To nejlepší nakonec aneb Jak bylo na posledním Open Air XII.

Reportáž z právě uplynulého Open Air z Orlických hor.

Foto: Jakub Kencl

Říká se, že všechno jednou končí a v nejlepším je třeba odejít. Když jsme se letos s Jakubem (zakladatelem tradice Open Air) začali bavit na téma Open Air, bylo znát, že to už nějak není ono…

Snažili jsme se vyhovět většině dřívějších námitek, které předchozí konání provázely. Vybrali jsme atraktivní lokalitu, kde jsme předtím ještě nikdy nebyli. Našli jsme opravdu krásné, pohodlné a skoro by se dalo říct luxusní ubytování za celkem rozumnou cenu (samozřejmě dražší, než chatky v Jemčině, ale zase s vlastním sociálním zařízením na pokoji). Uspořádali jsme akci na delší dobu, než jen víkend, aby bylo dost času na všechno promítání, povídání a přednášky.

Bohužel se ukázalo, že jsme opět šlápli vedle. Zvolili jsme nevhodný termín, příliš vzdálenou lokalitu a nakonec byl důvodem pro neúčast i příliš malý počet přihlášených lidí (na předchozí akce jezdilo až 50 lidí, teď nás bylo celých 17). Co vám budu povídat, nebyli jsme daleko akci zrušit ještě před jejím začátkem. Olej do už tak dost rozhořelého ohně přilila i diskuse na FotoPrůvodci, která nás definitivně přesvědčila o tom, že radost některým lidem nepůsobí něco tvořit, ale naopak bořit. Nakonec jsme se rozhodli uspořádat komorní verzi a co vám budu povídat, dneska jsem moc rád, že se k tomu Jakub postavil jako správný voják a zavelel, že akce bude! A stalo se…

Středa

Ve středu vyrážíme už kolem třetí hodiny, přeci jen je to z Prahy nějakých 200 km, tak ať stihneme večeři. Dorážíme jako druzí (Stipek už si stihl objednat první pivko) a hned se seznamujeme s velmi příjemným panem vedoucím horské chaty Na Rozcestí. Sundáváme kola, vybalujeme a prohlížíme si prostory, kde se letošní OA bude konat. Nutno podotknout, že chata Na Rozcestí byla před třemi lety moderně zrekonstruovaná, takže poskytuje opravdu dostatečný (místy až nadstandardní) komfort pro naše cestou unavená těla… 🙂 Sedáme si do příjemné restaurace, dáváme si první večeři a začínáme debatovat o všem možném i nemožném. Postupně se sjíždí většina účastníků, popíjíme, debatujeme. Na seznamování toho moc není, protože se setkávají většinou tradiční účastníci. První večer jdou někteří spát celkem pozdě, až je to bude druhý den mrzet… 🙂

Čtvrtek

Foto: Zdeněk Tichý

Ráno nás vítá krásné babí léto (ostatně celou tu dobu jsme si přáli, aby nám vyšlo počasí a co byste řekli? Vyšlo na výbornou!), snídáme dobroty z připraveného švédského stolu a vybíráme místo dnešního výletu. Máme cyklistickou i pěší sekci, takže se vydáme do nedalekého Mladkova, na tvrz Bouda a cyklisti až na Suchý Vrch. Cesta na Boudu je poměrně kopcovitá, navíc jedeme na kolech i s malými dětmi, takže občas tlačíme (co vám budu povídat, tlačil jsem taky – jednak kolo do kopce, jednak včerejší konzumaci zpátky do žaludku :-)).

Foto: Zdeněk Tichý

Na Boudě dáváme svačinku a vydáváme se na krátkou prohlídku hraničního opevnění. Po zhruba 45 minutách vycházíme totálně promrzlí a jsme rádi i za to nízké podzimní sluníčko. Někteří se ale předem dostatečně vybavili teplým oblečením, takže můžou absolvovat i speciální prodlouženou (asi tříhodinovou) exkurzi po tvrzi a okolí. Pěší část se vrací do Mladkova, cyklistická pokračuje dál do kopce na Suchý Vrch. Tam dorážíme, dáváme si zasloužený smažák a jdeme se ještě podívat na rozhlednu. Bohužel je sice krásně

Foto: Zdeněk Tichý

slunečno, ale krajina je zahalena do mlžného oparu, takže moc daleko vidět není. To nám ale náladu nemůže pokazit, Zdeněk udělá ještě skupinový autoportrét a vyrážíme na zasloužený sjezd z kopce dolů. Cesta ubíhá podstatně rychleji a i dětem se objevují úsměvy na unavených rtech (z radosti z rychlé jízdy). V Mladkově nakládáme kola a vyrážíme do chaty. Cestou ještě povzbuzujeme Zdeňka s Petrem, kteří si kopec Mladkov – České Petrovice dávají z tréninkových důvodů na kolech.

