Nový rok byl za námi, proběhlo několik pražských fotosetkání a já se stále více zabýval myšlenkou uspořádat víkendové fotosetkání na chalupě v Krkonoších. Po překonání strachu a oslovení majitelů chalupy jsem měl v kapse klíče a mohly začít přípravy.
Po předběžných dohodách byl termín kvůli výpravě do Slovenského ráje stanoven na víkend 12. až 14.4.2002. Nakonec se hlásí skoro dvacet lidí, vypadá to na pěkné setkání s velkým počtem velkoformátistů a já začínám řešit, jestli vůbec bude stačit jeden sud piva. V pondělí 8.4. předpověď počasí přestává vypadat příznivě, první slabší povahy začínají odpadat a odříkají účast. Ve středu na fotopivosetkání v Respublice se pokoušíme změnit počasí metodou Jakuba Kencla (kterou zavedl a v praxi vyzkoušel na OpenAir III) a prohlašujeme větu “Nebude pršet a hotovo!”, přesto pro případ špatného počasí zařizujeme vedle piva ještě diaprojektor.
|
| Dundee |
|
| Ondra v akci |
Nakonec nás z Prahy odjíždí pět – Pavel Kopřiva (Dundee) s Helenou, Vítek Dolejš (Horolezec), Ondra Klecán (OOK) a já. V Turnově, kde nás přechází smích, protože začíná jemně pršet, vyzvedáváme na nádraží Petra Maška (PetrM) a před chalupou v Bratrouchově se scházíme s posledním účastníkem, Frantou Štaudem. Zabydlujeme se v chalupě, zatápíme, narážíme sud a už se objevují první fotky, které u dobrého moku hodnotíme dlouho do noci. Porada, kam zítra půjdeme končí konstatováním, že fotky v dešti jsou nejlepší a náš zítřejší cíl je Mumlava.
|
| Mumlava |
Ráno směřuje první pohled z okna, kde je sice mlha, ale neprší. Autem odjíždíme do Harrachova, kde mlha mizí a první, v tuto chvíli ještě společnou zastávkou, je Mumlavský vodopád.
|
| Rampouch |
Tady už nikdo neodolá, začíná se ozývat hluk z rozkládání stativů, cvakání a bzukot závěrek a nezůčastnění kolemjdoucí jen nevěřícně kroutí hlavou. Lepší podmínky si nakonec ani nemůžeme přát, zataženou oblohu s jemně rozptýleným světem, zbytky posledního sněhu a ve vyšších polohách mlhu, na každého se dostalo. Rozpadáme se na menší skupinky a s Ondrou nejdříve jdeme a postupně se spíš ploužíme sněhem až k odbočce na Voseckou boudu. Cestou zpátky se skupinky zase potkávají, kolem páté hodiny se všichni scházíme u Mumlavského vodopádu a vyrážíme zpátky do Bratrouchova. Ještě cestou, když protrhanými mraky na chvíli prokoukne modrá obloha, plánujeme cíl zítřejšího výletu, kterým budou Dvoračky. Na parkovišti u chalupy Ondra uvádí do rozpaků místního domorodce tím, že z kufru auta vyndá prázdný sud piva, který jsme se dopoledne pokoušeli vrátit a neuspěli jsme, jednou rukou ho hodí na rameno a svižným krokem jde k chalupě. Chudák domorodec netušil, že sud je už dva měsíce prázdný.
|
| Ondra |
|
| Večerní posezení |
První kroky v chalupě směřují k plnému sudu, kde si po pěkném výletu zaslouženě vypijeme pivo a pak se jdeme, v tuto chvíli ještě samostatně, věnovat večeři. Po zhodnocení situace, že se sešlo několik klobás, sýry a špagety se mistr kuchařského řemesla Ondra ujímá velení a dělá nám k nakonec společné večeři výborné “studentské” špagety. Mezitím se venku setmělo a nic už nebrání tomu, aby se rozjelo promítaní diáků, keré se opět protahuje dlouho do noci.
K naší velké radosti předpověď meteorologům příliš nevychází, když nás Ondra po pohledu z okna budí se slovy “Je tam azuro”. Po snídani dnes vyrážíme bez aut rovnou od chalupy a jako včera se trháme na skupiny, tentokrát jenom dvě. Dohlednost na focení krkonošských panoramat sice není, ale i tak si nestěžujeme, neprší, slunce svítí a na Dvoračky nakonec přicházíme jenom v tričkách. Je vidět, že zimní sezona už skončila a jaro na hřebeny ještě nedorazilo, Dvoračky jsou úplně prázdné a není problém najít volné místo jako v zimních měsících. Během oběda meteorologové nakonec vítězí a když vyjdeme ven, kolem nás jsou mraky, ze kterých se dá každou chvíli očekávat déšť. Na hřeben už proto nejdeme a obracíme se na cestu zpátky k chalupě. Po chvíli opravdu začíná pršet, což nám však nevadí, s Vítkem roztahujeme naše velkoformátové miláčky a každý si dnes děláme alespoň jeden záběr. V podvečer se scházíme v chalupě a promočení se zahříváme horkým čajem. Na pivo už chuť nikdo nemá a je jasné, že sud neporazíme a půlku povezeme zpátky do Prahy. Pak už nás čeká jen balení, úklid a ve stále vytrvalém dešti odjezd.
A co říci na závěr? Především velký dík patří Monice a Petrovi za zapůjčení chalupy. Další dík patří všem, kdo se zúčastnili za skvělou atmosféru, pěkné fotky a diáky a vůbec za nádherný víkend. A poslední dík patří počasí, které se nad námi slitovalo a pustilo nás ven z chalupy. Doufám, že to nebylo naposledy a v Bratrouchově se zase někdy sejdeme.
