Fotovýprava SOOS – podzim 2001

Není tomu tak dávno co proběhla poslední fotografická akce a někteří přispěvatelé Fotofora
již začali vymýšlet další společné focení. Tentokráte přišel s nápadem Petr Ježek a navrhl
Fotovýpravu SOOS – podzim 2001.

Asi ho tlačilo špatné svědomí, jelikož se nedostavil na poslední Open Air IV ve Volovce
a tak hned v září jen tak prohodil něco o SOOSu a přilehlých zajímavostech. Netrvalo
to moc dlouho a seznam účastníků se začal pěkně rozrůstat. Petr spojil své schopnosti
s Jájou a začalo se klubat zajímavé fotosetkání. Jája si vzala za své ubytování a zajistila
perfektní ubytovnu ve Skalné, což bylo jen co by kamenem dohodil od SOOSu, takže již
nic nebránilo v odjezdu směr Cheb.

Sraz byl v sobotu 13.10.2001 na desátou a v deset deset bylo na parkovišti plno. Vypadalo
to jak v plné sezóně a i pán v pokladně byl velice překvapen, co se mu tam řítí za zájezd.
Sešlo se opět plno starých dobrých známých, ale přijely i nové tváře, které ovšem
záhy byly staré známé tváře. Někteří jednotlivci neunesli tíhu akce a ještě před vstupem
do rezervace začali provádět podivné rituály. Nejprve to vzbudilo velký údiv v diskutujících
skupinkách, ale nakonec se všichni uklidnili, jelikož se ukázalo, že na trávníku vedle
parkoviště vyrostl krásný hnojník a oni postižení jedinci pouze fotí.

Ale to už jsme mi ostatní vyráželi na dřevěné chodníčky vlastní rezervace. Mlhavé ráno
s deroucím se Sluncem slibovalo krásnou atmosféru podzimního rána. Hned po “několika
prknech” se většina skupinky zastavuje a vrhá se na pavučiny ozdobené korálky ranní rosy.
Vše umocňuje krásné protisvětlo a tak se ani nedivím tomu hemžení. Tvrdší nátury vynechávají
tuto první zastávku a spěchají za bublajícím bahnem. Kdo SOOS znáte, tak určitě víte, že po pár
desítkách metrů dosahují svého cíle a před nimi se rozprostírá částečně vyschlá bahenní
pláň, připomínající měsíční krajinu. Šedá barva se střídá se žlutou, červenou, hnědou
a přechází až do černé. Mezi tím se občas mihne svěží zelená tráva. Tak tohle už neustojí
ani nejtvrdší chlapáci, kteří mají foťáky ještě v brašnách a na obzoru se začíná rozrůstat nový les,
les stativů.

Čas pokročil a v rezervaci se začínají objevovat i “normální” lidi a nevěří vlastním
očím. Několik těl se různě kroutí u trávy, jiní se plazí před kořenem a za zatáčkou dokonce
leží dva šílenci na břiše a strkají hlavu pod dřevěný chodník. A všichni požadují u kolemjdoucích lehkou chůzi aby nedocházelo k roztřesení stativů. Fotografování se prostě rozjelo na plné obrátky. Fotografující postavy jsou rozprostřené po celém SOOSu. Ten kdo se nevešel po ránu k pavučinám, dohání tuto ztrátu na travách či doutnících. Jistá si před námi nezůstala ani výhybka na úzkorozchodné trati. Do dvou máme co dělat a každý určitě nafotil spousty dobrých obrázků.

