Fujifilm X-T2 (nejen) z pohledu fotografování přírody

Příchod nové vlajkové lodi mezi fotoaparáty Fujifilm na trh byl načasován příhodně na stejnou dobu, kdy jsem chystal svou další fotocestu, takže se přímo nabízelo jeho zapůjčení pro účely testování. Zde jsou mé zkušenosti z týdenního používání X-T2 během výpravy na Špicberky.

S fotoaparáty Fujifilm fotografuji zhruba rok a posledních šest měsíců už výhradně. Během té doby jsem měl možnost používat modely X-T1 a X-Pro2, s nimiž dává smysl za to novinku X-T2 srovnávat, neboť X-T1 přímo nahrazuje a k X-Pro2 tvoří alternativu srovnatelných kvalit v nejvyšší řadě.

Fujifilm X-T2

Nebudu dopodrobna přepisovat specifikace, které najdete na stránkách Fujifilmu, ale zaměřím se hlavně na několik oblastí, kde jsou z mého pohledu nejzásadnější změny: na ovládání, ostření a video. Nebude samozřejmě chybět řada ukázek.

Konstrukce a ovládání

Tělo se velmi podobá svému předchůdci X-T1 – oproti němu je zhruba o 2 až 3 mm větší v každém rozměru, ale jinak jsou si oba fotoaparáty na první pohled (zvláště zepředu a shora) velmi podobné. Přesto je zde několik zásadních vylepšení.

Z hlediska ovládání považuji za nejpodstatnější přidání skvělého joysticku sloužící především pro rychlý výběr ostřících bodů, jak už jej známe z X-Pro2. Naopak zmizelo tlačítko Focus Assist, které nahradil stisk zadního kolečka, a jeho prominentní pozici naopak obsadilo tlačítko Q pro přístup do rychlého menu. Z mého pohledu jde jednoznačně o změny vedoucí k efektivnějšímu ovládání fotoaparátu. Drobná výhrada směřuje snad jen ke zmíněnému stisku zadního kolečka – při otáčení jsem si ho občas omylem zmáčkl. Ačkoliv na pohmat se mi zdá obdobně „tvrdé“ jako u X-Pro2, u něj se mi to z nějakého důvodu nestává.

Změny k lepšímu na zadní straně – joystick pro volbu ostřících bodů, odstranění tlačítka Focus Assist a změna umístění tlačítka Q.

Mechanické voliče citlivosti ISO a expozičního času mají dle mého názoru konečně ideální řešení zamykání. V jejich středu totiž najdete tlačítko, které někteří lidé trefně přirovnávají k propisce – jedním stisknutím pozici voliče aretujete, druhým naopak uvolníte. Zcela tak odpadá krkolomné mačkání a současné otáčení. Pokud je zámek uvolněn, tlačítko je o kousek vystouplé a objeví se šedý proužek po jeho obvodu, takže uzamčení lze zkontrolovat snadno i vizuálně.

Tlačítko aretující pozici otočných voličů funguje výborně – jedním zmáčknutím pozici zamknete, druhým odemknete. V odemčeném stavu tlačítko mírně vyčnívá a objeví se tak tenký šedý proužek.

K voliči korekce expozice musím zmínit další z relativně mála výhrad, které k ovládání X-T2 mám – mechanický volič korekce expozice se otáčí poměrně ztuha a oproti X-Pro2 je navíc zapuštěný mírně za hranu horní plochy fotoaparátu, což dohromady dosti ztěžuje nastavení pouhým palcem – jde to, ale nutná větší síla znamená nižší přesnost. Nejsem si jist, jestli se časem trochu „neochodí“, ale osobně jsem si raději navykl používat palec i ukazováček současně, což je trochu méně pohotové. Tento volič zámkem nedisponuje, zato ale s X-Pro2 sdílí pozici C – pokud jí zvolíte, převezme funkci nastavování korekce přední kolečko, které pak dovoluje využít rozsah +/- 5 EV (mechanický volič standardně nabízí rozsah +/- 3 EV). Kolečko je třeba nejdřív stisknout a pak nastavovat korekci, což brání nechtěné změně.

