Indie – 1. část – lidé

Říká se, že Indii je možno si zamilovat nebo ji nemít rád. Nikdo však nezůstane lhostejný.

V současné době žije v Indii 1 miliarda lidí. Tedy každý šestý člověk na světě je Ind. Když hovoříme o Indii, je třeba si představit spíše kontinent, resp. subkontinent než jednu zemi. Tomu odpovídá i představa řady území, která se vzájemně liší geograficky, klimaticky i složením obyvatel. Jednotlivé jazykové skupiny si často vzájemně nerozumějí a tak používají angličtinu jako dorozumívací řeč.

Pouliční provoz v městě Jaipur	Obvyklá konverzační otázka je: ~Kolik máte dětí?~ Naše odpověď zpravidla budí lítost.

Indii činí jedinečnou řada kulturních, sociálních a náboženských zvláštností pro Evropana mnohdy obtížně pochopitelných. Jen těžko se daří odstraňovat staletími zafixovaný kastovní systém. Dnes již se vdovy neupalují společně se zemřelým manželem, ale přesto jsou rodinami pozůstalých často zavrhovány.

Kráva je posvátné zvíře. Řidiči se jí umně vyhýbají.	Na skútr se často vejde celá rodina.

Většina Indů tráví život na ulici.

Ti nejchudší bydlí mezi odpadky pod provizorními plachtami podél cest. Fotografováno za jízdy.

Na první pohled je neuvěřitelné, jak se dokázali Angličané s minimálním úsilím zmocnit tak lidnatého a rozsáhlého území ovládaného mocnými maháradži. Pár let jim stačilo k tomu, aby pomocí slibů, úplatků a zastrašování donutili mocné armády bojovat vzájemně proti sobě za cizí zájmy.

V určitých obdobích, zejména v padesátých a šedesátých letech, tíhla Indie k socialismu. Premiér Nehru tehdy vyhlásil pozemkovou reformu a „nový socialistický ekonomický program“ s důrazem na těžký průmysl a státní plánování. Jeho dcera Indira Gandhi ještě více spolupracovala se Sovětským svazem. Dodnes jsou patrné neklamné známky tohoto období – rozsáhlý mocný úřednický aparát, řada státních a družstevních podniků, všude patrná přezaměstnanost a nízká životní úroveň.

Odpadky, zápach, špína, chudoba – obvyklý obrázek menších měst.

Fotografický ateliér na ulici.

Přestože Indie byla místem vzniku buddhismu, nepatří dnes v Indii k hlavním náboženstvím. Tato poměrně tolerantní víra, ve které jsou si lidé rovni, není totiž slučitelná s indickým kastovním systémem. Tomu lépe vyhovuje hinduismus a islám.

Značná část obyvatel žije na venkově. V době naší návštěvy počátkem dubna byly žně již v plném proudu. Opatrně, aby se ani zrnko nevysypalo, odsekávaly ženy různého stáří trsy klasů. Úrodu pak vesničané sváželi dvoukolovými vozy se zapřaženými velbloudy.

Obilí se seká srpem, aby se ani zrnko nevysypalo.	Úroda se sváží dvoukoláky taženými velbloudy.	Indické kontrasty.

Všude kolem cest, v okolí vesnických domků, ale i na jejich střechách je možné pozorovat hnědé placky asi 2 cm tlusté a o průměru až 30 cm. Někde jsou tyto placky umně vyrovnány do homolí až 2 metry vysokých nebo uzavřeny do útvarů ne nepodobných malým domečkům. Nejedná se o nic jiného než o hovězí trus, který se takto zformován a usušen používá na vaření.

Usušený hovězí trus je skladován v nejrůznějších útvarech, aby sloužil k vaření.

Indie je země dětí. Kamkoliv jsme přijeli, všude nás obklopil houf dětí. Zejména na venkově jsme byli ihned středem jejich pozornosti. Některé jen tak zvědavě pokukovaly, jiné se vehementně dožadovaly bakšiše a další se nám snažily něco prodat. I když jsme byli předem důrazně varováni, abychom je ignorovali a nikomu nic nedávali, přesto jsme neodolali a rozdávali bonbóny nebo drobné. Když se pak za námi zavřely dveře autobusu, všiml jsem si, že všechny rozdané bankovky držel v ruce jeden jediný kluk.

Beze slov.

Nejhorší to bylo v turistických centrech. Jakmile člověk vystrčil nohu z autobusu, ihned byl obklopen houfem dětí i dospělých, kteří mu strkali před oči nejrůznější cetky, pohlednice nebo nabízeli průvodcovské služby. Jejich snaha za každou cenu něco prodat byla neuvěřitelná. Jakmile jsme vykročili, stavěli se nám do cesty a místo abychom obdivovali nádherné stavby, kličkovali jsme mezi prodavači, žebráky a ostatními turisty. Jiní žebráci vystavovali své zmrzačené končetiny nebo matky své zmrzačené děti. Údajně tyto děti mrzačí záměrně, aby je poté využívaly jako zdroj příjmů. K turistickým centrům neodmyslitelně patří “svatí muži”. Ty jsem zcela záměrně nefotografoval, protože mi bylo řečeno, že to žádní svatí muži nejsou, ale jen atrakce pro turisty, kteří se nechávají fotografovat za peníze. Skuteční svatí muži se nestaví na odiv.

Kdo nemá kartáček, čistí si zuby prstem.	Hygiena se provádí na ulici u vodního zdroje.	Praní prádla na ulici.

To, co u nás bývá skryto v soukromí, se odehrává v Indii přímo na ulici. Běžně je možno pozorovat provádění hygienických úkonů hned u zdrojů vody, ať už se jedná o pumpu, cisternu nebo jen louži u cesty. Tam se lidé myjí, perou prádlo, čistí zuby kartáčkem nebo jen prstem.

Toaletní papír je pro cizince, jinak se používá levá ruka a nádobka.

Toaletní papír Indové běžně nepoužívají. Byli jsme poučeni, že místo něj slouží levá ruka a zároveň jsme odhalili tajemství nádobky na toaletách hotelových pokojů. Jedině pravou rukou se smí jíst, protože levá je nečistá.

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100 nebo Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.