Tygří rezervace, jízda na slonech, pevnost-palác.
Asi 200 km od Dillí směrem na Jaipur se rozkládá národní park, tygří rezervace Sariska. Rozsáhlé zalesněné údolí je obklopeno ze všech stran pohořími tvořenými převážně holými skalami. Je obýváno volně žijícími jeleny, antilopami, buvoly, divokými prasaty, opicemi, ale i papoušky, pávy a především divokými tygry.
 |
 |
 |
| Květinová výzdoba okolo hotelu Sariska Palace. | Hotel Sariska Palace | Chlapec poslaný, aby něco vyžebral. |
 |
| Mohutný knír je znakem mužství. |
Při vstupu do parku stojí výstavný Hotel Sariska Palace, původně impozantní lovecký zámek maharadži Alvary. Hotelové pokoje spíše připomínají taneční sály se vším komfortem včetně klimatizace a koupelen ve stylu počátku století. Při bližším pohledu je však zřejmá značná opotřebovanost všech předmětů zařízení a ani intenzívní větrání není schopno odstranit pach zatuchliny.
Okolí hotelu obklopují nádherné květinové zahrady neustále ošetřované drobnými pestře oděnými ženami v jejich typických podřepech. Brzy nás zaregistrovaly, opatrně se rozhlédly a vyslaly k nám žebrajícího chlapce. Než jsme si to stačili uvědomit, objevil se olivrejovaný sluha a chlapce zahnal. Zdejší muži jsou prý proslulí svými mohutnými kníry, na které jsou patřičně hrdí a které dokáží zakroutit do neuvěřitelných tvarů.
Druhý den jsme nasedli na otevřené džípy v naději, že potkáme živého tygra ve volné přírodě. Džípy brzy sjely z asfaltové cesty a řidiči nás neomylně vedli do míst s hojným výskytem zvěře. Ta se opatrně pohybovala v bezpečné vzdálenosti od cest, ale tak, že bylo možno ji pohodlně fotografovat objektivy okolo 200mm. Zcela bez problémů pak bylo fotografování okolo četných napajedel.
 |
 |
 |
| Opičí máma. | Pohled téměř hypnotizující. | K večeru ztrácela zvířata plachost. |
Na náš hlavní předmět zájmu jsme však ani jednou nenarazili. Řidiči se sice tvářili, jako že naslouchají kašlavému řvaní divokých tygrů kdesi na úbočích hor, ale nikde jsme majestátní šelmu nezahlédli, a to i přesto, že naše cesta vedla z prudkých svahů, kdy jsme se dokázali jen s vypětím všech sil udržet na voze. Byli jsme nuceni spokojit se s opelichanými vycpaninami ve vstupním sále hotelu.
 |
| Život na malém městečku. |
Neustále připravené fotoaparáty dostaly asi také svůj díl. Pokud bylo auto v pohybu, usazoval se zvířeny prach v bezpečné vzdálenosti za vozem. Při prudkém zabrzdění nás červený oblak prachu dohnal a cítili jsme jej v nose, očích a mezi zuby. Mnohem horší však bylo, že během okamžiku dokázal pokrýt fotoaparáty i objektivy a proniknout i do uzavřené fotobrašny. Celý večer jsem pak předmět po předmětu ofukoval a čistil štětečkem nebo mikrovláknovou utěrkou. Ve švech fotobrašny mám prach ze Sarisky dodnes.
Na zpáteční cestě jsme při zapadajícím slunci zpočátku vychutnávali rychlou jízdu v otevřeném voze. Pár minut po západu však byla skoro úplná tma a v ní pokračovala neosvětlená auta nesníženou rychlostí v další půlhodinové jízdě k hotelu, prý proto, aby se nestřetla s oslněnou zvěří.
 |
 |
 |
| Při žních. | Ulice malého města. | Příměstský silniční provoz. |
Neméně zajímavá byla další cesta se zastávkou v malém městečku, kde se prasata potulovala mezi obyvateli stejně nenuceně, jako hromady ušmudlaných dětí. Bílí sáhibové byli pro místní přinejmenším stejnou atrakcí, jako pestře zbarvené oděvy obyvatel pro nás. Houfy dětí se brzy začaly dožadovat bakšiše a požadavky se vystupňovaly, jakmile něco dostaly. Náš řidič, indický a český průvodce nás jen s obtížemi dostali bez újmy zpět do našeho malého autobusu.
Úplně jinak se chovali vesničané sklízející obilí, u kterých na náš popud autobus zastavil. Byli sice stejně udivení, ale mnohem přátelštější, čistší a upravenější než obyvatelé malých měst. Nikdo z nich nežebral a naopak nám ochotně ukazovali, jak sekají obilí, které opatrně uchopí, aby je srpem odřízli. Někteří z nás si to vyzkoušeli a vesničané byli nadšeni, že jsme si při tom neuřízli obě ruce. Patrně ještě nikdy v životě neviděli bílého člověka pracovat.
11 kilometrů před dnešním městem Jaipurem stávalo starověké hlavní město státu Jaipur. Stavba pevnosti-paláce Amber byla započata roku 1592 a nyní je skvělou ukázkou rajputské architektury. Umístění vysoko na svahu hory dávalo pevnosti významné strategické postavení s výhledem na široké okolí včetně města Jaipur, kam se později místní vládce přestěhoval.
 |
 |
 |
 |
| Ceremoniální brána – Ganesh Pol. | Amber – pevnost, palác. | Palácové zahrady. | Dříve nosili sloni maharádžu, dnes nosí turisty. |
Zdejší turistickou atrakcí je jízda na slonu, který vás vynese až nahoru do pevnosti po cestě speciálně k tomu zbudované. Stejně tak sloni kdysi nosívali maháradžu a členy jeho družiny. Na prvním nádvoří lze pohodlně sestoupit se slonů na terasu a projít ke schodům do druhého nádvoří s nádhernou masivní dvoupatrovou ceremoniální bránou Ganesh Pol, zdobenou květinovými motivy, skleněnými mozaikami a freskami.
|
 |
 |
Třetí návdoří obklopené soukromými residencemi maharádži. | Detail výzdoby. | Jai Mandir |
Třetí nádvoří s kresbami erotických motivů obklopují soukromá palácová obydlí. Mezi nimi vyniká zejména Jai Mandir považovaný za nejkrásněji zdobený příbytek pevnosti. Jeho zdi a stropy jsou tvořeny jemně vyřezávanými mramorovými deskami zdobenými drobnými motivy květin, geometrických vzorů a obrázků válečných výjevů. Svíčky, božstvo a květiny jsou umístěny i ve výklencích zdí, které jsou posety sklíčky a barevnými kamínky.
Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100 nebo Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.
