Infračervená fotografie s filmem Ilford SFX 200

V článku je popsána práce s filmem Ilford SFX 200 a jeho aplikace pro „pseudo“ infračervenou fotografii. Tento film je ideální jako relativně nenáročný úvodní krok do infračervené fotografie a při volbě vhodných filtrů, které odfiltrují viditelné záření, dává výsledky blížící se (podobné) „pravým“ infračerveným fotografiím.

Stručný úvod

Úvodem pouze stručně nastíním základní pojmy týkající se infračervené fotografie. Hlubší rozpracování dané problematiky nalezne zájemce v předchozích dílech seriálu o infračervené fotografii (viz první díl).

V současnosti běžně používané fotografické materiály jsou citlivé pro světlo (elektromagnetické vlnění) v rozsahu (300)350 – 650(700) nm a vzhledem k průběhu jejich citlivosti lze konstatovat, že při tradičním zacházení zobrazují elektromagnetické vlnění v rozsahu 400 – 650(700) nm. Toto rozpětí se shoduje s běžně používaným pojmem “viditelné světlo”, které leží v rozsahu 380 – 760 nm (tyto údaje se mohou v literatuře nepatrně lišit). Musíme si ovšem uvědomit, že lidské oko není stejně citlivé ke všem vlnovým délkám. Průběh jeho citlivosti tedy není rovnoměrný, ale má charakter křivky (tvar tzv. Gausovského rozložení), kdy nejcitlivější je ke světlu uprostřed spektra (cca 550 nm) a výrazně klesá ke krajním hodnotách. Například je uváděno, že oko je ke světlu o vlnové délce 750 nm zhruba 10000x méně citlivé než k maximu citlivosti při žlutozeleném světle. Pro účely fotografování se proto běžně používá termín viditelné světlo pro elektromagnetické vlnění v rozsahu 400-700 nm.

Fotografování při vlnových délkách kratších než 400 nm (nejčastěji 300 – 400 nm) se nazývá ultrafialová fotografie. Z fotografického hlediska se jedná o relativně jednodušší techniku – černobílé materiály jsou k elektromagnetickému vlnění v této oblasti poměrně citlivé, barevné filmy vykazují nižší citlivost (mimo filmů upravených pro fotografování při umělém světle, které jsou v UV oblasti citlivější). Proto je k ultrafialové fotografii třeba pouze použít speciální UV filtr (tzv. “pravý” UV filtr) propouštějící UV záření, ale filtrující (nepropouštějící) viditelné světlo.

V případě, že fotografujeme při delších vlnových délkách (více než 700 nm) hovoříme o infračervené fotografii. Při práci s elektromagnetickým vlněním o ještě delších vlnových délkách hovoříme o termofotografii.

Vzhledem k již zmíněné citlivosti fotografických materiálů je třeba použít k infračervené fotografii speciální fotografické materiály, které jsou zcitlivěny (sensibilovány) k tomuto záření (viz tento díl seriálu o infračervené fotografii). Rovněž je samozřejmě nutné použít speciální filtry propouštějící pouze specifické vlnění, např. kolem 800 nm. Principiálně se k černobílé “pravé” infračervené fotografii používá film Kodak High Speed Infrared, který je citlivý v UV oblasti (již od zhruba 250 nm) a v infračervené oblasti až do cca 950 nm. K barevné infračervené fotografii se používá film Kodak Ektachrome Infrared EIR. Vedle těchto “pravých” infračervených filmů existují ještě jiné filmy, které vykazují pouze prodlouženou citlivost do blízké infračervené oblast (zhruba do 800 nm), tzv. “pseudo”-infračervené filmy. Mezi tyto filmy patří u nás zatím nedostupné filmy Konica Infrared 750 (maximum citlivosti při 750 nm, citlivá do cca 820 nm) a Maco IR 820 (ciltivý až do 820 nm). Jediný u nás relativně snadno dostupným filmem z této kategorie je Ilford SFX 200.
Velmi zajímavé a instruktivní porovnání černobílých filmů (a vlivu rozdílných IR filtrů) určených pro infračervenou fotografii je na této webové stránce.

Ilford SFX 200

Ilford SFX 200 je velmi často uváděn jako nejsnazší cesta k získání prvních zkušeností s infračervenou fotografií.

Proč nejsnazší?

Použití „pravých“ infračervených filmů vyžaduje dodržet určité zásady při zacházení s nimi, např. pokud možno se vyvarovat dlouhodobému vystavení vyšším teplotám, zakládat film pouze při tzv. infračervené tmě, a v neposledni řadě je i jejich cena vyšší (a dostupnost nižší, i když zmíněný Ilford také nekoupíte všude). Navíc tyto filmy nelze použít v některých fotoaparátech, které kontrolují posun filmu infračerveným čidlem (např. některé Canony řady EOS) – tato čidla totiž osvítí nejenom perforaci, ale i část filmu (liší se podle typu fotoaparátu).

