V tomto díle navštívíme Samaru, Mosul, Ninive, Nimrud, Ašur a Chorsabad.
74 let po založení Bagdádského kalifátu, přestěhoval abbásovský kalif Al-Mu’tasim v roce 836 své hlavní město na sever, do nově postaveného města – do Samary. Krátce na to, roku 892 kalif Al-Mu’tadhid učinil hlavním městem své říše opět Bagdád. I v tomto krátkém období se Samara stala pro své literární, umělecké a vědecké hodnoty legendou v arabské historii. Zbytky zdí původní Samary jsou dobře viditelné podél východního břehu Tigridu a táhnou se na jih v délce téměř 35 km od dnešního města, kterému dominuje nově restaurovaná Velká mešita z cihel a hlíny. Svou velikostí 240 x 160 m s desetimetrovými zdmi byla v r. 852 největší mešitou v islámském světě. Charakteristickým objektem je zde stojící Spirálový minaret, po jehož schodech jsme se dostali do výšky 52 m. Otevřel se nám odtud úchvatný výhled na novou Samaru se zlatou Askarijskou mešitou na jedné straně a donekonečna se táhnoucími zbytky zdí původního velkoměsta na straně druhé.
|
Samara. |
|
|
Samara – Zlatá Askarijská mešita. |
|
|
Samara – spirálový minaret. |
|
Na sever od města Mosul, ležícího 400 km od Bagdádu, lze dojet k nenápadnému kopci, který stále skrývá svá tajemství 4. hlavního asyrského města Chorsabadu, postavenému Sargonem II. (721-705 př.n.l.), zakladatelem Nového asyrského království. To, co již bylo vykopáno, bylo dávno odvezeno do muzeí celého světa – mramorové a bronzové basreliéfy do Louvru, masivní okřídlení býci do Bagdádu a jinam.
|
Chorsabad – jaké asi skrývá tajemství tento kopec? |
|
|
Chorsabad – někde stačí odhrnout trochu zeminy. |
|
Dalším zastavením na naší cestě bylo malé městečko Baášika, ve kterém vedle sebe žijí muslimové, křesťané a skupina obyvatel zvláštního náboženství – jazídia (vyznávají Alláha a bojí se ďábla). Ti se vyznačují stavěním zvláštních hrobů s charakterickými věžičkami.
|
Baášika – věžičkovité náhrobky příslušníků náboženské skupiny jazídia. |
|
|
Baášika – hrob zahradníka a elektrikáře. |
|
Nedaleko hranic s oblastmi dostupnými jen na zvláštní povolení (s kurdským obyvatelstvem) leží horský ortodoxní klášter sv. Matouše ze 4. stol. Na úzké horské silnici odmítl náš řidič autobusu riskovat pád ze strmého srázu a tak obyvatelé místní vesnice ochotně vystlali valník koberci a polštáři a zapřáhli jej za traktor, který krkolomnou jízdu vykonal. Odměnou byl pak nádherný výhled na severní hornatou iráckou krajinu – viz fotografie v prvním dílu.
|
Pravoslavný duchovní v klášteře sv. Matouše |
|
|
Klášter sv. Matouše |
|
|
Život v klášteře sv. Matouše |
|
Dnes už přímo ve městě Mosul leží pahorek, na němž stála citadela Ninive a který byl osídlen již v 7. tisíciletí př.n.l. Ve 2. tisíciletí př.n.l. byla významným centrem s proslulým chrámem bohyně Ištar. Za vlády Sargona II. se Ninive stalo 3. hlavním městem Asýrie předtím, než se král přestěhoval do Chorsabadu. Jeho syn Sennacherib se však do Ninive vrátil, aby se svými následníky dále město rozšiřoval a učinil jej centrem tehdejšího civilizovaného světa až do dobytí města Médy a Babyloňany v r. 612 př.n.l. O tisíc let později zastínilo jeho význam město Mosul na druhé straně Tigridu.
Každého návštěvníka ohromí částečně rekonstruované zbytky starověkých hradeb, 12 km dlouhých, ve kterých bylo 15 bran pojmenovaných podle asyrských bohů. Části Sennacheribova paláce se 71 pokoji a 27 vchody byly zdobeny monumentálními okřídlenými býky a lvy. Dlouhé série basreliéfů byly vyvezeny ze země, především do Britského muzea.
|
Okřídlený strážce paláce v Ninive. |
|
|
Hradby Ninive. |
|
|
Tvář strážce paláce v Ninive. |
|
Mosul, největší město severního Iráku, je vedle Bagdádu hlavním centrem obchodu, průmyslu a komunikací. Bohaté na staré historické monumenty – hrady, mešity, kostely, kláštery, školy, vykazuje některé zvláštní architektonické rysy. Do města vedou široké dálnice s několikapatrovými mimoúrovňovými křižovatkami. Výstavné kostely ukazují na významnou křesťanskou komunitu. Staré městské opevnění ustoupilo růstu moderního města. To, co z nich zbylo, však dává dostatečnou představu o jejich mohutnosti. I Mosul má svou šikmou věž, resp. šikmý, 52 m vysoký minaret Al-Hadba.
