Fototvrďák 2007

Rok se sešel z rokem, duben se začal pomalu prolínat do května a pár fotografických nadšenců se opět sešlo v Praze, aby si pěkně užili další ročník FOTOTVRĎÁKA.

Po zkušenostech z předchozích ročníků jsme se letos při přípravě soustředili hlavně na noční část akce a musím konstatovat, že se to vyplatilo. Již několik dnů dopředu účastníci sháněli světelné zdroje, které by moc nepřekážely a přitom byly na výsledných fotografiích efektní, ať již jako zdroj světla, tak i jako fotografovaný předmět. Ale nepředbíhejme a pojďme si fototvrďáka projít pěkně popořádku.

Začínali jsme nezvykle v pondělí 30.4.2007, což některé zmátlo tak, že na srazišti stepovali o dva dny dříve. 🙂 Kolem 16. hodiny se u vchodu do Metropole Zličín začínají scházet a sjíždět fotografická individua, která hodlají strávit následujících 24 hodin aktivním fotografováním v Praze. S některými jedinci přicházejí i jejich rodiny, takže jsme svědky i srdceryvných loučení, kdy manželky odtrhávají plačící děti od svých otců a vedou je do bezpečí domova. Nechceme prodlužovat toto trápení dětských duší a rázně velíme k nastoupení do přistavených vozů a k odjezdu. Ano, to je jedna z mnoha změn v letošním roce. Díky vzdálenosti naší první fotoštace používáme moderní techniku a přesunujeme se k plotu Ruzyňského letiště u Hostivic a začíná nám první dvouhodinovka s letadly. Kdo tu byl i několik hodin před tvrďákem, dostal šanci nafotit velké nákladní letadlo AN-124 (Ruslan), které se hned tak nevidí. Ale ani ti, co netušili či zaváhali, nepřicházejí dnes zkrátka. Po několika zajímavých kusech, jako byly Turkish Airlines, SkyEurope, Karthago Airlines či Alitalia přilétá očekávaný A330-323, patřící Korean Air, a v závěsu dosedá i B757 British Airways. Po dvou hodinách spoterství se pomalu vracíme k autům a míříme do salonku v restauraci Na kovárně, kde se bude konat dubnové FOTOpivo, začleněné tentokráte i do fototvrďáka.

V salonku na nás již čeká Petr Chlumský a Honza Seifert. Následuje obvyklá procedura večeří, občerstvení a jiných rutinních záležitostí a kolem osmé již přicházejí na řadu první fotografie s tématem Hřích. O vlastních prezentacích jsme už hovořili jinde, jen snad jako upoutávku bych připomněl hadí kousky od MKR či Bundesovi hříšné sešívačky. I přes to, že na nás byla vidět lehká nervozita či spíše obava z nadcházející noci, probíhá setkání nad fotografiemi v pohodě a diskuse se protahují až k zavírací hodině, kdy spořádaně opouštíme útulné prostředí salonku a vydáváme se do tmavé noční Prahy.

Míříme k metronomu, kde se chystáme malovat světlem, ale cestou přes Stromovku někoho napadá, že dole je pěkné jezírko. Měsíc svítí jako blázen, tak by se toho dalo využít. Naštěstí si iniciátor této myšlenky (Pavel) stojí za svým, takže razantně měníme směr a míříme k planetáriu. Tady to už nevydržel ZdeněkT a vrhá se před svoje čočky s baterkou a maluje hrůzné klikyháky na, v pozadí potemnělé, planetárium. Zneužívám jeho eufórie a naháním ho i před své čočky a odborně ho navádím do potřebných pozic. Ostatní vše sledují z povzdálí a lehce si při našem počínání poklepávají na čelo. To ještě netuší, že sami za chvíli budou skotačit kolem jezírka, na skalkách a molech, budou se různě pitvořit a lítat jako světlušky v rákosí okolo, jen aby vykreslili na svá citlivá média co nejoriginálnější záznam naprosto nereálné skutečnosti. 😉 Tato činnost nám vydržela poměrně dlouho a teprve nad ránem jdeme přes občerstvovací stanici na Letné, kde nás Pavel zachraňuje teplem a kávou, k metronomu v Letenských sadech. Tady se začíná lámat chleba a různí lidé reagují různě na chlad, pokročilou hodinu a vidinu dalších 12-ti hodin před námi. Někteří vyvíjejí nadměrnou aktivitu a v euforii fotí osvícenou Prahu, pohaslý metronom či jinak se pokouší využít atmosféry. Omlouvám se tímto všem, v tu chvíli nerudným spolufotícím, za svoje optimistické chování v tuto nehostinnou dobu, ale jak záhy zjistíte, karty se obrátí a role budou vyměněny.

