Že máme zchátralé památky, to je v mnoha případech pravda. Že si někdy nevážíme kulturního dědictví, to je také občas pravda. Že jsme si všichni nějak zvykli financovat jen to, co se nám pokud možno okamžitě vrátí, to je – přiznejme si – také mnohdy správné tvrzení. O to víc nás může těšit, že tomu tak není pořád a všude, že se s tímto stavem také rozhodl někdo něco dělat… Třeba na Hauenštejně, jinak také Horním Hradě, který je možná nepříliš známý, ale zato opravdu zajímavý.
Hauenštejn najdeme poblíž městečka Stráž nad Ohří, které leží při silnici mezi Karlovými Vary a Kláštercem nad Ohří. Pojedete-li autem nebo třeba na kole, dávejte pozor, abyste neminuli docela malou (i když označenou) odbočku na Horní Hrad. Nedejte se odradit kvalitou silničky ani temným lesem. Zabloudit nelze, neboť silnice (dá-li se ona komunikace silnicí nazvat…) v obci končí. Parkovat můžete skoro u hradu nebo prakticky kdekoli ve vsi; parkoviště tam není, ale každé místo se dá použít…
Hauenštejn byl původně gotickým pohraničním hradem. Byl postaven na královských pozemcích jako obrana území i obchodní stezky proti saské hranici. Dlouho byl vzhled stavby přímo typický – byl to malý hrad s hrázděnými stěnami, jaké jsou často k vidění v německých zemích, vysokými štíty a s kulatou věží. Na majitele měl hrad, jemuž patřilo pouze malé panství s jedním statkem, podhradím a nejbližším okolím, docela smůlu. Král Jan Lucemburský, který královský majetek nijak moc nešetřil, prodal roku 1320 Hauenštejn loketskému purkrabímu Mikuláši Winklerovi. Poté se na hradě vystřídala pěkná řádka majitelů a nikdo z nich jím nebyl zrovna dlouho. Panství bylo malé a koneckonců ani poloha už neměla tak strategický význam jako kdysi… Přes mnohé peripetie se přes toskánského velkovévodu Ferdinanda III. (byl bratrem císaře Františka Josefa I.) stal roku 1839 hrad majetkem rodu Longueval-Buquoy. Mimochodem – takový hrad je přišel na 400 000 zlatých a vlastnili ho až do roku 1945.
Hauenštejn toho pamatuje hodně, ale jeho vzhled se po staletí nijak zvlášť neměnil. Podepsaly se na něm války i zvelebovací snahy jeho majitelů. V průběhu let k němu přibyl např. pivovar, rybníky nebo třeba pila, zvětšilo se i množství obcí spravovaných z Hauenštejna. Hlavní změna se však udála právě za Buquoyů; hraběnka Gabriela totiž nechala hrad přestavět na zámek v duchu neogotiky (ve stejném stylu je např. dnešní podoba Hluboké a řady zámků v Bavorsku). Z hradu se stalo pohodlné panské sídlo a určitě lze tvrdit, že úprava Hauenštejna patří k těm zdařilejším, zvláště když si uvědomíme, že romantická neogotika někdy vede až k tvorbě hanebných kýčů. Okolí zámku se změnilo v park s fontánami, rybníčky, záhony a novogotickou kaplí.
Po druhé světové válce roku 1945 byl rodu Buquoyů hrad po zásluze zabaven, neboť se jako mnoho jiných šlechtických rodů nějak nedokázali zdržet kolaborace s nacisty. Pro zámek, který samozřejmě nemohl za své majitele, začala přímo apokalypsa. V roce 1947 byl veškerý movitý i nemovitý majetek převeden na státní podnik Jáchymovské doly. Ještě v 60. letech 20. století sloužil Hauenštejn jako dětský domov, ale pak byl opuštěn a své vykonaly povětrnostní vlivy, vandalové a také koneckonců stát coby majitel, který se zcela přestal o stavbu starat… V roce 1992 se majitelem zříceniny stala blízká obec Krásný Les, nyní je majitelem Pavel Palacký, který se odvážně pustil do rekonstrukce. Stavbu mimo sponzorů podporuje také Ministerstvo kultury ČR v rámci programu Kulturní dědictví.
