„Jeho výsost plánuje nádherné budovy a práce jeho ducha a jeho srdce obdrží roucho z vápna a kamení,“ napsal Akbarův kronikář Abul Fazl.
Dnes se již vdovy neupalují, ale …
V roce 1568 se Akbar Veliký setkal s muslimským mystikem Salím Čiští, který žil na skalnatém pahorku Síkrí, 40 kilometrů jihozápadně od města Agry. Pod silným duchovním vlivem mudrce opustil Akbar Agru a v necelých deseti letech nechal vybudovat „Město vítězství,“ Fatéhpur Síkrí. V krátkém období rozkvětu žilo v metropoli Mughalské říše na dvě stě tisíc obyvatel, než byla opuštěna údajně pro nedostatek vody.
 |
 |
 |
| Výhled od Díváne chás na palác dvorních dam. | Na sloupu seděl Akbar a diskutoval o věcech duchovních. | Královské zahrady, vlevo Díváne chás. |
Stavby, postavené všechny z červeného pískovce, plní vždy přesně stanovenou funkci. Kamenná nádvoří, travnaté a vodní plochy vytvářejí mezi jednotlivými sektory různým způsobem členěné volné plochy a přispívají tak k celkové harmonii. Vládní budovy, domy pro audience, nemocnice i ubytovny pro státní hosty mají svá místa podle dokonalého architektonického plánu.
Jemné reliéfy a ornamenty bohatě zdobící stěny, arkýře, výstupky, parapety a okenní otvory dodávají stavbám pocit lehkosti. Pískovcové trámy, desky a zábradlí vyvolávají dojem dřevěných konstrukcí. Na všech stavbách umístěné filigránské střešní věžičky s charakteristickými čepci zjemňují masivní konstrukce mohutných staveb.
 |
 |
 |
| Nádvoří mešity Jama Masjid. Pohled od vchodu mauzolea k Bráně vítězství. | Vnitřní výzdoba mauzolea mudrce Salíma Číštího. | Vnitřek mauzolea mudrce Salíma Číštího. |
|
| 54 metrů vysoká Brána vítězství – hlavní vchod do mešity Jama Masjid. |
V audienční síni Díváne chás je uprostřed stavby umístěn sedm metrů vysoký sloup se čtyřmi můstky vedoucími do rohů sálu. Na bohatě zdobené hlavici sloupu sedával Akbar při audiencích a zde také přijímal představitele jiných náboženství (hinduisty, křesťany, buddhisty), aby s nimi diskutoval o věcech duchovních.
V náboženském centru města se rozkládá mešita Jama Masjid. Říká se, že tato měšita ve staroíránském slohu s hinduistickými prvky má být kopií mešity v Mecce. Hlavní vchod je umístěn do 54 metrů vysoké brány Buland Darwaza – Brána vítězství. Její mohutnost navíc zvyšuje vnější strmé schodiště. Brána je bohatě zdobena četnými reliéfy a nápisy z koránu. Jeden z nich například praví: „Svět je most, přejdi přes něj, ale nestav na něm žádný dům.“
Na širokém vnitřním nádvoří rozměrné mešity Jama Masjid z červeného pískovce dal Akbar umístit mauzoleum mudrce Salíma Číštího z bílého mramoru. Barevný kontrast bílé báně mauzolea a červeného okolí působí jako bílá perla na červeném sametu. Venku nesou střechu jemně zdobené kamenné sloupy a podpěry ve tvarů hadů. Dovnitř vrhá slunce na podlahu z bílého mramoru stíny drobně tesaného mřížoví okenních otvorů.
 |
 |
 |
| Podloubí mešity Jama Masjid. | Opičí chrám. | Obyvatel Opičího chrámu. |
Naše další cesta do Dillí vedla přes město Mathura, známé táž pod názvem Město chrámů. Na poměrně malém území je možno spatřit chrámy staré několik století stejně jako chrámy zcela nové nebo dokonce chrámy právě nyní stavěné.
