“Hardware” pro vyvolávání filmů

Trpělivý čtenář, který se prokousal teorií v předchozích dílech, bude dnes odměněn několika praktickými radami a návody na výrobu užitečných zařízení pro snadné domácí zpracování barevných filmů.

Pro vyvolání filmů lze koupit (a nebo vyrobit) přístroje dvou základních konstrukcí:

• průběžné automaty, ve kterých je film veden zaváděcím pásem přes točící se válečky do jednotlivých lázní. Toto řešení je náročné na mechanické provedení a čistotu válečků, jinak se film zadrhává a škrábe. Chemikálie se většinou regenerují a předpokládá se intenzivní provoz, takže pro domácí práci to není to pravé ořechové
• bubnové automaty, ve kterých je film navinut v cívce a uložen v bubnu (vývojnici). Jednotlivé lázně se pumpují dovnitř a ven a předpokládá se jejich jednorázové použití, takže není problém s trvanlivostí nasazených lázní

Firma Jobo dovedla druhý systém zřejmě k dokonalosti: pokud máte vývojnici Jobo, můžete ji použít např. v ručním procesoru, který pouze otáčí vývojnicí ve vodní lázni. Při výměně chemikálií musíte vývojnici vyjmout, chemikálie vylít a nalít a vývojnici upnout zpátky do procesoru. Větší pohodlí nabízejí procesory s “liftem”, který umožňuje výměnu chemikálií bez vyjmutí vývojnice z procesoru. Vývojnice se jednoduše za stálého otáčení nakloní, aby použitá lázeň vytekla, a potom se vlije nová lázeň. Vrcholem pohodlí jsou automaty, do kterých se pouze vloží vývojnice a ony zajistí vše ostatní.

Domácí výroba válečkového průběhového automatu může být zajímavou výzvou pro nadšeného kutila, ale bude zřejmě nad síly a možnosti běžného fotoamatéra, nehledě na to, že válečkový automat se pro občasnou práci nehodí už z principu. Naopak systém vývojnic Jobo přímo vybízí k několika jednoduchým konstrukcím, se kterými se stane vyvolání filmů hračkou.

Základním předpokladem pro úspěch při domácím provozováním barevných procesů je udržení předepsané teploty. Jak jsem již psal u popisu procesů C-41 a E-6, dlouhodobé udržení přesné teploty není zase až nutné, protože kritické jsou pouze první lázně, ostatní fáze obou procesů probíhají do úplného skončení chemické reakce a proto malá odchylka v teplotě nebo čase nezapříčiní špatné zpracování. Přesto je samozřejmě pohodlnější pracovat s nějakým automatickým zařízením, které teplotu samo udržuje.

Teploty vodní lázně a chemikálií musíme samozřejmě měřit. Pro první pokusy nám postačí lékařský teploměr, který má každý doma. Standardní teplota pro proces C-41 i E-6 je 38°C, takže se lékařský teploměr výborně hodí. Před každým měřením ho ale musíme sklepat! Pokud to budeme myslet se zpracováním filmů vážně, pořídíme si normální laboratorní teploměr s dělením po 0,5 °C. Stojí asi 200 Kč a při troše opatrnosti vám vydrží na doživotí.

Pro udržení teploty se používá tzv. vodní lázeň, což je v podstatě libovolná nádoba, v níž cirkuluje voda o předepsané teplotě a která ohřívá nebo chladí vývojnici s filmem a nádoby s chemikáliemi. Teplotu lázně můžeme řídit několika níže popsanými způsoby, cirkulaci a rovnoměrné sdílení tepla ve všech případech zajistí malé fontánové čerpadlo.

V nejjednodušším případě můžeme postupovat tak, že do velkého kýblu nebo jiné nádoby napustíme vodu o pár stupňů teplejší, než jakou potřebujeme. Do kýblu vložíme vývojnici s filmem a lahve s lázněmi a počkáme, až se ohřejí. Teplota celé soustavy bude pomalu klesat a při správné teplotě začneme vyvolávat. Malý pokles teploty v průběhu zpracování není na závadu, z důvodů popsaných výše.

Pokud máme k dispozici přívod teplé vody o stálé teplotě, není problém si namíchat vodu o potřebné teplotě a tu pak připouštět do vodní lázně. Tak zamezíme poklesu teploty a můžeme pracovat neomezeně dlouho. Pokud teplota teplé vody kolísá, je možné zapojit automatický mísící ventil, který zajistí mísení teplé a studené vody v takovém poměru, aby vytékala voda o nastavené teplotě. Zapojení ventilu ale vyžaduje úpravu vodovodní instalace a podstatnou nevýhodou je velká spotřeba vody.

