Tak už i já jsem si koupil digitál. Já, zapřísáhlý to zastánce klasického filmu a teď toto. V průběhu let mi prošli rukama zástupci snad všech generací digitálů, počínaje stařičkým Apple QuickTake z roku tuším 1996 až po nejnovější Sony či Olympusy. Nikdy jsem pro ně moc nehoroval a pokud jsem v několika málo případech zauvažoval o koupi, cenovka mě vždy bez problémů odradila.
Až loni před Vánocemi jsem se dostal do Hong Kongu a FinePix 6800, přístroj který mi kamarád (prodejce) před pár týdny vychvaloval a nabízel za 1600 guldenů, tam byl k mání za necelé dvě třetiny této ceny. Po všech těch letech jsem si konečně řekl “tak tedy ano”, digitál si koupil a zde je první shrnutí mých dojmů.
Nebudu se tu rozplývat nad pokrokem v oblasti digitálních přístrojů, jásat nad počtem megapixelů a kdo ví čeho všeho ještě. Prostě se na FinePix budu dívat z hlediska běžného uživatele.
Design
Designérem tohoto modelu (a nižšího FinePixu 4800) je F. A. Porsche (nejde o shodu jmen, je to vnuk slavného automobilového konstruktéra). Jeho typický styl je na přístroji velmi dobře vidět.
Tělo je tvořeno rámem z kompozitního materiálu, vrchní plášť je celokovový s matně stříbrnou povrchovou úpravou připomínající titan (u firmy Porsche velmi oblíbený materiál). Celkově se styl FinePix 6800 velmi podobá počítači Apple PowerBook Titanium a mobilnímu telefonu Ericsson R520. Na rozdíl od Apple nepoužívá Fuji skutečný titan, což má za následek podstatně lepší odolnost povrchu proti škrábancům a oděru. (Povrch titanu je dost náchylný k poškrábání a umaštění. Kvalitní povrchová úprava je sice možná, ale velmi drahá).
Oproti většině dnešních digitálních přístrojů jsou FinePix 4800/6800 orientovány na výšku, takže i při celkově malých rozměrech se velmi dobře drží. Další výhodou zvoleného designu je, že z přístroje nikde nic nekouká a při velikosti 87x97x36mm a hmotnosti 258g působí velmi kompaktním dojmem. Takový Nikon Coolpix 885 je sice při pohledu zpředu o něco menší, ale vpřed vyčuhující objektiv a ergonomicky (vzhledem k velikosti je ovšem ergonomie poněkud diskutabilní) tvarovaný grip pro držení přístroje ho činí poněkud neohrabaným, zejména pro nošení po kapsách – to platí i o většině lepších kompaktů Olympus Camedia, které jsou navíc i o něco těžší. FinePix nosím bez problémů v kolenní kapse u kalhot nebo v malém pouzdře na opasku – ani v jednom případě nevadí. Pro úplnost dodám ještě, že na spodní straně je vedle uzavíratelného konektoru pro připojení do kolébky ještě standardní závit pro uchycení na stativ.
Objektiv
Vestavěný zoom má ohniskovou vzdálenost 8.3-24.9mm, odpovídající zhruba 38-108mm u kinofilmu. To je sice dost málo, někteří konkurenti mají i 10x optický zoom, ale menší rozsah zoomu umožnil dosažení výborné optické kvality bez nutnosti složité konstrukce s množství různých korekčních členů. Světelnost je velmi dobrá – 2.8-4.5. V porovnání s některými kompaktními Olympusy, které mají světelnost 1.8-2.8, často při větším rozsahu zoomu, to není až taková sláva, nicméně v porovnání s objektivy klasických kompaktů jsou to velmi dobré parametry – některé APS a 35mm kompakty mají na delším konci srovnatelného zoomu světelnost okolo 10. Vzhledem k tomu, že hloubka ostrosti závisí na fyzické ohniskové vzdálenosti, je i při minimální cloně 2.8 poměrně vysoká. Clona je velmi jednoduché konstrukce a má pouze dvě polohy – 2.8/7 při nejnižší a 4.5/10 při nejvyšší ohniskové vzdálenosti.
