Neobyčejná galerie Čerťák letos v létě oslavila své desáté narozeniny a v prosinci zažívá vzpomínku na další kulatiny, na nedožité osmdesátiny Miroslava Hucka.
Jan Šroubek, mecenáš této galerie pro amatérské fotografy, tak již po desáté splnil svůj vlastní úkol, který si při zakládání těchto výstavních prostor zadal: „Cílem galerie je rovněž minimálně jednou do roka představit špičkového fotografa jako určitou konfrontaci úrovně amatérských (v tom nejlepším slova smyslu) a profesionálních přístupů.“
 |
| Pavlína Jíšová a Adéla Jonášová |
|
 |
| Úvodní slovo Jana Šroubka |
|
 |
| J.Šroubek, A. Hucková a J. Stivín |
|
Miroslav Hucek i Arita Hucková nedílně patří ke Galerii Čerťák. Nebylo snad žádné vernisáže, které by se nezúčastnili a svým osobitým pohledem na fotografie vernisáže neuvedli. Nemohlo tomu být jinak ani v sobotu 20. 12. 2014, kdy nám Arita Hucková představila emotivní fotografie Miroslava Hucka na téma „Je málo hudby…“ , které se prolínaly s dalším Huckovým oblíbeným tématem „Jak chutná polibek“.
K vánoční pohodě přispěla první dáma českého folku Pavlína Jíšová se svou dcerou Adélou Jonášovou i kamarád Miroslava Hucka, výborný hudebník a improvizátor Jiří Stivín. Ten také pokřtil nový kalendář Vápenky Čertovy schody na rok 2015, ve kterém byly použity právě Huckovy fotografie s tématem Jak chutná polibek. Křtilo se, jak je tady dobrým zvykem, čerstvým vápnem a každý účastník vernisáže si mohl domů odnést jeden výtisk tohoto hodně povedeného kalendáře.
 |
| Arita Hucková a Jiří Stivín |
|
 |
| Arita Hucková a Jiří Stivín |
|
 |
| Křest kalendáře – Jiří Stivín |
|
Kdo to byl Miroslav Hucek.
Pro ty mladší, kteří již nemohou pamatovat Mladý Svět, jen ve zkratce představím Miroslava Hucka. Byl to fenomén a domnívám se, že klíčová postava moderní československé fotografie a moderního fotožurnalismu. Jeho fotografie zachycují dobu od padesátých let až do 21. století. Miroslav Hucek začal fotografovat v roce 1954, ve svých dvaceti letech. V roce 1960 se stal spolupracovníkem a od roku 1962 kmenovým zaměstnancem obrazového týdeníku Mladý Svět. Právě na jeho stránkách každý týden vycházely jeho fotografie, které bořily dosavadní fotografické zákony tematické, výrazové i technické. Až do roku 1975 mohli čtenáři obdivovat jeho živé dokumentární snímky. Pak pod tlakem normalizace zvolil svobodné povolání. Zůstal fotografem a najednou se mu otevřel prostor pro práci na větších fotografických celcích. A právě dvě tato jeho témata můžeme nyní shlédnout v Galerii Čerťák ve Tmani.
Osobně si Miroslava Hucka pamatuji jako laskavého a humorného pána, který měl vždycky svůj názor. Byla radost v galerii při vernisážích postávat nedaleko skupinky v čele s panem Huckem a poslouchat rozhovory a glosy „rady starších a zkušenějších“. No, až jednou došlo i na mě, kdy si mě při mé vernisáži vzal stranou a povídá: „Dobré to máš, lidem se to líbí, ale já bych vzal tyhle dvě… no a zbytek vyhodil, ale jak říkám dobrý základ, to doděláš“. Jeho šibalský výraz ve tváři, který u toho tenkrát měl, se opravdu nedá zapomenout.
 |
| Vánoce a hvězdy hudby |
|
 |
| Autor článku s M. Huckem – 2007 |
|