Jinak v okolí Českých Petrovic je nová silnice – sice úzká, ale s nádhernými zatáčkami a kvalitním asfaltem. Pro auta i kola opravdu radost z jízdy!

Večer nás čeká první várka promítání. Sledujeme Zdeňkův výstup na Grossglockner, reportáž z natáčení filmu A bude hůř, Matějovy zážitky z USA nebo moje Dolomity či Pálavu. Večer zakončujeme sice dlouhou, ale neuvěřitelnou sérií starých pohlednic z Povltaví, kterými nás Iik (alias Jirka Dovrtěl) provedl od pramene až po soutok v Mělníku. Ty neuvěřitelné a zpaměti vyprávěné příběhy nebo informace nám doslova braly dech.

Pátek

Foto: Zdeněk Tichý

Páteční ráno je opět nádherně prosluněné, takže hned po snídani vyrážíme k Zemské bráně na Divokou Orlici. A je opravdu co fotit! Nádherné řečiště se spoustou obrovských kamenů, podzimní nálada, nízké slunce, klid, prostě nádhera! Až z té nádhery Michala přecházel zrak – a to natolik, že se slovy “tohle stejně můj objektiv nepobere” jím praštil o zem, až mu popraskala čočka. 🙂 Jeho efektní optické kreace v tu chvíli nebyl nikdo schopen byť jen napodobit, takže bude mít ty nejunikátnější snímky z celého výletu. Cestu vzdálenou asi půl kilometru k Pašerácké lávce zdoláváme za necelé dvě hodinky… 🙂 Cestou nám pořádně vyhládlo, takže volíme příjemnou zastávku v Orlické chatě U Rampušáka, kde si dáváme oběd. Část výpravy pak pokračuje auty do Žamberka (na “výměnu manželek”), druhá část pokračuje pěšky lesem směrem na Jiráskovu cestu. Příjemná procházka je zpestřena řadou řopíků, kde se odehrálo i několik šiškových bitev (vyhrály děti, pochopitelně :-)) nebo sběrem lesních plodů (ostružiny, houby). Foťáky se nám ale stále v plné pohotovosti houpou na krku a pár pěkných záběrů se podařilo ulovit.

Foto: Zdeněk Tichý

Večerní program je vyhrazen jedinému muži – Frantovi Štaudovi, který nás neuvěřitelným způsobem provedl po svých nedávných cestách do Keňi, Číny, na Island nebo Kubu. Stovky naprosto úžasných záběrů, doplněné zajímavým (a místy až skoro neuvěřitelným) povídáním o příhodách, lidech a pozadí jeho cestování. Naučili jsme se od něj např. to, že počasí je možné si přát (potvrzuji, celý Open Air nám nádherně vyšel, protože jsme si to tak přáli), že nejlepší je jet na cestu “omylem” nebo neplánovaně, dobré je na křižovatce nechat nasednout do auta cizího člověka, který chce odvézt jen pár kilometrů do práce a zůstane s váma skoro celou dobu a najezdí stovky kilometrů, apod. To byste to museli slyšet a vidět, neuvěřitelné záběry střídalo ještě neuvěřitelnější povídání, až jsme si někdy mysleli, že to Franta s tím Photoshopem a bratři Grimmovými už přehání… 🙂 Kdybychom měli klobouky, tak je jistě všichni smekneme.

Sobota

Foto: Zdeněk Tichý

Ráno, jak jinak, je prosluněné a babí léto je v plném proudu. Ještě před snídaní vyrazila skupinka nejaktivnějších fotit ranní mlhy, jak se ostatně za dobu konání Open Air stalo skoro tradicí.

Foto: Zdeněk Tichý

Po snídani přichází na řadu galerie fotek, kde každý představí svoji sérii. Letos nebyl nikdo, kdo by nepřivezl svoji sérii a i přilehlé stoly se začínají plnit množstvím dalších (především velkých) fotografií. Je se opravdu na co koukat a z čeho vybírat. Sestavení pořadí prvních pěti nebude jednoduché.

Foto: Zdeněk Tichý

Po představení sérií se cyklistická část vydává na výlet na Haničku po Jiráskově cestě, pěší část si objednává horské koloběžky na nedalekých Pastvinách. Výlety se opět výborně vydařily a před večeří se všichni scházíme v chatě. Nastává čas hlasování o nejlepší série a sčítání hlasů.