S přibývajícím světlem sbíháme dolů na nábřeží a očekáváme východ Slunce nad Pražskými mosty. Od vody stoupá chlad a v kombinaci s únavou na mě začíná působit trudomyslnost. Ta vrcholí po přechodu ledové Vltavy. Jediné, co nás žene kupředu, je vidina teplé Pannerie s teplým kafem a teplým rohlíkem na rohu Revoluční a Dlouhé. Někteří slabší jedinci zalézají do telefonní budky a akumulují teplo z postupně zesilujících slunečních paprsků uvnitř vzniklého skleníku. Se zvony kostela, oznamujícími sedmou hodinu, se otvírají i dveře pekárny a usměvavá pekařka přijímá naše objednávky na zaslouženou snídani. Ta působí na organismus skoro až zázračně a tak po hodince již prudím s odchodem a varuji před rozsezením se. Nikomu se moc nechce, venku je pěkný chládek, půjdeme kolem vody, Slunce ještě moc nehřeje, ale nedá se nic dělat, musíme být do devíti v Holešovicích u fontány, kde nás čeká další část našeho variabilního programu.

Od devíti hodin se zde již scházejí na svém prvomájovém mítinku komunisté a my jsme se rozhodli tuto snůšku nepravd a mystifikací nafotit. Nehodlám se zde zabývat obsahem tohoto srocení, neb se to jednak nehodí na fotografický server a druhak není vhodné při psaní článků používat silné expresivní výrazy a vulgarismy, které bych byl nucen v této pasáži použít. Ostatně psychický stav Chosého, kterého ještě za dvě hodiny křísíme v autě, plně vyjadřuje naše rozpoložení po hodinu a půl trvající návštěvě u fontány.

Před polednem míříme znovu na Letnou, kde hodláme strávit poslední hodiny našeho letošního nonstop focení v příjemném prostředí hudby na antikomunistickém shromáždění. Ale jak jsem již dříve poznamenal, letošní program je velice variabilní a tak i nyní, kdy pomalu končí projevy a na podium přicházejí první umělci, se k nám donáší zpráva o plánovaném střetu extrémistů na Újezdě. Pohled na oblohu, kde hlídkuje policejní vrtulník nás utvrzuje v přesvědčení, že lenošení na trávě se změní ve zrychlený přesun. Zvedáme kotvy a rychle mizíme opět dolů k Vltavě. Naštěstí jede tramvaj a šetří nám tak několik kilometrů a hlavně čas. Odklon dvanáctky ze své trasy dává tušit, že zprávy o střetu jsou pravdivé. To již vyskakujeme u Národního divadla a míříme k zátarasům na mostě. Press karty nám, tedy spíše jen mě a Pavlovi, tyto zábrany otvírají, za což sklízíme nehezké pohledy od ostatních spolufotících. Sprintujeme (je neuvěřitelné, kde se to ve mě bere, ještě před chvílí jsem se jen tak plazil) na druhou stranu, ale i tak přibíháme pozdě a střet obou stran je víceméně již zlikvidován, skupiny jsou odděleny a patřičně nasměrovány tam, kam je potřeba, takže již fotíme “jen” vycházku několika demonstrantů za doprovodu těžkooděnců k velvyslanectví USA a jejich následné řízené, ale poklidné nastoupení do tramvaje a odjezd.

Je něco málo před šestnáctou hodinou, takže nám nezbývá, než zařadit zpátečku a vrátit se na Letenskou pláň, kde je hudební program již v plném proudu, ale hlavně na nás čeká Bitovod, který odmítl sprint za demonstranty a věnoval se radši klidnějšímu focení účinkujících na zdejším pódiu. Musím říci, že měl asi pravdu, ale uklidňuji se představou akčních fotek na kartě (tato představa mi vydržela pouze k domácímu PC, kde zjišťuji, že to není zase až tak dobré, jak se mi zdálo odpoledne). Za zvuku známých songů Michala Prokopa předáváme zasloužené diplomy, které se letos Barborce velice povedly, hodnotíme uplynulých 24 hodin, plánujeme další akce a pomalu se rozcházíme k domovům. Dobré to bylo, užili jsme si to a mám pocit, že jsem se ani chvíli nenudil. Díky všem, kteří přišli a vytvořili prima atmosféru po celých společných 24 hodin.

Tak zase za rok, tentokráte již popáté. To bychom mohli vymyslet něco extra. 😉 A nezapomeňte kouknout na ostatní fotografie z této akce, které najdete v souvisejících lincích po levé straně stránky.