V tomto pokračování cesty do Norska navštívíme národní park Rago, překročíme podruhé polární kruh a potom se vydáme po vyhlídkové pobřežní silnici do města Trondheim.
Pobřeží kolem Skutviku vypadá z ostrovů a z moře stejně úchvatně, jako
samotné ostrovy. Chvilku jsme v pokušení je prozkoumat trochu blíže, ale
pak si uvědomujeme, že toulání po Lofotech nás stálo další den navíc oproti
původnímu plánu. Definitivně proto nabíráme kurs jih a nekonečným množstvím
tunelů se dostáváme do blízkosti další perly severu – národního parku
Rago.
Rago
Ráno překvapeně zjišťujeme, že široká řeka, u které jsme se večer utábořili,
někam zmizela. Ona to totiž nebyla řeka, ale úzké rameno fjordu po odlivu.
Po pár desítkách kilometrů odstavujeme auto v osadě Lakshåla. Jestli
se někdy do těchto končin dostanete a budete mít štěstí na dobré počasí,
určitě si na národní park Rago rezervujte víc než jeden den.
|
|
|
| Už jen stezka k hranicím parku stojí za to
|
Stezka k jezeru Storskogvatnet je v průvodcích popisována jako velmi
namáhavá a náročná na fyzickou kondici; proto se rozhodujeme pro jednodenní
výlet bez těžkých batohů. Možná je tomu za mokra jinak, ale ve srovnání
s některými treky v národním parku Rondane a jinde nám těch asi 8 km k
jezeru a zpět zas tak hrozných nepřipadalo. Nádherná horská krajina s
jezery, prudkými i klidnými řekami, vodopády, roklemi, skalisky s nejmohutnějšími
lišejníky, jaké jsme kdy viděli. Prostě severská chuťovka.
|
| Vodopád Storskogvasfoss je hned za chatkou |
|
| V chatce Storskoghytte |
U jezera Storskogvatnet je skromná chatka Storskoghytte s elektřinou
ze slunečních kolektorů, vařičem, nádobím, spoustou potravin a hlavně
s možností bezplatného přenocování. Za hezkého počasí ráj na zemi. Od
jezera se dají podnikat další výlety až k blízké švédské hranici, kde
Rago navazuje na velký švédský národní park Padjelanta. Dnes bychom měli
chatku jen pro sebe, nikdo tady není. Bohužel nemáme s sebou spacáky,
a tak se po nezbytné cílové koupeli v ledovém jezeře vracíme dolů k autu.
|
|
|
| Prostě severská chuťovka… |
Polární kruh
|
| Střed této skulptury protíná polární kruh |
|
| Nepostavíte mohylu – nebyli jste na polárním kruhu… |
Pozdě večer rozbíjíme náš poslední „polární“ tábor a ráno podruhé překračujeme
polární kruh, tentokrát na velkolepě pojatém odpočívadle s obřím informačním
centrem, restauracemi, suvenýry a stovkami polárních turistů. Tomu komerčnímu
turistickému ruchu člověk vysoko na severu trochu odvykne, takže si oddychujeme,
když v městě Mo i Rana odbočujeme z mezinárodní silnice E6 a v malém přístavu
Nesna se trajektem do Låvongu napojujeme na pobřežní komunikaci
č. 17.
Cesta č. 17
|
| Kopečky s mráčky |
|
|
| Mráčky bez kopečků |
|
Pobřežní vyhlídková silnice č. 17 začíná u města Bodø a po 650
km a 7 trajektech ústí v městečku Steinkjer. Ač zvána silnicí turistickou,
provoz je zde minimální. Jsme pořád ještě vysoko na severu a pro většinu
cestovek, a mnohdy i individuálních turistů, končí Norsko Trondheimem.