Volič korekce expozice se lépe ovládá dvěma prsty jako na obrázku.

Displej je nyní výklopný i do strany. Řešení vyklápění displeje není zdaleka tak univerzální jako u některých konkurenčních přístrojů, které využívají jeden kloub umožňující pohyb a rotaci prakticky všemi směry. Displej na X-T2 zůstal věrný konstrukci s dvojicí kloubů pro vyklápění ve svislé ose, která zajišťuje úhly v rozmezí 90 stupňů nahoru a cca 45 směrem dolů. Navíc ale přibyl třetí kloub, který dovoluje vodorovné vyklopení doprava v maximálním úhlu přibližně 60 stupňů. Horizontální směr je třeba odemknout posuvným tlačítkem na levé straně displeje. Typické použití bude dle mého názoru spíše buď v jedné nebo druhé ose – trojice kloubů vlastně ani nedovoluje příliš kreativní kombinované pozicování. Umím si představit uživatelsky efektivnější řešení, ale přesto je alespoň základní možnost vodorovného vyklápění vítaným vylepšením.

Vyklápění displeje do strany je poněkud omezené, ale i tak rozhodně vítané. Vlevo na displeji je vidět malé posuvné tlačítko, které odemyká vyklápění do strany.

Fotoaparát je vybaven dvojicí slotů na SD karty, které podporují rychlý standard UHS-II. Uživatel si může zvolit, jestli se mají fotografie ukládat napřed na jednu a pak na druhou kartu, na obě najednou (záloha) a nebo na jednu RAW a na druhou JPEG. Dvířka se otevírají pomocí posuvného tlačítka – osobně preferuji spíše řešení z X-Pro2, kde se naopak posouvá celá kryt, ale na druhou stranu je nutné říct, že u X-T2 prakticky nehrozí nechtěné otevření dvířek, což se mi u X-Pro2 občas při manipulaci v batohu stává a mohlo by to vést k jejich poškození.

Dvířka duálního slotu na SD karty se u X-T2 otevírají pomocí posuvného tlačítka uprostřed

Z menších novinek si zaslouží zmínku výraznější očnice hledáčku a závit na tlačítku spouště, který dovoluje použít mechanické drátěné spouště a také poměrně oblíbená tlačítka typu soft button.

Po stránce ovládání už nemám v zásadě co vytknout – ergonomie je promyšlena velmi dobře a téměř vše potřebné je snadno dosažitelné a nastavitelné. Pokud bych měl srovnávat s X-Pro2, kterou používám nyní, považuji na X-T2 za méně praktický hlavně prstencový volič Drive, kterým se přepíná režim snímání (jednotlivé snímky, sériové snímání, bracketing atd.). X-Pro2 má tuto funkci na tlačítku křížového voliče a je to podle mě mnohem efektivnější řešení, neboť kromě přepnutí režimu dovoluje rovnou měnit i parametry (např. rychlost sériového snímání, rozestup expoziční řady atd.). X-T2 sice díky mechanickému přepínači získala jedno nastavitelné tlačítko navíc, ale funkci Drive mu bohužel přiřadit nejde.

U X-Pro2 jsem si také oblíbil možnost kompletního ovládání pravou rukou, což se hodí, pokud používáte těžší objektiv a nechcete jej pouštět například kvůli zobrazení posledního snímku. Pro mě osobně jde o tak zásadní aspekt, že jsem kvůli němu X-Pro2 původně favorizoval, ale X-T2 má trumf v rukávu – přehrávání lze přiřadit libovolnému funkčnímu tlačítku a na levou ruku tak zbývá jen mazání (lze obejít přes menu) a nastavení citlivosti (to obvykle neřeším, neboť používám automatické ISO, jehož tři konfigurace přepínám pomocí dalšího tlačítka). Za tuto možnost designérům Fujifilmu ze srdce děkuji.