Po večeři přichází milé zpestření večera. Přijíždí zástupci Fotoklubu Lanškroun – konkrétně Vladimír Skalický se ženou, Jan Odehnal (alias Dlouhej Yanek) a Radek Lepka, kteří nejdřív představili svůj fotoklub a pak se pochlubili vlastní tvorbou. Nutno podotknout, že ve světle jejich prací vypadala naše galerie tak trochu jako

Foto: Zdeněk Tichý

chudý příbuzný – zejména co se adjustace týče – inu, ještě máme co zlepšovat… 🙂 Ale i samotné fotky byly parádní. Zaujaly nás zejména jejich klubové aktivity, vyhlašování témat na jednotlivá období, to, jakým způsobem vedou diskuse nad fotkami, jak vedou mladé a začínající fotografy, apod. A to ještě neměl být konec!
Po obdivných komentářích najednou uklidili na stole a vyložili svůj trumf! Fotky z projektu “Fotografie pro Evu” – fotky, které by si mohly prohlížet i nevidomí. Kdo neviděl (a nemohl si sáhnout), tak možná nepochopí, doporučuju alespoň přečíst si o tom povídání na jejich stránkách. Prostě bomba!

Foto: Zdeněk Tichý

Poté ještě zhodnotili svým nezaujatým pohledem každou vystavenou sérii. A opět to bylo parádní poslouchání i návazná diskuse. Hodnocení i příp. debata byly poměrně obsáhlé, takže se člověk z toho mohl opravdu hodně přiučit. Tenhle bod programu se mi osobně moc líbil (a to nejen proto, že mi sérii celkem pochválili :-)), ale hlavně proto, že to všem zúčastněným dalo hrozně moc. Ukázalo jim to jiný pohled, mohli jsme o tom diskutovat, bavit se o tom, co a jak na koho působí nebo proč to autor udělal zrovna tímhle způsobem. Bylo to opravdu moc poučné a zajímavé. Zajímavé bylo i následné porovnání jejich názorů a hodnocení s tím, jak jsme série ohodnotili sami sobě navzájem v hlasování. Dle jejich názoru vyhrála jednoznačně série Matěje Procházky (Čistírna), kdyby vybírali jednotlivé fotky, tak by vyhrál Karl von Nusle – ten byl ale z našeho hodnocení (téměř) diskvalifikován, protože fotky pověsil až poté, co všichni představili svoje díla a navíc ani nedodržel požadovanou minimální velikost… 🙂 Ale obsah tam holt byl… 🙂

Výhodou v tomto případě byl rozhodně malý počet lidí, protože i teď jsme nad hodnocením a debatami jednotlivých sérií a fotek strávili skoro dvě hodiny, v původně očekávaných cca 50 lidech by se tohle udělat nedalo… 🙂

Po vyhlášení vítězů a rozdělení cen následovalo další kolo promítání. Pokud bych měl nějakou prezentaci vyzdvihnout, tak rozhodně Bundesovu – představil nám, jak by mohly prezentace fotek vypadat v budoucnosti – úplná “multimediální” show. Fotil totiž na festivalu Colors of Ostrava a připravil si pro nás pásmo složené z promítání fotek na pozadí s tématicky laděnou hudbou (aby ne, když to byla ta samá kapela, jako na fotkách :-)). Mně osobně se nejvíc líbila prezentace Roberta Planta (snad i proto, že se mi líbí jeho muzika). Další promítání nás přivedlo do Polska a Anglie s Jirkou Pytlíkem, navštívili jsme Pálavu nebo německé Rallye s Jakubem, Banát s Honzou Seifertem, Julské Alpy se Zdeňkem a další a další.

Neděle

Foto: Zdeněk Tichý

Nedělní ráno už není tak slunné, jako byly ty předchozí – ani není důvod. Přejeme si na cestu trochu pošmourno, pod mrakem, aby nás nemrzelo, že celá akce končí. Dopoledne ještě společně trávíme u diskuse a prezentací nad tématem digitálního workflow, kde si ukazujeme, jak kdo pracujeme s různými programy pro zpracování digitálních fotek a snažíme se okoukat ty nejlepší tipy a triky od ostatních. Opět velmi zajímavé povídání, při kterém se určitě všichni dozvěděli něco nového. Kolem poledne je oficiální program ukončen, balíme, uklízíme, obědváme a vydáváme se postupně na cestu domů.

Co říci závěrem?

Přes počáteční “problémy” s nízkou účastí a s prudérními anonymy v diskusích na FP se ukázalo, že bylo dobře, že jsme akci nakonec nezrušili. Osobně to vnímám jako jeden z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) Open Air, který jsem zažil (a zažil jsem opravdu všechny!). Srovnatelný snad může být jen ten úplně první. A tak to podle mě má být. První a poslední by měly být ty, na které se nezapomíná a mám pocit, že z toho letošního si snad každý odváží domů jen příjemné zážitky a krásné vzpomínky.