A ti, co přece jen zamíří výše, si to zase většinou frčí vnitrozemím po
E6. Pokud vám přeje počasí a máte chuť zažít pohodu bez bombastického
turistického frmolu, určitě si sedmnáctku nenechte ujít. Atraktivní pobřežní
scenérie se sice občas střídají s poklidem norského venkova, ale alespoň
máte čas si vydechnout ze všech těch kopečků s mráčky a mráčků bez kopečků.
Na zapomenutých trajektech se sice nedá jako jinde platit platební kartou,
ale nedostatek hotovosti se zde dá nahradit láhví vodky, která u výběrčích
plavebného vyvolává nezvykle vřelý úsměv od ucha k uchu. Jen vás pak ještě
dlouho přesvědčují, že jim určitě musíte prodat všechen alkohol, který
sebou máte. Ono prohibiční „ikke alkohol“, které tak sugestivně popisuje
Karel Čapek ve své Cestě na sever, stále platí. Když mnohdy jako jediné
přepravované auto vyjíždíme z trajektu, výběrčí, někdy i s kapitánem, nám
vřele kynou a oči se jim vesele lesknou. Od dob Čapkových se Norsko hodně
změnilo, objev ropy a zemního plynu v Severním moři učinil z chudé a zaostalé
země nejbohatší evropský stát. Zdá se, že z Norů to neudělalo žádné navoněné
namyšlené elegány, kteří by vám okázale dávali najevo vaše chudé příbuzenství.
|
| Dům větru – Sissel Tolaas – 1994 |
|
| Poslední noc u moře |
Blížíme se k jižní hranici provincie Nordland a tedy i hranici severního
Norska, a tak se kocháme poslední skulpturou z projektu “Artscape
Nordland”, poprvé od místního norského autora. House of Winds – Dům
větru, z roku 1994, s množstvím otáčejících se větráků, poháněných téměř
neustávajícím větrem. Pobřeží je osídleno poněkud hustěji než výše na
severu, takže vhodné tábořiště se hledá obtížněji. Přesto máme i zde štěstí
a můžeme si vychutnat naší poslední noc u moře. Největší norské turistické
atrakce máme ještě před sebou, ale cítíme, že sousta chutnající nejseverštěji
už jsou za námi.
Trondheim
|
| Jeskynní bazén v Namsos |
Ačkoliv je čím dál tím tepleji, zakončujeme nazítří v Namsos naší pohodovou
pobřežní pouť v krytém bazénu, vydlabaném ve skále. Navečer už jsme v
Trondheimu, kdysi v historii hlavním městě Norska a dnes alespoň, po Oslu
a Bergenu, třetím největším v zemi. Zato zde mají největší gotickou katedrálu
Skandinávie. Tedy alespoň se to píše, stejně jako o katedrále ve švédské
Uppsale… (tak si vyberte). Každopádně obě jsou velké víc než dost. Katedrála
trondheimská nese jméno Nidaros, a stejně se v dobách své největší slávy
původně jmenoval i Trondheim. Korunují se tady norští králové a jsou zde
uloženy korunovační klenoty.
|
| Domy jsou samozřejmě dřevěné… |
|
|
|
| Katedrála Nidaros |
|
Katedrála je už bohužel zavřená a tak po starém dřevěném mostě přecházíme
do staré části města, která se rozkládá kolem ústí řeky. Domy jsou samozřejmě
dřevěné a na kůlech. Ještě výšlap k pevnosti nad městem, kde slibovaný
výhled na město skoro znemožňuje ostré zapadající slunce. Honza si ještě
nemůže nechat ujít projížďku na městském kole, které si tady na několika
stanovištích můžete vypůjčit za vratnou zálohu 20 NOK jako vozík v samoobsluze.
Tábořiště v lese nad městem nacházíme až po úmorném hledání. Ráno se
ještě vracíme na prohlídku katedrály a rybího trhu, který má být dle průvodce
jeden z nejrušnějších v Norsku. Prosklená hala s několika pulty nám připadá
jako větší cukrárna, nehledě na to, že jsme zde skoro jediní zákazníci.