A když už jsme u nastavitelných tlačítek, těch je u X-T2 celkem osm – o dvě více než na X-Pro2. Chybí sice nastavitelné tlačítko režimu měření expozice (u X-T2 je řešeno prstencovým voličem u nastavení času), ale zato není blokováno horní tlačítko křížového voliče již zmíněnou funkcí Drive a navíc můžete plnohodnotně konfigurovat i tlačítka AE-L a AF-L (zámek expozice a zámek ostření), kterým lze u X-Pro2 pouze prohodit funkci. Mimochodem, tato tlačítka jsou u X-T2 ve srovnání s X-Pro2 také určitě lépe umístěna.

Nastavení funkčních tlačítek

Tělo je samozřejmě utěsněno proti vlhkosti a prachu. Na Špicberkách jsem fotoaparát nešetřil a protože prakticky stále pršelo, vyzkoušel jsem tuto vlastnost poměrně důkladně. Vše proběhlo bez sebemenších problémů, pouze jednou se mi podařilo zamlžit hledáček zevnitř, a to když jsem mokrý fotoaparát nechal delší dobu uvnitř batohu. Stačilo jej ale trochu zahřát (mně v tom pomohlo sluníčko, které se náhodou ve vhodnou chvíli objevilo) a problém se za půl minuty vyřešil.

Nastavení a menu

Menu v X-T2 je prakticky shodné s X-Pro2, což kvituji s povděkem, protože oproti X-T1 je rozčlenění do skupin díky ikonkám přehlednější.

S ohledem na vyšší energetické nároky fotoaparátů s elektronickým hledáčkem je potěšující možnost automatického uspání po kratší době neaktivity – přibyly intervaly 1 minuty a 30, respektive 15 vteřin. Když jsem testoval tyto varianty, zjistil jsem nicméně jednu poměrně překvapivou věc: za aktivitu se považuje i pootočení ostřícího nebo zoomovacího kroužku a dokonce i přepnutí očního senzoru. To se bohužel projevuje tím, že fotoaparát s teleobjektivem zavěšeným přes rameno na boku usíná jen velmi neochotně – nepříjemná záležitost, pokud se pohybujete v situacích, kdy je třeba energii opravdu spořit. Mimochodem, totéž platí i pro X-Pro2, ale uvědomil jsem si jí až s kratšími intervaly, protože tak lépe odhadnete čas, kdy už měl fotoaparát dávno spát.

Oproti X-Pro2 kupodivu zmizela možnost změnit chování jednotlivých funkčních tlačítek jejich delším přidržením, nicméně do nastavení se i nadále rychle dostanete přidržením tlačítka DISP BACK, což je celkem postačující.

Jak jsem už zmínil výše, nastavení funkčních tlačítek je o něco bohatší. S tím nepřímo souvisí také možnost vypnout ostření (AF) a zámek expozice (AE) na tlačítku spouště – to je šikovné pro některé specifické situace: například vypnutí AF je užitečné pro uživatele, kteří preferují ostření výhradně zadním tlačítkem. Vypnutí zámku expozice se zase hodí při AF trackingu, aby se při namáčknutí spouště nezamkla výchozí expozice, která se pak může později změnit. Háček je, že po vypnutí AE na spoušti se přestanou po namáčknutí v hledáčku nebo na displeji zobrazovat automaticky určené expoziční hodnoty (např. automatické ISO nebo čas v režimu priority clony). Toto chování je nejspíš chybou, která už byla nahlášena do Fujifilmu.

X-T2 komunikuje řadou jazyků včetně češtiny, u které ale i nadále sem tam narazíte na kostrbatější překlady nebo těžko pochopitelné zkracování (například Upr./Ulož. Rychl. Nab. nebo Nast.Aut.Ul.V Poč.). S lokalizací souvisí i další drobná nectnost, která ne a ne vymizet, a tou je absence 24hodinového zobrazování času.