Praktičtější řešení představuje elektronická regulace teploty vodní lázně. Lázeň je možno ohřívat topnou spirálou (v nejjednodušším případě ponorný vařič ETA za 150 Kč) a její výkon vhodně regulovat několika způsoby:

• Manuální regulace způsobem zapnout – vypnout podle toho, co ukazuje teploměr, je nepohodlná a nepřesná.
• Výbornou přesnost a správnost regulace nabízejí teploměry “Vertex” se spínacími kontakty (cca 1100 Kč). Jsou to teploměry, které mají do kapiláry vyvedeny platinové kontakty, z nichž jeden je možno nastavit do požadované teploty. Vystoupí-li rtuť nad nastavenou teplotu, vodivě spojí kontakty. Jednoduchý regulátor zvládne vyrobit každý elektrokutil. Na teploměr se připojí rozpínací relé a hotovo. Při nízké teplotě je rozpínací relé sepnuté a spirála topí, při zvýšení teploty vystoupí rtuť, sepne kontakty, relé se rozepne a spirála přestane topit. Pozor – teploměrem by neměl procházet proud větší než 20 mA, aby se povrch kontaktů neopaloval jiskřením. Teploměry Vertex má ve svém katalogu např. firma Merci.
• Dalším způsobem je čistě elektronická regulace s měřením teploty termistorem nebo křemíkovým článkem. Stavba takového regulároru již vyžaduje zkušeného elektrotechnika. Na trhu je celé řada elektronických stavebnic, ze kterých lze vhodné regulátory postavit. Lze využít např. nabídky firmy Flajzar, kde také můžete koupit již hotový sestavený výrobek, pokud se sami na sestavení necítíte.
• Elegantní a levné řešení je regulace pomocí počítače. V podstatě potřebujete jakýkoli (i velmi starý) počítač, jeden odpor, kondenzátor, termočlánek jako čidlo a polovodičové relé. Popis zapojení a programování přesahuje rozsah tohoto dílu, bude zveřejněn v některém z dalších dílů.

Použijete-li jeden z výše uvedených způsobů regulace teploty vodní lázně, můžete bez problémů vyvolávat barevné filmy. Jste však odkázáni pouze na překlápěcí způsob míchání a spoustu ruční práce s výměnou chemikálií. Větší pohodlí si však můžete snadno a levně dopřát, když si vyrobíte jednoduchý procesor. Představím vám dva návrhy na zařízení, které domácí zpracování filmů značně zpříjemní.

“Rolna”

Je to jednoduchá konstrukce, která ve vodní lázni otáčí vodorovně umístěnou dobře těsnící vývojnicí. Vše bude jasné z obrázku:

Obrázek č. 1: Rolna

Bočnice (1) jsou vyrobeny z plastové desky alespoň 3 mm silné, raději však silnější. V ní jsou navrtány otvory a v nich matkami upnuty delší šrouby M8 (2), které tvoří “ložisko” pro duté osy (3) Osy jsou z měděné vodoinstalační trubky o vnějším průměru 10 mm. Na osy jsou navlečeny unášecí válečky (4) z krabiček od kinofilmu a na ně jsou navlečeny měkké návleky (5) z izolačních polyuretanových hadic. Bočnice jsou kovovými úhelníky připojené k základní dřevěné desce (6), na které je upevněn elektromotorek s převodovkou (7) a vypínačem (8) v plastové krabičce (9). Elektromotorek pohání řemeničku, kterou obepíná gumový svazek (10). Svazek prochází otvory v desce a obepíná vývojnici (11) a přitiskuje ji na unášecí válečky. Elektromotorek a převodovka mohou být libovolné, protože se ale pracuje ve vlhkém prostředí, je bezpečnější, napájí-li se motor nízkým napětím. Mně se osvědčil motorek z nabídky firmy Conrad (katalogové číslo tohoto motorku je 240745-01 a cena 640 Kč), který se dodává zároveň s převodovkou a má vyhovující otáčky. Délka základní desky a osiček závisí na délce vývojnice, se kterou pracujete. Vývojnice Jobo je možné s pomocí prodlužovacích modulů sestavovat do různých délek, a s tím je vhodné počítat při stavbě rolny.

Pracovní postup je následující: zavřenou vývojnici upneme pomocí gumového svazku do rolny a tu ponoříme do vodní lázně. Při výměně chemikálií nemusíme vyjímat vývojnici, nýbrž vypneme motor, vytáhneme celou rolnu z vodní lázně, vyměníme chemikálie, vložíme zpět do vodní lázně a zapneme motor.

“Pračka”

Maximální komfort a čisté suché ruce při práci vám zajistí model “pračka”. Předpokladem je použití vývojnice Jobo a magnetu. Magnet se dodává jako příslušenstí k vývojnicím a stojí okolo 500 Kč. Upevní se do dna vývojnice a slouží pro spojení vývojnice se procesorem.

Obrázek č. 2: Pračka

Procesor tvoří dvě plastové desky (1) spojené šrouby, které tvoří ložisko pro řemenice (2). Horní řemenici pohání elektromotor (3) ve stejném provedení jako v “rolně”. Gumový svazek přenáší pohyb na dolní řemenici, která otáčí ocelovým diskem (4), na který se magnetem (5) uchycuje vývojnice (6). K plastové desce je přišroubovaný pant (7), který celou “pračku” uchycuje ke stěně nádoby s vodní lázní (8).

Při vyvolávání se vývojnice uchytí na ocelový disk, který jí otáčí ve vodní lázni. Při výměně lázní se celá “pračka” na pantu vyklopí ven z vodní lázně a použitá chemie se vyleje. Pak se “pračka” sklopí na půl cesty tak, aby byla vývojnice na svislo, vlije se dovnitř nová chemie a nakonec se “pračka” sklopí do vodní lázně.

Máte-li vlastní nápady na konstrukci podobných zařízení, neváhejte se s nimi podělit!