V klidu je objektiv zcela zasunut do těla přístroje a jeho přední část je chráněna krytkou. Při zapnutí se krytka odsune a objektiv vysune. Na přední stranu objektivu není možno nasadit žádné filtry ani mezikroužky.
Rychlost autofokusu je přiměřená třídě přistroje, to samé platí i o zoomu, který ohniskovou vzdálenost nemění zcela plynule, ale zhruba v devíti krocích.
CCD čip
Fuji je jedna z mála firem, která si vyrábi své vlastní CCD čipy. V současnosti jako jediná používá technologii Super CCD, která se od normálního CCD liší osmihranným tvarem a diagonálním uspořádáním jednotlivých světlocitlivých buněk. Data z takovéhoto čipu je možné lépe interpolovat, než data z klasického čipu s čtvercovými buňkami, uspořádanými pravoúhle. Ačkoliv je na čipu něco přes 3 miliony buněk, pomocí vestavěné interpolace je možné získat snímky o rozlišení až 6 megapixelů. Ty se sice nevyrovnají snímkům z opravdových šestimegapixelových přístrojů, ale jsou zhruba srovnatelné s výstupem čtyř až pětimegapixelových klasických CCD čipů.
Čip má ovšem i jednu stinnou stránku a tou je poměrně značný šum, který ve spojení s nepříliš šetrnou JPEG kompresí může vést k nepoužitelným snímkům, hlavně za zhoršených světelných podmínek.
Přestože dynamický rozsah je na digitál vcelku slušný, přepáleným bílým místům se pravděpodobně stejně nevyhnete. Díky sériovému snímání a bracketingu (viz dále) ovšem existuje, byť jen pro víceméně statické snímky, možné řešení a to sice smontování výsledného obrázku (třeba ve Photoshopu) z několika obrázků, fotografovaných za použití odlišné expozice.
Měření expozice
Celkově je možno volit ze tří režimů – spot, average a matrix. V režimu spot se expozice měří jen na malé ploše uprostřed obrazového pole, average je průměr z celého snímku (bez jakékoli preference kterékoli části) a matrix je měření založené na měření v celkem 64 zónách a následném vyhodnocení. Přestože k matrix systémům nemám příliš důvěry, zde jde asi o nejpoužitelnější režim. Pomocí namáčknutí spouště je možno využívat funkce AE/AF lock (pouze dohromady) ke změření expozice a následnému překomponování, v praxi je to ovšem dost problematické, zejména kvůli dost velké paralaxe hledáčku, která nutí používat vestavěný LCD displej.
Blesk
O “kvalitě” vestavěného výklopného blikátka dostatečně jasně svědčí vynechání informace o směrném čísle v manuálu. Místo toho je tam mlhava zmínka o “effective range” okolo 2-3.5m 🙂 Blesk je možno “natvrdo” zapnout, vypnout či ponechat rozhodnutí na automatice. Kromě toho jsou zde režimy pro redukci červených očí (který ovšem není příliš účinný) a slow-sync.
Ovládání
Celé ovládání přístroje je až na spoušť soustředěno na zadní stěnu. K ovládání slouží celkem 9 tlačítek, jeden páčkový
přepínač a jeden otočný přepínač. Šest tlačítek slouží pro pohyb v menu (čtyři směry, potvrzení a zrušení volby), jedno vyklápí blesk, jedno slouží k zapínání/vypínání LCD displeje a poslední je hlavní vypínač. Otočný přepínač slouží k výběru režimů snímání, páčkový přepínač přepíná mezi režimy snímání a přehrávání.
Směrová tlačítka jsou uspořádána do kruhu okolo malého LCD displeje. Kromě pohybu v menu slouží i k ovládání dalších funkcí, zejména zoomu. Aktuální význam všech směrových tlačítek je vždy zobrazen na stavovém displeji, spolu s informacemi o právě zvoleném režimu a počtu snímků, které je ještě možno uložit na vloženou Smart Media kartu při momentálně zvoleném rozlišení a kompresi. V režimu snímání je displej podsvětlen oranžově, v režimu prohlížení pak svítí zeleně.
