Letošní 6. Fototvrďák začal netradičně ve Tmani, ve Vápence Čertovy schody, kde byla vernisáž výstavy Vltava. O vernisáži už byl publikován samostatný článek, takže není třeba zabíhat do detailů. Byl to první, ale rozhodně ne jediný dnešní příděl umění… 🙂
 |
| Lžíce v mracích |
Po skončení vernisáže čekalo na účastníky, jejichž počet v tu chvíli rozhodně přesahoval desítku (a to i bez Moravské sekce, která letos nedorazila ;-)), první překvapení. Pan Šroubek nám domluvil exkurzi v lomu, kterou nás provázel sám ředitel lomu pan Václav Korbel a velmi erudovaně o celé problematice těžby vápence vyprávěl. Zavedl nás na vyhlídky, ze kterých byl vidět celý důl jako na dlani. Mohli jsme se také osobně přesvědčit o tom, jak probíhá rekultivace už vytěžených částí a pustil nás i k samotným důlním strojům a nakladačům, jejichž kola převyšovala dospělého člověka…. Během prohlídky nás trochu zaskočila silná průtrž mračen, i když bouřkové mraky nad lomem dávaly tušit, že se budou ženit čerti…
Po prohlídce vápenky jsme vyrazili do Prahy na zasloužený oběd – cestou naše řady ale docela prořídly, kolem stolu nás už sedělo jen šest – a skupina se tak nějak průběžně měnila (někdo odešel, jiný zase přišel :-)). Po obědě jsme vyrazili na Střelecký ostrov. Na něm zrovna probíhal hudební festival United Islands a v plánu byla i oficiální akce symbolického předání soudku piva Švédské delegaci v rámci střídání evropského předsednictví.
 |
| Beránci v noci |
Dalším bodem programu byla Muzejní noc – přesunuli jsme se tedy do Veletržního paláce, kde byl jednak v plánu jakýsi “workshop” – spojení moderního výrazového tance s digitálně upravovanou projekcí. Zajímavá byla vyhlídka na zapadajícím Sluncem ozářenou Prahu z terasy paláce, na které byl dokonce provizorní bar a podávaly se míchané nápoje záhadných názvů i chutí… 🙂
Po prohlídce sbírek umění 20. a 21. století, kdy nám nad některými exponáty nezbývalo než nechápavě kroutit hlavou, jsme se přesunuli do Pelléovy vily na Hradčanské, kde je stálá výstava Anderleho sbírek zejména afrického umění (spousta sošek, masek a kreseb), bohužel bez možnosti focení.
 |
| Svítání na Smíchovské pláži |
Posledním cílem Muzejní noci bylo Ekotechnické muzeum, kde nás lákala instalace Labyrint světla. Bohužel nás ale zcela odradila řádově stometrová fronta, která se vinula až k nedalekému autobazaru. Vzhledem k tomu, že byla skoro půlnoc a muzeum byla otevřena jen do jedné hodiny ranní, tak jsme to vzdali a šli do Stromovky, kde jsme měli v plánu kreslení světlem.
Zabydleli jsme se u jednoho z jezírek, kde bylo spousta různých motivů k nasvícení – velké kameny, dřevěné molo s hlavami kachen, úžasně nasvětlené rychle plovoucí mraky, apod. Chosé se pokusil tvořit školní práci, tak si nás tam postupně aranžoval do různých skupin, běhal kolem nás s bleskem a na dlouhé expozice různě experimentoval. A rozhodně nebyl jediný… 🙂
Po několika hodinách experimentů jsme se vydali směrem na Střelecký ostrov, kde měla být ještě závěrečná jam session, ale kolem čtvrté ráno už tam jen balili pódia a aparatury, tak jsme pokračovali podél Vltavy kolem smíchovské pláže, kde se nám podařilo vyfotit svítící mraky, ke Smíchovskému nádraží, kde jsme měli auta. Cestou nás opustil Chosé, takže jsme pokračovali už jen v pěti.
 |
| Svítání nad Pražským hradem |
Na svítání jsme zvolili klasickou kýčovku s Pražským hradem od Strahovského kláštera, kde se pak od nás odpojil i Bitovod, a to i přesto, že do cíle už zbývaly “jen” cca 4 hodiny… 🙂 Po probdělé noci venku se moc těšíte na dobrou snídani a pořádný hrnek kafe. Už z minulých ročníků máme vyzkoušené různé panerie v centru Prahy, ale nějak nás zaskočilo, že v neděli otevírají až v 8 (v sobotu jsou tam už od sedmi).
 |
| Burger king v Praze na Florenci |
Přesunuli jsme se proto na Florenc, kde byla jen pár dní otevřená nová odbavovací hala, kde jsme počkali, až otevřou první občerstvovny – zvolili jsme pořádnou snídani u Burger kinga s dvojitou porcí kafe a prošli jsme si Florenc, kde vznikly poslední fotky letošního tvrďáka.
Zajímá vás, kdo se pro letošní rok může pyšnit titulem Fototvrďák roku (opět se stylovým diplomem)? Až do cíle dorazili tito odvážlivci: Jakub Kencl, Zdeněk Tichý, Libor Tůma a Pavel Pola.
