Holandské parní tramvaje

Pod pojmem tramvaj si asi většina Čechů vybaví současné tramvaje elektrické, někteří si vzpomenou na zažloutlé fotografie z 19. století na kterých jsou vidět tramvaje tažené koňmi. Ale parní tramvaj? To jsme tu snad neměli. Ano, neměli, ale v jiných státech byly parní tramvaje poměrně rozšířené a to až do 30. let dvacátého století.

Příznivci “Railway stories” rev. Awdryho (resp. televizní podoby “Thomas, the tank engine & friends”) si jistě vzpomenou na Tobbyho, parní tramvaj jezdící na ostrově v Irském moři. V Nizozemském království byly parní tramvaje používány v hojné míře zejména v provinciích Zeeland (jih země u pobřeží) a Friesland. Sloužily k dopravě osob i nákladů na krátké a střední vzdálenosti. V podstatě nejde o tramvaje, jak je nyní chápeme, ale spíše o malé lokální železnice, ne nepodobné třeba trati z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Rozchod kolejí je stejný jako u standardní železnice a dokonce i některé lokomotivy nemají typický “tramvajový” design, ale jsou to prostě zmenšené železniční parní lokomotivy. I příslušenství tratí je spíše železniční – zvedací mosty, točny, výtopny. V Zeelandu dokonce fungovalo několik trajektových linek a kontejnerových překladišť. Osobně podezírám Holanďany z toho, že pár železničních tratí prostě přejmenovali na tramvaje, protože z tramvají se zřejmě platily nižší daně 🙂

Zhruba od 30. let dvacátého století byly parní lokomotivy postupně nahrazovány motorovými jednotkami (podobnými třeba československým motorovým vozům M132), nákladní doprava byla postupně převáděna na silnici a v letech padesátých a šedesátých byly tyto tramvajové tratě postupně rušeny, případně včleňovány do “klasických” tramvajových sítí rostoucích měst.

Do dnešních dnů se zachovalo už jen několik málo úseků těchto tramvajových tratí, které byly většinou přeměněny na muzea. Asi největším takovým muzeem je kompletně zachovalá trať z Hoornu do Medembliku v západním Frieslandu. Zvláštností tohoto muzea je především to, že se neomezuje na příležitostné jízdy, ale o víkendech a o prázdninách provozuje pravidelné linky mezi Hoornem a Medemblikem. Za relativně přijatelný peníz je možno koupit buďto zpáteční jízdenku, nebo jízdenku na okružní jízdu. Ta obnáší jízdu parní tramvají do Medembliku, poté plavbu lodí do Enkhuizenu a nakonec jízdu normálním vlakem NS zpět do Hoornu. Každý pátek večer jezdí speciální spoj, takzvaný “Candlelight express”, ve kterém je možno velmi dobře povečeřet (v jídelním voze, nedávno věnovaném muzeu Švýcarskými spolkovými drahami).

Při příležitosti svátku Hemmelsvaartdag (Nanebevstoupení), je každý rok pořádána speciální akce, která chce ukázat skutečný život na tramvajové trati začátekm dvacátého století. Během této akce nejen že jezdí ještě více vlaků, ale stanice se jen hemží cestujícími v dobovém oblečení (kdo přijde dobově oblečen, jede za polovic), na nástupištích postávají prodavači sladkostí, nakládá a vykládá se pošta a podobně. Kromě těchto veřejných akcí je samozřejmě možné dojednat si vypravení zvláštního vláčku například při oslavě narozenin či firemním meetingu.

Před odjezdem vlaku je možné prohlédnout si areál stanice s výtopnou a krásně zachovalým a funkčním hradlem. Ve dny s mimořádným provozem se celá stanice jen hemží lokomotivami a vagóny, takže člověk neví, kam se podívat. V době normálního provozu jsou lokomotivy odstaveny ve výtopně nebo před ní a vagóny pak v nedalekém depu. To sice není běžně přístupné, ale pokud projevíte zájem, ochotný personál vás tam bez problémů pustí, takže si můžete prohlédnout speciální salónní vozy či vagóny, které teprve čekají na rekonstrukci.

Vlak odjíždí z “tramvajového nádraží” a nejprve se musí dostat ven z města. To obnáší přejezd několika silnic a ulic, který je řešen velmi kuriózně. Souprava přijede k přejezdu a před ním zastaví. Z prvního vagonu vyskočí zřízenec v uniformě a s červeným praporkem, doběhne k přejezdu a zastaví projiždějící auta. Poté se souprava opět rozjede a zřízenec do ní naskočí.

Další, nejdelší, část cesty pak vede typickou holandskou (pardon, frískou) krajinou s malými farmami, pastvinami a květinovými poli. Právě kvůli záplavě kvetoucích květin (většinou tulipánů) doporučuji jako nejlepší dobu pro tuto jízdu jaro, případně začátek léta.

Veškeré informace o tom jak se dostat k muzeu, jízdních řádech, cenách, speciálních akcích a podobně je možno najít na designově sice poněkud neotesaném, ale informačně dobrém www serveru muzea, a to nejen v holandštině, ale i angličtině a němčině.