké negativy a celý přístroj byl okamžitě prozkoumán do posledního šroubečku. Vše se odehrálo bez úhony, a tak si mohl pyšný majitel večer kopírku opět odtáhnout domů. Zvláště technicky založené jedince tento příspěvek zaujal natolik, že se málem zapomnělo na jídlo a pití.

První ke šňůrám přistoupil Pavel Pola se svojí humornou exkurzí na americkou toaletu – Musíme tam všichni. Zkušený fotograf aktů tentokráte lehce zaváhal a hlavní postava byla zcela oděna. Nic to ale neubralo na humoru ani na kvalitě snímku. Své nápady na téma sebereflexe jsem si vyčerpal již u ilustračního snímku k pozvánce, takže jsem musel trochu improvizovat. Téma ovšem bylo splněno na 100%, neboť jsem na fotografii zachytil sebe a nějaké ty reflexe tam byly taky.

Bitovod vytěžil maximum z našeho květnového výletu a z hradní věže si přivezl pěkný základ pro svoji Sebe-reflexi. Bohužel jsme jasně pocítili, že muselo dojít ke špionáži a z Bitovodova snímku lehce čišel plagiát. Nejen použití stejného názvu, ale i využití sebe a reflexů jako u předešlého snímku. Po porovnání časové osy vzniku snímků jsme ale nakonec došli k závěru, že si občanské průkazy trhat nebudeme a spraví to jedno orošené na příměří. Katox vystavila snímek s názvem Vězení. Nejen ponurou architekturou, ale hlavně osobním příběhem autorky nabrala tato fotografie úplně jiné rozměry, než se zpočátku mohlo zdát.

Ivoš opět přinesl velký formát a předvedl technicky naprosto brilantní fotografii. Dokonalá technika i motiv snímku jasně předurčil toto dílo pro stupně vítězů v tomto kole. Dlouho jsme se kochali. Po tomto fotografickém pohlazení nastoupil ke šňůře Chosé a nastal v sále poprask a zděšení. Někteří i začali spěšně opouštět spodní patro a hrnuli se k východu. Silnější jedinci zůstali na místech na náramně se bavili u Chosého snímku zhýralé mládí, ze kterého na nás civěla perfektní kombinace autoportrétu a rentgenového snímku. Zombie jak z katalogu. Parádní práce a díky za prodloužení života o několik hodin.

Pavel Kopřiva úspěšně pokračuje ve své sérií kočičí slečny. Jeho parádnice, prohlížející se v zrcátku pobavila i zaujala. Povedená Kočkyreflexe. Martin Valent na to dnes šel z jiného úhlu pohledu a jeho série Sebereflexe pohledem mé ženy po 13 letech také přihlížející obecenstvo dokázala rozesmát. Blue se nám už z těch témat trochu rozkládá, ale nebyla by to ona, kdyby toto nevyužila a okamžitě nezpracovala do úchvatné série Rozložená. Sice nastaly debaty, zda jednu fotku ze série nevyřadit, nebo ji udělat trochu jinak, ale i tak měla tato sada snímků velký ohlas.

Laci sice v Praze už nějaký ten den bydlí, ale evidentně někdy trochu tápe. Stejně jako Blue toho však ihned využil a zvěčnil se v zajímavém snímku Já jsem ztratil směr. Opět tady byly drobné diskuse o obsahu, ořezu… ale spíše jen takové popichování autora, aby nám moc nezpychl. ZT tentokráte sáhl hluboko do archivu a přinesl Zrcadlo. Staré, ale stále vtipné a aktuální.

Výsledky pátého kola FOTOpivníka roku 2018

Celkové výsledky FOTOpivníka 2018 po 5. kole

Většinu fotografií z tohoto FOTOpiva můžete vidět v galerii na Fotoprůvodci

Dokumentární foto: Zdeněk Tichý