Z hlediska vlastností je třeba zdůraznit, že Ilford SFX 200 není pravý IR film – má pouze lehce posunutou citlivost k hranici 740 nm (s maximem pří 720 nm), jak je patrné z grafu citlivosti, převzatého od výrobce:

Ovšem jeho největší výhodou je, že s ním lze zacházet prakticky obdobným způsobem jako s “normálními” filmy. Při použití vhodného filtru (viz dále) s ním však lze dosáhnout výsledků srovnatelných s “pravými” IR filmy! Přitom film je zcela bez problémů “kompatibilní” s normálními teplotami, má dlouhou životnost, při manipulaci není třeba udržovat tzv. “IR tmu” (tj. nejenom tmu pro viditelné záření, ale i pro IR záření, např. tepelné atd.).

Při IR fotografii je velmi důležitá volba správného filtru, tj. odfiltrování viditelného světla. Pro “pravé” IR filmy se používají tzv. “černé filtry”. Jejich název vyplývá z toho, že nepropouštějí viditelné světlo, a tak není pohledem zkrz ně prakticky nic vidět (ale pozor, podobně černé se jeví i “pravé” UV filtry). U filmu Ilford SFX je situace komplikována tím, že v jeho případě nelze tyto IR filtry použít – jejich propustnost leží v oblasti delších vlnových délek, než v kterých je tento film citlivý. Obecně bývá Ilford SFX často používán v kombinaci s červeným nebo oranžovým filtrem, kdy spektrální vlastnosti filmu (prodloužená citlivost) způsobí zvýraznění efektů těchto filtrů. Lze samozřejmě koupit specializovaný filtr pouze pro tento film. V tomto článku nabízím jinou možnost – použít kombinaci 2 odlišných filtrů. Filtr B+W 403 (v kterém je sklo Schott UG-1) je primárně, jako “pravý” UV filtr (tj. UV záření propouštějící/UV-pass), určen k UV fotografii. Jak je zřejmé z jeho křivky propustnosti, nepropouští viditelné světlo, ale hlavně UV záření (maximum při 360 nm), ale i infračervené záření (maximum při 750 nm).

Pokud použijeme tento filtr v kombinaci s jiným filtrem, který odfiltruje UV světlo, např. oranžovým, pak výsledná propustnost se velmi dobře překrývá s citlivostí filmu Ilford SFX 200. Tato situace je velmi dobře zřejmá z následujícího obrázku, kde je vidět, že po odfiltrování UV světla, které prochází UV filtrem, účinkuje na film pouze IR světlo, jehož vlnová délka souhlasí s citlivostí filmu v infračervené oblasti.

Na následujících příkladech je vidět vliv použitého filtru (a tím i vliv filtrace světla o určité vlnové délce) na charakter výsledné fotografie. Je z nich zřejmé, že tímto přístupem můžeme výrazně měnit charakter snímku, od UV až po “pseudo”-infračervenou fotografii. Za pozornost stojí výrazný rozdíl mezi výsledným efektem oranžového filtru a selektivní kombinace filtrů pro infračervené záření. V tomto případěje je již patrný posun charakteru snímku do infračervené fotografie.

bez filtru (viditelné světlo) = hlavně 400-700 nm	UV-pass filtr B+W 403 (Schott UG-1) = hlavně 300-400 nm, část. IR s vyloučením viditelného světla
zelený filtr = hlavně 470-600 nm + přítomnost IR	IR fotografie; B+W 403 (Schott UG-1) + oranžový filtr = 700-740 (800) nm
oranžový filtr = zhruba od 520 nm do IR

Pokud použijeme kombinaci UV-pass a oranžového filtru, můžeme získat krásné “pseudo” IR fotografie, velmi podobné “pravým” IR fotografiím, jak je vidět na následujících fotografiích. Je na nich velmi dobře vidět i charakteristický vzhled „sněhobílé“ vegetace, způsobený rozdílnou odrazivostí listí (chlorofylu) pro infračervené paprsky. Samozřejmě, stejně jako v “pravé” IR fotografii, i zde výsledný efekt záleží na takových faktorech, jako je roční období (tj. např. mladé listí na jaře), druh stromů (vegetace), atd. Je třeba ještě zdůraznit, že pokud se použije popsaná kombinace filtrů filtrující viditelné záření, tak výrazně stoupne zrnitost výsledných fotografií.

Z hlediska expozice je nejlepší ji určit před nasazením filtru (a také zaostřit) a změnit ji pomocí korekčního faktoru. V případě fotoaparátu Canon EOS 300 je tento korekční faktor zhruba +8–9 EV (tj. posunutí o 8–9 exporičních stupňů), korekce s nasazeným filtrem je pro objektivy Canon 28-80 a 75-300 +2–3 EV. Doporučuji samozřejmě tyto faktory vyzkoušet pro vámi používanou sestavu objektiv – fotoaparát.

Uvedené použití filtru propouštějící UV záření (UV-pass) má ještě jednu výhodu: získáte filtr s dalším možným atraktivním použitím – UV fotografii. A i ta stojí za vyzkoušení!