Po krátkém občerstvení odjíždíme do Skalné, kde se ubytováváme a ihned bez zdržování
vyrážíme do města kde se nachází pěkný kostel, hrad a spousta jiných fotografických zákoutí.
Opět je co fotit a největší tlačenice je u malé kaskády na potoce pod hradem. Najdou
se i tací estéti, kteří neváhají přestěhovat i květináč s hezčí kytkou do hezčího okna,
jen aby měli ten nejlepší záběr. Fotí se až do pozdních odpoledních hodin a až prázdné
žaludky nás zahánějí do místní osvěžovny na nějaký ten bifteček a taky je třeba doplnit
tekutiny po náročném dni. Po večeři se ještě scházíme na ubytovně a probíráme donesené
fotografie. Pavel alias Dundee vytahuje sadu fotografií z Provence a sálem to jen zahučí.
Najdou se sice jedinci, kteří se snaží ostatním vnutit názor, že se jedná o poměrně obyčejné
fotografie, které jsou tak leda vhodné do rubriky “Tak takhle ne” nebo jí podobné,
ale naštěstí se jejich názor nesetkává se všeobecným nadšením a mladý nadějný fotograf
se nenechává odradit od svých dalších pokusů. Procházíme ještě ostatní fotky a brzy se
rozcházíme do svých pokojů, jelikož ráno nás čeká další perný den.

Snídaně je, pro některé neznalé věci, dosti šokující. Spíše než snídaně je šokuje pohled
z okna. Tam, za nádherného podzimního rána, probíhá již první dnešní focení. Světelné atmosféry
využívá Mistr a jeho model. Oba usilovně pracují na dalším ztvárnění přísloví pro tetičku Kateřinu.
Mají napilno, jelikož uzávěrka se již blíží. Ano, je to velká škola pro přihlížející.
Poté balíme a odjíždíme do nedaleké vesničky Stodola, kde je Motýlí dům, ve kterém najde
každý fotograf ten svůj objekt. Dorážím na místo o pár minut později a paní v pokladně
mě již upozorňuje ať chvilku počkám, že jsou tam teď nahoře u motýlů nějací fanatici
a nemůže je nikdo vystrnadit. Uklidňuji ji, že ti blázni mi nevadí a v klidu se zařazuji
do běsnícího davu. Je to paráda, jeden motýl vedle druhého, malý, velký, obrovský, černý,
červený, flekatý …….. Mám pocit, že listuji v atlase zvířat. V místnosti je velké
teplo a vlhko, takže si mohu motýly v klidu prohlédnout, než se mi odmlží objektiv. Pak
už mi nic nebrání se opatrně vrhnout mezi květiny a cvakat a cvakat.

V poledne odjíždíme směr Loket, kde nás čeká poslední část našeho víkendového setkání.
Vzhledem k času a vysokému polednímu Slunci volíme nejprve oběd v místním hotelu se
zahradní restaurací a výhledem na řeku Ohři. Polední Slunce příjemně hřeje, ale to
nás neodrazuje a i při obědě se fotí o 106. Variace na téma pěna nebo bublinky na citrónu
rychle přibývají a focení ukončuje až rázná servírka, která přináší vytouženou baštu.
Slunce se pomalu sklání k západnímu horizontu, takže můžeme vyrazit na hrad nad městem.
Na prvním nádvoří zjišťujeme že je zde instalována výstava Jadrana Šetlíka, což
zpestřuje prohlídku hradu. Dlouho se ale nezdržujeme a čas trávíme spíše na věži či na
druhém nádvoří, kde se najde hodně krásných věcí k focení. Je to uklidňující závěr celého
víkendu.

Den se pomalu chýlí ke konci a naše putování po Západních Čechách taky. Ještě poslední
dozvuky závěrek fotoaparátů, sbalit stativy, rozloučení a hurá do auta. Cesta je dlouhá
a v batohu jsou filmy, které čekají na vyvolání, tak honem, ať mi doma nezaberou koupelnu.
Byla to paráda, dobře vymyšleno, zorganizováno a i počasí bylo objednáno vynikající, snad jen nějaký ten
mráček se mohl objevit na šmolkovaté obloze. Ale ne, bylo dobře i bez mráčků, sešlo se hodně fajn lidí, užila se spousta legrace a nafotilo se hodně krásných záběrů a o to všechno přece šlo.

A jak to viděli jiní – Luky

A jak to viděli jiní – Pavel a Blanka Polovi