Liška polární (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 220 mm, f/6,4, 1/250 s, ISO 5000)

Automatické ostření

Poznámka: v době testování nebyla dostupná aktualizace firmware, díky které rychlost AF u X-Pro2 srovnává s X-T2 krok. Některé funkce automatického ostření nicméně i po ní zůstávají pouze na X-T2 – viz dále.

Už testy předprodukčních vzorků naznačovaly, že Fujifilm opět zapracoval na rychlosti ostření a osobně mohu konstatovat, že X-T2 v tomto ohledu výrazně válcuje všechny ostatní modely včetně X-Pro2. Jedná se o první fotoaparát Fuji, kterým jsem byl schopen ostřit rychlé akce bez předchozí přípravy – prostě jsem zvedl fotoaparát od boku, zamířil a zaostřil, a to i v mírně horších světelných podmínkách, které často vyžadovaly použití ISO 2000 a vyšší. I při podstatně lepším světle jsem s X-Pro2 dosahoval při letovkách zhruba poloviční úspěšnosti ve srovnání s X-T2 – hlavně proto, že X-Pro2 o něco snáze ztratí objekt, a když už proostří, je jen malá naděje, že se stihnete vrátit. S X-T1 se mi podobné fotografie nedařily vůbec nebo jen s velmi malou pravděpodobností.

Čelní nálet rybáka dlouhoocasého (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/6,4, 1/1000 s, ISO 2500)

S X-T2 jsem zvládl ostřit i takovéto čelní nálety rybáka dlouhoocasého – není to samozřejmě snadné a nepovede se to pokaždé, ale úspěšnost není špatná (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/6,4, 1/1000 s, ISO 6400)

X-T2 drží zaostření mnohem spolehlivěji než ostatní modely a navíc dovoluje toto chování konfigurovat. Slouží k tomu tři parametry:

• Tracking Sensitivity určuje, jak dlouho se bude fotoaparát snažit předvídat pohyb objektu na základě předchozích hodnot i v případě, že jej ztratí z viditelnosti (například kvůli překážce, která se před ním objeví). Dostupné hodnoty 0 až 5 značí úplné vypnutí predikce a nebo sledování po dobu 0,4, 0,7, 1 a 1,3 vteřiny.
• Speed Tracking Sensitivity říká, jestli se objekt, který chceme sledovat, pohybuje spíše konstantní nebo naopak proměnlivou rychlostí, a podle toho patřičně upravuje chování ostřícího algoritmu.
• Zone Area Switching určuje, jak se mají upřednostňovat ostřící body v rámci zóny – volba Center vždy dává přednost bodu uprostřed zóny, zatímco Front vybere ten z ostřících bodů, který je na nejbližším objektu. Třetí možnost Auto projíždí všechny body v zóně bez prioritizace.

Grafické znázornění funkce Tracking Sensitivity – bílá křivka vyznačuje vzdálenost sledovaného objektu v čase, oranžová překážku, která se dostane před něj, a obě modré křivky pak zaostřené vzdálenosti. Tyrkysová odpovídá nastavení Tracking Sensitivity na 0, kdy fotoaparát okamžitě přeostří na překážku, zatímco modrá při nastavení na hodnotu 4 naznačuje, že fotoaparát přechod překážky před objektem ponechá bez povšimnutí a předvídá nadále jeho pohyb.

Zájemci si mohou nastudovat podrobnosti v tomto článku. Za sebe mohu říct, že vliv nastavení opravdu poznáte a je třeba s ním také počítat při ovládání. Například pokud nastavíte predikci pohybu na nejdelší čas a pak úmyslně překomponujete na jiný motiv s přidržením spouště, k přeostření nějakou dobu nedojde, protože fotoaparát čeká, že se mu zjeví původní objekt. V takovém případě samozřejmě stačí spoušť uvolnit a znovu jí stisknout.

Poznámka: uživatelé X-Pro2 včera dostali slíbenou aktualizaci firmwaru, která přinesla stejnou základní rychlost AF jako u X-T2, ale bez možnosti konfigurovat sledování. Algoritmus by měl pracovat s fixním nastavení Tracking Sensitivity na hodnotu 2 (0,7 vteřiny), Tracking Speed na Steady (tedy konstantní rychlost) a Zone Area Switching na Auto.