V levé dolní části zadní stěny je umístěn velmi dobrý dvoupalcový LCD displej. Ten je možné použít klasicky jako hledáček a pro přehrávání obrázků a pochopitelně se na něm zobrazují veškerá menu. Systém menu je poměrně dobře navržený. Položky, které nejsou v právě zvoleném režimu dostupné prostě zmizí a menu je tedy velmi přehledné. U displeje je i jeho ovládací tlačítko. Při snímání slouží jako vypínač LCD displeje a zároveň umožňuje zapnout na displeji pravoúhlou mřížku, velmi užitečnou při kompozici. Při prohlížení pak toto tlačítko přepíná mezi zobrazením jednoho snímku a mozaikou všech obrázků na kartě.
Režimy snímání
Základních režimů je celkem šest a přepínají se již zmíněným otočným voličem na pravé horní hraně přístroje. Tento volič je mimochodem nádherně vyroben z jednoho kusu masivního hliníku…
Audio recording
V tomto režimu se přístroj mění na diktafon, prvním stiskem spouště se nahrávání zapne, druhým vypne. Na 128 MB kartu by se měla vejít více než jedna hodiny záznamu.
Movie recording
FinePix se promění v malou kamerku, která snímá filmové sekvence v rozlišení 320×240 pixelů a frame rate přibližně 10 snímků za sekundu a to včetně zvuku. Jedna taková sekvence může být maximálně 160 sekund dlouhá.
SP
v podstatě automatický režim s možností volby typu snímku – černobílý (smysl mi poněkud uniká, místo na kartě se neušetří), krajina, portrét a noční scéna. Pro všechny typy snímků je možno využít samospoušť, pro noční snímky navíc i manuální zaostřování. Přiznám se, že mi poněkud uniká logika expoziční automatiky – zdá se mi, jako by šlo o časovou automatiku s preferencí clony 2.8 a to bez ohledu na nastavený typ snímku.
Auto
při použití toho režimu se přístroj mění na “bombenfest und idiotensicher” zařízení. Můžete tak maximálně zapnout blesk a samospoušť či přepnout zaostřování do makro režimu, jinak nemůžete automatice mluvit naprosto do ničeho.
Manuál
Název tohoto režimu je značným eufemismem. Nejde o manuální režim, ale o programovou automatiku s několika málo možnostmi nastavení – hlavně jde o citlivost a korekce. Korekce expozice je možno nastavit v rozmezí +- 1.5 EV a s krokem 0.3 EV, korekce blesku je možno využít v rozmezí +- 0.6EV, rovněž s krokem 0.3 EV.
Sériové snímání
V závislosti na nastavené kvalitě a velikosti snímku pořizjue přístroj v tomto režimu sekvenci tří až pěti snímků na jedno stisknutí spouště. Následně zobrazí náhledy celé série a umožní uložit buďto všechny, nebo jen vybrané záběry. Všechny snímky série je možno exponovat buďto jednou expoziční hodnotou, nebo je možné provést bracketing v rozsahu plus/mínus 1.5EV.
Makro
Makro režim zde není samostatným režimem, místo toho je možné v režimech Auto, Manuál a sériové snímání přepínat rozsah autofocusu, který pak zaostřuje zhruba od 20 centimetrů. Bohužel makro není přiliš dotažené a tak expoziční automatika běžně používá clonu 2.8, což vede k velmi malé hloubce ostrosti.
Informace pro zpracování
Podobně jako u APS přistrojů, FinePixy umožňují uložit informaci o požadovaném počtu kopií a o tom, zda si přejete vytisknout na snímku datum a čas. Tyto informace se použijí v případě, že si objednáte zhotovení fotografií v digitálním minilabu, který podporuje systém DPOF (Digital Print Order Format).
Hledáček
Asi nejslabší část přístroje, pro mě dost překvapivě – F. A. Porsche je totiž vyhlášený čistě funkčním přístupem k designu, což zde ovšem jaksi zapomněl uplatnit. Hledáček je umístěn v levém horním rohu (při pohledu zezadu) a je opravdu velmi, velmi malý. Zobrazuje s bídou 70% plochy obrazu, naznačená linka pro korekci paralaxy je kulantně řečeno nepříliš použitelná a korunu všemu nasazuje velká LED vedle hledáčku. Jejím úkolem je informovat o připravenosti přístroje, ale díky své velikosti a svítivosti jen oslepuje a činí použití hledáčku za horších světelných podmínek v podstatě nemožným.