Tohle se tedy nepovedlo. Zvedáme kotvy a hurá zase do přírody – tentokrát
do národního parku Dovrefjell. Ale o tom už zase příště…
Použitá technika: Canon EOS 50E, objektivy Canon 20/2.8
USM, 28-135/3.5-5.6 IS USM, stativ Manfrotto 190B, filmy Kodak Elite II
100, Fuji Velvia 50
Rago
V NP Rago jsem take byl a muzu potvrdit, ze je to neskutecne krasny kout zeme. Rika se, ze je to nejhure dostupny NP a neco na tom je – jen k hranicim parku se stoupa slusne dlouho, ale krasnou prirodou. A diky tomu, ze tam nemuze prijet autobus k ceduli oznacujuci hranice parku a vyklopit dav turistu u stanku s hamburgery, potkali jsme tam jen par “odvazlivcu”, co se neboji udelat trochu vice kroku po svych.
Proste nadhera, pokud budete v tehle mistech, tak tam MUSITE!:-) A pokud jste obzvlast otrli, da se jit na nekolikadenni trek do Svedska.
Ach jo, ja chci zase do Norska! Snad pristi rok…
RE: Rago
V Ragu jsem byl pred osmi lety, na stejne “ochutnavce” jako Bundes. Prechod potoka tekouciho po svazitych skalnich plotnach v desti a louky kde se voda preleva pres okraj pohorek a impregnace neimpregnace, goretex negoretex je plni vrchem az po kotniky, patri k mym nejoblibenejsim vzpominkam. A proto bych se tam, stejne jako Troll, rad podival jeste jednou a na delsi dobu – viz onen zmineny trek do Svedska. A proto mam dotaz: vite nekdo o nejake dostupne literature (jine nez Hory Norska II) a vhodnych turistickych mapach?
fotka katedrály Nidaros
Vznikla fotografie katedrály Nirados tak, že byl fogoaparát ve svislé poloze a pak patřičným výřezem, nebo úpravou v počítači, nebo bylo třeba shift objektivu? Díky, Tom.
RE: fotka katedrály Nidaros
U obou fotek katedrály jsou svislice mírně narovnány digitálně. U celkového pohledu jen mírně, ten byl focen dvacítkou skoro kolmo a popředí bylo lehce ořezáno. Jsou to jediné fotky z celého seriálu s podobnou úpravou. Jinak se až na několik širokoúhlých ořezů jedná většinou o celá políčka diáků.
RE: RE: fotka katedrály Nidaros
Nicméně pro ostatní dodejme, že všechny uvedené postupy (shift objektiv, výřez ze širokáče s osou vodorovně i rovnání zvětšovákové či digitální) vedou vpodstatě ke stejnému výsledku, je tedy možno volit kteroukoliv cestu.
Moc zdarily clanek
Chtel bych autorovi podekovat za krasny clanek, ktery nam ukazal krasy severu. Uz se tesim az se vratim do Evropy a konecne si ji poradne projedu. Jeste jednou diky.
Pekny
Takovyhle fotky se mi v Ragu nepovedly…no budu se tam muset asi vydat znova 🙂
Zdravim
Sedmnáctka
Koukám, že jsme absolvovali cestu Norskem téměř po stejné trase. Norsko je opravdu úžasně krásná země, hned jsem si ji zamiloval a Vaše články ve mě opět probudily ten sentiment.
Silnici č. 17 také vřele doporučuji, jen jsme tam neměli takové prázdno. Jedno ráno nám ujel trajekt o fous a pak už se to vezlo. Na dalším bylo aut na tři lodě tak jsem čekali skoro tři hodiny a na tom dalším jsme se už po zaplacení nedostali jako jediný auto dovnitř.
Soudě podle mapky vidím, že jste neochutnaly Prekkestolen na jihu. Pohled z kvádru tyčícího se 600m nad Lysefjordem je jedinečný a nezapomenutelný a vede k němu také krásný trek. Vřele doporučuju všem, kdo se do Norska chystají!