Jespák mořský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/5,6, 1/100 s, ISO 1600)

Bateriový grip VPB-XT2 Power Booster

S rychlostí fotoaparátu souvisí ještě jedna věc, které se majitelé X-Pro2 určitě nedočkají: vertikální grip VPB-XT2 Power Booster. Ten samozřejmě řeší ergonomii při focení na výšku a zvyšuje díky dvěma dalším bateriím výdrž fotoaparátu, ale především se podílí výraznou měrou na zrychlení takřka všeho včetně ostření. V tzv. Boost modu se používají obě baterie najednou a výsledkem je zrychlení ostření, zvýšení obnovovací frekvence hledáčku ze 60 fps na 100 fps, zkrácení prodlevy mezi jednotlivými expozicemi i blackoutu, tedy ztráty obrazu v hledáčku během expozice. To vše samozřejmě napomáhá sledování rychlých dějů a tudíž i zvyšuje šanci na úspěch. Kromě toho vzroste také rychlost sériového snímání z 8 na 11 snímků za vteřinu (respektive 14 snímků za vteřinu při použití elektronické závěrky). Osobně jsem vliv gripu nijak vědecky nepřeměřoval, ale musím říct, že když se mi vybily dvě baterie a tudíž se fotoaparát dostal do normálního režimu, rozdíl byl znatelný.

Fotoaparát s gripem nabude na objemu, ale kromě výdrže získá znatelně na rychlosti

X-T2 je rychlý fotoaparát, ale s gripem je ještě rychlejší – pokud o něm tedy uvažujete na focení rychlejších akcí, doporučuji s Power Boosterem v rozpočtu počítat. Nastoluje to samozřejmě otázku velikosti – od systémových kompaktů si slibujeme malý rozměr a použití gripu jde proti tomuto přání. Byť by bylo příjemné, kdyby se dalo dosáhnout popsaného zrychlení bez gripu, pro mě osobně i toto řešení funguje docela dobře – při focení zvířat s dlouhým sklem napomáhá grip ergonomii a zároveň nemusím tolik myslet na baterie. Pro „běžné“ focení a každodenní tahání fotoaparátu bych jej nepoužíval. Samotný grip stojí necelých 9 000 Kč, někteří prodejci jej nabízejí i v sadě s tělem, ale nepletu-li se, nejde o oficiální set výrobce.

Grip má ještě jednu užitečnou vlastnost – obě baterie lze přímo v něm nabíjet s pomocí přiloženého 9V adaptéru. Ten jsem bohužel neměl zapůjčený, takže následující informace pocházejí z dostupných zdrojů a nemám je ověřené osobně. Oba akumulátory by se měly v gripu měl dobít zhruba za dvě hodiny. Adaptér naopak zřejmě nedobíjí baterii v těle, což je trochu nešikovné, neboť k jejímu vyjmutí je nutné grip demontovat, ale lze to částečně vyřešit díky tomu, že X-T2 podporuje nabíjení přes USB.

Berneška bělolící (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/5,6, 1/320 s, ISO 1250)

Kvalita výstupu

S ohledem na stejný snímač lze o X-T2 říct v podstatě totéž, co jsem již napsal o X-Pro2. 24mpix snímače podává co do rozlišení špičkový výkon a kvalita obrazu při vyšších citlivostech umožňuje některé náměty fotit na ISO 12800, některé pak dokonce i na 25600 a 52000. Záleží samozřejmě na finálním užití – fotografie na extrémní citlivosti do jisté míry kvalitativně utrpí, ale šum je monochromatický a nepůsobí rušivě, a překvapivě dobře se podle mě drží i barevné podání. Pokud zvolíte JPEG, je šum ještě menším problémem, ale za cenu nižší ostrosti detailů. V tomto směru asi nejvíce napoví ukázky.