Pochopitelně je možné používat jako hledáček i velký LCD displej. Vzhledem k solidní výdrži baterie to je vcelku realistické. Navíc na LCD displeji je možno kontrolovat kompozici pomocí vypínatelné mřížky, která dělí obraz na třetiny (jak na výšku, tak na šířku). Zobrazení na LCD displeji je použitelně rychlé. Problém je jen v tom, že po dobu ostření při námáčknuté spoušti přístroj neobnovuje obraz na displeji. Tato prodleva je sice méně než jedna sekunda, ale při fotografování pohybujících se lidí nebo třeba zvířat to může leckomu vadit.
Baterie
napájení zajišťuje jeden Li-Ion článek o napětí 3.7V a kapacitě 1300 mAh, který se do přístroje vkládá zespodu. Samozřejmě jde o speciální článek, který není v případě potřeby nejde nahradit něčím obyčejnějším. Článek je možno dobíjet přímo v přístroji dodávaným síťovým adaptérem. Pro použití v terénu je možné sestrojit jednoduchý stabilizátor napětí (nabíjecí automatika je ve fotopřístroji, ne v adaptéru), kterým je článek možné nabíjet i mimo dosah elektrické sítě, třeba z autobaterie. Podobným bastlením samozřejmě přicházíte o záruku (v případě, že se k němu přiznáte nebo ho servis zjistí diagnostikou přístroje).
Výdrž baterie je udávána okolo 120 snímků při použití LCD displeje a okolo 250 bez něj. To je podle mých skutečností vcelku realistický údaj, ovšem nikoli při použití blesku pro 50% snímků, jak se snaží tvrdit manuál.
Problémem je fotografování v zimě, kdy vlivem snížené teploty stoupá vnitřní odpor Li-Ion článku. Při použití LCD displeje a blesku, které odebírají velký proud a způsobují pokles napětí, tak přístroj často hlásí vybití baterie. Naštěstí nejde o skutečný úbytek kapacity a bez blesku a LCD je možno fotografovat ještě poměrně dlouho, přes zuřivě blikající diodu a symbol baterie na stavovém displeji.
Výstup
Kvalitu výstupních dat je možné ovlivňovat nastavením několika parametrů: velikosti snímku, citlivosti a kvality komprese. Velikost snímku je možno přepínat mezi VGA, 1Mpix, 3Mpix a interpolovaným 6Mpix (přesné velikosti jsou 640×480, 1280×960, 2048×1536 a 2832×2128). Pro VGA je k dispozici pouze střední komprese, pro 1 a 3 Mpix je to střední a vysoká a pro 6Mpix jsou k dispozici tři stupně: základní, střední a vysoká. Citlivost je možno nastavit na jednu z hodnot 100, 200 a 400 ASA. Přístroj neumožňuje výstup v nekomprimovaném formátu, což je vzhledem ke kvalitě snímače škoda, i když většina typických domácích uživatelů se spokojí s JPEGem. Mimochodem vestavěná JPEG komprese je v porovnání s většinou konkurentů k obrázkům dost nešetrná, takže osobně nepoužívám nic jiného, než “FINE”.
Na dodávanou 16MB kartu se vejde mezi šesti obrázky v nejvyšší a 163 v nejnižší kvalitě. Největší běžně dostupné Smart Media karty mají kapacitu 128MB a vejde se na ně mezi 53 a 1330 obrázky.
Připojení k počítači
Fuji 6800 používá k propojení s počítačem dnes standardní USB port. Přiložený kabel je možno připojit jak do samotného přístroje, tak do kolébky.
To se mi jeví jako velmi vhodné řešení – doma využiji pohodlnější kolébku, na cesty mi stačí vzít skladnější kabel. Rychlost přenosu je dostatečná – i zcela plnou 128MB kartu je možné překopírovat za několik málo minut (pokud ovšem na stejném USB kanále nesedí ADSL modem nebo něco podobného ;-)).