Během posledních několika málo let byly odstraněny náletové dřeviny a suť ve věžích i jiných budovách, byly opraveny střechy, schodiště a hlavně věž, která se nyní využívá jako rozhledna s vynikajícím výhledem. Cílem záchrany hradu je vybudování regionálního kulturního centra, měly by zde v budoucnu být umístěny expozice uměleckých i archeologických předmětů atd. Už letos byly v objektu umístěny různé dřevěné plastiky, které v ruinách a mezi stavebním náčiním působí opravdu velice zvláštně a žádnou podobnou expozici nikde nenajdete… Majitelé plánují objekt využívat jako místo k různým jednáním soukromého či obchodního charakteru. Plány jsou veliké a už letos se zde koncem srpna konal malý folkový festival. Příjemný je však také fakt, že na hrad je přístup i během stavebních prací a za lidové vstupné 20 Kč se můžete podívat kamkoli na hradě, a to včetně rozhledny. Jeďte tam!
Majitelé v letáku, který může dostat každý návštěvník, žádají toto: Dovolujeme si požádat všechny, kdo mají zájem podílet se na projektu záchrany a obnovy hradu a zámku Hauenštejna či přispět k realizaci tohoto cíle jakoukoli pomocí, nechť tak učiní, a to formou libovolnou. Tedy například informační, věcnou, pracovní či finanční. Mám zájem, a tak (se) tedy činím.
Kontakty:
Pavel Palacký, Čestlická 1, 100 00 Praha 10
telefon & fax: 274 783 055
mobil: 777 028 820
e-mail: hornihrad@seznam.cz
url: sweb.cz/hornihrad
Snímky byly pořízeny přístrojem Nikon F65 s objektivy AF-Nikkor 28 – 100 mm f/3.5 – 5.6 a Tokina AT-X 17 mm f/3.5 na materiál Fuji Superia 200 ASA.
Pekny clanek, ale …
Vazeny pane,
clanek je pekny, ale jako nechutnost mi prijde tvrzeni, ze “Po druhé světové válce roku 1945 byl rodu Buquoyů hrad po zásluze zabaven, neboť se jako mnoho jiných šlechtických rodů nějak nedokázali zdržet kolaborace s nacisty … ” Necitim se povolanym hodnotit chovani rodu Buquoyů za druhe svetove valky – jejich jmeno jsem dnes slysel poprve, ale nemohu souhlasit s pausalnim odsouzenim cele spolecenske vrstvy, v tomto pripade slechty. Dovolim si doporucit Vasi pozornosti knizku “Příběhy české šlechty” popr. “Návraty české šlechty” od Vladimira Votypky ( http://www.paseka.cz/80-7185-340-2.html a http://www.paseka.cz/80-7185-327-5.html ) po jejimz precteni se mozna trochu zastydite a budete priste opatrnejsi pri formulaci svych nazoru.
Preji hodne uspechu a tesim se na dalsi “Tip”
Vladimir Urban
bez kapky modre krve
P.S.
Vite, ze v predvecer okupace zastupci prednich ceskych slechtickych rodu zaslali prezidentu republiky verejny dopis kde deklarovali svou sounalezitost s ceskym narodem ? 🙂
RE: Pekny clanek, ale …
Vůbec jsem netvrdil, že kolaborovala POUZE šlechta, ale že “mnohé šlechtické rody”, čímž se netvrdí, že by to byla nějaká většina… Ostatně v protektorátní vládě šlechtici nebyli, že. Myslím, že procento kolaborantů mezi šlechtou je stejné jako procento kolaborantů v jiných vrstvách společnosti. Jen na tu šlechtu je víc vidět, protože jim byl zabaven majetek atd. Nemám nic proti šlechtě, proti kolaborantům všeho druhu však ano…
RE: Pekny clanek, ale …
Já osobně si myslím: 1. nebylo to myšleno, tak jak jste si to vyložil vy, že rod Buqouyů se stal kolaboranty jako celá šlechtická společnost, ale spíše jako jeden z mnoha (ne všichni) 2. tento článek měl být spíše o historii hradu a ne o pošpiňování něčí cti. To už můžeme tuto debatu zahnat do extrémů a stěžovat si na to, že “všechny” neogotické zámky jsou kýče.
RE: RE: Pekny clanek, ale …
Dobre, tohle vysvetleni beru. Autorovi se timto omlouvam.
RE: RE: RE: Pekny clanek, ale …
Jsem rád, že jsme si to vyjasnili…
🙂
Jen tak dál pane profesore.
To je úplně nemožný, aby vám někdo vyvrátil váš názor, že jo? 🙂
A kde proboha berete všechny ty údaje, to jste si někde přečetl nebo to prostě víte?
Tak to je všechno, snad nezjistíte, kdo to psal :).