Poznámka: všechny fotografie byly zpracovány v Capture One 9.3 postupy, které běžně uplatňuji v praxi. Nebyl použit žádný dodatečný nástroj na redukci šumu.

Sob špicberký, ISO 2500

Sob špicberský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/5,6, 1/160 s, ISO 2500)

Výřez 1:1

Jespák mořský, ISO 6400

Jespák mořský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/6,4, 1/160 s, ISO 6400)

Výřez 1:1

Jespák mořský, ISO 10000

Jespák mořský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 386 mm, f/6,4, 1/160 s, ISO 10000)

Výřez 1:1

Sob špicberký, ISO 10000

Sob špicberský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 261 mm, f/6,4, 1/250 s, ISO 10000)

Výřez 1:1

Jespák mořský, ISO 12800

Jespák mořský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 400 mm, f/6,4, 1/120 s, ISO 12800)

Výřez 1:1

Sob špicberký, ISO 25600

Sob špicberský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 211 mm, f/6,4, 1/500 s, ISO 25600)

Výřez 1:1

Sob špicberký, ISO 51200

Sob špicberský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 347 mm, f/6,4, 1/1000 s, ISO 51200)

Výřez 1:1

Poznámka: výřezy 1:1 odpovídají při zobrazení na běžných monitorech zhruba výtisku celé fotografie s delší stranou někde kolem 120 až 150 cm.

Z hlediska dynamického rozsahu mi prostor pro obnovu stínů z RAWu vychází obvykle zhruba v rozsahu kolem 3 EV, v některých případech jsou únosné i 4 EV (opět v závislosti na cílovém užití fotografie).

Nechybí samozřejmě ani tradičně skvělé filmových simulace včetně oblíbeného černobílého vzhledu Acros s poměrně širokými možnostmi nastavení.

Video

Dalším velkým lákadlem X-T2 je 4K video. Ještě před rokem jsem o tomto rozlišení vůbec nepřemýšlel, ale mezitím se mi na stole usídlil monitor, který jej zvládá, takže jsem se s chutí pustil do testování.

Fotoaparát používá při natáčení malý ořezový faktor 1,17×, ale video by se pak už mělo snímat v rozlišení přesahujícím 4K a resamplovat bez vynechávání řádků či jiných podobných triků, které mohou degradovat výslednou kvalitu nebo vést ke vzniku artefaktů. Jelikož v oblasti videa podnikám spíše první nesmělé krůčky, nedokážu fundovaně srovnávat s jinými 4K řešeními, ale video z X-T2 se mi velmi zamlouvá a určitě je pro mě jedním z taháků nového těla.

Sympatickou novinkou, kterou nemohu opomenout, je možnost volby ostřící oblasti. Oproti X-Pro2, která vybírá, na co bude zaostřeno, zcela automaticky, je to vítaný pokrok. Ostření je celkem svižné a dají se s ním točit i poměrně akční záběry, jak dokazuje následující ukázka:

Poznámka: videa pocházejí přímo z fotoaparátu a byla bez úprav nahrána na YouTube. V obou případech jsem snímal objektivem XF100-400mm z ruky a s použitím automatického ostření. U jespáka byl expoziční čas nepochybně mnohem delší, než by bylo třeba ke zmražení jeho pohybu (k tomu by byla třeba cca 1/1000 s).

Pokud se více zešeří, má autofocus tendenci na méně kontrastních motivech neustále mírně přeostřovat sem a tam, což u videa samozřejmě vadí, a je tedy lepší zvolit manuální ostření, které podporuje focus peaking. Mimochodem, v závislosti na použitém objektivu a zvukové kulise v okolí může být v záznamu slyšet zvuk ostřícího motoru, a je třeba upozornit na fakt, že ani manuálním ostřením se tomu nemusíte vyhnout, protože objektivy Fujifilm ve skutečnosti převádějí otáčení ostřícího kroužku na informaci pro ostřící motorky.

