Jak dopadlo pracovní setkání “První vyvolávání čb. filmu a fotografií”

Tak to máme za sebou. První “lučební víkend” úspěšně proběhl a pro ty, kteří se nemohli zúčastnit
osobně, tady máme reportáž z tohoto setkání.

Foto: Pavel Pola

Foto: Pavel Pola

Setkání zájemců a adeptů černobílé fotografie proběhlo o víkendu 10. – 11.5.2003 v překrásném
areálu prelatury Kláštera v Plasech. Tento historický objekt poskytl, díky místním fotonadšencům, nejen
krásné a velké ubytovací prostory, ale i potřebné fotozázemí včetně fotokomor. Zároveň poskytl dostatek příležitostí
ke vzniku mnoha krásných fotografií v bezprostředním okolí.

 

Foto: Pavel Pola

Foto: Pavel Pola

V pátek přijíždíme do Plas v redukované sestavě tří průzkumníků, ubytováváme se a se správcem
objektu prohlížíme okolí a dohadujeme potřebné úpravy a rozšíření fotokomor tak, aby vše mohlo zítra
bez problémů začít. Poté se odebíráme na bojovou poradu do místní osvěžovny, kde probíráme
veškeré potřebné detaily celého víkendu. Porada se nám trošku protáhla a při návratu do prelatury
nás zaujala Metternichova hrobka, která byla krásně nasvícena. Nelenili jsme tedy a rozhodli
se, že fotovíkend zahájíme již na přelomu pátečněsobotní noci – po vyzvednutí fototechniky
v pokoji se vracíme zpět do parku a snažíme se zachytit onu úžasnou atmosféru.

Foto: Pavel Pola

foto: Jakub

I přes poměrně nepříznivou předpověď počasí se ráno probouzíme do polojasného dne, kdy nebe
je poseto krásnými mraky a slibuje tak vhodnou příležitost pro vznik zajímavých fotografií.
Vzhledem k tomuto stavu se ihned rozhodujeme o přesunutí dnešní přednášky na nádvoří, kde
bude určitě příjemněji, než ve vnitřních prostorách budovy. Kolem desáté je vše připraveno
a pomalu se začínají scházet i účastníci pracovního setkání. Na úplný závěr přijíždí i sám
velký učitel lučby – Tobík – v doprovodu dvou osobních strážců. Jsme komplet a můžeme začít.

Foto: Pavel Pola

Foto: Pavel Pola

Účastníky seznamujeme s programem, ubytováváme je a dostávají první pokyny k nafocení svého
mnohdy prvního černobílého filmu. Vzhledem k prostředí nemáme obavu, že by někdo něco nenafotil
a mnozí po první obhlídce prelatury a nejbližšího okolí ještě rychle dokupují další černobílé filmy. Nádvoří se
rychle vylidnilo a my máme čas na přípravu fotokomory. Vejdou se sem v pohodě čtyři zvětšovací
přístroje, takže bude dost prostoru pro každého žáka, aby si vše osobně vyzkoušel a pokusil
se udělat si svoji první černobílou zvětšeninu. Ale nepředbíhejme. K tomu mají všichni ještě
daleko.

Foto: Pavel Pola

Blíží se půl druhé a poslední fotony dopadají na poslední políčka filmů. Ještě dofotit pár
záběrů, na což je velice vhodné třeba Tobíkovo psí dvojspřeží či několik pěkných zákoutí na
nádvoří prelatury. Všichni pak usedají do stínu lípy a Tobík se ujímá slova. Na naše žáky
se začíná pomalu valit hromada informací o černobílém procesu. Začínáme postupně, přesně tak,
jak probíhá proces až do výsledné fotografie. Nejprve trocha teorie o vzniku obrazu na citlivé
vrstvě, něco o vývojkách a už jsme u prvního důležitého bodu programu – vyvolávání. Opět něco
málo teorie a grafů. Na to, jak je nemám rád, zjišťuji, že v podání Tobíka jsou to poměrně
sympatické obrázky, které pomůžou všem pochopit jak expozici, tak vyvolávání. Nastává první