|
Večerní Mosul – silniční síť. |
|
|
Mosul – zbytky městského opevnění. |
|
|
Mosul – detaily křesťanského chrámu. |
|
V mosulských bazarech bylo možno koupit navzdory embargu téměř jakékoliv myslitelné zboží za velmi příznivé ceny. Například nový zámek na kufr mě přišel i bez smlouvání na nějakých 7 Kč. Pro nás Evropany však bylo nepříjemné neustálé strkání v davu a uhýbání před různými vozíky a navíc bylo nutné stále hlídat strouhu, která jako povrchová kanalizace vedla prostředkem ulice. Večer nás čekala tradiční večeře – vynikající říční ryba pečená místním způsobem. Náš průvodce nám ukazoval, jak se taková ryba konzumuje – dá se na tác mezi hosty a prsty si každý nabírá dle chuti – nic pro útlocitného turistu.
|
Mosul – šikmý minaret Al-Hadba. |
|
|
Tradiční způsob pečení ryb. |
|
|
Mosulský trh. |
|
37 km jihovýchodně od Mosulu se nalézají vykopávky druhého hlavního města Asýrie – Nimrudu. Město bylo obehnáno hradbami do čtverce o straně 8 km, 13 m nad úrovní řeky. Intenzivní archeologický průzkum zde vede profesor Muzahim Mahmud, který nám ochotně ukázal celý areál. Nedávno nalezl vzácné sošky, které převezla do Bagdádu vojenská eskorta. Nálezce údajně obdržel od samotného Saddáma Husajna dvě osobní auta pro vlastní potřebu. Palác Aššurnasirpala II. (883-859 př.n.l.) se rozkládal na ploše 200 x 130 m. Když návštěvník vstupuje do paláce, musí projít kolem okřídlených býků nebo lvů s lidskou hlavou. Tito obrovští strážci paláce mají dvě nohy zpředu a čtyři nohy při pohledu z boku. Díváme-li se však zešikma, napočítáme nohou pět.
|
Nimrud – pan profesor při výkladu. |
|
|
Nimrud – profesor Muzahim Mahmud. |
|
|
Nimrud – strážci paláce. |
|
Naším posledním avšak historicky prvním asyrským městem byl Aššur, který dal jméno říši, jež zabírala dnešní Irán, Irák, Sýrii, Anatolii a Egypt. Město bylo vybudováno na skalnatém výběžku nad řekou Tigris. Bylo osídleno již kolem roku 2400 př.n.l. Za vlády Aššur-uballita I. (1363-1328 př.n.l.) význam Asýrie stoupal a Aššur se stal hlavním městem království. I po té, co Aššurnasirpal II. zvolil za své sídelní město Nimrud, neztratil Aššur význam a zůstal náboženským centrem asyrské říše. Palác v Aššuru se stal místem posledního odpočinku asyrských králů.
Dnes dominují nad vykopávkami města rozvaliny zikkuratu zasvěceného bohu Aššuru. Dále je možné na místě původního paláce nalézt královské hrobky s kamennými sarkofágy a i když řeka Tigris částečně změnila svůj směr, můžeme si představit mohutné hradby, které se nad řekou kdysi vypínaly.
|
Aššur – vykopávky a zikkurat. |
|
|
Královské hroby v Aššuru. |
|
|
Zde bývaly hradby města Aššur. |
|
80 km na jih od Mosulu leží rozsáhlý areál antického města Hatra, které dosahovalo největšího rozkvětu v prvním a ve druhém století našeho letopočtu podobně jako Palmyra v Sýrii, Petra v Jordánsku a Baalbek v Libanonu. Město bylo obehnáno kruhovou hradbou o délce 8 km se čtyřmi silně opevněnými branami. Uprostřed města se nalézá velký chrámový komplex zabírající plochu 322 x 437 m. s četnými chrámy zasvěcenými různým bohům. Okolo stály veřejné budovy, stadión, závodiště, studny. Po architektonické stránce jsou zde patrné vlivy asyrské, helénské, partské a římské.
|
Hatra – chrámový komplex. |
|
|
Hatra |
|
|
Hatra – detail chrámové výzdoby. |
|
Co říci závěrem? Irák je země, kde člověk vnímá historii nejen Iráčanů, ale celého lidstva všemi smysly – doslova šlape v historii (po střepech nádob starých tisíce let), vidí a slyší – vnímá duchovní svět starých Sumerů, Babyloňanů a dnešních mešit, cítí a ochutnává lahodné i méně lahodné nápoje a pokrmy, které se jedly již před dávnými věky.