4K video (3840×2160 pixelů) lze snímat s maximální snímkovou frekvencí 30 snímků za vteřinu a pro FullHD lze využít až 60 snímků za vteřinu při datovém toku okolo 100 mbps. Za zmínku stojí také fakt, že pro video je k dispozici jen nativní rozsah ISO, tedy 200 až 12 800.

Nahrávání videa podporuje filmové simulace, ale je pro mě určitým zklamáním, že režim F-log, který zachycuje maximum z dynamického rozsahu snímače pro další zpracování a barevné úpravy, je dostupný pouze při záznamu na externí zařízení přes HDMI. Doufejme, že se dočkáme aktualizace firmwaru, která dovolí F-log použití i při točení na kartu.

Asi nepřekvapí, že video se ukládá vždy jen na jednu z dvojice SD karet, a to i pokud máte nastaven režim zálohování, který ukládá fotografie na obě karty najednou. Která z karet bude určena pro video, lze zvolit.

Ve srovnání s X-Pro2 postrádám možnost spuštění natáčení některým funkčním tlačítkem – do video režimu je třeba se přepnout již zmíněným prstencovým voličem Drive.

Přejít či nepřejít?

X-T2 je fotoaparát, který nahlodá řadu uživatelů – přejít na něj či nepřejít? Dovolím si je rozdělit do tří skupin.

Pro uživatele X-T1 se podle mého názoru rozhodování může s trochou nadsázky smrsknout čistě na otázku ceny, respektive ochoty jí zaplatit. X-T2 je totiž prakticky ve všech ohledech lepší. Budu se trochu opakovat, ale o generaci novější snímač ve spolupráci s novým procesorem poskytuje lepší obraz, automatické ostření válcuje všechny ostatní modely rychlostí i pokrytím obrazového pole fázovými body a ergonomie ovládání šla díky joysticku a mačkacím kolečkům rovněž výrazně nahoru. Pozitivem je i možnost bočního vyklápění displeje, byť relativně omezená. Přínosem pro určité využití je nejkratší expoziční čas mechanické závěrky 1/8000 s a synchronizační čas blesku 1/250 s namísto 1/180 s u X-T1. Pokud se zajímáte o video, rovněž není co řešit – kvalitativně se X-T2 starší modely nemohou rovnat ani ve FullHD. Pro profesionální využití je potěšující přítomnost dvou slotů na paměťové karty. Mezi negativa lze zařadit asi jen nárůst hmotnosti o 67 g, případně drobné zvětšení těla, ale zde se bavíme opravdu o milimetrech. A pak je tu samozřejmě cena, která se pohybuje okolo 45 tisíc korun. Resumé? Nevadí-li vám investice, upgrade mohu jedině doporučit, byť X-T1 zůstává i nadále velmi dobrým fotoaparátem.

Pro uživatele ostatních fotoaparátů se starším X-Trans II snímačem jako je např. X-T10 či X-E2s zůstávají uvedené výhody, a navíc podstatně lepší elektronický hledáček, ale samozřejmě je zde ještě výraznější nárůst velikosti a prohlubuje se i rozdíl v ceně. Osobně chovám k oběma zmíněným malým tělům vřelé sympatie a doufám, že se v příštím roce objeví nějací jejich následovníci s technologiemi z vlajkových lodí.

Nejsložitější rozhodování možná budou mít uživatelé X-Pro2 – respektive ti z nich, kteří si jej zakoupili kvůli kvalitě výstupu, ale nejsou stoprocentně orientovaní na jeho odlišnou konstrukci. Oba fotoaparáty dokáží produkovat naprosto srovnatelnou obrazovou kvalitu, ale X-T2 má výhodu především v konfigurovatelném autofocusu, výrazně větším hledáčku (je to opravdu rozdíl), výklopném displeji a vertikálním gripu, který znatelně posouvá schopnosti těla. Je-li ale hlavním lákadlem rychlost ostření, vyzkoušejte napřed aktualizaci firmwaru, která přinesla některá vylepšení i do X-Pro2.