Foto: Jakub

velká diskuse o tom, co je nejlepší, nejvhodnější, nejkrásnější. Většina je překvapena, že
nikdo z instruktorů nic nevyzdvihuje a neprosazuje právě tu svoji zaručeně nejkvalitnější značku.
Z uvedených příkladů použití, kladů či záporů si mohou všichni udělat svůj vlastní názor na
danou problematiku a zjišťují, že ke stejně kvalitním výsledkům lze dojít různými cestami.
Každý si musí najít to, co mu vyhovuje a co se mu líbí. Všichni tohle nakonec přijímají a
poznámkové bloky se rychle plní užitečnými poznámkami. Teoreticky máme již i ustáleno, vypráno,
usušeno a víme, co k tomuto procesu budeme potřebovat, takže na řadu přichází praktická část
dnešního programu. V rukách účastníků se objevují vývojnice a zkušební filmy. Pod naším dohledem
se začínají pomalu zakládat první centimetry filmů do cívek. Na světle to docela jde, ale
po zavření očí se již na tvářích mnohých objevují zajímavé a hlavně ustarané výrazy, které
ovšem s přibývajícím časem postupně mizí.

Foto: Pavel Pola

Vypadá to, že všichni mají nacvičeno, takže se instruktoři rozdělují do nových funkcí “hlídač
– zakladač” (já), “hlídač – vývojkář” (Tobík), hlídač – přerušovačoustalovač” (ZB) a “hlídač – prádelníkosušič”
(Pavel). První odvážný účastník si bere svůj vlastní film a nebojácně odchází do temné komory.
Ještě za tlumeného světla probíráme rozborku a sborku vývojnice, opakujeme jednotlivé úkony,
vytahujeme začátek filmu z kazety, zastřihujeme jeho konec, zakládáme začátek filmu do cívky
a… …budiž tma. Trocha nejistoty, ale dle šustotu filmu a cívky jde vše dle plánu… …”lup”… …a
hrobové ticho. Chvíle nejistoty, zásah “hlídače – zakladače” a vše jde opět tak jak má. Najít
nůžky, ustřihnout konec filmu, vše poskládat, zavřít vývojnici, ještě poslední kontrola a

Foto: Pavel Pola

máme tu opět světlo. Pozoruji trochu vyděšený, leč šťastný výraz prvního nováčka černobílého
procesu. Ještě lehce se třesoucíma rukama bere vývojnici a jde si nalít vývojku a dokončit
celý proces vyvolávání filmu. Tato scéna se opakuje s malými odchylkami ještě asi patnáctkrát.
Tolik filmů jsem ještě najednou nedělal. Po asi hodině a půl vycházím lehce zmrzlý z temné komory a jdu se
ohřát na oslepující Slunce. To již na šňůře visí pár prvních filmů. Je zajímavé pozorovat
různé výrazy vyvolávačů. Jedni již mají blažené výrazy nad svým filmem, jiní soustředěně pozorují
hodinky a poctivě překlápějí své vývojnice a ti poslední jsou ještě trochu vyděšení z temnice
a čekají na svoji dávku ID-11. Řekněme si na rovinu, jsou to hrdinové. Vzpomínám na své trable
při prvních vyvolávacích pokusech a musím konstatovat, že vše probíhalo naprosto v klidu a
nenastala jediná krizová situace. Tomu také odpovídá 100% úspěšnost vyvolaných filmů. Ani
foton nazmar. Vše se povedlo, vše se suší a my můžeme v klidu uklidit a odejít na pozdní večeři.

Foto: Pavel Pola

Foto: Jakub

Vzhledem k tomu, že fotograf je dítko pracovité a svědomité, tak pracujeme i po večeři. Nemyslete
si, že byla večer nějaká volná zábava či dokonce nějaké jupí. Hlavní instruktor Tobík i v salonku
příjemné restaurace vytahuje své poznámky a připravuje všechny účastníky a zítřejší maratón
v temné komoře. Ale nejsme žádní suchaři, takže se také našel nějaký ten čas na zábavu a diskusi
o dnešním dnu. Je již ale pozdě večer, takže hurá do postele, ať jsme zítra odpočatí na tvorbu
pěkných černobílých zvětšenin.

Foto: Pavel Pola

Nedělní progam začíná hned brzy ráno. Hned po snídani jdou všichni stříhat filmy do připravených trezorků a následují dlouhé minuty a diskuse nad tím, které dva snímky si mají vybrat pro zvětšování. Ochotně samozřejmě s výběrem pomáhají i instruktoři, ale finální volba je na každém zvlášť. Někteří mají trochu problém v “negativním” vidění, ale po chvíli se už celkem slušně orientují. Komory jsou připravené, takže po chvíli jdou všichni
na teoretickou přípravu přímo ke zvětšovákům a miskám. Tobík vše podrobně popisuje a vysvětluje tak, aby každý mohl následně pracovat se svým instruktorem. Teorie je potřebná, ale praxe
je všeříkající. První tři žáci se rozdělují k Tobíkovi, Láďovi, Zdeňkovi a poslední pokračuje
k mému zvětšováku. Ještě stručné seznámení s daným typem přístroje, výběr dvou políček, která
se budou zvětšovat a může se zhasnout. Většinu žáků překvapuje, kolik je v komoře vlastně světla
a přesvědčují se i o nepravdivostech některých fám a mýtů. Po nastavení výřezu a zaostření
ještě probíráme, co bude třeba udělat pro dobrý výsledek. Tady nadržíme, tady vykryjeme, u