Literatura
- Iraq – a tourist guide. State Organization For Tourism, Bagdad, 1982.
- V. Zamarovský: Na počátku byl Sumer. Panorama, Praha, 1983.
- M. Roaf: Svět Mezopotámie. Knižní klub, Praha, 1998.
- Prospekty a různé turistické materiály.
Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.
Nádhera
Po přečtení všech 4 dílů chci strašně moc do Iráku. Opravdu moc hezký. Doufám, že žádná válka nebude a budu si moct někdy popisované památky prohlédnout.
Moc pěkný, Luky
RE: Nádhera
Také doufám, že nakonec rozum zvítězí a bude vůbec ještě co v Iráku obdivovat. Je to krásná země, která zdaleka ještě nevydala všechny své archeologické poklady. Všichni, s nimiž jsme hovořili, jsou připraveni svou zemi hájit.
RE: Nádhera
Pokud valka bude, tak si potom budes moci Irak prohlednout mnohem jenoduseji.
RE: Nádhera
Aby bylo ještě co obdivovat, ale souhlasím s tím, že bych se tam jel podívat.
RE: RE: Nádhera
Jak to tak vypada, obdivovat v Iraku nebude co, krome pozustatku valky o ropu. Je to bohuzel dalsi zeme, kam bude cestovani dlouhodobe omezene kvuli nevybuchle munici, jako je Laos, Kambodza, Vietnam a byvala Jugoslavie, nektere africke zemem nevyjimaje.
Vzpomínka
Se zájmem jsem si přečetl Váš čtyřdílný příspěvěk o zemi na Eufratu a Tigrisu. Pro mne to byla vzpomínka na čtyři roky kdy jsem zde žil a pracoval. I když jsem prakticky procestoval celý Irák přece jen mi unikla ona smíšená vesnice Báhšijá. Jinak jsem jako geolog důvěrně poznal nejen celý Kurdistán, ale i celou Západní poušť a to tak, že by se dalo o hovořit o téměř každém kameni. Nevím jak vypadá dnešní Babylon, za mých dob to byly velice působivé ruiny, dnes jej prý dostavují z cihel, které nesou jméno Saddáma Husajna. Ale to není nic nového, i ty původní nesly razítko s panovníkovým jménem. Nevím kdo Vám řekl jméno kláštera jako sv. Matouše. Jmenuje se Rabban Hormiz a i tam jsem byl několikrát a prožil tam i několik nocí. Pokud jste viděli v nížině pod ním klášter Mari, tak to byl jediný klášter v Iráku, kde se vyrábělo docela dobré víno – trochu jako desertní. A na ,mniších to bylo vidět. Ti z Rabban Hormizu jak munseli běhat do kopce byli hubení, ti z Mari krásně kulaťoučcí. Zaujaly mne Vaše poznatky ze současnosti, škoda, že jste více neporozhlédl po Rutbě, kde jsem třeba v resthousu ztrávil mnoho nocí a měl tam známého autoopraváře pana Hamdiho (měl dílnu na levé straně při výjezdu na Bagdád). Nevím jak jste choulostivý turista, ale pro mne má sůk nezapomenutelnou atmosféru a takové drobnosti jako tlačenice nebo povrchová kanalizace mi připadaly tak samozřejmé, že jsem je nevnímal. Ono je v té zemi všechno relativní a musím přiznat, že jen málokterá naše hospodyňka má tak vycíděné nádobí jako měly irácké vesničanky, problém byl jen v čistotě vody, ve které je umývaly. Nevím zda jste se cestou na Uchaidir stavovali v oáze Shitáta nebo na Al Taru – kde měli svá obydlí trogloditi. Zřejmě jste minuli i Kerbalu a Nadjaf, která patří k nejposvátnějším městům šíitů. No za tu chvíli jste stejně viděli dost. A tak ještě jednou děkuji za oživenou vzpomínku, která mne přenesla téměř o třicet let zpátky. S pozdravem J.Rudolský
RE: Vzpomínka
Děkuji za poznámky k svým článkům. Babylo skutečně dostavují do původní výšky zdí a člověk se tam cítí jako mezi kulisami na divadle (viz 2. díl). Pokud se týká kláštera sv. Matouše, znovu se doma podívám, ale napsal jsem to podle anglického prospektu, který jsme v klášteře dostali. Co se sůků týká, skutečně tuto nezapomenutelnou atmosféru jsem cítil i já, leč nemohl jsem se ubránit, abych nepodotkl, že útlocitnému turistovi by mohlo vadit… Kerbalu a Nadjaf jsme navštívili. Jsou to nádherná města, ale jejich popis už se mi do článků nevešel (fotek mám spousty). V Nadjafu nás nepustili ani na nádvoří mešity – tam na nás byli nejpřísnější.