Holga, Diana – co to vlastně je?

Trochu podrobnější pohled na přístroje, které se i přes svou primitivnost staly téměř kultem…

Jistě již mnoho lidí se zájmem o fotografii při “brouzdání” internetem narazilo na poněkud zvláštní snímky, často na pohled neostré, zejména v rozích, technicky v podstatě mizerné. Mnohdy ale i přes tyto nedostatky mají určité kouzlo a často stojí za pozornost. Při dalším pátrání se pak jako typ použitého přístroje objeví nejčastěji pojem Holga, v některých případech také Diana.

V tomto článku se chci pokusit čistě fakticky ukázat, co se za těmito pojmy skrývá. Hned na úvod upozorňuji, že se chci zabývat pouze popisem těchto přístrojů po technické stránce a vysvětlením toho, o co vlastně jde. Hodnocení výstupů z Holgy a Diany po stránce řekněme “umělecké” nechám tentokrát zcela záměrně stranou a možná se k němu vrátím v samostatném článku. Kromě toho jsem se rozhodl popsat Holgu a Dianu pouze v jejich základním provedení, různé doplňky (kterých se najde po internetu spousta) nechám tentokrát až na malé výjimky stranou – opět nevylučuji vznik samostatného článku. Dost úvodů, pojďme nejprve k historii…

Historie Holgy

Přístroj Holga kuprodivu není až z tak vzdálené historie, zkonstruoval ji pan Lee teprve v roce 1982 v Hong Kongu. Podle oficiální historie byla Holga vytvořena jako levný fotopřístroj pro “masy dělnické třídy Číňanů” (doslovná citace), pro použití k běžné rodinné fotografii.

Formulace zní z dnešního hlediska docela zábavně, ale v podstatě to odpovídá realitě, v té době byl svitkový černobílý film patrně nejdostupnějším fotografickým médiem a jednoduchý plastový přístroj za pár dolarů jistě dostupnost dále rozšířil. Ostatně i v ČR se v té době ještě běžně prodávaly přístroje Corina podobné třídy… Přístroj se pro původní účel patrně prodával poměrně dobře, nicméně s postupným rozvojem barevného kinofilmu a třeba i jednorázových přístrojů by jistě někdy v 90tých letech odešel ze scény.

Jenže v rámci pokusů o export se Holgy dostaly i do západních zemí, kde sice až tak moc nezaujaly “masy”, zato je objevili tvůrčí fotografové, které zaujala možnost využití pro různé “podivně” vypadající snímky. Nedá se říct, že by šlo o novinku, pro podobné experimenty se už dávno užívaly historické Diany či různé hračkové přístroje, přínos Holgy byl ale v její snadné dostupnosti a dokonce možnosti dalšího vývoje. Postupem času se z ní stal téměř kult a při známé pružnosti Číňanů nijak nepřekvapí, že se dodnes vyrábí v minimálně sedmi provedeních navíc v řadě různých barev a s různými doplňky.

Historie Diany

Osudy tohoto přístroje jsou podstatně spletitější. Jde o podstatně starší konstrukci než Holga – vznikla také v Hong Kongu, ale již kolem roku 1960 ve firmě s úžasným názvem “Great Wall Plastic Factory”. Ve své době se přístroj rutinně vyráběl v řadě variant pod řadou prodejních názvů, nicméně s nárůstem dostupnosti modernějších fotopřístrojů byla produkce Diany někdy v 70tých letech ukončena. Přístrojů se přirozeně řada dochovala dodnes a patrně právě Diana stála u zrodu stylu focení, které se dnes spojuje obvykle s pojmem Holga. Již nevyráběná Diana by byla nejspíše postupně zapomenuta, ale nakonec bylo vše zcela jinak.

Do osudu tohoto přístroje totiž nečekaně vstoupila Lomographic society – organizace, která se zabývá propagací a prodejem různých netradičních “low-end” přístrojů v dnešní době. Tato organizace by si zasloužila samostatný článek, nicméně v tuto chvíli se spokojme s konstatováním faktu, že si v roce 2007 objednala (pochopitelně opět v Číně) výrobu mírně zdokonalené, ale tvarově i koncepčně naprosto věrné repliky původní Diany, která je v současnosti běžně ke koupi. Rovnou upozorňuji, že mé zkušenosti, uváděné v tomto článku, byly získany výhradně právě s nově vyrobenou replikou, původní Dianu k dispozici nemám (byť by se přes ebay sehnat dala).

Holga po technické stránce

Přístroj se vyrábí v řadě variant, další jsou již mimo produkci. Pokud se budu držet aktuální produkce, tak jde vždy o jednoduchý plastový “boxík” na svitkový film s klasickým ručním přetáčením s využitím čísel na krycím pásu filmu a “okénka” na zadní straně přístroje.
Toto si dovolím trochu zdůraznit – ještě jednou opakuji, že jde opravdu o triviální přístroj, jehož technická kvalita je ve své podstatě mizivá! Důvod jisté obliby focení s tímto přístrojem je právě ve využití jeho nedostatků pro vznik netradičních snímků. Ovšem reklama kolem něj může někoho zmást – na vlastní oči jsem viděl třeba v jedné diskusi dotaz ve stylu “fotím na kinofilm, technická kvalita mi nestačí, uvažuji o koupi Holgy…” – tak tudy cesta opravdu nevede, pozor!