Troufám si tvrdit, že jsme tuto tradici, kterou Jakub začal v roce 2000 organizovat, zakončili opravdu důstojně. Neplačte, Open Air skončil, ale věřte, že si z posledního počinu odvážíme (mimo jiné i právě díky Lanškrounskému fotoklubu) spoustu pozitivních myšlenek a nápadů a že třeba nebude dlouho trvat, kdy se na FotoPrůvodci objeví upoutávka na něco nového… 🙂 A tak to má podle mě být. Zase bude chuť dělat nové věci a zase bude zajímavé zkoušet něco jiného.

Něco z historie

Na úplný závěr jsem si dovolil připravit krátké shrnutí klíčových milníků v historii Open Air.

Památný thread na FotoPrůvodci

• 5.5.2000 09:20:54 StepanK: “Přivez diáky a udělej výstavu, myslím, že je to takovej dobrej kompromis, že jo? Koneckonců bychom mohli udělat nějaký OpenAir promítání. Já mám super veliký plátno, který se nevejde do místnosti :-))) No a mohou se s diákama přidat další a další, no to by bylo Super, no to se mi to začíná líbit :-)))”
• 5.5.2000 09:43:26 Jakub: “A co to promítat na zahradě u ohně. Na to už jsme taky zařízený. Navrhuji udělat fotosetkání v letním kině Řevnice :-))) Stánek s občerstvením bude otevřen :-))) Ceny mírné, (samo)obsluha vzorná, pejsci vítáni :-)))”

První Open Air se uskutečnilo 10. – 11.6. u Jakuba na zahradě v Řevnicích (podrobnosti ze zákulisí najdete zde, z diskuse vyjímám zejména následující):

• 26.5.2000 13:39:08 Jakub: “Se zásobama to vidím tak na hekťák piva, guláš za tří kil masa, 2 kg buřtů, nějakej točeňák, 2 kg rybiček na pečení, něco málo naloženého česnekového špeku, pár bochníků chleba, několik kýblů hořčice, kanystr šťávy a plnej dřez šopáku. Není tady nějakej kuchař aby mi potvrdil to množství jestli bude na každého normovaná porce 🙂 No jede Tomáš tak ještě přidáme 🙂 a co zbyde tak sežere Valda:-) Kdo má chuť na něco jiného, tak si to bude muset přivést.”
• 8.6.2000 11:12:03 Jakub: “Jinak je zajištěno: 200 piv, guláš ze 4 kg masa, 3 kg buřtů, 2 kg točeňáku, 6 chlebů, 60 rohlíků a nějaké další drobnosti a pochutiny”

Kromě už klasické galerie a promítání byl první ročník “prošpikován” ještě těmito kulturními vložkami:

• četba z neslavnější básnické sbírky loňského roku “Do důchodu zbývá 1/360 otočky, kvítečku” (Štěpán)
• doprovod na kytaru (Arnošt)
• animované pásmo o majorovi Gagarinovi – Igráčci (Arnošt + Štěpán)
• Žížovo kloktadlo

Pak už to pokračovalo dál a dál – Jitkov, Řevnice, Volovka, Jemčina, Janov, Lednice a nakonec Orlické hory (reportáže z předchozích ročníků si můžete přečíst zde – viz související články a odkazy).

Vyhodnocení galerie

Výsledky galerie na šňůrách Open Air XII.
pořadí	jméno	název série	body
1.	Zdeněk Tichý	Svět se zbláznil	68
2.	Pavel Pola	Barrandovské tramvaje	52
3.	Jirka Dovrtěl	Za Haštalem temno	49
4.	Franta Štaud	Tváře Afriky	46
5.	Jakub Kencl	Break dance	32
6.	Štěpán Jůsko	Sport	27
7.-8.	Matěj Procházka	Čistírna	23
7.-8.	Stanislav Kaczor	Ostrava na prodej	23
9.-10.	Jan Seifert	Rýchory	20
9.-10.	Petr Jiskra	Barokní úlomky	20
11.	Jirka Pytlík	Obloha	13
12.	Tomáš Kypta	Fotografové	8
13.	Karel Richtr	Sbírka japonských miniatur	7
14.	Michal Merunka	Hastings	2

Poděkování

Chtěli bychom tímto poděkovat firmě ZONER software, s.r.o. a její divizi Zoner Press, které věnovaly věcné ceny do naší soutěže.