Třetí, čtvrtý a pátý výlet – do hor i na pláže…
Třetí výlet – oblast Calanches
Nachází se v okolí Porta, při východu či západu slunce se jedná o další z barevně neuvěřitelných míst. Skály jsou opravdu oranžové a opravdu vypadají úplně stejně, jako na reklamních brožurách. Jedeme kolem nich na kolech a jen se kocháme výhledy na mořský záliv a oranžové skály vystupující z lesů. Místo je velmi zelené a přitom velmi suché, spolu s barvou skal vytváří mořské pozadí při západu slunce fantastické barvy, filtrový systém COKIN by se styděl.
Oblast je poměrně veliká a při dostatku času tady můžete strávit celý den. Pro velké vlny jsme bohužel nemohli vidět skály z moře, případný výlet lodí jednoznačně doporučuji. Navíc pak můžete vidět i část skal, která není z pevniny přístupná. Dále budu stručný – chce to vidět, nelze to popsat.
Čtvrtý výlet – do hor
Po přejezdu autobusem stavíme stany v kempu Vizzavona pod pátou nejvyšší horou Korsiky Monte d’Oro, 2460 m.n.m.. Za dobré viditelnosti je z vrcholu vidět pobřeží na obou stranách. O tom, že tomu tak nemusí být pokaždé, jsme se hned druhý den mohli přesvědčit na vlastní oči.
Noční vichřice hrozí odnesením stanu, ráno se ale probouzíme do nádherného slunce. V jeho svitu pak stoupáme do sedla pod vrchol, oblastí lesa, pak kleče a nakonec jen trav. Na rozdíl od našich hor zde však i ve výšce 2000 metrů kvetou kytky a celá příroda je mnohem zelenější a živější. Pod vrcholovým sedlem je stále ještě zbytek sněhu. Pak hory ukáží tu méně přívětivou tvář. Ve výšce 2200 metrů ještě fotografuji kytky, pak během pár desítek vteřin přijdou mraky a už zůstanou. Cesta na vrchol pak probíhá v mlíku a vichřici, nakonec jsme tam všichni, zmrzlí se fotíme a utíkáme po hřebeni dolů v obrovských nárazech větru. Při sestupu ke kaskádám Anglais začíná pršet a tak se mohu jen dívat, foťák zůstává smutně ležet v tašce.
Kaskády Anglais jsou málo známé a vzhledem k delší vzdálenosti od silnice k nim nedorazí příliš turistů, přesto si myslím, že jsou mnohem krásnější a fotogeničtější než doporučované kaskády du Polischelu. Předně jsou kolem nich řady osamělých horských borovic smíchaných s klečí a hlavně, voda vytváří spousty vymletých míst, někde se zařízne hluboko do skal, jinde vytvoří tůňku. Nejvíc to připomíná Vydru na Šumavě. Fotograf krajinář tu může strávit několik dní a stále nebude nasycen.
Pátý výlet – podél bílých pláží a skal do Propriana
V kopci nad městem Porticio je kemp s výhledem na záliv s hlavním městem Korsiky – Ajaciem. Údajně třetí nejkrásnější záliv světa není v noci nijak výrazný, ani z boku vzlétající letadla přímo proti moři mě nepřesvědčila.
Ovšem ranní jízda kolem mořských pláží přináší několik zcela rozdílných prostředí. Napřed staré majáky na výběžcích pevniny, pak pláže s bílým pískem, přejezd oblastí horských pastvin a závěrem naprosto klasická písečná pláž s vystupujícími tmavě hnědými skalami. Na jejich vrcholcích sedící kormoráni jen dotvářeli atmosféru místa. Přiznám se, že než focení, věnoval jsem se spíše naprostému flákání, po jízdě kopcovitým terénem jsme byli docela utahaní.
Odbočím, focení u moře má jednu drobnou, ale zato zásadní nepříjemnost. I malé vlnky zvedají výraznou vodní tříšť, která je samozřejmě slaná. A na optice zanechává poměrně ostré skvrny, pro krystalky soli ne zrovna lehce odstranitelné. Takže stojíte po kolena ve vodě, hlídáte vlnu, při které zvedáte fotoaparát co nejvýše nad hlavu a mezi tím se snažíte udělat snímek. Na stativ v dané situaci nemůže být ani pomyšlení.
Cestou míjíme Filitozu, zůstala bohužel nenavštívena. Je to menší oblast s megalitickými monolity, někdo ji zatracuje, jiný na ní nedá dopustit. Za návštěvu určitě stojí.
Den končíme v kempu na pobřeží před Proprianem. Je narvaný k prasknutí a tak si dovolujeme strávit noc přímo na písečné pláži. Ranní probuzení za východu slunce je jedním z řady krásných zážitků, které mám spojeny s Korsikou. Před sebou máme záliv, vlevo jej uzavírá zarostlý starý maják a přímo před námi připlouvá v paprscích vycházejícího slunce bělobou zářící první trajekt. A do toho – téměř absolutní ticho.
