Mocenské, ekonomické, kulturní, náboženské a vojenské centrum Iráku. Velkoměsto na břehu řeky Tigris. Unikátní archeologické sbírky, mešity, univerzita, starověké stavby.
Dostat se do Bagdádu je poněkud složitější. Naše cesta vedla letadlem přes Milán do Damašku a odtud syrským autobusem na hranice s Irákem. Na hranicích jsme strávili celkem 14 hodin. Téměř 3 hodiny trvaly různé formality – prohlídka zavazadel, sepsání fotoaparátů, převážené hotovosti atd. Do Iráku je zakázáno vozit mobilní telefony přesto, že zde nefunguje síť. Po dlouhém dohadování bylo povoleno jeden přistroj dovézt s tím, že byl úředně zapečetěn. Po absolvování formalit jsme přešli do čekárny, abychom se dozvěděli, že naše irácká kancelář nás očekávala o den později, ale přesto rychle sehnala autobus v 600 km vzdáleném Bagdádu. Ten dorazil za dalších 8 hodin. Zbylé 2 hodiny nám zabraly kontroly potvrzení o vyšetření na HIV a ti, kteří je měli starší než 10 dnů byli podrobeni krevnímu odběru.
 |
| Úředně zapečetěný mobilní telefon. |
|
 |
| Čekárna na syrsko-iráckých hranicích. |
|
V Bagdádu jsme byli ubytováni ve výstavném, kdysi snad i luxusním, nyní již značně vybydleném hotelu Babylon na břehu Tigridu. Prohlídka Bagdádu začala v archeologickém muzeu s unikátními nálezy z říše Sumerské, Akkadské, Babylonské, Assyrské a dále až po počátky arabského osídlení. Litovali jsme jen, že tyto nálezy jsou dnes rozptýleny v muzeích celého světa. Na druhé straně hrozící válečný konflikt nezaručuje uchování těchto jedinečných předmětů, které jsou dědictvím celého lidstva. Zde také došlo k nemilé příhodě, kdy jedna z účastnic zájezdu byla přichycena při zakázaném fotografování. Bylo jí nabídnuto vyvolání filmu s odstraněním nežádoucích políček. To odmítla a provokativně film vytáhla na světlo.
 |
| Abásovský palác v Bagdádu. |
|
 |
| Ktésifonský oblouk. |
|
 |
| Zlátá mešita v Bagdádu. |
|
Na břehu Tigridu leží Abásovský palác z 12. století n.l. s nádhernými cihlovými oblouky. Ten jsme však nesměli fotografovat v nejlepším směru a světle, protože by se do záběru dostal sousední vojenský objekt. Na východním břehu Tigridu asi 30 km jižně od Bagdádu byl ve 3. století n.l. postaven Ktesifon. Slavný oblouk je se svým rozpětím 25,5 a výškou 37m největším cihlovým obloukem na světě.
|
| Věřící |
|
 |
| Na nádvoří mešity. |
|
 |
| Ve Zlaté mešitě. |
|
Kadhimainská neboli Zlatá mešita z roku 1515 dostala svůj název od silně pozlacených věží a minaretů. Jako nevěřící jsme byli po určitém dohadování puštěni pouze na nádvoří. Nicméně i tady bylo možno nasávat zvláštní náboženskou atmosféru silně věřících muslimů. Celé rodiny zde byly jakoby utábořeny se svými zavazadly, dekami, jídlem a spoustou i těch nejmenších dětí. Některé skupinky jen tak volně klábosily, jiné byly zabrány do četby, další krmily nebo i veřejně kojily své děti, jiné se organizovaně modlily. I zde však na nás v různých výklencích pokukoval obraz Saddáma Husajna.
|
| Nový pomník neznámého vojína a místo státních aktů. |
|
|
| Umělecký artefakt – symbol vojenského ducha. |
|
Hluboký dojem na mě učinil nový pomník neznámého vojína, místo slavnostních státních aktů a pláň vojenských přehlídek. Tyto objekty zabíraly plochu snad několika kilometrů čtverečních. A opět jsme byli poučeni, že nesmíme fotografovat ani napravo (tam byla budova ministerstva obrany), ani nalevo (tam byl vojenský objekt – místo přehlídek, kam jsme později zajeli a tam jsme paradoxně přímo na místě směli fotit dle libosti). Průvodci však netušili možnosti ohniska 17mm. Na vrcholu pomníku jakási napůl odklopená poklička o průměru několika desítek metrů částečně překrývala ocelový artefakt, který měl vyjadřovat symbol vojenského ducha. Uvnitř stavby je pak umístěno v kruhové místnosti muzeum zbraní a uniforem různých národů a období ve skleněných vitrínách. Svou vitrínu tam má i československá armáda. Vlastní přehlídková pláň s mohutnými věžemi reflektorů je ohraničena na obou koncích obrovskými zkříženými meči, které drží několikametrové ruce – údajně ruce Saddáma Husajna. Každá ruka vychází z jakéhosi květu, do něhož se ze sítě sypou vojenské helmy.
|
| Náměstí vojenských přehlídek – zde se ukazuje všem nepřátelům síla Iráku. |
|
|
| Ruka Saddáma Husajna třímající meč – symbol vzdoru. |
|
Následující den jsme navštívili Mustansirijskou školu prostírající se na nábřeží Tigridu, která byla založena o sto let dříve než naše Karlova universita. V době vlády Abásovců to byla nejprestižnější universita v arabském světě. Pochopitelně pouze chlapci se zde učili teologii, astronomii, matematice, farmakologii a medicíně. Součástí university byla i nemocnice. Dvoupatrová stavba atriového typu více jak 100m dlouhá a téměř 50m široká poskytovala ubytování, studovny, přednáškové sály, kuchyň a knihovnu s 80 000 knihami.
 |
| Mustansirijská universita. |
|
 |
| Okno Mustansirijské university. |
|
 |
| Levý břeh Tigridu. |
|
Z university jsme přešli dolů na nábřeží řeky Tigris, abychom se nechali převézt na druhý břeh. Představoval jsem si, že Eufrat a Tigris budou dva větší potoky a teprve na lodi jsem si uvědomil, že řeka je širší než Vltava v Praze. Obě nábřeží byla místa s vlastním životem. Zde se pralo prádlo, sušily vyprané koberce, chytaly ryby a pomalu rezivěly dávno vysloužilé lodi.
|
| Přívoz na Tigridu. V pozadí Mustansirijská univerzita. |
|
|
| Pravý břeh Tigridu. |
|
Asi 30 km na severozápad od Bagdádu se nacházejí zbytky starověkého města Agargouf z 15. století před naším letopočtem. Agargoufský zikkurat je nejvyšším zikkuratem v zemi. Jeho vrcholek se tyčí do výšky 57m. Restaurovaná základna zabírá prostor 69 x 67m. Je s podivem, že stavba z nepálených cihel prokládaná rohožemi vždy mezi osmi až devíti vrstvami cihel přežila vlivy počasí po dobu několika tisíciletí. Dnes je rájem tlupy dětí mrštně lezoucích po jeho příkrých a drolivých stěnách. Zblízka jsou patrné četné díry – hnízda ptáků. Z výšky prvního stupně jsou vidět ruiny četných paláců, chrámů a obytných čtvrtí starobylého města, které bylo obýváno ještě v době Novobabylonské říše a dokonce i v dobách raného islámu.
 |
| Agargoufský zikkurat večer. |
V dalších dnech jsme z Bagdádu pokračovali na jih do Babylonu, Uru, Uruku, ale o tom až v příštím díle.
Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.