Chaluha příživná (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 176 mm, f/5,6, 1/125 s, ISO 320)

Závěr

Během testování X-T2 jsem nafotil asi 3000 fotografií v dost náročných podmínkách – v zimě, dešti a vlhkosti a při trvale nízké hladině osvětlení. Ani jednou mě nenechal na holičkách a kromě obrazové kvality, kterou znám a užívám si už u X-Pro2, oceňuji především rychlost a chování automatického ostření. Příjemný je i velký hledáček a výklopný displej. Ačkoliv jsem nikdy neměl (a vlastně ani nechtěl) vertikální grip, docela jsem si oblíbil i ten – částečně kvůli výdrži, která je tradičně u mirrorless přístrojů poměrně malá, ale především kvůli zrychlení fotoaparátu. Je potěšující, že Fujifilm posouvá svůj systém stále dál a že se významné změny udály dokonce i v poměrně krátkém čase mezi uvedením X-Pro2 a X-T2 (a samozřejmě i to, že v duchu Kaizen přístupu se části novinek dočkali i uživatelé X-Pro2 v podobě aktualizace firmwaru).

Sob špicberský (Fujifilm X-T2, XF100-400mm, ohnisko 235 mm, f/6,4, 1/160 s, ISO 1000)

Ačkoliv jsem si konstrukci X-Pro2 oblíbil mnohem víc, než jsem čekal, když jsem si jej pořizoval, musím konstatovat, že pro fotografování zvířat (a případně akčních fotografických žánrů) momentálně u Fujifilmu není lepší tělo než X-T2 v případné kombinaci s battery gripem.

Klady

• rychlost fotoaparátu a ostření
• ergonomie – od joysticku přes rozložení tlačítek, zamykání otočných voličů až po skvělou konfigurovatelnost tlačítek
• duální slot na paměťové karty
• možnost vyklápění displeje do strany (byť omezená)
• video – 4K, kvalita záznamu, možnosti ostření
• vertikální grip VPB-XT2
• zachování stále stejné baterie NP-W126 (nová verze NP-W126S je plně kompatibilní a řeší pouze lépe zahřívání – na Špicberkách jsem používal klasické původní baterie bez nejmenších problémů)
• potěšila mě možnost přiřadit funkci přehrávání fotografií konfigurovatelným tlačítkům, což umožňuje ovládat fotoaparát kompletně pravou rukou

Zápory

• přepnutí do úsporného režimu brání pohyb ostřícího kroužku nebo i jen aktivita očního sensoru
• volič korekce expozice se poměrně těžko ovládá jen palcem
• nezobrazování automaticky určených expozičních parametrů v hledáčku/na displeji, když je vypnutý AE lock na spoušti
• místy nepovedené detaily lokalizace (zkracování českých slov, nemožnost 24hodinového zobrazení času)
• mírně větší rozměry a hmotnost ve srovnání s X-T1 (nejde nicméně o velký rozdíl a pravděpodobně ani o žádný trend do budoucna)
• vertikální grip VPB-XT2 – jeho existence samozřejmě není záporem, ale bylo by hezké, kdyby se jeho schopnost zrychlit fotoaparát časem dostala přímo do těla
• podobně by potěšilo, kdyby se podařilo zlepšit výdrž fotoaparátu – náhradní baterie jsou sice celkem levné a malé, takže v brašně mnoho místa nezaberou, ale vždycky je jednodušší, když je v terénu nemusíte měnit
• subjektivně považuji za lepší možnost měnit režim snímání tlačítkem jako na X-Pro2 namísto prstencového voliče Drive na X-T2. S tím souvisí i nemožnost použít dedikované tlačítko pro spuštění záznamu videa

Děkuji za zapůjčení fotoaparátu k testování společnosti Fujifilm.

V současné době probíhá výprodejová akce X-T2 s výraznou slevou. Koupí fotoaparátu ve specializovaném obchodu FUJIFOTO podpoříte provoz našeho serveru (více o provizních odkazech).