Začátkem roku se na mne obrátil kamarád a fotograf Petr Lusk s návrhem jít fotit koně do Velké Chuchle. První moje reakce byla “Ty jsi byl asi na Dakaru dlouho na slunci, že?” Jinak jsem si nedokázal vysvětlit záměr jít fotit něco, o čem vůbec nic nevíme a po sezoně, strávené focením motoristických a extrémních vodních sportů, to bude pro nás opravdu velkou výzvou.
 |
Příprava byla velice krátká, jako skoro na všechno – byla polovina týdne a fotit se mělo jít o víkendu. Proběhl tedy rychlokurs na téma jako “kde to je”, “jak se tam dostat”, “co je to kůň”, “na co to jezdí” atd. Základní informace se dají najít na webu daného závodiště včetně mapky, která je z nutných informací asi ta nejdůležitější. Co se ale z mapky bohužel nedozvíme, je vlastní velikost závodiště. Rozhodujeme se tedy, s jakou technikou vyrazíme a snažíme se odhadnout, kam se vlastně fyzicky dostaneme.
 |
| Sobotní klusáci |
Je sobota poledne a já vyrážím na průzkum den předem přímo na místo. Dnes se konají závody klusáků neboli závody koní táhnoucí “trakař s jezdcem”, jak jsem si to pracovně pojmenoval. Jak se později ukáže, je sobotní návštěvnost menší než v neděli, a tak mám dostatek prostoru k rekognoskaci terénu. Ještě v předvečer jsme s Petrem diskutovali na téma, jestli 200-300mm nebude příliš dlouhé sklo. Z místa ale volám Petrovi: “Je to STRAŠNĚ, ale STRAŠNĚ veliké, ušel jsem zatím polovinu cílové rovinky a málem mi upadly nohy.”
 |
| Sobotní klusáci |
Nechápu, že to ten kůň dokáže uběhnout v plné rychlosti. Na místě si teprve udělá člověk představu o skutečné velikosti a zároveň se začne seznamovat s vlastním sportem, televize nebo obrázky z časopisů vám dostihy přiblíží, ale jako skoro u všech sportů vám nedokáží přenést tu správnou atmosféru, která na závodišti panuje. Ale jedno je jasné: Dlouhé ohnisko se bude určitě hodit a vzhledem k očekávatelnému výskytu prachu, deště, bahna či odletujících kamínků opět využijeme náš již osvědčený ochranný systém Lens-protect.
 |
| Běžný návštěvník HAMAR mezi diváky (www.martinhales.com) |
 |
| Akreditovaný fotograf Petr Lusk (www.petrlusk.com) |
V neděli dorážíme na místo okolo poledne. Dostihy se většinou běhají celé odpoledne v intervalech od 30 do 60 minut. Se zakoupenou vstupenkou dostáváme program všech dostihů včetně mapky závodiště. Oproti sobotě je znát, že návštěvnost je opravdu mnohem větší a už na první pohled je vidět, že se zde udržela hezká tradice společenského odpoledne. Mnoho dam a dívek je oděno do kostýmků doplněných zajímavými klobouky a naše “oko fotografa” se začalo těšit na zajímavou podívanou.
 |
| Pohled z tribuny |
Celý ceremoniál začíná již v paddocku. Paddock je prostor pro předvádění všech startujících koní před dostihem a právě tady si sázkaři a fanoušci vybírají svého favorita. Po skončení dostihu se zde odsedlávájí vítězní koně
 |
a jsou jim zde také obvykle předávány ceny. Jelikož jsme dnes na místě dva, volíme jako vždy
strategii nefotit spolu na stejném místě. Bylo by sice hezké si při závodech pěkně popovídat, ale večerní
diskuse na téma “máme stejné fotky a ty je máš barevnější” už je trochu k ničemu. Házíme si tedy mincí, kdo bude dnes “za slušňáka” a fotit paddock s paničkami v kostýmech a kdo půjde do křoví plného bodláků na start. Je rozhodnuto – PAN fotograf rozdávající podpisy v paddocku 🙂 je Petr a já jdu v plné polní do terénu. Výhodou týmové práce je ta skutečnost, že z jednoho závodu máme několik úhlů pohledu a tedy i více materiálu k výběru.
Vyrážím a mám klasickou “plnou polní”, na kterou jsem zvyklý z Dakaru 2010, dostatek jídla, pití i nějaké to maskování. Při fotografování na dráze závodiště je vždy zapotřebí dodržovat
 |
| Start před průběhem |
 |
| Start čelně |
bezpečnostní pravidla a případně se domluvit i s pořadatelem,
je-li na místě, kam se chystáte, bezpečno a zda nebudete překážet. Musíte si uvědomit,
že jde především o bezpečnost jezdců a koní. A to, že se něco stane vám, je váš osobní problém, ale nesmíte nikdy ovlivnit průběh závodu.
 |
| Start za průběhem |
 |
| Start – průběh na široko |
Maskování také není úplně od věci, protože sednout si k dráze v červené bundě není pro koně to pravé. Kůň není auto, může se vás leknout, bát se, splašit se. Je tedy potřeba s tím vždy počítat a toto riziko minimalizovat.
 |
| Ukázkový panning |
Čelně na start dostihu je dobré jít s delším ohniskem nebo si počkat na kratší závod a startovní boxy se k
vám přiblíží samy. Při práci s více fotoaparáty máte možnost fotografovat nejen start čelně dlouhým ohniskem, ale vzápětí i něčím širším při průběhu koní okolo vás. Co se týče expozice, tak start bez diskuse nejkratším
 |
| Ukázkový panning |
časem, kterou vám umožní světelnost skla. Co se týče vlastního průběhu, pak preferuji panning – není nic horšího
než “zaparkovaný kůň” s kopyty přilepenými k zemi. Samozřejmě nejdůležitější fotkou z dostihů bývá záběr koní v cíli. Velkou výhodou fotografování na cílové čáře je ta skutečnost, že i když se zapovídáte s kolegou, tak si můžete být jisti, že někdo z davu ostatních fotografů cílovou fografii zcela jistě mít bude.
Materiálu pro dnešek máme dostatek, závody končí a je tedy čas vyrazit na zpět k tribuně.
 |
| Zastávka na buřta s kamarády |
Záměrně zde nezmiňuji slovo “akreditace”, protože jsem většinu dostihů fotil se svoji technikou jako běžný návštěvník závodiště, ale připouštím, že v průběhu sezony se akreditace ukázala na některé vybrané závody a závodiště jako potřebná. Tato skutečnost byla ale utvrzena tím, že už jsem nefotil jen pro sebe, ale se záměrem fotky dále použít.
 |
TIP: Závodiště pořádá mnoho doprovodných programů pro rodiny s dětmi. Je zde dětské hřiště, možnost povozit se na ponících, dokonce i moderovaný dětský koutek, není tedy důvod sem příště nevyrazit s celou rodinou. Fotograf si zde užije prima odpoledne a přinese nespočet dobrých záběrů a rodina se zde příjemně zabaví.
I když mi zdál na začátku Petrův nápad trochu bláznivý, zjistil jsem, že i tento sport může být pro fotografa velice zajímavý. Sice jsem se focení tohoto tématu věnoval celou sezonu, ale i tak citím, že je zde mnoho prostoru pro další zdokonalování mých fotografií. Proto bych se k němu určitě rád vrátil i v nějakém dalším článku třeba zde na Paladixu.