Nenápadný chrám, celý z červeného pískovce, je nazýván Opičí chrám. Průvodce nám doporučil, abychom si pečlivě hlídali své osobní věci, protože všude přítomné opice jsou velmi hbité a zejména mají rády brýle, které dokáží v mžiku strhnout. Nevěděl jsem, jestli si mám držet brýle nebo se věnovat fotografování. Naštěstí to nebylo tak zlé, jak průvodce líčil a pár snímků se bez úhony podařilo.
 |
 |
 |
| Chrám financovaný hinduisty z USA. | Chrám se prý bude stavět ještě sto let. | Chrám připomínal spíše tržiště než svaté místo. |
Jiný hinduistický chrám se ještě skvěl novotou. Jeho ostře bílá barva téměř oslepovala. Byl plný věřících všech národností s nápadně vysokým počtem bělochů. Vládla v něm trochu jiná atmosféra, než bývá v běžných chrámech zvykem. V jiných chrámech věřící mlčky postávají, klekají, mluví polohlasem nebo šeptají. Tady ruch připomínal spíše tržiště. Věřící a návštěvníci se prodírali davem, pokřikovali na sebe. Chrám byl údajně postaven na náklady hinduistů z USA.
 |
| Kameníci při práci. |
V dalším ještě rozestavěném chrámu jsme pochopili, že čas zde má zcela jinou dimenzi, než na jakou jsme zvyklí. Několik desítek řemeslníků zpracovávalo jednotlivé kamenné bloky do požadovaných tvarů. Jiní beze spěchu vytvářeli na kamenech jemné ornamenty. Podle stavebních plánů ještě chyběl strop a hlavní kupole, jinak se chrám zdál být hotov, nicméně průvodce nás ujistil, že stavba bude trvat ještě asi sto let.
Místní průvodce nás pak zavedl do chrámu vdov. Kdysi patřilo k dobrým mravům, aby se vdova nechala zaživa spálit se svým zemřelým manželem. Tento zvyk je nyní již přísně zakázán avšak vdova se stala v rodině čímsi nadbytečným a mnohdy bývá zapuzena a vyhnána. Pak má možnost živit se žebráním nebo se uchýlit do chrámu vdov. V Mathuře nám jeden takový chrám i s vdovami ukázali. Vzápětí nás zavedli do hlavní síně s ozářeným výklenkem, kde za závěsem byla kolorovaná socha boha Šivy. Ukázali nám, kam bude umístěna mramorová destička s poděkováním za milodar. Stojí to pouhých 200 dolarů, ale zaručeně se pak zhodnotí vaše karma. Něco jako prodej odpustků, který kritizoval kdysi Jan Hus.
 |
 |
 |
| Chrám vdov. | Zde umístí vaši mramorovou destičku za 200 dolarů. | Nemocniční prádelna na břehu řeky pod mostem. Fotografováno za jízdy. |
Při přejíždění mostu přes řeku jsem si všiml, že na břehu jsou velké kotle, pod kterými hořelo dřevo a ženy občas zamíchaly obsahem. Jiné ženy máchaly prádlo v řece a další rozkládaly bílé látky na písku u řeky. Na mou otázku odpověděl náš řidič, že to, co vidíme je prádelna místní nemocnice. Takto se prý pere i pro hotely a jiné instituce. Tak jsem konečně pochopil, proč jsme měli celou dobu šedivé zaprané ručníky a povlečení v hotelech.
Co říci na závěr? Raději nic. Indie se musí vidět, musí se prožít, musí se dostat pod kůži.
Literatura:
- Z. Mahler: Indický hlavolam, Primus, Praha 1999
- S. Singh et al.: India, Lonely Planet 2001
- R. Khullar: Dehli, Agra and Jaipur, Pictak Books, New Dehli 2001
- Nejkrásnější divy světa, Euromedia Group k.s. – Knižní klub, Praha 2002
Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100 nebo Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.