Foto: Pavel Pola

téhle asi uděláme osvit s dvojí gradací. Následuje proužková zkouška a výběr nejlepšího osvitu
a gradace. Společně probíráme korekce a úpravy a můžeme jít na ostrou fotku. První dělám bez
zásahů do procesu a vyvoláváme. Ve tváři vidím zklamání a ani se nedivím. Proto jsme to také
tak udělali. Aby bylo vidět, co se dá všechno zachránit v komoře. Následuje druhý osvit, kde
trochu čarujeme nad papírem, zasouváme jiné filtry a provádíme různé úhybné manévry. Již ve
vývojce je vidět, že se stav značně zlepšil a úměrně se zlepšuje i nálada fotografova. Druhou
fotografii již dělá žák sám a instruktor pouze radí, konzultuje a všemožně napomáhá zdárnému
procesu. No a je to. Dvě pěkné fotky jsou na světě. Další údiv ve tváři žáka. Hodinu a půl
a jen dvě fotky? Opět padá jeden mýtus o výrobě desítek kvalitních fotek za večer. Žák si
jde fotky vyprat, usušit a může se kochat svým výtvorem. Instruktoři ještě zůstávají a celý
proces opakují ještě třikrát s ostatním osazenstvem kurzu.

Foto: Pavel Pola

Foto: Jakub

Kolem třetí je komplet hotovo a může se začít hodnotit. Sami účastníci kurzu si mezi sebou vybírají
ty nejlepší fotografie, které jsou odměněny cenami. Každý účastník dostává certifikát, který potvrzuje jejich další způsobilost pro práci v temné komoře a vysvědčení se známkami (o tom, z jakých činností byli uchazeči hodnoceni se můžete dočíst níže). Ale vyhráli všichni, každý si sám vyzkoušel, co černobílý proces obnáší. Pomalu vše balíme, loučíme se a rozjíždíme se ke svým domovům. Jsem pořádně unaven a na ostatních to vidím také, ale mám dobrý pocit z tohoto víkendu. Byl to maratón, ale byl parádní. Po cestě domů přemýšlím, kolik dalších
lidí se podařilo zlákat k černobílé fotografii. Doufám, že v brzké době se na FotoPrůvodci
začnou objevovat nové černobílé fotografie od našich známých z Plas.

Foto: Pavel Pola

Foto: Josef Hrubý

Jste zvědaví, co jsme vlastně za ten víkend vytvořili a kdo byl nakonec nejlepší? Vyhráli všichni, jelikož si sami udělali, od A až do Z svoji fotku a všichni si zaslouží absolutorium. Z tohoto důvodu budeme jejich dílům věnovat samostatný článek, který by se měl na našem webu objevit v nejbližších dnech. Do té doby se můžete alespoň pokochat pohledem na ručně dělaný kulatý stůl s výstavou hotových fotografií.

 

Foto: Josef Hrubý

A ptáte se, za jaké činnosti byli účastníci známkováni?

• Orientace potmě bez slepeckého psa
• Odolnost proti louhům a kyselinám
• Časový odhad
• Přehled objemových jednotek
• Vinutí filmu do cívky (Laokonův chvat)
• Ladnost překlápění vývojnice, práce zápěstím
• Nadšení z prvního filmu
• Orientace v soukolích zvětšovacího přístroje
• Ostrost pod lupou
  

  Foto: Josef Hrubý

• Dávkování fotonů
• Vykrývání a nadržování technikou osmi chapadel
• 100m znak s fotopapírem v krátké misce
• Jemnost v práci s pinzetou
• Praní, ždímání, aviváž, sušení
• Nadšení z první zvětšeniny

Všichni samozřejmě dostali samé jedničky, protože bez problémů zvládli celý kurz. A je teď už jen a jen na nich, jestli budou nabyté zkušenosti dále rozvíjet.