Zpátky k popisu. Formát snímku je u současné produkce volitelný 6×6 nebo 6×4,5, obě tyto masky jsou v základní výbavě. Původní Holga měla pouze formát 6×4,5, ale s tou už se dnes v prodeji nesetkáte.

Objektiv je s ohniskovou vzdáleností 60mm s udanou světelností f/8, ve skutečnosti spíše f/11, vždy jde o jedinou spojnou čočku – buď plastovou nebo skleněnou. Přístroj má volbu dvou clon (klasický symbol sluníčka a mráčku), ale pozor – tato volba není funkční! Soudruzi z Číny totiž udělali “drobnou” chybičku – tento přepínač sice opravdu prohazuje “pacičku” s větším či menším otvorem, jenže bohužel i ten menší z nich je větší než základní clona objektivu 🙂 No comment – můžete si prohazovat jak chcete, stejně vždy fotíte na cca f/11, což je clona přímo na objektivu. Toto lze přirozeně po domácku napravit, já už to u jedné Holgy mám upraveno, pak je obvykle možno přepínat zhruba mezi clonami f/11 a f/16. Výše uvedené možná zní jako vtip, ale opakuji – myslím to naprosto vážně – ať si koupíte jakoukoli Holgu, tak bude mít volbu clony nefunkční! Výjimkou mohou být některé přístroje, které upravil přímo jejich prodejce, to ale jistě neopomene zdůraznit v popisu a cena se obvykle zvedne.

Trochu v kontrastu s parodickou clonou je závěrka provedená poměrně kvalitně, překvapivě je plně kovová. Nabízí pouze dvě možnosti – buď čas cca 1/100s anebo časovou expozici – B. Závěrka se nemusí natahovat a přirozeně je možná multiexpozice – zcela dle libosti.
Současné Holgy mají buď klasické hotshoe pro blesk anebo mají vestavěný blesk se směrným číslem cca 12, buď klasický anebo s možností volby barevných filtrů – žlutý, červený a modrý, výber pomocí otočného voliče na horní straně přístoje. K blesku není co dodat, obě varianty fungují podle očekávání, zde není co vytknout.

Nyní k značení typů. Je to poměrně snadné, současná produkce má v názvu vesměs 120N, číslo je formát filmu, N znamená asi new. K tomu jsou další až tři písmena – G, F a C. G je glass-sklo a znamená objektiv se skleněnou čočkou, F je flash-blesk, tedy vestavěný blesk, C je color-barva a týká se těch filtrů před blesk. Toto se pak kombinuje zcela logicky, takže Holga 120N je “obyčejná” s plastovou čočkou a bez blesku, 120GCFN pak má skleněnou čočku, blesk a k němu barevné filtry, 120FN má plastovou čočku a blesk, ale bez filtrů. Tohle je celkem jasné a přehledné. Existují ještě další Holgy, jednak na kinofilm, ale i třeba jakási parodie na dvouokou zrcadlovku, ale těmi se v tomto článku nebudu zabývat. Neřeším ani mračna barevných variant, to nemá na funkci celkem vliv a každý to pozná z popisu nebo vidí v reálu.

Co se týče ceny, tak u Holgy je dost rozdíl mezi prodejci v Evropě a možným nákupem přímo z Číny. V EU stojí typická Holga 120CFN kolem 70 Euro, tedy cca 2000 Kč, což je tedy na můj vkus dost. Přes ebay shopy lze ale běžně nakupovat tento přístroj přímo z Číny, ceny (uvádím VČETNĚ poštovného) jsou od cca 30 USD za základní 120N po 40-50 USD za 120CFN, “skleněné” verze G bývají dražší vždy tak o 3-5 USD než klasická. Tento způsob nákupu je zcela bez problému a myslím si, že tyto ceny již jsou celkem adekvátní “míře zábavy”…

Holga 120 GCFN

Holga 120 GN

Diana po technické stránce

Koncept přístroje je přirozeně totožný jako u Holgy zdůrazním proto jen odlišnosti. V první řadě má Diana v pořádku volič clon, k dispozici jsou tři klasické (sluníčko, polojasno, mráček) a navíc je k dispozici i poloha “pinhole” – dírková komora. Pinhole přibyla až u inovované nově vyráběné Diany, v této poloze se sejme čočka (lze udělat bez nástrojů), přepne na tuto volbu a máme klasickou “dírkovku”. Proč ne, je to docela vtipný nápad, obecně volby clon jsou proti té komedii u Holgy kladem.