Osobně používám Mac OS X, který má podporu digitálních fotopřístrojů vestavěnou, takže jsem vůbec žádný software nepotřeboval. Stačí připojit fotopřístroj k počítači, na ploše se objeví nový disk a s obrázky je možno pracovat stejně jako se soubory na libovolném jiném disku. Pomocí aplikace Image Capture je možno prohlížet obsah vložené karty včetně náhledů a informací o snímcích (expoziční údaje, datum a čas prohlížení), selektivně stahovat snímky na předdefinované místo na disku či je mazat. Na kartu je možné i zapisovat. Není tedy problém překopírovat na ni obrázky z počítače a ty následně prohlížet na LCD displeji fotopřístroje.
Pro Windows je na CD přiložen USB mass storage driver (v některých verzích Windows je údajně součástí dodávky…) a aplikace FinePix. Driver po instalování zabezpečuje stejnou funkčnost, jako v případě Mac OS X – fotopřístroj se prostě namountuje jako další disk. Samotná aplikace FinePix představuje slušný průměr toho, co se dnes dodává s digitálními přístroji a zvládá nejběžnější operace jako změny velikosti a konverze mezi různými formáty.
Ve spojení s Wintel PC je možno přístroj použít i jako web kamerku. Software je také přiložen. Toto řešení se sice nemůže vyrovnat digitální kameře připojené přes FireWire, ale zejména díky kvalitnější optice je podstatně lepší než různé levné USB web camy.
Snad jediná funkce, kterou osobně postrádám, je možnost použít počítače pro přímé ovládání přístroje, která ovšem dnes není běžná ani u jiných přístrojů této třídy, což je vzhledem k jejich určení vcelku pochopitelné.
Kromě USB portu je na boku FinePixu i 2.5mm jack s audio a video výstupem. Součástí dodávky je i kabel, který má na opačném konci dva cinch konektory a umožňuje tedy připojení přístoje přímo k televizi, videorekordéru či videoprojektoru. Na tento výstup je směřován ten samý výstup jako na vestavěný LCD displej. To znamená, že pokud používáte vestavěný displej jako hledáček, získáte vlastně běžnou kameru s video a audio výstupem, kterou můžete připojit v podstatě kamkoli. Osobně jsem vyzkoušel profesionální videokonferenční systém Sony a kvalita byla velmi slušná..
Závěr
FinePix je vhodný přistroj pro náhradu 35mm nebo APS kompaktu sloužícího jako fotografický záznamník nebo pro běžné domácí použití (fotografie dětí, z dovolené atd.). Nic víc, nic míň. Určité omezené množství manuálních nastavení je určeno pro zvládnutí méně typických situací, ne pro kreativní vyžití.
Problém je ovšem ten, že v Čechách se digitální fotopřístroje prostě ještě nedostaly do kategorie běžného spotřebního zboží pro lidi s běžnými příjmy, ale jsou stále víceméně výsadou technicky a zejména “počítačově” orientovaných “fajnšmekrů”. Těch je pravděpodobně stále dost na to, aby se výrobci nemuseli snažit o trochu realističtější cenovou politiku a rozšíření “digitálů” mezi “normální” uživatele. Drtivá většina digitálních přistrojů na českém trhu je předražená, FinePix 6800, prodávaný za cenu mezi 35 a 40 tisíci korun nevyjímaje.
Pokud opravdu chcete digitál pro výše uvedené účely a jste ochotni zmíněnou částku utratit, můžu FinePix 6800 jen doporučit. Nemusíte-li za každou cenu mít právě digitál, kupte si nějaký lepší kinofilmový kompakt za čtvrtinu až třetinu ceny. Máte-li byť jen minimální tvůrčí ambice, raději investujte do jednooké kinofilmové zrcadlovky. Přes veškerý pokřik fanatických zastánců digitálů o tom, že pět megapixelů je to samé co kinofilm, je poměr cena/výkon totiž stále ještě někde úplně, ale úplně jinde.