Formát obrazu je buď klasických 6×6, alternativou ale není obvyklých 6×4,5, nýbrž cca 4×4. Vypadá to jako plýtvání filmem, ale tady asi jde spíš o snahu o repliku, původní Diana totiž tento formát opravdu měla. Inovací je naopak třetí varianta – s maskou 46x46mm na sebe snímky navazují bez mezery – říká se tomu “endless panorama”, tedy “nekonečné panoráma”. Popravdě musím uznat, že jsem viděl některé velmi zajímavé výsledky získané s touto funkcí – proč ne, nikdo není k této věci nucen, klasických 6×6 nebo 16 snímků 42x42mm je k dispozici.

Netradiční je blesk, původní Diana měla externí blesk na jednorázové “vaku” žárovky. Při tvorbě repliky byl zachován jeho design a dokonce i připojení na dva “banánky”, není zde tedy klasické hotshoe. Blesk je ale přirozeně zrekonstruován na klasickou výbojku a tužkové baterie a k dispozici je i redukce na hotshoe, takže kdo tento stylový blesk nechce, tak není nucen, alternativa je možná.

Slabinou Diany je světlotěsnost a vedení filmu. Cívky jsou velmi vaklavé, lze to spravit nalepením kousků molitanového samolepící těsnění do oken na patřičné místo. U Holgy je molitan na prakticky stejné místo přilepen už od výrobce, za nutnost “dodělej sám” má Diana mínus. Navíc je celé těle dost náchylné k průnikům světla a doporučuje se po založení filmu spoje oblepit černou izolační páskou. Tohle se týká i Holgy, takže zde o vyložené mínus nejde, řekl bych ale, že Diana je na průnik světla dovnitř o něco háklivější. Nicméně černá elektrikářská izolačka by se měla brát jako standardní výbava pro uživatele obou přístrojů.
K Dianě je vyráběna řada příslušenství. V tomto článku se jím nechci zabývat, nicméně mělo by zaznít, že v tomto bodě je proti Holze o dost vepředu a některé byť na pohled obskurní doplňky jsou v praxi docela zajímavé a připočetl bych to jako klad.

Co se týče ceny, tak Dianu prodává Lomographic society, cena je v tuto chvíli cca 40 Euro za verzi bez blesku a 80 Euro za verzi s bleskem. Tedy ač jde o v podstatě zakázkovou produkci pro evropskou firmu, tak je při nákupu v Evropě cena proti přístroji Holga spíše nižší. Není ale k dispozici alternativa pro nákup přímo z Číny, prozatím to má zadavatel zjevně pod kontrolou. Dianu sice prodává nějaký korejský prodejce přes ebay, ale patrně jde o oficiální prodej, žádný plagiát. Cena z tohoto kanálu je sice nepatrně nižší než z EU, protože se dá obejít DPH, ale rozdíl je natolik malý, že bych se v tomto případě spíše přimlouval za podporu evropské ekonomiky 🙂

Přístroj Diana +	Blesk pro Dianu
Nastavení clony u Diany	Režim dírkové komory…

Holga nebo Diana?

Snad každému je jasné, že u přístrojů tohoto typu by byla snaha o nějaké klasické srovnání spíše směšná, technická i obrazová kvalita je ve své podstatě u obou zoufalá a žádná běžná metodika se na podobné přístroje nehodí.

Nicméně pokusím se přeci jen naznačit důvody, proč volit jeden nebo druhý přístroj. Pokud budeme posuzovat přístroj tak, jak přijde od výrobce, tak bych asi upřednostnil spíše Dianu – Holze hodně škodí ta zmíněná komická záležitost s nefunkční clonou. Jestliže si ale troufnete a volbu clony u Holgy opravíte, tak pak volba bude záležet zejména na vašich záměrech. Holga je patrně vhodnější pro ty, kdo chtějí fotit něco na způsob “street photo” a chtějí užívat výhradně základní objektiv. Pak je kladem její o něco solidnější konstrukce, lepší ergonomie (třeba daleko přehlednější zaostřovací symboly) nebo třeba snadnější využití blesku (buď vestavěný nebo klasické hotshoe). Navíc bych řekl, že ve verzi se skleněným objektivem je malinko lepší i obrazová kvalita. A jistě potěší i znatelně menší cena při nákupu přímo z Číny.

Diana zase osloví ty, kdo chtějí více experimentovat – funkce jako pinhole či “nekonečné panoráma” mají něco do sebe. Lákat bude i ty, kdo chtějí něco “extravagantního” – Diana vypadá opravdu zajímavě, zejména s externím bleskem, Holga naproti tomu ve své základní černé verzi vypadá v podstatě jako úplně “normální” fotopřístroj. A v neposlední řadě nelze přehlédnout značnou škálu příslušenství – sice jsem výše uvedl, že v tomto článku se s ním nebudu detailně zabývat, nicméně na tomto místě je nutno upozornit, že k Dianě je toho dostupného docela dost a třeba výsledky z rybího oka 20mm jsou opravdu zajímavé.

To je pro tuto chvíli vše, jelikož je cílem článku opravdu jen faktický popis toho, co se za pojmy Holga a Diana skrývá, tak si nějaké osobní hodnocení tentokrát zcela záměrně odpustím…